| |||
Jídelna Jennie Odkývne mi to, takže se usadím vedle ní. I já si sednu trochu bokem a prohlížím si ji stříbrným pohledem. "Ublížila by ti. A kvůli mne, to nebylo vůbec zapotřebí. Dal bych jí svou krev klidně i dobrovolně, kdyby požádala," lehce pokrčím rameny a sklopím pohled ke stolu. Snad budu moci pomáhat i jinak až vystuduji tuto školu. |
| |||
Jídelna Dolly K snídani si vezmu kousek pečiva, který pomalu ukusuji zatímco stále přemítám nad včerejšími slovy profesorky ohledně mé schopnosti. Je to celé zvláštní, uvidíme, co zjistí od kolegy. Ze zamyšlení mě vyruší pouze ruka sahající po konkrétním poklopu se jménem. Zvednu oči a zahlédnu, že to je ta kentaurka od nás ze společenské místnosti. Po tomto vyrušení se objevuje další v podobě kluka, kterému crčela z krku krev. Usměji se. „Jasně, sedni si,“ prohodím v odpověď a natočím se, abychom se mohli lépe bavit. „Není zač, ale řekni mi, proč jsi se stavěl mezi mě a tu ... upírku? Vždyť by tě v danou chvíli musela zabít ne?“ odmítnu poděkování a položím dotaz, který mě napadl hned na projevu ředitele. |
| |||
Jídelna Kisa, Ary, Hope Cpu zatím sebe, když se k nám přidá Ary. „Nazdar! No jde to, ale někdo by měl konečně vyměnit ten budíček,“ zakřením se na ní a poté se ucpu dalším masem. To už vejde i Hope, které zamávám a tak se usadí poblíž. „Brý,“ zamumlám a spolku co mám v puse. „Tak co, už jste potkali někoho někde bitkařit?“ zazubím se na ně, než si přitáhnu další misku jídla. |
| |||
Jídelna Seth, Aliana Přistoupí k nám Aliana. „Dobrý večer, jistě, pokud to mému kolegovi nebude vadit, místo je Vaše,“ pokynu ji k volné židli. „V pořádku, každý zde máme své povinnosti,“ pousměji se zdvořile. Seth kývne na souhlas a tak se dívka usadí. „Slečno Aliano, toto je Seth, můj nový spolubydlící. Sethe, Aliana,“ představím je. „Co říkáte na změny v rozvrzích?“ zeptám se ji potom zdvořile. |
| |||
Jídelna Jennie Netrvá dlouho a v jídelně se objeví i dívka ze společenky, zvednu k ní pohlede a zamávám ji, ale zamíří pryč. Věnuji se tedy své snídani. Nicméně se stůl plní a plní, až si dosedají až ke mne. Nakonec zahlédnu i tu dívku. Vlastně ani nevím jak se jmenuje... Napadne mne. Vezmu svou mističku a přešoupne se k dívce blíž. "Ahoj... Můžu?" zeptám se, zda si mohu přisednout a pokud svolí, usadím se vedle ní. "Ještě jednou díky," mile se na ni usměji. |
| |||
Jídelna Shrey Hledím do svého poháru krve a ani raději nekoukám na to, jak se seskupují na krajích stolu. Velmi mne proto překvapí, když někdo zamíří rovnou ke mne a posadí se vedle mne. Překvapeně k ní zvednu pohled. "Ahoj...?" pozdravím váhavě. "Dobrou chuť," popřeji ji a opět sklopím pohled ke svému poháru. Netváří se zrovna, že by se chtěla vybavovat. |
| |||
Jídelna Lailah, Nybe, Alyssa Netrvá dlouho a ke skupince se přidává další dívka. V doprovodu džbánu očividně krve a s uštěpačnými poznámkami. Na tváři se mi usadí letmý úsměv a jen v klidu sleduji, jak reaguje na veškerou snahu o dobírání. Dostane se ale také k tomu odpověděl mne. „Na to, že za to je podmínečné vyloučení jsi docela v klidu,“ odtuším jí na tu její nenucenost. Asi jsem ve špatné koleji. Nová příchozí se usadí a položí otázku. Nemyslím si, že by to příliš směřovala na mne, takže ani příliš nereaguji. K její tváři a pachu si ale přiřadím i jméno. K druhé dívce si přiřadím nálepku „drak“ je dobré vědět, kdo je kdo. Místnost se pomalu plní tvoy – hodně tomu napomáhá mega rudý zadek uprostřed. Nějaká dívka se pokouší dožádat čehosi u profesorů a vypadá to, že ti ji rychle odpálkovali pryč. Zatím to tedy nejzajímavěji vypadá u podrážděné rudokřídlatky jménem Lailah a tak stočím svou pozornost zpět ke skupince dívek. Pokud mne některá přímo neosloví, tiše naslouchám jejich hovoru. |
| |||
Společenská místnost - Aula Hledám vhodný úhel, abych řádění zastavila, když se toho ujme někdo jiný. Nicméně tím opouští vědomí i mne, zatímco vnitřně panikařím, snažím se natočit hlavu při pádu tak, abych se nezranila. Když se proberu, vyskočím s celou svou masou rovnou do vzduchu a zastřelila bych nejbližšího stojícího, kdyby u mne nebyl profesor a divně mne nezklidnil. Díky tomu se mi ale dostává čas na vyhodnocení situace a zjišťuji, že již není potřeba nikoho zastřelit. Sklopím tedy luk, ale raději se nevracím do malé bezbranné podoby. Netrvá dlouho a odvádí nás nahoru. Do schodů se ovšem proměnit musím, ale nakonec mi nahoru pomůžou. Poměrně dlouhý proslov, kde mne potěší možnost soubojů. Konečně budu moci dát za vyučenou těm, kteří mne budou urážet. Začíná to tu být jako doma. A pokud to bude fungovat, mohla bych chodit bez aktivního luku. Nové vybrání předmětů. Konzultovala jsem to již před touto schůzí, takže jednoduše navolím zpátky předměty Umění Boje a Levitaci. Další kroužky neřeším, když budu chtít opět se mohu domluvit v průběhu. Doufejme. Zamíříme na jídlo, kde stranou spořádám svůj poklop, než se vydám na pozemky se trochu proběhnout a zacvičit. Večeře a spát. Na pokoji ne zrovna s nadšením zjišťuji, že se spací pořádek opět zamíchal. A ne zrovna k mému klidnému spánku. Středa Na gong si již začínám zvykat. Dračice naštěstí rychle vypadne, takže se v klidu ustrojím. Zvednu k ní pohled, když se po chvíli vrátí, ale jak rychle přišla zase odešla. Nakonec také vyrazím do jídelny. Už je zde poměrně plno. K mému překvapení je zde jen jeden proměněný drak a ne tucet, jak to vypadalo, že jich tu bude. Projdu za zády studentů, hledající poklop s mým jménem. Na úrovni nějaké nové studentky se pro něj natáhnu a popojdu kousek stranou si ho v klidu sníst. Opět ho protočím vzhůru nohama a vyjídám svou snídani z poklopu samotného. |
| |||
Velký posun především Miko, na začátku i krátce Aryania a Sharika Holky nechají dotazů na téma krystal a chvíli sledují mé pokusy. Část z nich se ještě povedla, občas se nic nestalo. Budu se muset zeptat profesora, jestli se to někdy zlepší. Pak toho ale nechám, neboť pro nás přijde profesor a oznámí nám, že máme jít do auly. Inu když máme jít, tak není co řešit. Krystal šoupnu zpět do tašky, zvednu se ze země a vyrazím za ostatními nahoru. Proslov je nuda. Ono je to tak asi vždy a všude tady je jen o něco zajímavější kvůli jednomu z témat. Bohužel se to týká i něčeho, čeho jsem si příliš neužila. Vlastně... Nemám na tom trochu viny i já? Přeci jen... byla to společenská místnost... zamyslím se a na chvilku se ztratím v příjemných vzpomínkách. Do reality mě vrazí nutnost vybrat si znovu předměty. Přečtu si seznam ze kterého si zapíši předmět první pomoc jako povinně volitelný se zkouškou a jako volitelný si dávám obranu mysli. Načež zamířím do jídelny, kde se potkám s hadí holkou, tedy vlastně s Miko. Na její návrh se usměji, neboť mě to zlepší náladu. Sice to nebude to, co jsem očekávala před projevem ředitele, ale co naplat budou aspoň bublinky a teplá voda. Rychle se najím, abych se co nejrychleji vydala dolů do šaten. Cestou se však ještě zarazím u nástěnky s plánkem budovy. Chvilku hledám a nakonec nacházím i ty nové místnosti. Nedá mi to a cestu k bazénu trochu protáhnu. Do pár místností nakouknu, ale vždy pokračuji dál. Stejně nemám s kým sdílet své štěstí a radost. Nakonec tedy přeci jen skončím v šatně u bazénů. Vyberu plavky které toho zakrývají co možná nejméně, to aby byla vidět tetování, a vydám se za Miko k vířivkám. Ta si tam již teplou vodu užívá a tak se k ní rychle přidám. Z pouhého sezení mezi bublinami je nakonec i cachtání ve vodě a tahání za nohu pod hladinu. Nakonec i těch pět hodin zábavy musí skončit. Vylezeme z vody přičemž já se už cítím jak kdyby ze mě měla slézt kůže. Po radovánkách ve vodě zamíříme na večeři a pak na kutě do postele. Tam si všímám, že postel Shariky je prázdná. Kde ta holka spí? napadne mě, ale víc to neřeším, raději totiž usnu. Gong se ozve vzápětí po mém odpadnutí, nebo mé to tak alespoň připadá. Protáhnu se a ještě hodnou chvíli zůstávám zalezlá v posteli. Pak mě to začne nudit a já se rozhodnu vydat na snídani. Třeba bude víc zábavy. Zvednu se a pokud je Akashka stále v pokoji, pozdravím ji cestou do koupelny. Z té odcházím převlečena do stejného úboru jako včera. Musí se nechat, že mě Rara dokonale odhadla. Jakmile dojdu do jídelny, rozhlédnu se po Sharice. Nikde ji tu nevidím. Snad se neztratila jako Leo, napadne mě s trochou, dost velkou trochou, smutku. Má radost ze mě vyprší a já se trochu sklesle posadím poblíž Miko se kterou jsem strávila včerejší odpoledne. Také zde sedí další z dívek, jenž jsem včera s Aryaniou přistihla u bazénů. „Dobré ráno,“ pozdravím a snažím se tvářit stejně vesele jako včera. |
doba vygenerování stránky: 1.6256990432739 sekund