| |||
Hala, u nástěnky Miko "No tak jasně že to doděláme...když už jsme začaly tak už to zfouknem" jsem zvědavá co tady všechno je. "Tak ne jenom studenti, ale i místnosti jsou tady zvrhlý, bezvadný" to bych si asi měla dobře rozmyslet. Projdeme halou až k nástěnce. Nechám zkontrolování rozvrhů na Miko, vzhledem k tomu že ze svojí pozice nemám na rozvrh tak dobrý výhled a panáčkovat se mi tady fakt nechce. Smutně sklopím uši "Jen na hodinu? Za hodinu toho moc nestihneme" když si vzpomenu jak to dopadlo posledně. "Třeba se rozvrh během týdne zase nějak změní takže se nebude překrývat s ostatními" nebudu si ale dělat nějaké iluze. |
| |||
Chodba v 1. patře před učebnou 104 MM - 101MM Sharika, Lailah Nějak nechápu, proč Sharika kvůli Gyzmovi tak vyšiluje. Vždyť je naprosto roztomiloučký, chundělaťoučký. Prostě slaďoušek. Jsou tady jiní tvorové kvůli, kterým by měla skákat až ke stropu. Ještě než vejdu za ostatními do učebny, objeví se tady dívka s křídly. Vydám se k ní, protože stejně tudy půjdu na hodinu a podívám se do papíru. Vypadá mile, takže se na ni usmívám. "Sejdeš po schodech dolů, dáš se do leva, nakonec chodby, tam jsou dveře do přístavby a myslím, že MT02 tedy malá tělocvična dva, je hned naproti nim. Kdyžtak pod schody je nástěnka s mapkou, kdyby si se ztratila. Já musím na svou hodinu. Zatím ahoj." Pokud nebude mít ještě další dotaz, tak zavolám na Gyzma a společně s ním vejdu do učebny 101 MM. Rozhlédnu se a rozzáří se mi oči. "Jé, to je krása. Skoro jako u nás doma." Mám chuť se posadit do trávy, ale nakonec si tedy sednu do lavice (f17) |
| |||
101MM-učebna 13 Profesorka potom neříká nic nového,ovšem já tu nejsem tak dlouho abych někoho naštvala.Navíc já mám přátelé tedy mezi normálními lidmi.Možná by se mi to povedlo i zde i když nevím ... no možná to se teprve uvidí.Potom hodina skončí a profesorka nám podrží dveře a tak jimi a vydám se za ostatními před učebnu a potom dovnitř kde se posadím do nejbližší lavice. |
| |||
učebna 13 – MT02 Během výkladu sleduji jak profesora, tak i ostatní spolužáky. Je to zvláštní. Kdybych je nepotkala, nikdy bych asi nevěřila, že je vůbec možné aby někteří z nich existovali. Chapadla, křídla a další kombinace. Je to velice zvláštní směs tvorů a pak tu jsem já, naprosto obyčejný člověk. Jak mám zvládnout to co oni? napadne mě. Trochu zmatku v podobě představení okřídlené dívky sleduji lehce užasle a asi i trochu nechápavě. Pelichá? Vážně? Hodina však pokračuje i po tomto představení. Namáhám svůj mozek, ale přeci jen, nejsem příliš vyspalá a ani najedená, takže moje soustředění takové, jaké by mohlo být. Naštěstí pro mě hodina také někdy končí a já jsem zase o kousek blíž k tomu, dostat se k jídlu a do postele. Zvednu se ze židle mezi posledními a s jistým odstupem následuji své dosavadní průvodce, tedy Gerrira a Vengeho. Ti mě zavedou do další učebny, kde trochu nejistě zaberu místo mezi dvěma roháči. (E25) |
| |||
Společenská místnost Směs --> Chodba v 1. patře před učebnou 104 MM Aryania, Akashka, Hope Zamyšleně jsem se vypotácela z ložnice i ze společenské místnosti a ani nevím, jak jsem se dostala zpátky až do prvního patra, kde stále postávala skupina osob. Tedy... Tři dívky, všechny tři velmi krásné, dvě okřídlené. A pak... Cosi. |
| |||
Ordinace --> Společenská místnost Směs Rubus Zatajila jsem dech, když se ošetřovatel ocitl v mé bezprostřední blízkosti. Stále jsem mu hleděla do očí, ale rychlé pomrkávání prozrazovalo mou plachost. Pak jsem však oči vyvalila překvapením. Pokolikáté už dnes? Můj pohled padl na rudý vlas, který jsem zachytila, když ho ošetřovatel nechal spadnout. |
doba vygenerování stránky: 1.3226099014282 sekund