| |||
2. patro Yqi Znovu zmínila Sigiho, ale já furt nemám tušení kdo to je. Už předtím říkala že jí ho připomínám ale já bych konečně ráda věděla o koho jde. Vyjdeme do dalšího patra kde to vypadá že by se mohlo alespoň něco dít. Už jsem se chtěla zeptat kam vedou dveře různých bareva ale vysvětlení se mi dostalo dřív než jsem to stihla. Rozhlédnu se po dveřích postupně jak ukazovala. "Hádám že nemůžeme do společenky jiné koleje" zeptám se. Tedy ne že bych tam chtěla, ale co já vím kdy se mi to může hodit. Nadšeně následuju Yqi do společenky. Zajímalo by mě jak moc magická je a jak moc absurdní prání dokáže splnit. |
| |||
Když čas pokročí Knihovna - Tělocvična MT02 Chrys No i když tohle vypadá zajímavě tak přišel čas vydat se na hodinu.Sice mně nejdřív napadne počkat co se vlastně stane až Lailah vytáhne svou knihu,ale na druhou stranu bych se ráda naučila něco víc abych se zbavila toho trapného pocitu. I kdyby šlo jen o obarvení žáby. Otočím se a opustím knihovnu.S ostatními se neloučím,přijde mi to zbytečné navíc jsou tady zaměstnaní něčím jiným a tak pochybuji že můj odchod vzali na vědomí.Potom co odejdu z knihovny se vydám do učebny kde bude probíhat moje individuální hodina. |
| |||
Chodba prvního patra - druhé patro Lilith Chápavě pohodím hlavou. Prostě zase jiná kultura. Na to tady asi nikdy nepřestanu narážet. Začnu skákat do dalších schodů, když položí další otázku. Upřímně se zamyslím. Nakonec se trochu rozpačitě zasměji a prohrábnu si vlasy volnou rukou. "Vlastně jsem se jen tak nějak poflakovala se Sigim..." a když jsem nebyla s ním, tak jsem byla na hodině, nebo ho hledala. No kruci, co tu vlastně teď budu dělat? To už ale vystoupáme na chodbu do druhého patra. "Tady už je to trochu zajímavější," rozhlédnu se po chodbě, abych mohla začít s dalším výkladem, "tímhle směrem je upíří kolej," ukážu doleva, kde jsou vidět rudé dveře a další,"taky tam má kabinet tělocvikář," přesunu se ukázáním k zeleným dveřím nejblíž nás, "to jsou dveře do dlačí koleje, ty vedle patří jejich vedoucímu,"přesunu se dál na modré dveře," to jsou dveře do naší společenské místnosti. Je magická a plní přání. Za ní jsou zbylé pokoje studentů," pokračuji, zatímco k těm dveřím pomalu kráčím. |
| |||
Chodba do 1. patra Yqi Nakrčím čelo. Tohle že bylo rozloučení? "Jistě že se s mrtvími loučíme...jenom trochu jinak" a taky o poznání důstojněji. Hmm ale co mě je po tom je to její věc, ať se loučí jak chce. Nechci se zastavovat pokaždé když vznesu nějakou otázku, takže pokračuji po schodech nahoru. "Mimochodem co vlastně děláš ve svém volném čase?" zeptám se cestou. |
| |||
Opozdilci? všichni u bazénů a na hodině Vypadá to že tu nakonec zůstane jenom Sonja a já se už chci vytasit se svým přelomovým nápadem jak by se mohla zabavit když mi dojde že by nebylo vhodné přijít hned první hodinu pozdě.Začnu se oblékat podobně jako Hope a pak vyrazím kupředu.Buď narazím na dveře (pokud mi je Hope neotevře) protože mi až poněkud pozdě dojde co je nutné abych otevřela dveře ani bych se jich musela dotknout. "No já chtěla vědět co je to za předmět,ne co se budeme učit tedy pokud neumíš věštit."odpovím taky s úsměvem aby si Hope nemyslela že jí něco vyčítám. "Jo zábava musí být a kluci se taky najdou.Jsou v naši koleji nějací hezcí kluci nebo jsou tu hezcí kluci obecně?"zeptám se potom,ale to se už dostaneme ven.Potom co se vydáme k lesu kde se bude odehrávat naše hodina,podaří se nám najít i naši skupinu a zatím co nás Hope omlouvá tak já nasadím provinilý výraz. |
| |||
Hala papa, dívka Tak tam na sebe zíráme, že to vypadá, že se vykoukáme. Když si toho všimne papa a povolí to. Rozsvítím se jak sluníčko a hodím po něm radostný pohled. Prudce kývnu hlavou a vychapadluji dívce vstříc. "Ahooooj!" odpovím ji na pozdrav. Kývnu hlavou na souhlas. "Je za támhletou chodbou," odvětím ale natáhnu pachy, "jdeš ale pozdě. Už tam jídlo není." "Jsem Venge. A ty? Jsi tady nová?" krátce se odmlčím, jen abych se nadechl, "máš hlad?" dodám ještě a opravdu jen zářím radostí. |
| |||
Hala Venge, Gerrir Jak tam stojím, oba mě ignorují. Nakonec se rozejdou a kluk na můj dotaz zareaguje kývnutím k jedné straně. Fakt díky za vyčerpávající odpověď. pomyslím si. Jejich chování mě dost překvapí, ale nakonec také zareaguji, pokrčím rameny. Avšak v danou chvíli to nikdo nemůže vidět. Zakručí mě v břiše. Musím vyřešit tenhle problém a to rychle. Naštěstí se do haly nahrnou další tvorové. A já na ně dost okatě zírám. Jakmile mi v odpověď zamává chapadlo, uvědomím si, že zírám. Radši rychle zamrkám přemýšlím, co s tím jídlem. Udělám pár kroků ke dvojici u nástěnky. „Nazdar...“ řeknu trochu nerozhodně, „... jídelna je tamtěmi dveřmi?“ ověřuji si kývnutí nemluvného studenta. Spolu se slovy zvednu prst a ukáži na dveře k jídelně |
doba vygenerování stránky: 1.3947908878326 sekund