| |||
Velký posun - jídelna Šel jsem za synátorem, ale nebyl jsem si jistý, jestli je to dobrý nápad. Za prvé jsem ještě nesehnal souhlas správce a za druhé jsem měl být jinde. Nakonec jsem tedy Vengeho pouze doprovodil a vydal se zpátky do školy. Ničemu by neprospělo kdybych byl vyloučen a asi bych tím ztratilmožnost vidět své potomky. A bylo by to špatné? Pak si vzpomenu na jejich matku a radši to zavrhnu. Dostanu se do společenky jako poslední a chvíli na to se přesuneme do auly. Kde se podepisují další papíry, nevím proč si na takové věci lidé zakládají, nestačí dané slovo? Vyberu si plavání. Dozvím se, že Venge zůstane u matky, což si později ověřím návštěvou. Když tady není Venge tak přesun na jinou kolej nevadí. Odkyvám to. Na zbytek dne nechám tělo Modrému a já se pohroužím do svých myšlenek. Sem tam pro jistotu zkontroluji zda nedělá hlouposti. |
| |||
Společenka čarodějové - aula- pozemky- pokoj - jídelna Gyzmo se bavil tím, že lízal po společence, aniž by se k někomu nějak moc přibližoval, vysvětlila jsem mu, že se ho někteří boji a některých by se měl bát on, ale i tak si myslím, že mu to dlouho nevydrží. Potom přišel profesor a šli jsme do auly, kde nám ředitel pronesl řeč o změně řádu. Hltala jsem každé jeho slovo se zasněným výrazem. Pak jsem podepsala papíry a jako povinný předmět jsem si vybrala domácí mazlíčky a jako kroužek mimořádné události. Netuším co to bude, ale zní to zajímavě. Po večeři jsme se šli s Gyzmem projít po pozemcích. Je to zde opravdu rozlehlé a krásné. Pak jsme se vydali do pokoje a šli spát. Ráno jsem se pozdravila s Hope a pak jsme s Gyzmem zamířili na snídani. Pozdravila jsem profesory a posadila jsem se vedle Hope. Přitáhla jsem si talířek s krupičnou kaší a hromadu ovoce. |
| |||
Společenská místnost - Aula Nakonec jsem si vybral z knih o zdejší přírodě a usadil se v poklidu na gauč. Netrvá však dlouho a místnost okupují všichni z naší koleje. Jen s lehkým povytažením obočí reaguji na fakt, že se všichni sesumírovali do části místnosti kolem mne. Jsem však na takovéto chování zvyklý, tak se věnuji své činnosti. Klid místnosti vyruší otevření dveří a vejití okřídlené rudé dívky v doprovodu profesora. Tázavě se na oba podívám, nicméně profesor opustí místnost a dívka nevypadá, že by stála o jakoukoliv společnost, tak se vrátím k řádkám v knize. Ovšem není mi přáno ji dnes přečíst, neb se profesor vrací a vede nás do Auly. Místa nám nejsou určena, takže není problém posadit se do jediné přijatelné přítomnosti a to slečny Buffetové. Rozhlédnu se po studentech a okomentuji fakt, že nyní by zde měli být všichni studenti a ani jednu z nadějných slečen v místnosti nevidím. Škoda. Pak již následuje proslov ředitele, který by jistě šel říci i mnohem kratším způsobem a více polopaticky. Rozhodně by pak měl větší naději, že by to zde některé duté hlavy pochopili. Doprovodím slečnu Buffetovou ke stupínku a pustím ji před sebe. Poté se k archům dostanu sám, kde svým podpisem pravděpodobně pozvednu hodnotu těch cárů. Předmět povinný pak je Obrana mysli, vzhledem k tomu, že soukromí zde většině nic neříká, natož něco podobného jako takt. Poté přemýšlím nad kroužkem. Co přináší noc zní až příliš neurčitě a pokud si vzpomínám, na poslední podobné hodině nás nutili ničit si obleky na trávníku. Přeskočím očividné, co již plně zvládám nyní a seznam se opět o něco ztenčí. Se způsobem zdejšího vyučování raději vynechám i nebezpečné předměty. Vzpomenu si na poslední hodinu první pomoci a raději vynechám i tu. Jestli si myslí, že chytrý způsob vyučování bandy upírů co se neumí ovládat (plus mé maličkosti) je vodotrysk krve z paže spolužáka, pak samozřejmě musím nesouhlasit. Po styku se zdejší vodou, pravděpodobně promořenou kdejakou nemocí, také zrovna netoužím. Domácí mazlíčci by mi byli v mé domovině k ničemu. Předměty levitace a meditace jsem již vyzkoušel a zdáli se stejně užitečné, jako zbytek našeho rozvrhu. Z dvou posledních možností se nakonec přikloním k Magickým budovám, které zvolím jako kroužek, protože to by se mohlo nakonec hodit mne i slečně Buffetové. Však samotná škola zde je magickou budovou. Zbytek dne Opouštím aulu v doprovodu slečny Buffetové, s kterou trávím volné chvíle mezi obědem a večeří. Poté již mířím na svůj pokoj, abych tam přečkal dobu slunce. K mému překvapení však všichni spolubydlící zmizeli a tak mám nyní soukromí pokoj. To je příjemné překvapení. Upíří pokoj - Jídelna Ráno tak koupelnu neokupuje žádné prase a mohu se v klidu upravit, než zamířím do jídelny. Pohledem se mi podaří najít slečnu Buffetovou, takže zamířím k ní. "Dobré ráno," pozdravím jí. Přitáhnu si blížeji džbán s krví, který napřed podezřívavě prohlédnu a očichám. Nejsem si příliš jist, zda mu důvěřovat. |
| |||
Jídelna Miko, Sonja, Ary, Hope Do jídely proudí další a další studenti. Nikoho si moc nevšímám, tedy dokud se neobjěví Miko. Zrovna mám plnou pusu takže jí pozdrav oplatím jen pokynutím hlavou. Než stačím odpovědět odpoví Miko. Souhlasně zamručím, Mám na to uplně stejný názor. Ten gong je fakt na nic. "Taky naštěstí nikoho" odpovím když se zrovna poštěstí a mám prázdnou pusu. Ary najednou začne o nějaký soutěži nebo něco. Příliš ji nevnímám a raději se věnuji jídlu. Po chvilce dorazí i Sonja. "Ránko" to už budou všichni se kterýma jsme se domluvily. |
| |||
Posun - ranní žranica Sem si nestuhnul ani dát šlofíka a už ňa hnali inam. Všecko sem negómal a zrochen sem usínal, neumím udržet pozornost, když někdo moc dlóho mele hubó. Sem hodil na papíry votisk a domluvil se s říďem ať mě zaškrtne čtení a psaní. Mimo žranice sem trávil den v kovárně, kde sem i chrněl. Rozvrh nosím, teda všude sebó. |
doba vygenerování stránky: 1.6317570209503 sekund