| |||
čas vyrazit na hodinu – hodina sebeovládání (upíří kolej) učebna 101MM především Marcos, Diagh, Aliana Čas zbývající do začátku výuky mě zabere procházení složek od předchozího vyučujícího. Je to poměrně zajímavé čtivo, ovšem mohlo by ho být více. V zásadě jsou tu jen shrnuté poznatky o studentech a chybí tu nějaké osobní názory. Ty si nejspíše nosil neustále v hlavě. To už se ale blíží čas vyrazit na hodinu. Jsem z toho stále trochu nervózní. Jako první mě čeká kolej upírů. Sesednu ze stolu, srovnám si své dlouhé bílé šaty a vyrazím z kabinetu směrem do učebny. Dle papírů jsem dostala učebnu 101MM, v poznámkách stojí informace že se jedná o magickou místnost, kterou si mohu přizpůsobit pro svou výuku. Dojdu ke schodům a postupně sejdu až do prvního patra. Z okolí ke mě doráží spousty myšlenek, ale po malé snaze z nich dokáži pochopit, že za ohybem schodů budou tři studenti. „Dobrý večer,“ poznamenám, jakmile se otočím a opravdu je spatřím přede dveřmi učebny 101MM. Projdu kolem nich a vezmu za kliku. Dveře otevírám s nevyřčením přáním, aby vnitřek odpovídal krajině mé domoviny. Mýtina mezi starými stromy, jenž je porostlá měkkou travou. Uprostřed travnatého prostoru jsem však nechala místnost stvořit dostatek lavic pro celou skupinu. „Pojďte dál,“ vyzvu tři studenty a sama zamířím ke křesílku vpředu. |
| |||
Ošetřovna - pokoj upíři - první patro ti na ošetřovně, Diagh, Aliana Pomalu se probírám a mám pocit, že mi hlava několikrát minimálně explodovala. Jakmile se posadím, je u mne ten... Ehm. Tvor. Cvrknul se nám Ošetřovatel. Napadne mne. Vloží mi do rukou pohár, který pěkně voní, takže ho nemám problém vyprázdnit. Cítím se po něm mnohem lépe. Musím najít slečnu Buffetovou a poděkovat jí. Nicméně pohled na hodiny mne poněkud rozhodí. Ležel jsem zde déle, než jsem předpokládal. Upravím si oblek a všimnu si vypálených skvrn a děr. Zamračím se. Tohle místo je horší než drtička odpadů. Nicméně vyndám rozvrh, jen abych zjistil, že zanedlouho mi začíná hodina. Když se dveře opět otevřou a přijde očividně práce, kývnu hlavou na souhlas, na slova, že mohu jít. "Děkuji," pokynu hlavou ošetřovateli, "dámy," pokynu hlavou spolužačce a té nové, "..." podívám se na Simiela, "nashledanou," rozloučím se se všemi, než vyjdu na chodbu. Rozejdu se směrem pokoj. Pokud bych měl někoho potkat, přidám do upíří rychlosti, abych se vyhl srážce v tomto... Nereprezentativním oblečení. Na pokoji se v rychlosti převléknu a upravím. Nyní volím pohodlný oblek ze speciálního materiálu. Měl by být dle otce téměř nezničitelný a neumazatelný, tak jsem na to zvědav. Doplním ho rudou košilí z otcovi nejnovější kolekce pro nelidi. To by snad mohlo na zbytek večera vydržet. Poté se již volným krokem přesunu k učebně, kde by měla probíhat hodina. Stojí zde jedna ze spolužaček, kterou jsem již na hodinách potkal avšak nedal se do řeči a dívka... Kterou jsem ještě příliš nepotkal a pravděpodobně ani neřešil, vzhledem k tomu, že jako upír rozhodně není cítit. Co je asi zač. "Dobrý večer dámy," pozdravím zdvořile, zatímco se zastavím opodál. |
doba vygenerování stránky: 1.573734998703 sekund