| |||
13 Oranil, Helen Číča letěla ještě dál než jsem původně myslela. K mojí nechuti jí ale prosefor chytil ještě než dopadla. Vyléčil jí popáleninu, která sice nebyla plánovaná ale to je jedno. Nechápu čím přesně je tohle můj problém. Profesorova slova přejdu mlčením i když on zřejmě umí číst myšlenky takže pro něj to zase tak mlčení není. Navíc jsem teď příliš rozladěná na to abych teď příliš řešila co říká. Pokrčím rameny "Hmm..." . Vypadá to že pravidla jsou pravidla...ať už jsou sebehloupější. "...co se dá dělat" když si myslí že je tohle pošťouchnutí hodné trestu. Ještě štěstí že Shrey je nehořlavá, to bych měla už dva tresty. "Můžeš si být jistá že kdyby to bylo napadení dopadla by jsi mnohem, MNOHEM hůř" ujistím blondýnu když se dožaduje podpory profesora. Zvláště profesor by to měl vědět když umí číst myšlenky. Nechápu jak tohle může profesor brát jako napadení, vždyť jsem jí nezlomila ani jedinou kostičku tak nechápu co tak hrotí. Měla by mu být neskonala vděčná protože nebýt jeho, pravděpodobně by byla na kusy všude kolem. Dlouze vydechnu a jdu si sednout do první lavice nalevo. Když už jsem si tak elegantně udělala místo. |
| |||
Vzhůru do přízemí k učebně 13 papa, Jennie, Aurora, Yqi, Aine, Nybe, Lailah "Jsem Venge," dodám na závěr a nadšeně zářím, když z nich vypadne, že vlastně půjdou s námi. Zvědavě se podívám, co to tam jedna z dívek našla a cestou chroupe. Ale spokojeně si chapadluji za papa, který nás vede do přízemí. Sotva ale vejdeme na chodbu před učebnu... Je tam nějaký zásek. Přejedu přítomné pohledem a zubím se. "Yo! Co se děje? Nemůžete se všichni dočkat hodiny?" |
| |||
Kuchyňka v 1. patře a cesta na hodinu Jennie, Aurora, Venge Ani si nikdo nevšiml co jsem to řekl za nesmysl. Ale i tak má sdělení pochopili. Vengeho mne tedy následuje a dovíme se, že i dívky patří do stejné koleje. Vedu tedy celou skupinku skupinku na hodinu, naštěstí jsem si rozvrh dost pečlivě nastudoval a každé ráno jej pro jistotu kontroluji zda nedošlo k nějaké změně. Dojde na představování. "Říkají mi Gerrir." Představím se. Celou cestu jsem napjatý a ostražitý jako by za každým rohem na nás melo něco vyskočit. |
| |||
Kuchyňka v 1. patře a cesta na hodinu Gerrir, Aurora, Venge Holka navrhuje špagety, proč ne. Teď bych asi snědla naprosto cokoliv. Jenže... kazí to ti dva informací o hodině. Počkat. Směs? Nejsem to náhodou taky já? zauvažuji si a uvědomím si tu strašnou pravdu. „Já jsem taky ze směsi, tedy patřím do koleje směs,“ informuji je a začnu v rychlosti prohledávat skřínky, zda někde nenarazím na suchary. Nebyly by ideální, ale aspoň něco. Pokud je najdu, vezmu ji pár do ruky sebou a cestou je začnu chroustat. Pokud ne, tak se za partou směrem na hodinu vydám hlady. „Jennie,“ představím se dívce cestou na hodinu. |
| |||
Učebna 13 a před ní Flundřička Páni já žasnu, konečně mi i profesor dal za pravdu, mohl mě ještě pochválit za to jak se hezky snažím být kultivovaná. To třeba příště mě dá jako vzor pro ostatní. Ovšem nezdá se, že by ta flundřička jeho slova pochopila. Místo mozku vzduchoprázdno. To jim všem dělají při nástupu na tuhle školu lobotomii? Přimhouřila jsem oči do úzké smrt čtící šterbiny, když jsem najednou ucítila její dotek. Ucítíla pach spálené látky a kůže. Jako vážně mi znovu zničili ŠATY!!! To už letím vzduchem kamsi, psychicky se připravuji na dopad a hodlám dopadnout na všechny čtyři jako správná kočka. Když se můj let zastaví o něco dříve...docela bezbolestně...chvilku trvá než to mozek spracuje. Už jsem doufala, že Marcos, ale on to profesor. Asi bych mu měla poděkovat, ale není on telepat neměl to od ní čekat? Že by ta flundra uměla skrývat myšlenky? Nakonec jen kývnu, jakože poděkování. Za to vyléčení. "Ano, budu si dávat pozor." Narozdíl od jiných já dobré rady ocením nebo se nad nimi alespoň zamyslím. Upravím si šaty a hrdě se vypnu. Drak nedrak, jako tak ať si nechají vytetovat na čelo drak ne ještě lépe blb, kratší a výstižnější. A každý by věděl s kým má tu čest. Protože jak jistě všichni víme. Kůň je nebezpečný ze zadu, krává z boku a blbec ze všech stran, jak nyní ostatně ona i potvrdila. "Ano, to nebyla nehoda, to bylo napadení! Doufám, že i vy to tak vidíte?" Postavím se kousek za Oranila a čekám, jak se mi k tomu vyjádří. Musela bych sepsat další stížnost. |
doba vygenerování stránky: 1.441465139389 sekund