| |||
MT02 všichni na hodině a pak všichni cestou do společenské místnosti směsice Tělocvik probíhá poměrně zajímavě. Soubojů není nikdy dost, ale tenhle profesor je zvláštní. Už jsem s ním měl tu čest a neplatí na něj většina dračích schopností. Jediné, co by na něho mohlo fungovat je moment překvapení, napadne mě zatímco sleduji marné pokusy spolužáků. To že ani jeden neuspěje mě bylo jasné už od začátku, nikdo tu totiž není tak dokonalý, aby ho porazil. Snad jedině má maličkost. Na mě nakonec nedojde, což je škoda, ale alespoň jsem neriskoval ostudu v případě neúspěchu. Zvednu se a vyjdu z tělocvičny. Na rozdíl od některých spolužáků a spolužaček nijak nespěchám. Jdu pomalu a důstojně. Není nic, čeho bych se bál. Tedy alespoň by to tak mělo vypadat. Do společenské místnosti tak přicházím o hodnou chvíli později než ostatní a nakonec usedám do jednoho z volných křesel. Rozvalím se v něm a rozhlížím se, zda by se nehodila nějaká ta šikana. Jenže mě nikdo nepozoruje. Což mě trochu štve. |
| |||
MT02 – společenka směs Trochu vyděšeně sleduji průběh výuky. To není výuka, to je masakr, mám pocit minimálně po dobu prvního souboje. Sleduji, jak se jednotlivý studenti snaží vypořádat s profesorem a jak to ani jeden z nich nedal. A to nejsou tak obyčejní jako já, polknu a fakt hodně doufám, že tohle po mě nikdo nebude chtít. Hodina uplyne a mi dostaneme nařízeno přesunout se do společenské místnosti. Ještě chvilku trvá než se z šoku vzpamatuji. Pak se seberu a vypadnu z místnosti. Teď rychle nahoru, tam po mě nikdo nebude chtít uhýbat projektilům. Vzpomenu si, kde je společenská místnost a vydám se tím směrem. Chci tam být rychle, chci tam být co nejrychleji. (94) Nevím, jak se to stane, ale cesta skrze dlouhé chodby je najednou nějaká kratší a já jsem během okamžiku u schodů, pak jsem nad nimi a už stojím před společenskou místností. Jak? podivím se vlastní rychlosti. Po chviličce uvažování se rozhodnu na to nemyslet a raději zapadnout dovnitř. Otevřu dveře a vpadnu dovnitř. Tam zaberu jedno z míst na pohovce před krbem. kde bych tady mohla dostat něco k jídlu? zauvažuji zatímco hledím do plamenů před sebou. Najíst se a pak se prospat, zamyslím se nad ideálním plánem na využití nečekaného volna. |
| |||
101MM – společenská místnost čarodějnic Moje odpověď naštěstí nebyla vyžadovaná, stejně nevím, co bych měla říct. Můj život nebyl zrovna typický a dobrých, natož šťastných, chvil bylo jen poskrovnu. Většinou se však k dané chvíli vztahovalo i něco hodně nešťastného. Profesorka nakonec hodinu ukončí a všechny náš pošle do společenské místnosti. Moc nad tím nepřemýšlím a jednoduše plachtím za ostatními. V místnosti nevím moc co dělat. Asi bych se měla učit a nebo trénovat. Chvilku pozoruji dívku u krbu a její pokus, pak dvojici v křesílkách. Ani jedni nevypadají, že by chtěli společnost ducha. Nedivím se jim. V trochu skleslé náladě nakonec zakotvím před knihovnou a přemýšlím nad tím, zda není na čase si něco přečíst. Chvíli ještě váhám, ale pak si z knihovny náhodně vyberu jeden ze svazků. |
doba vygenerování stránky: 1.5477569103241 sekund