| |||
Ošetřovna - Lékařská laboratoř Claudie, Komori, Moxxi, všichni po cestě "Jo, to asi jo," přitakám na jeho poznámku ohledně schůzky s profesorem. "Jenže teď jsem potřeba tady, informace o tohle celém... něčem... počkají." v tichosti jsem pak následoval Clauda skrze chodby. Na někoho pak jen kývl a nikde se nezastavoval. Takže já taky ne. Na objevování bude asi času dost. Došli jsme až do nějaké laboratoře, kde mi na dálku otevřel dveře. Ale uvnitř je bordel. Jak jinak, ještě jsem tu neviděl nic v klidu. Claud hned jak viděl tu spoušť tak odložil tělo co nesl a vrhl se na léčení nějakého chlapa. Já si jen povzdechl a prostě pustil tělo vlka někam na zem, ale tak, aby nepřekáželo. "Co se stalo?" koukl jsem směrem k těm dvěma holkám. Tedy k jedné, druhá vypadá, že je mimo. |
| |||
Pokoj - Tělocvična Naberius, Rara, Lyla Dostatečně odpočatá od nemalého výdeje energie při čarování . I tohle zvonění bych nejspíš ignorovala. Kdyby neohlašovalo individuální hodinu. O tu první jsem byla připravena už ve staré budově, ve starém světě a nikdo se neobtěžoval tu hodinu nahradit. O další se tak nepřipravím sama. Ještě než opustím pokoj přidám dveřím stejné ochrany jako má zbytek mého pokoje. Předtím jsem na ně trochu zapomněla a rozhodně nechci nic opomenout. "Ale…Rara, tak přece tě tam nechali" pozdravím poletuchu potěšeně už ve dveřích. Dušice sice dokázala být pořádně otravná, taky ale byla pro každou špatnost a to za mě bylo malé plus. "To vypadá že si tady po sobě někdo neumí uklízet…" prohodím poněkud otráveně když vlezu do tělocvičny. Krev je jasně cítit už z chodby, i přes louži zvratků co to tady zamořuje. Krev sama o sobě by ani tak nevadila, ne jako kus zvířecího těla. "A vy nevypadáte jako…" z kapsy rychle vytáhnu rozvh abych se podívala s kým že to mám hodinu vlastně mít. I když to je mi popravdě docela jedno, dokud bude dotyčný profesor co k čemu. "...jako Thunderstorm" tázavě pozvednu jedno obočí nejprve k muži , a potom taky k neviditelné postavě vzadu, jestli mi k tomu hodlá něco říct. Je možná skrytá před zrakem ale to ještě neznamená že ji ostatní nedokáží vycítit. "Hmm…ale to je asi jedno, mám mít individuální hodinu až s kým je jedno" zopakuji nahlas svůj pohled na věc, zatímco vracím rozvh zpátky do kapsy a pohled zpátky k profesorovi. Předpokládám že ví co znamená individuální hodina. Žák, tedy já… a profesor nebo profesorka. Zatím, než se nezvaní hosté rozhodnou zpakovat se s povzdechem pustím do úklidu. Pochopitelně ale nebudu nic vytírat, jen mávnu rukou směrem po loužích krve a ty se změní v mlhu než i ta zdánlivě zmizí úplně (92%). Po krvi nezůstane ani památky, snad jen ten kus čumáku. Toho já se ale nedotknu. Hotová se pohodlně uvelebím kus od dveří, ruce skřížené na prsou, a počkám si na hodinu. Snad mě nenechají čekat příliš dlouho. |
| |||
všichni na chodbě v přízemí, v tělocvičně a na ošetřovně Se založenýma rukama čekám na chodbě, když vyjde léčitel s Thunder v náruči. Poposkočí mi obočí. Tohle si za rámeček nedají, až se probere. Trochu zle se ušklíbnu, ale na jeho pokynutí hlavou kývnu a odrazím se od zdi, abych v plul do místnosti. Během těch dvou, maximálně tří minut, prodlevy, už tady dochází k vřískání a vraždění. Upřímně - nepřekvapuje mne to. Sice nevím, co jim dotyčná provedla, ale vlastně mne to ani příliš nezajímá. Kdyby ta zranění nevypadala smrtelně, asi bych i dělal, že jsem to vůbec neviděl. Jistě, mohl jsem stejným způsobem, kterým hodlám zasáhnout, zareagovat již dříve, ale proč zbytečně plýtvat energií, když to není nutné. Rozpřáhnu ruce a místnost zahalí hustá černá mlha. Když se rozplyne, všichni přítomní, kromě Rary a Lyly, stojí nebo leží na ošetřovně. (Dle rozložení na mapě.) Ať si to vyřeší tam. Jediné, o co se ještě pokusím, je krátkodobě paralyzovat Aine (110%), aby měli čas jí vytáhnout z Alyssy. Úmyslně krátkodobě, takže jestli nereagují rychle, dokončí své dílo. (Paralýza funguje tak, že Aine hází obranný hod odolnosti těla. Každých celých deset % je rovna jedné minutě paralýzy. Tedy např. 76% je 3 minuty.) |
| |||
Tělocvična - Ošetřovna především Luis, Tatiana a Max Nad její téměř nijakou reakcí pokrčím rameny. Pomalu si začínám zvykat, že zdejší tvorové neberou hodnoty známých a přátel tak jako já. Proto se také opět ztěžka zvednu a přejdu k nejbližšímu, což je Luis. To už se sem řítí modrá vlčice. S její pomocí nebo bez její pomoci naložím kopytníka na svůj nyní dost veliký hřbet a do náruče zvednu malého kocourka. Jestli se vzbudí a bude chtít dolů, samozřejmě ho pustím. Ať již v doprovodu nebo ne, se pomalým a trochu kulhavým krokem vydám na ošetřovnu. Která je naštěstí hned vedle. Budu ráda, pokud bude vlčice přidržovat Luise, aby nespadl. Samozřejmě jsem postřehla, že se nemrtvý, co jsem z ní svalila, vydal Alyssy směrem a pravděpodobně nebude jediný, ale dostane ode mne stejně vlažnou reakci, kterou dala mne. Kdyby nebyla jen mou známou, jistě bych zasáhla a ochránila bych jí. Když však bez uvědomění ohrozí i mne, nebudu kvůli ní zvedat svůj luk, který jsem si zavěsila zpět na záda. |
doba vygenerování stránky: 1.4478321075439 sekund