| |||
Jídelna Aurora "V první řadě nemůže být zvrhlé něco, co zapřičiňuje, že jsi vůbec tady a můžeme se spolu bavit. Pokud jsi tedy nevznikla z kapky božského nektaru, nebo tak něco," hledím na ni s úsměvem a lehce přimhouřenýma očima. "Rozčiluješ se, že nejsi suchar, zároveň říkáš, že ti to přijde zvrhlé a i když říkáš, že se každý může uvolňovat jak chce, odsuzuješ mne," pokrčím rameny. "Pozor na to protáčení očí v sloup, ať ti to nezůstane," rýpnu si ještě trochu. "Co třeba rozmnožování? Láska? Copak jsi jeptiška?" povytáhnu obočí. Na její poslední slova jen lehce trhnu rameny. |
| |||
Jídelna - Společenská místnost upíři Shrey, Ylrys, Vesa, Lailah "Já mys... Oh," krátce kývnu, "hezký zbytek noci," popřeji ji a nechám ji odejít. Doufala jsem, že hovor bude trochu delší, nebo snad, že by byla ochotna vidět něco více, když se ptala. Ale když chce být sama, nebudu se vnucovat. Chvíli ještě sedím na svém místě a přemýšlím, co budu dělat. Nakonec se zvednu a za čtyřtaktu klapnutí se vydám do naší společenské místnosti. Tam se minimálně mihnou další z naší koleje a když se poštěstí, tak se i dají do řeči. Když procházím budovou, všímám si, že vypadá trochu jinak. Tak k tomu byly ty šílené vibrace, z kterých mám pomalu bolehlav. Už sahám po klice, když se dveře sami otevřou. Ta nová slečna na koleji. Zamávám ji a usměji se, než ustoupím stranou aby mohla projít. |
| |||
Ošetřovna - relaxační bazén především Jennie a Nybe Trochu starostlivě si prohlížím ošetřovatele, když vypadá, že má dost. Poctivě vypiji do posledního doušku to co mi dal do rukou a vrátím kalíšek. Když jsem propuštěn, sklouznu z lůžka a rozloučím se. Vyjdu ven, kde se protáhnu kolem opravdu velkého spolužáka. Krátce se zastavím před ošetřovnou, ale nemám co dělat, takže vytáhnu mapku a začnu zkoumat, kde je bazén. Nakonec tím směrem vyrazím. V prvním nikdo není, takže jdu dál. Tam je dlouhá chodba a něco malého, takže i tam pokračuji. Když vejdu do obří jeskyně, klesne mi brada a užasle se rozhlížím. Sem by se vešel náš dům hned několikrát. Zamířím do šatny, kde ze sebe shodím své odrbané oblečení a s velkými rozpaky si půjčím ten kousek oblečení, co tam jsou. Nejsem si jistý, že si tak luxusní kousek vůbec mohu půjčit. Vybaven navíc ještě osuškou potom vyrazím po mostku, abych se mohl rozhlédnout. Netrvá dlouho a zahlédnu blond hlavu a i tu hnědovlasou. "Ahoj!" zvesela zvolám na obě a odnesu osušku na lehátko. Poté přejdu k okraji bazénu co nejblíže Jennie. "Jaká je voda?" |
| |||
Jedáleň --> sauna Diagh Netuším, kto je magická mačka, ani kto je Salomé, a úprimne, nezaujímalo ma to. Hoci informácia, že potrebuje odpozerávať z úst, dá vysvetlenie viacerím zvláštnym veciam ktoré sa dajú na nej všimnúť. Okrem iného si prestanem myslieť, že okrem krvi by chcela konzumovať aj predžutú potravu. Preto na tento koniec úvahy o telepatii iba nonšalantne myknem ramenom a napchám si do úst za hrsť brusníc, načahujúc sa za druhou, keď zrazu...jedlo zmizne. To už? Požujem čo mám v ústach a prehltnem. Plánovala som ešte dať si niečo kyselé, len tak pre chuť, ale nevypočítala som si to. Pobyt v jedálni bez jedla nemá zmysel, a pavúčica si to uvedomí tiež. Keď navrhne, aby sme sa presunuli, v množnom čísle, nadvihnem tenké obočie. Uh, to že sa rozprávame neznamená že ste kamky. Hoci som chcela ešte vidieť tú pavučinu... ale nechcem sa s ňou niekde zatvárať. Socializácie som mala na ráno viac ako je moja denná potreba. A keď som sa už najedla, bolo by fajn niekde sa v pokoji a tichu a teple natiahnuť...a ja presne viem kde. Vstanem zo stoličky a prehodím si ruksak na chrbát. Ja sa presúvam určite. Ale preferujem samotu. Zasalutujem dvoma prstami od čela. Kto vie či ironicky, alebo ako normálny pozdrav. V každom prípade bez väčších okolkov a iných slov vyrazím k dverám jedálne. Som asi na polceste, keď sa všetko začne chvieť. Ostražito zastavím a obzerám sa okolo, zmysly napnuté, hľadajú nejaký veĺký poryv energie čo to spôsobuje. Zablikajú ohne a ja sa skúmavo pozriem na svoj orb, pamätajúc na Tortunove slová, ale...o chvíľu to chvenie zmizne, a orb ani neblikne. Má vôbec význam dumať nad tým, čo to bolo? Tu, asi nie. Znova sa rozkráčam a zamierim si to rovno o poschodie nižšie. K mojej nespokojnosti tam cítim hneď viacero tvorov. Ako ale zídem schodami, zistím že to tam je trošku...prehádzané. So záujmom kĺžem pohľadom po nových dverách. Čo to všetko je? Odpočinkové miestnosti? Uh...ale okolo cítim príliš veľa otravných energií to asi nie je vhodný čas na skúmanie. Lepšie to bude keď bude čas spánku a všetci budú na izbách. Nájdem teda saunu v tej spleti nových priestorov a keď s uspokojením zistím, že je prázdna, vezmem zo šatne vankúšik a vkĺznem dnu. Zbadám vypínač, ale keď ho zapnem a zistím, že som tým rozbehla akúsi svetelnú diskotéku, znova ho vypnem. Teraz som nepotrebovala nejaké vnemy navyše, mala som chuť relaxovať. Ľahnem si na drevenú zem, pričom ruksak položím vedľa svojej ruky. Lávový orb nechám zlevitovať na moje brucho. Zavriem oči a vsávam teplotu sauny, blažená z toho ako je tu príjemne, a začnem hlbšie vnímať energie okolo seba, pričom vedomie naťahujem do stále väčšej diaľky, snažiac sa vnímať a registrovať čo najviac rozmanitých energií naraz, aby som mala prehľad. V podstate je to tréning. |
| |||
Společenská místnost dlaci pan Ortega Zabývala jsem se seznamem do které ho jsem si zapisovala poznámky, ohledně tématu o kterém jsme se bavili s panem Ortegou. Z mého usilovného pracovního vytížení mne vyrušilo zaklepání. Nebylo pochyb, že to byl právě pan Ortega, jelikož on je jediný na této škole koho by napadlo zaklepat. Zaklapnu blok, otočím se ke dveřím a dostatečně nahlas pronesu. "Vstupte" s úsměvem se dívám na příchozího. |
doba vygenerování stránky: 1.4432969093323 sekund