| |||
Jídelna - ošetřovna Dívky mne tak nějak vynechají ze svého hovoru, jen Lailah mi věnuje pohled, který ji s bezelstným úsměvem opětuji. Nicméně čas pokročí a já se po chvíli prostě zvednu a lehkým krokem vyrazím pryč. Nikdo se se mnou příliš nakonec nebavil, takže necítím potřebu se loučit nebo vysvětlovat. Zamířím na ošetřovnu, kde minu nějakého pravděpodobně studenta. Nezdržuji se ale jím a po zaklepání vkročím na ošetřovnu. |
| |||
Ošetřovna - okraj jezera Vyjdu z ošetřovny a málem se přerazím o toho kocoura tam. "Co tady zacláníš!" zavrčím na něj nenaloženě. Kousek dál v hale se však zastavím. Nevím co budu dělat teď. Zpět do jídelny nepotřebuji, najedl jsem se dost. Zavítám tedy k hlavní nástěnce, abych ji přejel pohledem. Jak jsem si myslel, první hodinu máme až o půlnoci, takže času je dost. Nakonec zamířím ven na pozemky, kde se okamžitě přeměním do dračí podoby a vzlétnu. Zakroužím nad pozemky, než vpluji do jezera a chvíli plavu, než se uložím na pláži k odpočinku po pohybu. |
| |||
Hájenka - učebna 12 Vrátím se do Hájenky akorát včas, abych zamířil do školy. Natáhnu se pro dlouhý kabát a přehodím ho přes sebe. Upravím límeček zelené košile a stáhnu si dlouhé černé vlasy. Uzavřu Hájenku a zamířím přes dvůr do školy. Procházím halou, když hodiny ukazují celou. Všichni by tedy měli být v učebně. Na nic nečekám a vstoupím dovnitř. |
| |||
Učebna 12 Hope a Aryania Příchází další a další studenti a já se jen více zamotám do svého pláště a dělám, že tady nejsem. Celkem se mi to daří, než přijde Hope a sedne si přímo vedle mne. Škubnu s sebou a málem vyskočím na nohy, ale mezitím si sedli i za mne, takže se jen trochu přerovnám v křesílku. Vyhrne otázku, nad kterou zesinám a trochu vyděšeně se po ní podívám. "Ppr-oč?" vykoktám nakonec ze sebe sotva slyšitelně, když se k nám přiřítí i víla. Po Aryaně jen hodím pohledem, protože si nejsem jistá, zda otázku myslela vážně. |
| |||
Jídelna parta okolo, nakonec Kisa a Sonja Povytáhnu obočí až nad brýle, když se dá Ary do odpovídání,které mi dává asi stejný smysl, jako její slova před tím. Nakonec Hope zavelí a tři dívky z okolí se odeberou pryč. Podívám se na Kisu, která je celou dobu podezřele potichu (tedy až na pozdrav...) a Sonju, jenž se debaty také moc nezúčastnila. "A co vy dvě, co plánujete na dnešní den, mimo prohlídky?" zavzpomínám, kdy mám vlastně jít já. "A kdy vlastně jdete? Já jdu skoro až nakonec." |
| |||
Jídelna slečna Buffetová Když nesezdám, že se se džbánem něco špatně, napřed odliji jen nepatrné množství a ochutnám, zda nepoznám otravu nebo něco takového na drobném množství. Když se nic neděje, teprve poté si naliji plný pohár a mohu v klidu posnídat. "Ano, ta vysoká dívka z dlačí koleje považovala za velmi vtipné, když otráví celou kolej," naberu lehké růže do tváří, jak mnou opět zacloumá vztek, který se snažím krotit do společensky únosné míry. Pohár raději odložím, abych ho náhodou nerozlil. "A profesoři ji potrestali pouze tím, že se musela omluvit. Jen omluvou. Chápete to? Kdyby se někdo v naší společnosti pokusil otrávit jiného tvora, prošel by dlouhým mučením, než by ho nakonec milostivě odeslali do náručí smrti," v očích mi blýskne a ani mne nenapadne, že se vlastně přání mého otce začínají plnit. "Jsem již v pořádku, děkuji velice za Vaši starost," pousměji se po jejích slovech. "Vznesl jsem námitku a hodlám pokračovat v protestu u ředitele, nicméně to vypadá, že má oblibu zesměšňovat studenty před spolužáky, takže to taktně nechám na soukromý hovor do jeho kanceláře," pohledem vyhledám ředitele u profesorského stolu a lehce se zamračím. Nemám rád ten vtíravý pocit úcty, který se vždy v jeho přítomnosti objeví. |
doba vygenerování stránky: 1.3676431179047 sekund