| |||
Hájenka - dvůr, škola - Sborovna Wayne, Mayli Zvednu hlavu od pultu, když se se mnou spojí. Něco nepěkného prohodím a otřu si ruce od hmoty, ve které jsem měl momentálně ruce. Lusknu nad miskou prsty, protože jinak bych to potom mohl rovnou vyhodit. Natáhnu se pro kabát, který je pohozený přes křeslo a sepnu si vlasy. Vyjdu z hájenky a zabezpečím za sebou dveře. Proměním se v černou mlhu a vyrazím ke škole, není času na zbyt. Na dvoře si však všimnu dvojice a tak se opět poskládám. Na dvůr tedy již opět vkročím a zamířím si to rovnou k dvojici. "Měli byste oba dva jít okamžitě do společenské místnosti a zůstat tam, dokud pro vás nepřijde nějaký profesor," pokynu oboum a popoženu je před sebou. Přeci jen máme stejnou cestu. V mém hlase zní jistá nekompromisnost, která dává vědět již dopředu, že zbytečné otázky nebo odmítnutí není na místě. Ve druhém patře se od nich oddělím a zamířím do Sborovny, zatímco oni by měli zamířit k zeleným dveřím. Vkročím dovnitř, pokynu všem hlavou v pozdravu a usadím se ke stolu. Celkem překvapeně chytím malou fialovou lištičku, která vyskočí na stůl a přežene se ke mne. |
| |||
Knihovna - společenská místnost směs Nakouknu a narazím na podivnou ženu a pak na dívku ze které jde ten nepříjemný pocit,podobný pocit jsem měla při své řídké návštěvě kostela. Ano ne vždy se věci vydaří tak jak chcete a občas ... Zarazí mně dívčina nejistota,kde je to sebevědomí kterým andělé obvykle trpí? "No myslím si že jsi na sebe moc přísná znám lidi kteří jsou skutečně k ničemu."pokusím se potom povzbudit dívku. Počkat společenská místnost?A to je kde? Podívám se do desek a když se mi podaří najít to co hledám rozloučím se s ženou a vydám někam kde to je označené jako společenská místnost směs. "Ahoj."nakouknu dovnitř a můj pohled spočine na něčem bílém velikosti koule. A co má být tohle? Ovšem moc dlouho něj nezírám protože mu to asi nebude zrovna příjemné.Vejdu dovnitř a zrovna když se tu rozhlížím vstoupí dovnitř i kentaurka a já ji poněkud nejistě zamávám. |
| |||
MT02 - Společenská místnost směs Poslouchám a ukládám si všechny další informace do paměti. Tohle se jistě bude hodit. Již jsem na odchodu, abych nezacláněla ve dveřích, když se ještě ozve profesor. Proklaté schody. No nic. Vykročím nakonec za rychlíky směr schody. Pod nimi se opět zmenším a začnu svou o dost pomalejší cestu hopsání po schodech směr patro. Nakonec se přeci jen bez větší úhony dostanu do druhého patra. Přejdu chodbu a opřu se do modrých dveří naší společenky. Rozhlédnu se po místnosti a nakonec volím opět kraj gauče u krbu. To bylo poměrně pohodlné. Nejsem si však jista, co tady máme dělat. |
| |||
Knihovna - Společenka dlaci Lailah, Alyssa, Shrey, Helen Vynořím se zpoza regálů a mířím k východu. "Děkuji," směřuji na Knihovnu a na dívku u ní se usměji. "S dovolením," protáhnu se kolem Alyssy a zamířím směrem k naší společenské místnosti. V ruce držím dost tlustou knihu. Vejdu do společenské místnosti a pokud mi někdo věnuje pozornost, tak mu pokynu hlavou v pozdravu. Poté se usadím k nejbližšímu stolečku a požádám o něco na psaní a něco kam zapíšu svůj úkol. Otevřu knihu, kterou jsem si přinesl a začnu pracovat. |
| |||
Učebna 13 - Společenská místnost upíři Hodina probíhá a mé soustředění je dost narušené mou nespokojeností, však zápisník zajistí, že není třeba se tolik soustředit. Na konci hodiny se zvedám, že promluvím s ředitelem, když jsme odesláni na kolej. Mé rty se změní v čárku. To udělali zcela jistě proto, aby se opět vyhnuli spravedlnosti. Pomyslím si pobouřeně, ale nemám zájem nic riskovat, takže mé kroky zamíří na kolej. Vkročím dovnitř a zaberu místo před knihovnou, tu přejíždím pohledem, zda se zde nebude nacházet něco užitečného ke čtení. |
| |||
MT02 - Jezero papa Než stačí odpovědět, tak promluví znovu profesor. Chvíli na něj zamyšleně hledím, než se podívám zpátky na papa. "Jestli se něco děje, musím to dát vědět mamce," pronesu poměrně nekompromisně a hned na to se zvednu. Prosmeknu se kolem něj i zbylých studentů a zamířím ven. Hned za východem se proměním do dračí podoby a zamířím střemhlav do nejbližší plochy jezera. Tam se opět proměním a zapluji pod štíty. Teď je mi celkem jedno, jestli mne sleduje nebo ne. |
| |||
101MM - Společenská místnost čarodějové Nakonec se vysloví jen ten kluk v brnění,docela hezký kluk. Hope měla pravdu máme tu opravdu hezké kluky ... Ovšem mezitím ten kluk promluví a já zjistím že toho má docela dost za sebou.Nakonec už nikdo jiný nic neřekne profesorka se pokusí uklidnit Shariku otázkou však je jestli se dá uklidnit někdo kdo se bojí vlastního stínu.A potom hodina skončí,no tohle bylo snadnější než ta předchozí (i když i já pochybuji že by stačilo k získání žíně ho vyhřebelcovat. Já bych jeden nápad měla ovšem můžu ho použít jenom já ... Ostatní mezitím odcházejí a Sharika vyrazí způsobem jako by se snažila předběhnout svůj vlastní stín.I když i já jsem ráda aspoň se mně Hope nebude snažit zatáhnout do toho místa se spoustou vody.Při té vzpomínce se otřesu a potom se otočím na Hope.Prohlížím si tetování a napadne mně že bych se jí na to měla zeptat pokud tento rozhovor nebude jako předchozí rozhovor ohledně nahoty.Vydám se tedy do naší společenské místnosti kde se nejdřív rozhlédnu a nakonec se způsobně usadím vedle Shariky. "Ahoj tak jak se ti zatím tady líbí?A jak jsi tu dlouho?"zeptám se jí pak a mile se na ní usměju. |
doba vygenerování stránky: 1.3650441169739 sekund