| |||
Podaří se mi odklidit led, vodu i zbytky dveří, zatímco si nové opřu o stěnu. To je ovšem vše, protože se začne škola násilně třást. Vyjeknu a spadnu na zadek. Přitáhnu si kolena a schovám hlavu, dokud zemětřesení nepřestane. Když konečně přestane, opět se postavím a natáhnu se ke spadlým dveřím, ale dojde mi, že by tu mohli být studenti. Místo toho se tedy rozcupitám po chodbě, abych se zeptala, zda jsou všichni v pořádku. Jakmile ale vstoupím do chodby před učebny, prudce se nadechnu a zakryji si pusu dlaní. Studenti jsou zranění! Ovšem zaváhám a zůstanu stát na místě. Nejsem si jistá, jak bych jim v takové situaci mohla být platná. |
| |||
Přichází Butler s otázkou. Nestačím se ani nadechnout k odpovědi, když se celá škola začne třást. Hodím po ním výmluvným pohledem. Tohle mu tak nějak otázku zodpovědělo samo. Než se nadějeme, ze stěny lián vystřelí liána, která pro změnu zaútočí na Butlera. Ten tomu však bez větších potíží uhne. Vlastně by to jeden skoro ani nepostřehl. Každopádně liána se nevrací zpět do stěny, ale vypadá to, že hodlá pokračovat. Rychle si tak mohu odvodit, že středobodem všech problémů je ošetřovna. Ať se tam za tu chvilku naší nepřítomnosti stalo cokoliv, kardiálně se to posralo. "Dej na něj pozor," pobídnu Oberona, vzhledem k tomu, že to vypadá, že jediným cílem tady na chodbě je Butler. Nejsem v přírodní magii ani zdaleka mistr, ale stojí to za zkoušku. Jedním skokem se ocitám u zatarasených dveří a za svitu rohu pokládám ruku na liány. Je to trochu modifikované kouzlo pro nynější potřeby, ale stále by mělo fungovat, jestli se mi podaří přetlačit vůli lián. A k mému překvapení mne liány skutečně pustí skrze. (90% vs 104%) Nerozestoupí se, projdu jimi skrze. Jak se ocitám na... Bývalé ošetřovně, přivítá mne skutečně... Zajímavý pohled. Nemám ale čas ho řádně prozkoumat, protože mne do nozder okamžitě udeří nasládlý pach. Rychle si nozdry zakryji rukávem, abych se nenadýchal více, než jsem stačil. (74% vs 86%) Musím se rozhodovat rychle, než stačí někdo zareagovat na mou přítomnost. Nemám dost many na to, abych vykouzlil jakékoliv plošné léčení. Musím se tedy zaměřit na další léčitele. Asklépius vypadá, že sám potřebuje lékařskou pomoc, takže se jako první zaměřím na Rekkiho. Udělám k němu krok a sešlu dvojité mocné navrácení. (83% vs 74% vs 57%) Hned vzápětí ale s kuckáním klesnu na jedno koleno. Byl to větší výdaj many naráz, než je zdravé seslat, nehledě na to, že mi již nezbyli další arcanické síly, abych pomohl i Rubusovi. |
| |||
Hlavní vchod Kelly, Aine Sleduji jak jen jenom jde, co se děje v hale. Všichni proudící studenti a zaměstanci. Plesknutí po boku sotva cítím, ale to hejkání přeslechnout nejde. Vyprostím hlavu, abych ji mohl otočit na dlouhém krku a ohlédnout se. Nevypadá to ale, že mám v úmyslu se hnout. Poslal bych jí i zavrčení, ale nesnaží se kolem mne procpat, tak nevidím jediný důvod, proč bych to měl dělat. Škola má dva vchody, tak ať si to obejde, když tak moc potřebuje dovnitř teď hned. Škola se začne otřásat a to mne trápí rozhodně mnohem více. Padá znovu škola? Strčím hlavu zpět do dveří a zafuním směrem ke Kelly. Takhle ji nemohu pomoci, leda bych se proboural vchodem. Když cítím, že mi o šupiny zabubnoval nános štěrku, přitáhnu tlapy tak, aby nic nenalétalo dovnitř. Přeci jen, spoustě krátkožijících stačí jeden malý kamínek velkou rychlostí, aby byli vážně zraněni. Zůstávám v téhle pozici, i když se mi moc nepozdává, že nevidím, co se mi u boku děje. Kelly je ale důležitější. Žaludek mi znovu zahromuje, když se do vzduchu dostane vůně pečícího se masa. |
doba vygenerování stránky: 1.386775970459 sekund