| |||
Jídelna Shrey Po mém oslovení je zticha, takže jen tiše upíjím z poháru a čelo se mi lehce krabatí, jak se zaobírám vlastními myšlenkami. Když však vzduch rozvibruje její hlas, rychle zvednu pohled, abych zachytila alespoň konec její věty. Napřed na ni trochu nevěřícně hledím, než se mi výraz rozvolní do usměvavějšího a uvolněnějšího. Odpověděla! A přisedla si sama... V hrudi mi zacvrkalo několik motýlů. "Jsem pavouk," poloroztáhnu pacičky, velmi opatrně, abych se žádnou z nich k ní ani nepřiblížila, ale mohla si je prohlédnout, lépe, než když jsem je měla pevně stažené u těla. "Nevadí ti to?" zeptám se zvědavě a lehce nahnu hlavu na stranu. |
| |||
Jídelna Alyssa, Nybe, Ulgge, okrajově Chrys Trocha té snahy smířit se na mě z Nybe přešla. A tak jsem se snažila ten vztek ovládnout. „Měla by sis dát pozor. Jednou narazíš na někoho silnějšího, který... Nebude brát ohledy.“ Má slova nezněla jízlivě, ale také ne bůhví jak mile. Spíš tak nějak neutrálně bez emocí. Jako prostý fakt. Její omluvu jsem jen odmávla. Hod, ani o tom nevím... Kdo ví, díky čemu. Jsem silnější, nebo za to může žízeň? Měla jsem v hlavě spousty otázek, jenže kdo ví, kdy na ně dostanu odpověď. Můj pohled pro tu chvíli padl na Chryse. Jistě, on mi může dát odpovědi. Trochu jsem se zamračila na Nybe, když i ona ohodnotila mé jídlo. Dřív jsem to jedla denně. A byla jsem ráda, když jsem to mohla jíst. No... Dobře... Možná má i ona určité touhy po jídle jako mám teď já... Znovu jsem se zhluboka nadechla a zaměřila se raději na svou rudou tekutinu ve džbánu. „Tam, kde jsem se narodila, jsou lidé vůbec rádi, když mají co jíst,“ odpověděla jsem odměřeně Alysse, když i ona hanila mé jídlo. Jasně, já to udělala, protože... Protože asi musím, ale ony dvě? Jsou jak náš král a jeho lordové. „Vyloučení?“ překvapeně jsem zopakovala po mladíkovi vedle mě. Sakra, ať už je ta hodina čtení!!! „No... Tak... Nevím, asi nic takového nezamýšlí, přeci by mě nezařazovali do jiné koleje, když by mě chtěli vyloučit...,“ věnovala jsem krátký pohled učitelskému stolu, a pak opět mladíkovi. A nakonec těm dvěma, chlapci a dívce, kteří se kvůli mě dostali do ohrožení života. Byl to zvláštní pocit. Co si asi myslí oni...? Tak úpěnlivě jsem to toužila zjistit, jaké jsou jejich pocity vůči sobě, že jsem na chvíli přestala vnímat veškeré hlasy v mé hlavě i ty v mé blízkosti. Plně jsem se soustředila jen na ty dva. (36 %) Mou koncentraci však něco narušilo. Jako když na napnuté struny něco zabrnká. Ošila jsem se a rozhlédla se kolem sebe. Někdo se mě dotkl? Ne, nic takového se nestalo. A pak to zmizelo jako otravná moucha. (46 %) Jenže netrvalo to dlouho a ten pocit tu byl znovu a intenzivnější. Zamračila jsem se a celá se napjala. Tentokrát jsem to čekala, byla jsem připravená. Kolem mé mysli se bezděky utvořily hradby, jakoby to byla má druhá přirozenost. Nevím, jak se to stalo, nikdy jsem to vědomě neudělala. (91 %) Každopádně jsem měla pocit, že jsem vlákno toho útoku zachytila a jako po drobečcích pátrala po zdroji. S naštvaným výrazem jsem sledovala okolí a můj pohled padl na Alyssu. Vztekle jsem vyskočila ze své židle a vyjekla: "Co to děláš?" Letmo jsem si jednou rukou sáhla na čelo. /Co si jako myslí? Chtěla... Ona se mi chtěla hrabat v hlavě?!/ Považovala jsem své myšlenky za jediné soukromí, které jsem měla. A nikdo, /NIKDO/, neměl právo se mi v soukromí hrabat. |
| |||
Jedáleň Diagh Keď sa pavúčica vedľa mňa ozve, otočím k nej hlavu od mojich palaciniek, zatiaľ čo žujem hodne veľký kus. Dokonca musím trošku očami behnúť hore, ak jej chcem vidieť do tváre, keďže je o trošku väčšia odo mňa. Dobrý deň, dobrú chuť, prosím, ďakujem... to tu naozaj každý funguje na týchto bezvýznamných frázach? uh...načo. Mohla by som jej jednoducho neodpovedať...ale keď už som si sem sadla...a aj tak som zrovna o nej chcela zistiť niečo viac. Je jedna z tých, o ktorých neviem, či sú hrozba alebo nie. Aj keď ten jej tón hlasu a celkovo ako hneď odvrátila zrak mi pripomínajú...Sigiho. Takže je možnosť že aj keby má na to byť hrozbou, pravdepodobne ten potenciál nevyužije. Prehltnem kus palacinky a zazubím sa, na perách ešte trochu čokolády. Toto je najlepšia chuť na svete. Odpoviem jej. Odhryznem si ďalší kus, zatiaľ čo po nej pomaly prechádzam pohľadom. Nato pozriem, čo je, a s prekvapením zistím že má pred sebou len krv. Potom si spomeniem, že som ju vlastne videla na hodine, kde som sa ospravedlňovala upírej koľaji. Bola okrem tej hadej ženy jediná, ktorá tam vyzerala byť napoly zvieracia. Nie si klasický upír, hm? Čo si? Spýtam sa bez okolkov. Ak je moje prirovnanie k Sigimu správne, možno mi povie všetko bez toho, aby som to musela zisťovať nejako....agresívnejšie. |
| |||
Jídelna Jennie "Hmm...?" zareaguji, když poznemená zajímavé a já nemám po pomlce tušení, k čemu to vlastně bylo. Nakonec sleduji její pohled, ale v dráze jsou draci, takže musím jen z jejích slov pochopit, že opět mluví o okřídlené dívce. Nad její otázkou se zamyslím. "Nic takového jsem neslyšel, že by se stalo. Mohou být upíři proměněni, ale zničeho nic to nebývá," podívám se na ni, "ale jsme v magickém světě, zde je pravděpodobně možné vše." |
| |||
Jídelna Miko, Aryania, Kisa – na konci především Akashka a Gyzmo V jídelně mě Miko přivítá a já si sednu vedle Aryanii. Miko položí dotaz na souboje a Aryania se vrhne do odpovídání. Jakmile začne s nějakým mě neznámým sportem, přestanu ji na půl vnímat a raději věnuji pozornost talíři s jídlem. „Já taky nikoho neviděla,“ oznámím když dokončí svou myšlenku. Stihnu do sebe dokonce narvat jednu veku, než se vedle mě posadí má spolubydlící. Otočím se na ni a na toho jejího tvorečka. Je to on, kdo mě zaujme. „Jaký je vlastně jeho příběh?“ zeptám se své sousedky zvědavě, přičemž ze směru mého pohledu jí musí být jasné, na koho se ptám. |
| |||
Jídelna Dolly Na jeho poznámku a ani odpověď chvilku nereaguji a tak se ještě i představuje. Dolly, zvláštní jméno, napadne mě a pohledem zase najdu dívku, jenž zaútočila. Vidím ji jen částečně, část výhledu mě zakrývají dračí zadky, ale i tak, připadá mi tak nějak klidně. „Zajímavé,“ konstatuji ještě k tématu uzdravení. „Vypadá to, že se u ní jen něco projevilo. Teď vypadá v klidu. Myslíš, že se někdo může stát upírem jen tak z ničeho nic?“ zeptám se ho. S upíry jsem zatím měla tu čest jen v knihách a to ještě ke všemu jen ve smyšlených příbězích. |
doba vygenerování stránky: 1.5412430763245 sekund