| |||
1. patro Yqi Moc sice jí si sice nevěřím, ale znovu se ptát nebudu. Stejně mi ale vrtá hlavou co to říkala. Když začne skákat po schodech připomíná spíš horskou kozu než koně. Při té představě se přiblbě uchechtnu a mám co dělat abych se nezačala smát jako smyslů zbavená. Vyjdeme po schodech do prvního patra a já se konečně přestanu chechtat. Kolej čaordějů opravdu není nic zajímavého, vlastně mě nezajímá. Když zmíní místnost na vaření překvapeně se na ní podívám. Proč by si někdo vařil když tady je jídelna kde je všechno? Tuhle místnost stejně nevyužiju protože vařit neumím...nikdy jsem to nepotřebovala a pochybuju že to někdy potřebovat budu. Odkašlu si "Ehm.. mimochodem co znamenalo to co si předtím říkala?" |
| |||
Hledání padavky – z tělocvičen směrem na pozemky k lesu především Tortun a Jigme Z mojí první hodiny na škole se kvůli cizím vtíravým myšlenkám vydávám najít tu padavku, co si nedokázala ohlídat svoje vlastní kouzlo. Copak můžu za to, že to navíc bylo hořlavé? Jak jsem to měl vědět?! Přede dveřmi z tělocvičny se zamyslím, začichám a chvíli bedlivě vnímám prostory kolem. Pak se jistým sebevědomým krokem vydám směrem ke dveřím na dvůr. Cestou potkávám několik dalších studentů. Pokud si někdo z nich stoupne do cesty, spražím ho dost nepříjemným pohledem. Stačí, že mě profesor vnutil omluvu. Jdu za svým cílem, který je venku. Přede dveřmi ucítím nějaké psi a kočku. Odfrknu si. Odpad. A s těmi se mám učit? pomyslím si, když rozrazím dveře ven. Okamžitě směřuji směrem k tomu klukovy, co jsem ho jeho vlastní chybou téměř usmažil. Evidentně to přežil, aspoň že tak. Dojdu k malé skupince tvořenou nějakou dívkou, malým tvorečkem o velikosti krysy, profesorem a tím klukem. Jo a ještě o něco zajímavějším tvorem – jednorožcem. Zafuním. Omluvy fakt nemám natrénované. „Hele, omlouvám se, že jsem tě skoro usmažil. Netušil jsem, že ta tvoje látka je tak hořlavá,“ zkusím to nejlepší, co mě napadne. Dokonce se mi povede tvářit méně znechuceně, než obvykle. Pokud profesor dává pozor, může pochytit v mých myšlenkách, že jsem minimálně trochu rád, že jsem toho mrňouse neuškvařil a že tu omluvu nemyslím špatně. Ostatně to myšlenky tohohle profesora mě nutili ji neodložit na později. |
doba vygenerování stránky: 1.3868019580841 sekund