| |||
Velký posun - jídelna Čekáme ve společenské místnosti a vůbec mne nepřekvapuje, že jsou všichni na druhém konci místnosti než já, i když mám všechny nožičky stažené k tělu, abych nezabírala tolik místa. Tiše hledím do plamenů a uvažuji nad Allou a jestli měla podobné problémy. Otevřou se dveře, zvednu hlavu a podívám se tam. Vypadá to na novou spolužačku. Nesetrvá s námi ale příliš dlouho a objeví se vedoucí znovu. Odvede nás nahoru. Posadím se co nejblíž, přesto mi několik slov unikne, není to ale nic, z čeho bych nepochopila smysl jeho výkladu. Potom se postavím a přejedu nový seznam pohledem. Nakonec volím jako povinně volitelné předměty Plavání, protože jsem si zde vodu poměrně oblíbila a vracím na seznam Umění boje. Protože to je to jediné co mi zbývá. Kroužky neřeším, když už to budu navštěvovat, chci to mít napsané ve výsledcích. Vzhledem k tomu, že se mnou nikdo nechce mít nic společného, po obědě zamířím ven trénovat. Stále si ale myslím, že zadaný úkol je zcela nemožný (21%), unavená, vyčerpaná a plná modřin se vracím na pokoj až po večeři. Skoro ani nezaznamenám, že je zde jen jedna ze spolužaček a to ta nová. Zalezu si do svého hnízda a spím tvrdě až do zaznění podivných vibrací. Sklouznu z hnízda, nicméně koupelna je zabraná, tak počkám až ji opustí, než tam zajdu já. Poté na sobě zapnu kousky oblečení, které zde vyžadují, vezmu si brašničku s rozvrhem a vyrazím také do jídelny. Mám hlad. Nechci nikoho otravovat svou přítomností, takže si sednu do ohybu dál od ostatních a přitáhnu si džbán krve. |
| |||
Pokoj čarodějové - Jídelna Seth Seth vypadá, že se mu chce vstávat asi stejně jako mne. Chvíli sedím na posteli, než se ozve jeho odpověď. "Tak jo," zabručím v odpověď a vyrazím do koupelny. Trvá mi to trochu déle, vzhledem k tomu, že se musím postarat i o křídla. Nakonec nejvíce času, přes Sethovu návštěvu koupelny, zabere navlečení se do brnění. Nezapomenout rozvrh a můžeme vyrazit na snídani. V jídelně už se to začíná shromažďovat, takže zaberu místo trochu stranou, Sethovi pokynu ať zabere místo poblíž. |
| |||
Posun -> Jídelna To byla pěkná prasárna s tím prachem...doufám že to tady neumí víc "lidí". Naštěstí mě toho profesor zase zbavil takže dobrý. Pak už přišel čas na přesun do auly. Proslov byl docela krátký a nebylo v něm zase tolik věcí kterých by se mě týkalo takže jsem tomu nevěnovala příliš pozornost. Pff..zase ty rozvrhy. Proč to musí pořád tak hrotit? Nikam jsem se netlačila, nebylo kam spěchat, stejně se na všechny dostane. Čtení a psaní? Něco málo umim ale žádná sláva to není. Zaškrtnu to a ještě obranu mysli, co přináší noc, nevím sice o čem to bude ale zní to dobře. Levitace...ta nevím sice k čemu mi bude když mám křídla... Ještě vlastně ten povinej...tak třeba ten boj to by mohlo bejt zajímavej. Podepíšu papíry a hrdě si prohlídnu svůj podpis. Ten se poved. Za život jsem toho moc nenapsala ale tenhle podpis se mi povedl. Pak se jdu proletět, co jsem tady ještě jsem se neproletěla. Několikrát obletím budovu než se vrátím a rovnou se jdu vyspat. Neobtěžuju se na sebe brát lidskou podobu a jdu rovnou do pokoje. No jo ale kde mám vlastně pokoj? Zastavila jsem u nástěnky. V přízemí? Jestli už v pokoji někdo je je mi jedno, prostě zalezu do pelechu. Když se ozve gong hlasitě zívnu... tohle je strašný. Jediný pozitivní na tom je že po gongu je snídaně. Proměním se vyrazím do jídelny. No jo vlastně, rozvrh. Vrátím se pro rozvrh a pak už hurá do jídelny. Sotva vejdu do jídelny všimnu si na druhé straně místnosti sedět Lailah. Bude sranda. Vykročím rázným krokem přímo proti ní a netvářím se zrovna vesele. Postavím se naproti přes stů přímo proti ní a skřížím ruce"Tak co? Už jsme se uklidnily?" chvilku se ještě tvářím našvaně, pak ale povolím a pobaveně mávnu rukou "Ále dělám si srandu" obejdu stůl a sednu si vedle ní. Přitáhnu si blíž talíř s grilovaným masem. Taky bych mohla vyskoušet něco jiného...když už to tady je. Maso z misky zmizí dřív než stačí mrknout. Tohle samozřejmě není žádný jídlo, tohle byl spíš taková..."chuťovka". "No musim uznat že si měla fakt z pekla štěstí" pobaveně se uchechtnu. Nebejt toho prachu nebo co to bylo... no nedopadlo by to dobře. S milím úsměvem jí nabýdnu ruku na úsmířenou. "Ale jsme v pohodě ne?" snad není moc naštvaná že sem jí nejdřív rozmázla o dveře a pak z ní skoro udělala hromádku popela. |
| |||
Aula – jídelna – pozemky – kolej upírů,dívčí pokoj dvě Zjistím že k nám přibyla nová dívka, zřejmě nová studentka ovšem něco je na ní zvláštního. Její životní energie je jiná než upírů které jsem mezitím viděla. Potom přišel čas vydat se do auly kde na nás čeká no nevím přesně co, ale jsem si jistá že se to tam dozvím. Posadím se upravím si sukni a čekám až se začne. Tyhle proslovy byly vždycky nudné zvlášť když vám bylo podáno verbální sedativum přerušované pouze selhávající pamětí přednášejícího. Ovšem zde to (aspoň v tomto směru) bude jistě jiné. Ovšem to už ředitel začne mluvit a potvrdí se tím můj předpoklad že plánovaná schůzka která byla zmíněna na nástěnce byla přeložena. Po uvítání ředitel řekne že došlo ke změně rozvrhu a já jsem zvědavá jaké nové předměty nás čekají, při poznámce že musíme rozvrh nosit u sebe protočím oči, ale nic k tomu neříkám. Stejně jako neříkám nic nad dalším proslovem který by se dal shrnout do tří slov mravnost nade vše. Myslím že jsme se dostali k té nudné části ... Část týkající soubojů se mně netýká protože koho bych vyzývala když tu (skoro) každý je silnější přesto si vše velmi pozorně vyslechnu, takže pokud se omluvím a omluva je adekvátní musí být přijata. Když proslov skončí tak si opět chvíli prohlížím různé podpisy než se nakonec podepíšu taky. Z povinně volitelných předmětů si vyberu Nauku o magických budovách a Obranu mysli a u kroužků zaškrtnu vše kromě Čtení a psaní. Následuje cesta do jídelny kde spořádám celý podnos žab, dvě mísy ovoce a pak pudink a žebírka. Potom se rozhodnu naložit se svým volným časem tak že splním úkol od Chryse (28%), na cvičební dráhu se vydám buď se Sonjou nebo bez ní. V tom případě se rozhodnu být zvláště opatrná a dráhy se nejdřív dotknu jedním prstem než jí opatrně osahám prsty nohy a pak došlápnu, ovšem je to jako se brodit bažinou. Brzy mám pocit že jsem neudělala pět kroků, ale pět set. Svalím se mimo dráhu a nějakou dobu tam ležím a sbírám síly. Jsem ráda že jsem vypustila předchozí nápad protože teď bych vážně neměla sílu se znovu obléct. Nakonec jsem ráda když se mi podaří se dopotácet na upíří kolej a svalit se na postel. Ráno kolej upírů – jídelna Chrys Ráno mně probudí gong a já se leknu tak že spadnu z postele, chvíli ležím na zemi než mi dojde že jsem musela být včera vážně unavená když jsem se ani nesvlékla. Posadím se projedu si rukama vlasy a pak se podívám do rozvrhu který mám na nočím stolku. Vypadá to že dnes mám jenom jednu hodinu ovšem zarazí mně moje nová spolubydlící. To si dělají legraci? Co jsem komu provedla že zrovna já musím bydlet s nagou? Pak mi dojde že někam jí ubytovat museli a toho černého Petra jsem získala já. Otráveně dojdu do koupelny kde se učešu, provedu hygienu a potom i péči o nohy (protože včera jsem to už nestihla) upravím si to co mám na sobě (bílou blůzu s odhalenými rameny a vzdušnou modrou sukni) a vydám se do jídelny. Nejdřív se rozhlédnu kdo tu vlastně je a pak když zjistím že tu je Chrys tak jsem ráda. Můžu tedy rovnou přednést svůj návrh proto se proto se vydám přímo za ním. Zastavím se u jejich stolu a než ho oslovím mile se usměji. „Dobrý den směla bych mít jednu prosbu? Zjistila jsem že došlo k změně ubytování a já bych vás chtěla poprosit zda by jste Vesu neubytoval jinde. Omlouvám se pokud vám tím působím potíže a klidně budu bydlet s upírkou nebo pavoučicí, ale je mi vážně nepříjemné bydlet s nagou.“ Tak nevím jestli to bude mít nějaký účinek a Chrys neřekne ne, ale aspoň jsem to zkusila. |
| |||
Velký posun Zvědavě přihlížím dění ve společenské místnosti směsi. Jsem tu sotva pár minut a už se tu něco děje. Tady bude hodně srandy, napadne mě, když se zahalený kolega dostane do místnosti a mě se naskytne pohled na studenty. O nějakou chvíli později prý budou v pohodě. Já a ostatní kolegové se ještě vracíme do sborovny do probrat záležitosti se studijním plánem a s mým zařazením. Nakonec získávám práci, jak jsem si představovala před cestou sem. Prvním mým úkolem je přivést studenty do auly. Váhám až kolegyni dojde, že to tu neznám a tak mě popíše cestu jak do společenské místnosti mé koleje, tak cestu do auly. Vyzvednu studenty a odvedu je na projev. Nakonec se cestou neztratím a dle předchozího popisu dokonce dovedu studenty na správné místo. Netrvá to dlouho, než do auly dorazí všichni, v tu chvíli ředitel začne s projevem. V něm krom soubojů zmiňuje kroužky a i změny ve sboru. Jakmile zmiňuje mé jméno zvednu ruku, aby studenti snad nebyli na pochybách, kdo je tu nový. Večeře K večeři jsem se vydala spolu s Faife, z které se vyklubala celkem příjemná elfka. Tedy samozřejmě, pokud si odmyslíte to neustálé čtení myšlenek. To mě trochu vadí, ale zase taktně nezmiňuje některé soukromé myšlenky za což jí jsem ráda. Během naší služby probere část mé i její historie a tak mám možnost nabrat trochu informací o životě elfů Po večeři chvíli přemýšlím zda by mé někdo neprovedl po budově. Pokud se někdo z kolegů nabídne, ráda toho využiji. Pokud ne, tak se pokusím zapamatovat plán školy, který jsem cestou potkala na nástěnce. Spánek a snídaně Tak či tak nakonec najdu svůj pokoj do kterého zalezu a ve kterém o nějakou tu chvíli později usnu. Ráno mě probouzí šok. Někdo mě mohl varovat jaký mají budíček. Na okamžik se samovolně proměním do své přirozené podoby, abych se raději zase proměnila zpět. Mám sice svůj živel pod kontrolou, ale nechci riskovat žádné spálené vybavení. Proměním se tedy zase do podoby dívky v červených šatech, teprve po té vyjdu z pokoje a zamířím na jídlo. |
| |||
Velký posun Jakmile ředitel s kolegy vyřeší problém, dořešíme věci ve sborovně. Je to poměrně krátký monolog po kterém je nám všem jasný další postup. S tím jsou nakonec seznámeni i studenti na následující přednášce v aule. Všem je do hlav vštípen nový řád a to včetně soubojů s kterými já příliš nesouhlasím. Škola přeci není o boji, ale spíš o tom, aby žáci spolupracovali. Pokud budou mezi sebou bojovat, jak někdy mají zapadnout do světa venku? Naštěstí pro všechny, nejsem ředitelka já. To by asi dopadlo naprostou katastrofou. Na večeři dostanu první směnu hlídky a do party dostanu novou profesorku. Z našeho tichého rozhovoru zjistím hned několik zajímavostí, které mě přesvědčí o tom, jak klamavý může být vzhled. Naštěstí je moje kolegyně příjemná a přátelská, takže hodina hlídky probíhá v dobré náladě. Krom hlídání naštěstí dojde i na jídlo, kde jím salát a trochu masa z nějakého malého zvířete. Jakmile přijde druhá směna hlídky, omluvím se a vydám se spát. Včasný spánek má skvělý vliv na ranní vstávání. Cítím se svěží a plná energie. V pět hodin už čekám před jídelnou na otevření dveří. Všem, kteří mě pozdraví, pozdrav opětuji s přátelským a optimistickým výrazem ve tváři. |
| |||
Posun --> Aula --> Pokoj Jigme Jakmile Jigme dodělá svou práci, tak nám do pokoje vleze profesor a řekne, že s ním máme jít do auly. Aula je plná lidí, takže se mi udělá trochu zle, ale nějak to přežiju. Sednu si co nejvíce od ostatních, ale tak abych viděl co se děje. Ředitel začne mluvit o různých věcech. Následně jsou všichni vyzváni k podpisu nového školního řádu a vybrání volitelných předmětů. Nijak se tam nehrnul, takže odcházím jako jeden z posledních. Mezi povinně volitelné předměty si vyberu předměty: Co přináší noc a Nauka o magických budovách. Protože chci o magickém světě zjistit co nejvíce, tak proč to rovnou nemít zapsané že jsem to udělal. Mezi volitelné předměty si vyberu: Levitace a Meditace. Mohlo by to být skvělé na odreagování. Následně odcházím. Na obědě v jídelně jenom čistě něco rychle sním a jdu do svého pokoje, protože už mám pro dnešek lidí dost. Na pokoji odpočívám a následně usnu. Takže jsem nebyl ani na večeři. Vzbudí mne až ráno takový nepříjemný zvuk, jako by někdo vypálil z divného dělá, ale stávat se mi zrovna 2x nechce. |
| |||
Velký posun společenská místnost dlaků hlavně Wayne a Miko Obsah skleničky v cestou do břicha štípe a je to pravděpodobně nejsilnější alkohol, co jsem kdy pila. Ovšem jedů se tak nějak nebojím, od jisté události mám pocit, že jsem sice na všechno levá, ale aspoň v něčem mám trochu výhodu. Reakce na Felixovo jméno dopadla katastrofálně. Vlastně mohla dopadnout i hůř, mohla mě praštit nebo něco podobného. Raději to už nerozebírám, Waynovi o něm mohu říct někdy jindy. Pokud Miko nabídne ještě sklenku, vezmu si ještě jednu. Pak už pro nás přijde nějaká nová profesorka s tím, že máme jít do auly. Aula Proslov ředitele je poměrně dlouhý a to co říká je pro mě z části dost překvapivé. Jasně minimálně se dvěma tématy jsou už měla co do činění, ale mám obavy že v dané situaci pravidla školy jaksi nic neznamenala. Výběr předmětu a kroužků mě zaujal neboť, po krátké zkušenosti se zdejším prostředím budu ráda za nový výběr. Nakonec volím nauku o magických budovách jako povinný se zkouškou a jako kroužek si dávám první pomoc. Večeře Po akci v Aule se přesunu společně s větší částí ostatních na večeři, kde si sednu ke stolu a v lidské podobě začnu zpracovávat poměrně velké množství masa. Trvá mi to snad celou věčnost, ale nakonec jsem nasycená. S plným břichem se odeberu do pokoje, kde rychle projdu skrze koupelnu do postele. Do rána spím jak zabitá. Snídaně Gong mě tentokrát okamžitě probudí a já vstanu. Včera to nakonec nebylo tak zlé a dobrá večeře také udělala své. Po ranní hygieně si obleču včerejší šaty, můj citlivý nos je stále neidentifikoval jako zapáchající, takže ostatní také nebudu obtěžovat. Po oblečení s taškou ve které mám rozvrh vyrazím do jídelny na snídani. |
doba vygenerování stránky: 1.4073309898376 sekund