| |||
Před 104MM - 101MM Než může cokoliv pokračovat, tak se na chodbu vyvalí upíří kolej a mizí na schodech. Vyjde profesorka a pozve nás dovnitř. Hodím pohledem po dveřích učebny, kde jsme měli být, ale jen pokrčím rameny a vyrazím do učebny za plížící se čarodějkou. Narozdíl od ní zaujmu místo vepředu a ohlédnu se, zda jsou spolužačky. |
| |||
Chodba - 101MM Ještě kousek couvnu a zběsile těkám pohledem od přítomných na chodbě. Zanedlouho se otevřou dveře do nedaleké učebny a vyjdou tam odtad nějací studenti. Ve dveřích stojí i profesorka. Doufám, že odvede dostatek pozornosti a připlížím se blíž směrem k ní. Přinejhorším se za ni mohu schovat. A ještě, že jsem tak udělala. Vyzve nás, abychom šli za ní. Takže udělám těch několik kroků ke dveřím a vklouznu dovnitř. Posadím se dozadu, tak abych viděla na všechny a nikdo přese mne již nešel. |
| |||
Učebna 13 - MT02 Hodina skončí a já pořád ještě šrotuji v hlavě informace, které nám předal. Škoda jen, že se k tomu nedostal již tuto hodinu, mohl jsem se naučit něco užitečného a pomoci matce. Papa se nezvedá, takže dál sedím zamotaný do lavice a dumám nad novými informacemi. Když se papa zvedne, podívám se po něm. Očividně čas jít dál. Vymotám se tedy z lavice a chapadluji si to za ním. Na lavičku se zchapadluji vedle papa a prohlížím si krystalovou místnost. |
| |||
101MM - učebna 13 Začnu se nudit, tak udělám to co dělám když se nudím. Začnu si prohlížet dívky a přemýšlet jak asi vypadají bez oblečení. Jsem natolik fascinována svými myšlenkami, že mi unikne konec hodiny. "Jejda. Nashle." pronesu s provinilým úsměvem k profesorce a upíří rychlostí opustím hodinu a přesunu se na další, samozřejmě se snažím nikoho neporazit a nezranit. Sednu si před katedru. "Zdravím" Usměji se na profesora. "Těžký den?" pronesu k němu. Asi nás má plný zuby, se mu nedivím, někteří se tady fakt neumí vůbec chovat. Jako malý děcka. Jo, třeba ta zrzečka co se dohadovala, ta by zasloužila, pěkně naložit. Zahihňám se a v očích opět ten lišácký pohled. |
| |||
Učebna 13 - tam kam dó všeci Fiflena nade mnó vohrnuje rypák. Tak si přisadím tichošlápkem(tichým prdem, ale smrdutým). Skovám pochechtání, poněvadž se prohrábnu ve vósiskách, aby to nebylo vidět. Nu, což. Lepší jeden prd jak tisíc doktorů. Trochu se zarazím, když začnó vopadávat andělici pérka. Podrbu se ve vósiskách, že by ten prd? Že bych měl mocné prdy? Že by byla alergická na moje větry? Profesor háže módra a sic se snaží mluvit srozumitelně, vůbec nic mě to neříká a k čemu by mě to bylo. Třeba si něco zapametám, nebo ke konci zmáčknu nějakýho šprťáka, aby mňa to nahučel do palice. Všeci se zvedajú a někam mířijú. Du za něma. Udělal sem dobře. Kecnu do lavice vedle fifleny, poněvadž jinde sténě není volná sesla. Ta má pech. Co by se stalo, kdybych vypustil další prdy? Mile se na ňu zazubím. Až vidí ty moje žlutý kelčáky, déchnu si do dlaně. Síla, to by porazilo vola. Dobře, ty. Škoda, že tady nemajó honitbu, bych to hnedle vyzkúšal. |
doba vygenerování stránky: 1.5017940998077 sekund