| |||
Jídelna parta okolo Aryanie Akashka, má spolubydlící, vysvětluje původ a já poslouchám. Tedy poslouchám a natahuji prst ke zvířátku. Jak ho tak pozoruji, vypadá inteligentněji než někteří zdejší studenti. Ovšem hned jak dopovídá, položí dotaz na mě a mé tetování. „Vlastně si nepamatuji, kdy přesně jsem k němu přišla,“ odpovím, neboť se zdá, že tenhle dotaz zaujal víc než jen Akashku. Nahlas už neříkám, kdo přesně jsou ty dvě postavy na ňadrech a že to vlastně jsou ... no řekněme zajímavé osoby, „Myslím, že je mám od svého narození, takže budou spíš magické,“ rozhodnu se nakonec. |
| |||
Jídelna Alyssa, Nybe, Ulgge, okrajově Dolly a Jennie „Nenošení rozvrhu, no nazdar,“ okomentovala jsem jen polohlasně mladíkova slova. Tak tohle bude problém, musím si dávat pozor... Krátce jsem shlédla na desku stolu, kde se můj rozvrh válel. I s kapkou ovesné kaše navrchu. Opatrně jsem ji setřela. Vypadalo to ještě hůř. Ach jo... |
| |||
Jídelna nikdo konkrétní Dění v jídelně si příliš nevšímám, co mne ale upoutá, tak je, když zazní slovo "drak" z ředitelových úst. Zvednu hlavu a natočím ji tak, abych se mohl ohlédnout. Stojí tam ta drobounká dívenka. Stačí jedno natáhnutí pachu a poznám, že máme před sebou dráče. V hrdle mi pobaveně zabručí, jak tam tak vzpupně stojí a školí ji člověk. Drak by se neměl nechat takhle proškolit od člověka, jakkoliv hrůzostrašně působí. Poznamenám tak nějak k "vnitřnímu dvojčeti". Bílá to ale nechává být a jde se svalit zpět na židli, jak ubohá dvounožka. Ta se má ještě co učit o tom být drak. Dodám ještě a drobně do něj dloubnu, aby taky poslouchal. Nemám ale zájem vzdalovat se od snídaně, takže se vrátím ke svému masu. |
| |||
Jídelna Tarney, Lailah, Alyssa Nejsou k dispozici? Co maj tak důležitýho na práci když ještě nezačaly hodiny. Možná nějaký profesorský věci. Zamračím se. Často jsem se procházela mezi lidi aniž by si něčeho všimli. A troufám si říct že jsem v tom docela dobrá. Vlastně jedinej důvod proč na mě přišli je že byl že tam byl čaroděj, takže to vlastně nebyla moje chyba. Neměla jsem se ptát dál, měla jsem se spokojit s jeho původní odpovědí a jít pryč. Teď to akorát povzbudilo mojí zvědavost. Na mysl mi vyplouvaly další a další otázky. Nadechnu se že se zeptám alespoň na některé z nich. Nervózně se ošiju ale nakonec nic neřeknu a jen smířlivě přikývnu "Tak dobře...díky". Z mojí odpovědi je jasné že nejsem tak úplně spokojená. Vrátím se ke stolu kde jsem předtím seděla. Otráveně si povzdechnu a sesunu se na židly. |
doba vygenerování stránky: 1.4672138690948 sekund