| |||
Jídelna Miko, Kisa Po delším váhání a pozorování ostatních krvesajú, zda s nimi tahle krev nesekne, ochutnám krev, jako bych ochutnávala víno. Chvíli počkám a pak vypiji celý džbán. Doplním si i placatku. To už se některé kousky, vydají na hodinu, smutně koukám na jejich kroutící se zadečky. Zaculím se na Miko. "Žádné plány nemám. Ale tak něco bysme podniknout mohly. Co třeba nějakou masáž. Už jsem vám říkala, že výborně masíruju? Já jdu na prohlídku ve 23.45, takže do té doby jsou vám moje prstíky k dispozici. Co? Taková nabídka se přece neodmítá. No, ne?" řeknu laškovně a čekám jestli se chytnou. |
| |||
Jídelna - pozemky Pan Ortega Jaké štěstí, že jsem se soustem počkala, jelikož by se mi jistě po této informaci vzpříčilo v krku. Unikne mi hrdelné zavrčení, odložím vidličku, otřu ústa do ubrousku a zabodnu zlostný pohled do té šmudly. Já jsem to tušila! Kdo také jiné, že. Jelikož se bojí, postavit přímo, tak zbaběle tráví celou kolej, aby to nebylo tak poznat, ale já vím, že to udělala naschvál, kvůli mě. Uhladím si šaty, abych se uklidnila a přerovnám příbor a talíře na stole. "Omlouvám se Vám za svou reakci, ale zdá se mi, že to se zdejším řádem nebude až tak horké. Jistě pochopíte, že mne tento přístup velmi rozčiluje. Jedna se pokusí vyhladit celou kolej a stačí omluva? Skutečně?! Ano, ač jsem si nemyslela, že bych tato slova někdy vyslovila, tak mi opravdu chybí můj domov. Tam alespoň každý ví, kde je jeho místo a dodržuje pravidla. Pakliže se je pokusí porušit nebo poruší, postihne ho krutý trest. Ovšem asi si každý vykládá jako trest něco naprosto jiného. A pokud jde o onu, její trest je přizpůsoben tomu jak křepčí kolem jistého profesora, nejspíše. Nebo je možná jen příliš benevolentní? Napadla mě před jeho zrakem spolužačka, nestalo se mi takřka nic, jen díky jeho rychlé reakci a hádejte jaký dostala trest? Nějako hodinu navíc. Pche. A já jsem byla pokárána, za to, že si je dovoluji upozornit na pravidla etikety. Myslím, že mne pro dnešek přešel hlad, asi se půjdu raději projít. Čerství vzduch mne jistě uklidní" Nechám panu Ortegovi prostor, aby mi pomohl ze židle a pokud se ke mě nepřipojí, rozloučím se s ním pokývnutím a odejdu z jídelny na pozemky. |
| |||
Ošetřovna - jezero Při prohlídce spolupracuji a i po ní nechám druhému tělo. Momentálně nemám žádné velké plány a jsem si vědom toho, že je potřeba trénovat i dračí podobu, což momentálně není v mé moci. Kdo ví, jestli někdy ještě bude. V tom, že bychom si svoje problémy měli vyřešit sami souhlasím. Když se uloží na pozemku, převezmu si tělo já, pokud se mi to podaří a půjdu se proplavat co nejblíže k hranici. Třeba zahlédnu některého ze svých potomků. Myslím, že bychom si měli ověřit, zda je pravda to co tvrdili o Vengem. Přeci jen se zde studenti až příliš ztrácejí. |
| |||
Jídelna Lailah, Alyssa "No jo pošťouchla" zopakuju a pokývu hlavou "vždyť se jí až na pár popálenin a možná modřin nic nestalo" uchechtnu se. "Ale jó dozvěděla...třeba že tady je dračí učitel a co tam asi tak budu dělat" podívám se k profesorskému stolu. "Ale nevěděl žádný pořádný podrobnosti který by byly užitečný". Koukám jak zkoumá rozvrh a nedá mi to a taky se kouknu na ten svůj. Spousta volna a pak...uff...takže l.e.k. Pff prostě dvě hodiny čehosi. Obrátím se zase k Alysse. Tak né jenom že dokáže křikem poslat k zemi celou společenku ale ještě umí číst myšlenky...to je výborný. "Dej si pozor komu lezeš do hlavy...ne každej je tak tolerantní..." upozorním ji dost vážným tónem. Chvilku si ji poměřuju pohledem a uvažuju jestli je jako půldémonka nehořlavá. Jsou všichni démoni odolný proti ohni? Co se tu dá dělat? Chvilku se zamyslím na její otázkou "V mapce jsem myslim viděla bazény" napadne mě jako první. Kouknu se po jídelně a pohled mi padne na Miko. "A nebo se můžeme zeptat jí" ukážu na medůzu na druhé straně stolu. "Ta bude vědět co se tady dá dělat"dodám ještě. Což mi vlastně připomíná že jsme byly domluvené ale nějak to nevišlo. A vůbec, proč se na to ptá mě, já měla za to že je tady delš ídobu než já tak by to snad měla vědět ona. Začne o nošení a kam ho dát rozvrhu a věta která ze začátku byla docela nevinná se hodně rychle zvrtla. Praštím pěstí do stolu, kdybych totiž praštila do ní letěla by přes místnost a určitě by to neskončilo jen u toho. Dlouze výhružně zavrčím když se při zmínce kůží podívá na draky. To přece nemůže myslet vázně. Je vážně tak blbá? Ne jenom že i když šeptala tak ji mohly slyšet ale ještě se na to zeptá draka. "Nevím kde seženeš látku..." varovně zvednu ukazováček "Dávej si ale dobrý pozor na to co říkáš" procedím nevraživě. "A to že budeš šeptat neznamená že tě neuslyší oni...nebo já" krátce kouknu na rudého. "Mohla by si přijít k úrazu" dodám nakonec než se prudce zvednu a obejdu stůl k masu kde se proměním abych se pohodlně nažrala. Kdybych tam seděla ještě chvilku nejpíš bych jí oškubala jak slepici. Sotva se pustím do masa všimnu si kočičí bloncky která sedí naproti přes stůl. Zase tahleta... |
| |||
Jídelna - ošetřovna Dívky mne tak nějak vynechají ze svého hovoru, jen Lailah mi věnuje pohled, který ji s bezelstným úsměvem opětuji. Nicméně čas pokročí a já se po chvíli prostě zvednu a lehkým krokem vyrazím pryč. Nikdo se se mnou příliš nakonec nebavil, takže necítím potřebu se loučit nebo vysvětlovat. Zamířím na ošetřovnu, kde minu nějakého pravděpodobně studenta. Nezdržuji se ale jím a po zaklepání vkročím na ošetřovnu. |
| |||
Ošetřovna - okraj jezera Vyjdu z ošetřovny a málem se přerazím o toho kocoura tam. "Co tady zacláníš!" zavrčím na něj nenaloženě. Kousek dál v hale se však zastavím. Nevím co budu dělat teď. Zpět do jídelny nepotřebuji, najedl jsem se dost. Zavítám tedy k hlavní nástěnce, abych ji přejel pohledem. Jak jsem si myslel, první hodinu máme až o půlnoci, takže času je dost. Nakonec zamířím ven na pozemky, kde se okamžitě přeměním do dračí podoby a vzlétnu. Zakroužím nad pozemky, než vpluji do jezera a chvíli plavu, než se uložím na pláži k odpočinku po pohybu. |
doba vygenerování stránky: 1.5248129367828 sekund