| |||
Upíří společenksá místnost - pokoj upírky II Ylrys, Diagh-lean, Marcos Pozorně poslouchám každičké slovo její odpovědi na moji otázku. "Pravda, ale né každý je schopen přesně určit jak se kdo cítí za svojí...řekněme maskou. A právě pro ty ta maska je, pro ty kteří ti nevidí do hlavy" poklepu si ukazovákem na spánek. "Hmm...myslím že na to nepotřebuješ žádné schopnosti na to aby jsi poznala že nejsem nadšená z toho že zkazil žábavu nepotřebuješ žádné schopnosti" to opravdu není žádná věda."No a je pravda že mě trochu zklamalo že jsi vyhrála...ale vzhledem k tvému původu mě to ani tak nepřekvapuje...navíc když mi bylo jasné že nemám šanci zvítězit vzala jsem to jako takový osobní test" to popřít nemůže ani kdyby se snažila sebevíc. Zřejmě bude mít nějké schopnosti... ale nechce je prozradit, což je pochopitelné. Když vytáhne téma přsunu do pokoje pobaveně se uchechtnu a přikývnu "Jasně, přesuneme se. A tušíš správně... neodradilo. Jak to vidím já tak do půlhodiny ti ty useknuté prsty stejně zase přirostou ne? Navíc jestli má teď hodinu...jakože asi má když měl tak naspěch, tak nevím jak nás chce dozvědět. Každopádně ten nápad s profesorkou není špatný" s tím musím souhlasit. "Otázka ale je jestli u toho bude chtít být nějaká z profesorek přítomná" dodám ještě. Její slova o dorbnohledu profesora raději nebudu brát na lehkou váhu. Do místnosti vejde ten arogantní blonďák. "Dobrý večer..." pozdravím ho ale jinak dělám jako kdyby tam ani nebyl, opravdu nemám náladu nějak se s ním vybavovat. Vyplazím se ze společenky a hned zahnu doleva. Vlezu do pokoje a zastavím se uprostřed místnosti. Otočím se k Ylrys, pokud tedy šla za mnou "Tak to byla velice vyčerpávající cesta" Uchechtnu se a ukážu na postel v rohu naproti dveřím "Tam je moje postel...která je tvoje nevím" pokrčím rameny protože mě to vlastně ani nezajímá. |
| |||
Učebna A - Hala - Knihovna čarodějové, okrajově Aurora a Lailah Zase to samé. Jen kývnu hlavou na souhlas a doufám, že rychle pokročí dál. Už už to vypadá, že budu moci jít, když se zvedne ten měnící se spolužák a promluví. Pomalu se ztrácím v lavici jak dělám, že tam nejsem. Chycená ještě po hodině... To je snad zlý sen. Nicméně, když jeden z čarodějů z hurónským smíchem opustí místnost, využiji té chvíle, abych i já opustila místnosti. Zamířím si to rovnou do haly, než se tam nahrne třída. Nechám si v ruce objevit kousek pergamenu se jménem. Ten přeložím a vložím do urny. A teď honem pryč. Zamířím na schody a nejlepší místo této školy - Knihovna. Hned jak se opřu do dveří, zaslechnu hlasy, takže nejbližší uličkou zamířím pryč co nejdále od hlasů. |
doba vygenerování stránky: 1.501079082489 sekund