| |||
všichni na chodbě v přízemí, v tělocvičně a na ošetřovně Se založenýma rukama čekám na chodbě, když vyjde léčitel s Thunder v náruči. Poposkočí mi obočí. Tohle si za rámeček nedají, až se probere. Trochu zle se ušklíbnu, ale na jeho pokynutí hlavou kývnu a odrazím se od zdi, abych v plul do místnosti. Během těch dvou, maximálně tří minut, prodlevy, už tady dochází k vřískání a vraždění. Upřímně - nepřekvapuje mne to. Sice nevím, co jim dotyčná provedla, ale vlastně mne to ani příliš nezajímá. Kdyby ta zranění nevypadala smrtelně, asi bych i dělal, že jsem to vůbec neviděl. Jistě, mohl jsem stejným způsobem, kterým hodlám zasáhnout, zareagovat již dříve, ale proč zbytečně plýtvat energií, když to není nutné. Rozpřáhnu ruce a místnost zahalí hustá černá mlha. Když se rozplyne, všichni přítomní, kromě Rary a Lyly, stojí nebo leží na ošetřovně. (Dle rozložení na mapě.) Ať si to vyřeší tam. Jediné, o co se ještě pokusím, je krátkodobě paralyzovat Aine (110%), aby měli čas jí vytáhnout z Alyssy. Úmyslně krátkodobě, takže jestli nereagují rychle, dokončí své dílo. (Paralýza funguje tak, že Aine hází obranný hod odolnosti těla. Každých celých deset % je rovna jedné minutě paralýzy. Tedy např. 76% je 3 minuty.) |
| |||
Tělocvična - Ošetřovna především Luis, Tatiana a Max Nad její téměř nijakou reakcí pokrčím rameny. Pomalu si začínám zvykat, že zdejší tvorové neberou hodnoty známých a přátel tak jako já. Proto se také opět ztěžka zvednu a přejdu k nejbližšímu, což je Luis. To už se sem řítí modrá vlčice. S její pomocí nebo bez její pomoci naložím kopytníka na svůj nyní dost veliký hřbet a do náruče zvednu malého kocourka. Jestli se vzbudí a bude chtít dolů, samozřejmě ho pustím. Ať již v doprovodu nebo ne, se pomalým a trochu kulhavým krokem vydám na ošetřovnu. Která je naštěstí hned vedle. Budu ráda, pokud bude vlčice přidržovat Luise, aby nespadl. Samozřejmě jsem postřehla, že se nemrtvý, co jsem z ní svalila, vydal Alyssy směrem a pravděpodobně nebude jediný, ale dostane ode mne stejně vlažnou reakci, kterou dala mne. Kdyby nebyla jen mou známou, jistě bych zasáhla a ochránila bych jí. Když však bez uvědomění ohrozí i mne, nebudu kvůli ní zvedat svůj luk, který jsem si zavěsila zpět na záda. |
| |||
Aera, Naberius, všichni v tělocvičně, na chodbě, všichni na ošetřovně Těch několik studentů se rozpohybuje. Když uslyším ránu, otočím se zpět do tělocvičny a hodím po Ericovi nesouhlasný pohled. "Všechny zraněné prosím přesuňte na ošetřovnu, všichni ostatní se tam zastaví jen na zkontrolování, zda to nezanechalo následky!" zvednu hlas a houknu do tělocvičny. Plameny Naberius uhasil, ale stále si nemohu být jist, zda je to tady bezpečné. Navíc spousta z nich potřebuje ošetřit. Poté již vykročím na chodbu s Aerou v náruči a než zmizím na ošetřovně, hodím lehké pokývnutí hlavy na Naberiuse. Nerad bych, aby se v mé nepřítomnosti ještě dorazili. Na ošetřovně odložím profesorku na volné lůžko a počkám, až ke mne přijde Rubus, abychom mohli zhodnotit její stav. |
| |||
Než stačí odpovědět ozve se volání z kraje místnosti. Více se schoulím do sebe a starostlivě si prohlížím Kimera. To už se sem přihrnou další a začíná tady být poměrně plno. "Ošetřovatel to má pod kontrolou..." pípnu tak nějak ke všem sotva slyšitelně, než se kolem všech protáhnu a spěšně opustím místnost. Na chodbě si oddychnu, jak v dohledu nikdo není. Když neberu nové síly, vyrazím do přízemí. Slabě pozdravím všechny v hale, než projdu dlouhou chodbou ke skladu. Chvíli se v něm štrachám, než se vynořím na chodbě s novými dveřmi. Jak si všimnu dvojice na chodbě, na chvíli zaváhám a zastavím se. Nakonec upírovi vtisknu do ruky nebo vsunu do kapsy klíč. Beze slova a rychle spěchám s dveřmi pryč, zpět ke schodišti, po kterém se pro tentokrát vydám nahoru. I když jsou dveře větší než já, nevypadá to, že by mi dělali větší potíže. Zmizím s nimi na pánské koleji, kde po chvíle práce nahradí dočasnou růžovou ucpávku v pokoji 13. |
doba vygenerování stránky: 1.4598741531372 sekund