| |||
Hala Simeonek a všichni (zatím jen) v blízkém okolí Po mém vyjetí na toho otrapu se setkám s reakcí v podobě řevu. To jako vážně? On si tu na mě jen tak řve? nechápavě ho sleduji, ale cítím, jak se ve mě také sbírá lavina vzteku. Nikdo. Ale opravdu nikdo si na mě takhle nebude řvát a už vůbec ne tady, pomyslím si v duchu a téměř cítím, že to nebude trvat dlouho než ho zpopelním na místě. Jenže pak řekne něco podivného, jaké blouznění a, k čertu, jaká bobule? To mě trochu vyvede z míry. Natolik, že mě napadne, že se ten blázen jen někde uhodil. A asi si opravdu narazil palici. Někdo by měl rychle zakročit a zchladit tady našeho nováčka. Z mé mordy vzejde zatím pouze tiché zavrčení, abych ho varoval. Jsou tu třídy, děcka a další bytosti k ničemu. Jenže stěží bych něco zjistil, kdybych to tu vypálil do základů a nejspíš bych naštval i ředitele. Doufám, že zelenáč dá zpátečku, jinak tohle bude na něho. Ty jsi se praštil, co? Chudáku. Ale neboj, jestli máš zájem, dovedu tě na ošetřovnu, předhodím mu myšlenku. |
| |||
HALA Našel jsem to jeho jméno. Toho idiota si budu pamatovat!!! Pomyslel jsem si nakvašeně pár okamžiků po svém řevu. Kdo by čekal, že by mohl probudit nějakou červenou ještěrku?! První mě upoutal zvuk tažených šupin po kamenné dlažbě a s ním i těžké dunění kroků. Podrážděně jsem se otočil za hlasem, který se mě opovážil nazvat blbcem. MĚ?!!! |
doba vygenerování stránky: 1.4479098320007 sekund