| |||
Hala Yqueuas,Vesa Ano já vím jak to Yqi myslela a mně něco napadlo,ale nevím jestli by to vyšlo a navíc můžu se snažit to usměrnit.ale sejmula bych i Yqi (opět) což by jí moc nepotěšilo. To je chyba musíš ty desky nosit sebou protože pokud by do tebe udeřil blesk nebo tě zasáhl meteorit bylo by to to jediné co by zbylo. I když nevím proč to zrovna Vese připadá jako ztráta času když mám pocit že něco takového dělá,ale na druhou stranu nechápu proč se vedle ní vznáší ta krev (dobrá možná to bude mít co dělat s jejím zaměřením),ale co vlastně o ní vím? "Dobrá tak pojďme pro luk a šípy."odpovím potom Yqi protože ani já jsem nejdřív luk a ani šípy neviděla (i když to nebylo co k čemu ani Yqi).Jistě poslat do bezvědomí všechny nebyl úplně ten nejlepší nápad,ale nikdy předtím jsem nepotřebovala to usměrnit. I když s tím by šlo ... Zasním se nad tím co bych jinak mohla udělat že si obě mohou všimnout že se usmívám s nepřítomný pohledem. |
| |||
Hala Yqueuas Alyssa Bez zájmu pokrčím rameny "Nevím já je nečetla" vlastně ani nevím kde ty papíry skončily, nejspíš někde na pokoji. Trochu zklamaně je obě přejedu pohledem. Ony chtějí jako vážně jít střílet? To není zrovna zábava jakou jsem si představovala, ale co jiného jsem asi mohla od kobyly čekat. "Hmm...tak to je ztráta času" poznamenám a krátce se odmlčím. Potom lehce pohodím hlavou ke krvavé kouli vzášející se vedle mě "Navíc je mi něco podobného k ničemu když mám tohle takže..." a to mám vždycky navíc krve chodí kolem spousta, takže když bude potřeba... Hehe. Rychle mě tenhle rozhovor přestal bavit. když ovšem zmínila cosi o splečenské místnosti na chvilku opět vzbudila můj zájem, sice ne o střílení klacků z většího klacku, ale o to ještě v tomhle pokračovat. "Co myslíš tím vypůjčit? Vy snad máte ve společenské místnosti šípy?" |
| |||
Jídelna Miko,Kisa,Sonja "No já bydlím s nagou,snažila jsem se vysvětlit jak je pro mně nepříjemné bydlet s nagou,ale ... no řekněme že to nebylo pochopeno." Přece jen tohle je jiná situace a tak tu nemůžu říct a tak tu stojí jako vždy odmítnutá. "A co vkusná socha nagy kterou by si její zaměstnavatel mohl postavit na vhodné místo?"odpovím Miko i když to možná vyjde když Sonja vyrazí.No nevím zda to je vhodné protože Sonja není zrovna diplomatka.Jen pokud ke mně v noci vleze budu to vidět poněkud jinak (vzhledem k tomu že je upírka) a můj křik asi vzbudí celou kolej. "Děkuji.No jistě něco vymyslíme."odpovím upírce a usměji se na ni.Opět se opět nahnu a jelikož mi výstřih končí tam kde mi začínají prsa může Sonja vidět případně i za něj.I když obě máme asi jiné představy ovšem co já vím jak to u nich chodí. |
| |||
Jídelna Miko, Kisa, Aliana, Tarney "Teda asi děkuju." Podrbu se ve vlasech. Protože fakt nevím, jestli mám být ráda nebo ne. Protože jako dostat za trest nějaké seance či co. To mi bude muset zrzečka vynahradit. Když se mu v ruce objeví plamen. "Jasně, děkuju." To mě jako chce sežehnout, jen protože jsem dobře nepoděkovala. Dám ruce vzhůru. Vydechnu si když se mu v rukách objeví nějaké dokumenty. Sklopím ruce. "Nashledanou." Zapamatovat si, nechtít nic po řediteli! Asi mě nemá rád. Si na mě zased. Napřed mě chce sežrat jeho hlava a teď by mě skoro upálil. "Né, děkuji. Děkuji." Po vzoru japonců se vypoklonkuji prosebně, co nejdál a pak zamířím za holkama. Z těžka dosednu do židle. Vyhltnu pohár krve. "Teda, tak to bys měla předvíst teda pěkný divadílko, tohle mám u tebe zrzečko. Mám ti vzkázat, že tě někam přemýstil, takže budeme muset mrknout na nástěnku, kde a s kým teď bydlíme. Teda nechápu, proč mě chlapi, tak nesnášejí. Asi jim vadí, že jim lezu do zelí." |
| |||
Jedáleň Diagh Pomaly zamyslene prikyvujem hlavou. Uhuh. No...keď sa tu naučím všetko čo sa tu bude naučiť dať, aspoň viem jednu ďalšiu možnosť kam pokračovať. Možno by som tam objavila niečo ďalšie, čo by ma...obohatilo. Nakloním sa viac na stôl, oprúc si hlavu o ruku. Vieš aj o nejakých iných takýchto...oblastiach, krajinách...chápeš, keď je peklo, je aj nebo? Alebo je toho mnoho viac? Pýtam sa ďalej. Cítila som sa celkom pokojne, z energie pavúčice som necítila žiadnu hrozbu, a všetko jedlo okolo nás bolo pre mňa, lebo ona sa držala svojej krvi. Suma sumárum, toto boli celkom vydarené raňajky. Hoci tu začalo byť akosi tesno. Tá pidi dračica, čo sa dala tak jednoducho vyprovokovať, zaparkuje biely zadok takmer priamo pred nás, a vedľa si sadne hromotĺk. Na oboch iba zazriem a periférne ich sledujem, pre istotu. Väčšina mojej pozornosti je aj tak stále na pavúčici. Uškrniem sa, keď povie že sa naučila nepodceňovať ležiace tvory. Ideálne je nepodceňovať žiadne tvory, ale tváriť sa že ich máš všetky v paži. Efekt je krásny, to som sa tu naučila ja. Keď hovorí o znehybnení, je mi jasné že myslí svoju pavučinu. Bolo to vysoko pravdepodobné, ale keď už tak ochotne rozprávala... Zamotáš ho do vlákien aby sa nemohol hýbať, hm? Na akú diaľku ich vieš vystreliť a s akou presnosťou? Aké sú pevné? Ukážeš mi kúsok? Spýtam sa s tvárou natočenou priamo na ňu. Z toho aká vyzerá byť celkom rada za rozhovor, mohla by... aspoň by som to lepšie preskúmala. Keď povie, že je proti telepatii imúnna, zatvárim sa závistlivo a otrávene. Mykne mi obočím a kútik pier mi skĺzne nadol. Uh, niekto tu má šťastie. To len mne sa dostane do hlavy hocikto v okruhu sto metrov? Vezmem ďalšie krídlo. |
| |||
Jídelna Sonja "Co by se vám líbilo a nelíbilo při této žádosti vskutku není relevantní," odtuším po krátké pauze, kdy uvažuji zda to myslí vážně. I pro její žádost pod vyvoláním vjemu u pavouků nahlédnu, zda se její city odrážejí od opodstatněného důvodu. (97%) Promnu si kořen nosu, než se na ni opět podívám. "Inu dobrá. Vzhledem k tomu, že to není první žádost tento večer a protože máte důvod, tak Vaši žádosti vyhovím. Očekávám od Vás ale, že navštívíte co nejdříve slečnu Faife v její ordinaci v třetím patře a začnete s ní na tomto problému pracovat. Přeci jen, stále musíte absolvovat kolejní hodiny," odpovím nakonec a v záblesku ohně se mi v ruce objeví desky ke kterým se skloním. "Věci se Vám přesunou automaticky. Slečně Alianě můžete vzkázat, že ty její také, když tak toužila se z toho pokoje dostat pryč," odtuším po chvíli, když je přehodím v pokojích. "Ještě něco máte na srdci?" |
doba vygenerování stránky: 1.3991949558258 sekund