| |||
Učebna A --> Společenka čarodějůVíla? Motýl? Není to jedno? Poletuje to a je to stejně otravný. Nafouknu frustrovaně tváře a položím si bradu na lavici. S tím souhlasím. Zazubeně podotknu. Pohupuji nožičkama a na chvíli zavřu oči. Jenže netrvá dlouho a začnou se kolem dít problematické věci. S leknutím nadskočím, když kousek ode mne padne kotel a málem to sežehne všechny okolo. Nakonec se toho ujme sám profesor a problém vyřeší, díky čemu jsem se mohl opět spokojeně položit. Komentáře okolo tak nějak neřeším a skoro bych usnul, kdyby se neobjevil před mojí lavicí. Pozvednu hlavu a vyslechnu si jeho komentář. “Fajn no…“ Podotknu potichu. To je otrava. A nejsou no. Lektvary mne nikdy nebavili. Chci vzrůšo… Jakmile to dopovím pohlédnu na ten škraloup na zemi a usměji se. Dobrý nápad. Uchechtnu se a začnu kráčet ke skříni. Mezitím profesor ukončí hodinu a po zbylých blábolech ohledně trénování lektvarů se jeden rohatý zvedne a předstoupí před třídu. Viděl jsi to? On se změnil. “Ohhh.“ Udiveně ze sebe vypustím. Jenže mé udivení skončí, jakmile začne mluvit o volbách. Víš? Mně je to docela putna koho budu volit, abych řekl pravdu. Ale sebe tam určitě nechci. Víš kolik by to zabralo práce? A kdo by chtěl puberťáka za svého mluvčího? Jakmile domluví, zvedne se slečna, která bude pravděpodobně ta Marwolaeth, o které mluvil a má hypotéza se potvrdila, jakmile je puštěna ke slovu. Vyslechnu si celý příběh a pokrčím rameny. Tak prý budu volit ji. Usměji se a s hadrem a miskou se přesunu zpátky k lavici. Dřepnu si na zem vedle škraloupu a opatrně, aby se nepotrhal, jej sloupnu ze země a udělám z něj takovou kuličku. K ní připojím proud magie a jako jojo jej zvednu, rychle zatočím a mrštně tu kuličku mazlavého škraloupu plesknu na vlasy té víle vedle mne. Na to se instantně zvednu, položím ty věci, které jsem nesl a se záchvatem smíchu začnu utíkat z učebny. Tak tohle byl super nápad. Snad mne nebude nikdo pronásledovat a po krátkém pohlédnutí do papírů, které jsem ještě stačil sebrat z lavice jsem se rozhodl, že uteču do „společenky“.. stejně se ještě musím zabydlet. Po cestě nevnímám jestli jsem někoho potkal nebo ne a spěchám do místnosti. Jakmile dorazím, zavřu dveře a s hihňáním se schovám za pohovku. |
| |||
Spoločenka dlaci --> pred učebňou A Zídem zo spoločenky na prízemie, a hodiny nad nástenkou mi potvrdia že od deviatej nie je ďaleko- ale ešte som mala nejaký čas. Zbehnem ešte jedny schody a keď v učebni A zacítim slušnú kôpku energií. Jednoducho sa teda postavím oproti dverám do nej, opriem sa o stenu a pohrávam sa s lávovým orbom, čakajúc až skončí hodina vnútri. |
doba vygenerování stránky: 1.4391598701477 sekund