| |||
Hala, nástěnka Abby První kdo zareaguje na mou otázku je drobný rybí chlapec kolem kterého procházím cestou k nástěnce. Z jeho reakce na mojí přítomnost jsem neočekával že by byl ochotný být v mojí přítomnosti. Ryby přece rády vodu. Otočím se mu čelem a jako zrcadlo kopíruju jeho pohyb. Víc než ostatní teď na sobě může cítit pozornost mojí mysli. Sám se nějak ztratil v myslenkách. Já se ty svoje nesnažím se nijak zakrývat, nebo přijít na jiné myšlenky. "Nebudu. Díky" odpovím krátce a dál sleduji především jeho, i když odchází za mě zpátky k nástěnce. Tentokrát už se za ním neotáčím. Nemám jak bych se mohla přesvědčit že mě opravdu zapsal na kam jsem chtěla. Snad jen kromě toho že z něj necítím žádný úmysl něco takového udělat, podvést mě. Nenapadlo by mě proč se pak ptá na márnici, tam přece bývají jenom mrtvoly. To až z jeho mysli vyčtu to možné spojení s krví. Já doteď měla krev spojenou s jídelnou kde jsem si mohla nalít ze džbánu, což pro mě tady na škole byla novinky. Nebo s živými jako byl on, nebo kdokoliv jiný tady, a to zatím téměř vždy skončilo smrtí. "Chci." Bez váhání vyšlu myšlenku zpět. Jen už čekám až vyjde tím směrem. Márnice na mapě kterou jsem dostala neni, nebo nebyla. Dlouho jsem se nedívala, tak nevím. Chvíli zůstávám stá, alespoň dokud nepohodlí z mého tepla které cítí neustoupí, takže jdu tak deset kroků za ním. Řekl přece ať se nepřibližuju. |
| |||
Učebna 3 - Chodba - Knihovna nikdo konkrétní Na můj dotaz kupodivu získám odpověď, a ještě větší překvapení mi přinese její obsah. Telekineze - hýbání věcmi pomocí mysli - se dá naučit? Skoro mám chuť se ještě doptat, jestli jsem něco špatně nepochopil - přeci jen, ta mince se nepohnula ani o píď. Hodina je ale ukončena. Pohledem do rozvrhu zjistím, že mám na zbytek dne volno. Hlad ještě úplně nemám, ale nějak nevím, co se sebou. Každopádně opustím učebnu, abych tu nezacláněl přicházejícím. Z nedostatku jiné činnosti se poté postupně vydám k nejbližšímu plánku školy, abych zjistil momentální polohu knihovny. Přeci jen, nedávno jsem byl svědkem pořádné přestavby. Když se mi tenhle cíl zdaří, vydám se rovnou tam. Kdokoli známý, koho cestou potkám - třeba jistá andělka - se dočká pozdravu, a možná i prohodíme pár slov. Ostatních lidí a nelidí si nevšímám, a teprve když dojdu do knihovny, dám knihovníkovi najevo, že tu jsem. |
| |||
Před učebnou 1 Rara Ten shrbený kluk prohlásí že profesor nedorazil což mně překvapí, nemají zde zařízené že když někdo nemůže tak ho zastoupí jiný profesor? No to je teď jedno později se na to můžu někoho zeptat, teď bych se mohla zkusit najít Gilla. Kdybych jen věděla kde je, možná bych mohla zkusit třídu do které vešel ten shrbený kluk hodina už skončila takže je rušit nebudu. Salazar potom potvrdí to co předtím říkal ten shrbený kluk, ale než se ho stačím zeptat proč profesor nepřišel tak odejde protože má asi na programu taky něco nedokončeného. A zrovna když chci otevřít dveře tak se objeví někdo koho jsem tu nečekala dušice Rara. Jo je to ona a zřejmě má dobrou náladu. „Ahoj ráda tě vidím.“odpovím ji zatím co se pokusím přijít na to o čem vlastně mluví, jo ona myslí tu trapnou dobu jak jsem se pokusila zapůsobit na Hope. „Ano, ale doufám že jenom dočasně. Jednám s tím klukem který nás zastupuje abych boty už nosit nemusela, nevíš kde je?“rozhodnu se nakonec zeptat Rary, „Jmenuje se Gill Doro ... nebo nějak tak.“nakrčím nos když se snažím vzpomenout si jak se Gill jmenuje celým jménem. „Ale Gill se jmenuje určitě.“ |
| |||
všichni cestou, nikdo konkrétní Poté, co je má práce na kolejích hotová, popoběhnu zpět ke schodům, abych vyrazila zpět do přízemí. Se skloněnou hlavou rychle projdu halou, aniž bych se na někoho podívala. Kráčím zpět ke skladu, když si všimnu, že v chodbě mám vlastně také práci. Vypufnu si naducanou růžovou kuličku a dám se do uklízení zvratek na chodbě. |
| |||
Hala Alfa Než mi stačí vlčice odpovědět, vzduchem zazní cizí myšlenky, trochu se zájmem se tím směrem otočím, ruce zaháknuté za kraje kapes. Když se však ten chodící vroucí hrnec zastaví jen pár kroků ode mne, trochu couvnu a nespokojeně plesknu ocasem s ploutví do země. Více než její žádost mne zaujmou její myšlenky na krev. Zvědavě nakloním hlavu na stranu a prohlížím si ji. Po pár okamžicích mi dojde, že vlastně něco chtěla. "Jo jasně, můžu tě zapsat, jen se moc nepřibližuj," odtuším a vrátím se k nástěnce, abych její jméno zapsal kam chce. Ukázkovým krasopisem. Přesto mi vrtá v hlavě a otočím se k ní nazpět. "Nechceš se mnou zajít do márnice?" Navrhnu jen jí telepaticky nazpět. Tam určitě bude nějaká již nepotřebná krev, i když asi ne moc čerstvá. |
| |||
Učebna 3 - Hala, nástěnka všichni v hale Svůj úkol jsem měla splněný jak si profesorka žádala. Jen za pomoci telekineze. A i když otázky zodpověděla, já pořád měla na které bych chtěla odpovědět. Ty ale nebyly tak úplně k tématu hodiny tak si je nechám na jindy. Hodina už stejně skončila. Z toho nehybného ležení na lavici jsem zatoužila po krvi. Není to vůbec žízeň, je to prostě jenom chuť. Ale chuť může rychle přerůst v opravdovou žízeň, to už se mi osvědčilo. Než to pokoušet raději se napiju. Nově příchožích myslí, doteď postávajících před učebnou si snažím dál nevšímat. Vlastně i dění v učebně celkově jde mimo mě. Tiše se zvednu z místa a beze slova odejdu z hodiny. Za dveřmi na chodbě se vyhnu ostatním a sejdu dolů do haly. Z cesty za krví na chvíli sejde když jsou u nástěnky studenti. Je bych mohla požádat o pomoc. Popojdu blíž k chlapci a zastavím se jen tak na pár kroků od něj. "Můžeš mě podepsat na nástěnku?" nezeptám se ale přímo jen jeho a otázka se tak ozve v mysli všem kolem. Nesoustředěnost na komunikaci jim také nechtíc promítne moje myšlenky na krev, jak už se občas stává. Trochu mě to odvádí od toho co po nich chci a tak jsou i další myšlenky vcelku neukázněné a krátké "Zapsat hlasování…ples světel" a nakonec přidám ještě i svoje jméno. |
| |||
Z rychle ukonšené švandy v tělošvišně... Hledání žajímavošti v prvním patže! Vesa, Naberius, Lyla, AryaniaTrochu nafouknu tvářičky napučením, když to ten suchar takhle všechno překazí. Nicméně to vynahradí příchod Vesy. Zazubím se na ni a zamávám jí. "Nechali? Kde?" vykulím na ní oči. Popoletím blíž, ale ona se na očášku usadí. Ať už se zatěžuje tím mi odpovědět nebo ne, znovu se zazubím na všechny, vypláznu jazyk na profesora a proletím stropem. Najít si jinou srandu. Všichni ale vypadají někde zastrkaný. Než narazím na vílu. "Jééé, pic! Pořád jsi tak posedlá nahotou? Jé, ty máš boty!" Přeletím k ní a oblétávám jí jak zajímavý kousek na výstavce. |
doba vygenerování stránky: 1.612331867218 sekund