| |||
VT01-MT01-Nástěnka "Děkuji.“ Sice to nebyla odpoved, která by mne potěšila, ale ta kterou jsem předpokládal. "Dobrá, tak se půjdeme porozhlédnout, kde bychom toho spravce našli.“ navrhnu Vengemu a zavedu jej k nástěnce. Přečti si vše co je na ní pověšeno. Pak se obrátím na syna. "Tak kde jej tedy máme hledat?" ovratim se na Vengeho. Až nyní si začínám uvědomovat jak velmi málo toho o něm vím. Vlastně ani netuším, zda umí číst. |
| |||
Jídelna - pokoje - stáje - pozemky všichni kdo byli a zbylí studenti Čas pomalu ubíhá a Oranil se nakonec ani neukázal. A teď již bude učit. Zamyšleně klepu prsty o stůl. Doufám, že to vyřešil. Přejedu pohledem po zbytku studentů v místnosti a tak si všimnu, jak na mne jedna dívka zírá. Povytáhnu obočí, ale nevypadá to, že by mne moc vnímala, tak to nechám být. To už se ručička posune na celou. Stoly zahalí kouzelná mlha a všechno jídlo i pití zmizí. Stejně tak ubrusy a maso z velkých mís. Trochu stáhnu teplotu místnosti a lusknu prsty. Uprostřed místnosti se objeví známá cedule o čase dalšího jídla. S tím se zvednu ze své židle a vykročím z místnosti. Do půlnoci mne doufám nebude třeba, takže zamířím do čtvrtého patra a poté již převlečen do stájí. Monarcha se potřebuje trochu provětrat. |
| |||
Na hodině - pozemky všichni na hodině a Raxan Na hodinu se trousí další studenti. V klidu relaxuji a čekám na začátek hodiny, když se ozve zafunění. Překvapeně zvednu hlavu, abych si všiml, že nedaleko stojí ten hořlavý kluk. Rychle vyskočím na nohy a nechápavě se na něj podívám. To už ale začne s omluvou. "Uh... Nic se nestalo hádám. Ale díky," zamrkám a dokonce se usměji. Působil dost namyšleně takže jsem vážně nečekal omluvu. Ale teď zní dost v pohodě. |
| |||
Cesta z knihovny na hodinu venku především tvorové na hodině Jak vypluji z knihovny, vydám se ven. Tak nějak podvědomě tuším, že tam měla být. Můj mozek si toho pamatuje dost, ale občas má své chvilky, kdy mě život, bytí, moc neusnadňuje. Třeba jako teď, netuším, co mám za hodinu, ale vzpomínám si, že v rozvrhu byla a že je venku. Dostat se z knihovny ven je jednoduché, jdu rovnou za nosem. Prvně dolů a pak ven. Venku už vidím skupinku tvorů čekající na výuku. Připluji k nim, snad jsou to ti správní. V hloučku vidím i dívku, jenž knihovnu opustila chvíli přede mnou. Zvednu ruku a hloučku zamávám. Pak se k nim i připojuji. |
doba vygenerování stránky: 1.3163409233093 sekund