Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Princezna Mononoke: Cesta Starých Bohů

Příspěvků: 148


Hraje se Denně dle časových možností PJe  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ashitaka je offline, naposledy online byla 06. července 2020 20:16Ashitaka
 Postava Mononoke je offline, naposledy online byla 08. června 2020 6:36Mononoke
 
Ashitaka - 19. června 2020 12:56
vlcsnap_error147352.jpg

Vlčí princezna


Bylo to fajn poslouchat místní ženy a chvíli s zkusit jejich vlastní práci. Byla to dřina, docela jsem se zapotil, ale na druhou stranu byly zde spokojené a veselé a to bylo hlavní. Bylo to tu úplně jiné, než u nás ve vesnici. S úsměvem a díkem na rtech jsem později odešel z hutí na procházku městem.
"Není to tu zase tak špatné."
Na hradbách jsem však viděl onu planinu, která kdysi bývala lesem. Bodlo mne u srdce, že příroda a lidé zde nedokážou žít v harmonii. Při procházení hradeb jsem potkal paní Eboshi, kterou jsem uctivě pozdravil. Po pár slovech se rozhodla ukázat mi svou soukromou zahradu. Byla krásná a skutečnost o kolik malomocných se zde paní Eboshi starala na ní házelo úplně jiné světlo, tedy do doby, než se její vyprávění stočilo k tomu, že chce zabít všechny vlky a ducha lesa. Zatnul jsem zuby a zlostí a cítil jsem se má pravá ruka sama pohnula a sáhla po meči.

Obrázek


Měl jsem co dělat, abych jí svou levou rukou zarazil a svůj meč zasunul zase zpátky.
"To, co děláte je špatné. Vaše nenávist Vás jednou zničí. Nestačí, že ničíte les, ale chcete ještě zabít vše živé v něm i samotného Ducha lesa....."
Nestihl jsem nic dalšího říct, protože se rozezněly zvony. Zbystřil jsem a rozběhl jsem se ven. Zamířil jsem zpátky do ulic.
"Zbláznila se? Pokud sem přijde zabijí ji!"
Kličkoval jsem mezi připravujícími se lidmi, nebo těmi, kteří se šli schovat. Až když jsem běžel jednou hlavní ulicí spatřil jsem, jak běží proti mě.
"Počkej! Zastav! Uteč! Vrať se domů!"
Křikl jsem na vlčí dívku, ale v poslední chvíli jsem vytasil meč a začal jsem vykrývat její údery.
 
Duch Lesa - 05. května 2020 18:35
duchlesa27177.jpg
Klan Emishi - Železné Město
Ashitaka a Yaku

Rozhodl ses, že si vyzkoušíš, jakou práci vykonávají místní ženy při rozdmýchávaní měchů na zpracování železa. Svlékl sis tedy svrchní tuniku a nechal jí volně viset kolem pasu a začal šlapat, byla to fuška, docela ses u toho začal potit.

Obrázek


Začínal jsi chápat, že místní ženy to opravdu nemají lehké a docela se tu nadřou.
"Je to lepší, než být nějaká levná holka ve městě. Paní Eboshi nám dala nový život a nemáme se tu vůbec špatně."
Odpověděla věcně ale spokojeně Toki. Zároveň, když jsi šlapal na měch mladá dívenka hned vedle tebe měla co dělat se spravováním svého kimona, aby se jí úplně nerozvázalo, byla rudá jak rak až za ušima.
"Hlavně si to kimono dobře utáhni děvče."
Smála se jiná žena sedící na slaměné podložce, když viděla celé dění. Opřel ses do toho nakonec natolik, že se dívky začaly smát a defacto jsi byl jediný, kdo šlapal na měch, protože děvčata si užívala houpačku, kterou jsi vytvořil. Když jsi přestal vrátili se ke své práci do normálu. Rozloučily se s tebou a nechaly tě jít ač nerady. Blomckal ses městem a nakonec jsi potkal paní Eboshi na hradbách, která tě po chvíli odvedla do své soukromé zahrady a dílny, kde pro ní malomocní vyráběli nový typ palných zbraní.

Obrázek


Vysvětlili ti, že se o ně postarala a že jako jediná s nimi jedná, jako s lidmi. Na druhou stranu ses dozvěděl, že chce zabít Ducha lesa a vyhladit všechny vlky a kohokoli, kdo jí brání v těžbě železa, právě pomocí těchto pušek. Jímal tě hněv, ale nakonec ses ovládl. Když jsi odcházel uslyšel jsi, jak bijí zvony na poplach.
"Vlci! Vlci přicházejí! Je to vlčí princezna!"
Křičel někdo a všichni se začínali sbíhat ven, vyzbrojovat se připravovat na bitvu.


Klan Vlků - Domů
Xin a Mono

"Vrrrrať se...."
Zavrčel Xin v odpověď a pak narazil do opevnění, zatřepal hlavou a rozběhl se zase dál, když viděl, že jsi nahoře. Rozběhla ses kupředu. Strážný, který tam byl nebyl překážkou, poradila sis s ním velice rychle a běžela dál.
Běžela jsi ulicemi, skákala po střechách a hledala tu prokletou ženu, která tady někde musela být. Zvony okolo bily na poplach, lidé se sbíhali pro své zbraně, aby tě zastavili, ale tys byla rychlá a dokázala ses jím vyhýbat, nebo jednotlivce po rychlém střetu zneškodnit.
A pak jsi vběhla do jedné z uliček....


Opětovné setkání
Ashitaka a Mono

Běželi jste ulicí zjistit, co se děje. Ashitaka, aby zastavil Vlčí princeznu v jejím šíleném řádění a Mono vstříc smrti té proklaté ženy. A pak jste se střetli v jedné ulici proti sobě. Každý se svým vlastním úmyslem. Ale Mono to cítila prokletá žena byla blízko a dnes.....dnes jí zabije. A ten mladík jí stál v cestě. Ashitaka zase pro změnu věděl, že tohle vlčí děvče nemůže vyhrát, že vběhne přímo do uchystané pasti a tam jí zabijí.

Obrázek

 
Ashitaka - 28. dubna 2020 21:04
vlcsnap_error147352.jpg

Ženy a hutě


Již se staženou kapucí a maskou jsem se na ženy usmál a zašel za nimi dovnitř.
"Chtěl jsem vidět, jak tady pracujete. Už od pohledu to musí být pěkná dřina."
Usmál jsem se a chvíli jsem se díval na to, jak tam šlapou.
"Můžu si to taky zkusit?"
Otázal jsem se a pokud svolily začal jsem nohou pořádně zabírat a šlapat do měchu. Cítil jsem, jak jsem se potil, nebylo to nic lehkého.
"Fuha je to pořádná dřina, to vám teda řeknu."
Až po chvíli jsem toho zase nechal a otřel jsem si pot z čela.
"Nemáte to tady lehké."
Odtušil jsem soucitně.
 
Mononoke - 22. dubna 2020 06:50
mononokeee5898.jpg

Čas na útok
___________________________________



Jak jsem si myslela, tak ani matka už nechtěla dále ztrácet čas.
"Rozumím, matko. Postarám se o to."
přikývla jsem odhodlaně na její slova a dívala jsem se jejím směrem, když se rozběhl vstříc planinám. Sáhla jsem po oštěpu poblíž a s Xinem jsme ji brzy následovali. Já si z hlavy stáhla svou masku na obličej. Držela jsem se jeho kožichu a běželi jsme tak rychle, jak jen nám to naše možnosti dovolily.
"Buďte s matkou opatrní, Xine."
poznamenala jsem za běhu.
V okamžiku, kdy jsme se začali nebezpečně blížit městu, hlídky na hradbách nás již zahlédly. Všimli si nás o něco dříve, než jsem od nich očekávala, ale to mě nezastaví.

Xin se rozběhl vší silou k hradbě obklopené ostny. Těsně pod nimi do nich narazil a vší silou a vahou svého těla mě vyhodil nahoru. Ve vzduchu jsem pohotově oštěp zabodla do dřevěné hradby a vyšplhala jsem se na něj. Od něj jsem se poté odrazila nahoru a přeskočila hradbu. Za ní se nacházel jeden muž z hlídky, který se na mě podíval s vyděšeným, ale stále přesto odhodlaným pohledem.
"Tohle nevyhraješ, vlčí princezno!"
namířil svou zbraň proti mě, ale já se svou dýkou jsem byla rychlejší. Zaútočila jsem na něj beze slov a on nestihl ani vykrývat mé útoky. Couval, dokud se neocitl na kraji hradby a já ho jedním švihnutím přiměla spadnout dolů.
Poté jsem se ihned rozběhla dál. Mým cílem byla ta prokletá žena. A pokud bude zapotřebí si přes ty lidi probít cestu, tak budiž.
 
Duch Lesa - 19. dubna 2020 15:41
duchlesa27177.jpg
Klan Emishi - Železné Město
Ashitaka a Yaku

"Hahah....tak pozor na ty čarodějnice mládenče!"
Houkl ještě někdo z mužů sedících v hospodě a za zády se ozval sborový hláhol a smích. Najít hutě nebylo zase tak těžké, ozývalo se odtamtud spousta a ráz! a dva! a taky zpěvu, klábosení a smíchu. Dokonce se odtamtud linula i hudba (odkaz). Atmosféra, která z toho čišela byla o tolik jiná, než v hostinci. Když jsi přišel ke vchodu do hutě viděl jsi, jak děvčata střídavě šlapou na měchy a udržují dostatečnou teplotu na tavení železa.

Obrázek


"Podívejte kdo tu je.......ach tak přece přišel......aby ne..."
Začaly mezi sebou ženy špitat, než co tě spatřily ve dveřích, ale dál šlapaly do měchu. Možná se i více snažily, aby se před tebou o více předvedly. Některé byly růžové ve tvářích, jiné zarudlé, spíše od práce. Ale většina očí utíkala střídavě k tobě.
"Co tě za námi přivádí?"
Optala se jedna mladá žena, ve které jsi poznal Toki ženu Kohroka.

Obrázek


Stejně jako na ostatních i na ní bylo vidět, že tě zde ráda vidí, a že se jí určitě líbíš. Přece jen byl jsi zde mladým pohledným cizincem.
 
Duch Lesa - 08. dubna 2020 18:05
duchlesa27177.jpg
Pokračujeme.
 
Ashitaka - 25. února 2020 09:53
vlcsnap_error147352.jpg

Prohlídka města


Dojedl jsem svou rýži a musel se pousmát, na děvčata, která tady chvíli okouněla. Chlapi vypadali, že z nich mají legraci, nebo respekt. Avšak pokud to byly opravdu ženy, kdo zpracovával železo, bylo to něco zajímavého, nač se chci určitě podívat.
"Takže muži zde jen železo vykopávají a pak odvážejí, o zpracování se starají děvčata."
Dojedl jsem poslední zrníčka. Misku trošku vyklepal a pak jí schoval do záhybů své tuniky.
"Díky za posezení pánové, půjdu se ještě trochu projít a prohlédnout si vaše krásné město."
Rozloučil jsem se s nimi s úsměvem a zamířil ven z hostince. Cestou jsem venku ještě pohladil Yaku a vybídl jej, aby tady zůstal. Pak jsem zamířil projít se ulicemi měst a podívat se samozřejmě na děvčata, jak pracují na hutích, když už mne k tomu zvaly.
"Podle kouře to bude asi támhle."
Zamířil jsem k velké budově, ze kterého se kouřilo.
 
Duch Lesa - 15. ledna 2020 17:52
duchlesa27177.jpg
Klan Vlků - Domů
Xin a Mono

Dostihli jste matku tak, jak jsi předpokládala na úpatí, kdy k vám vzhlédla a znatelně bylo cítit její zklamání, že s vámi není Feng.
"Musíme vyrazit. Mono s Xinem tě dostaneme až pod hradby, dál už to bude na tobě, skrz jejich opevnění se my nedostaneme. Najdi tu proklatou ženu a rozervi jí hrdlo."
Zavrčela Moro, která trhla hlavou a rozběhla se do lesa směrem k Železnému městu. Občas jste slyšeli opičí lid, jak něco mumlal, nebo vás jen pozoroval svýma zářivýma očima z korun stromů. Vykácený okraj lesa se blížil dost rychle. Xin držel tempo s matkou.
"Drrrrž se."
Zavrčel k tobě, když jste vybíhali na planinu. Už z dálky byl cítit pach kouře a kovu. Taky se rozeznělo otravné bušivé cinkání a ti, kdož byli ještě před branou spěchali do jejího bezpečí. Brzy na to se brána začala zavírat. Připravenost na útoky zde místní měli. Ta proklatá žena nic nenechávala náhodě.
 
Mononoke - 12. prosince 2019 21:12
mononokeee5898.jpg

Cesta zpět
_______________________________



"Půjdeme."
přikývla jsem na Xinovo slova a společně jsme vyrazili vstříc lesu, po vyšlapané ale přesto zarostlé cestičce zpět na naše území. Už se stmívalo a to znamenalo, že jakmile zapadne slunce za horizontem, vyrazíme se Xinem proti lidem sami. Ať už s podporou a nebo bez ní, někdo se lidem postavit musí, když jiní nemají odhodlání svůj domov chránit.

Xin neplýtval časem, běžel svižnějším tempem a já se už ze zvyku držela jeho husté srsti. Cesta nám zabrala nějaký čas, ale už v dáli jsem zahlédla špičku hory, kde se nacházela naše jeskyně.
"Matka už jistě bude připravena na úpatí. Zamiřme rovnou tam, Xine. Musíme jí být po boku."
poznamenala jsem svému drahému bratrovi a masku s kožešinou jsem stáhla dolů na svůj obličej. Čím blíže jsme byli, tím víc jsem pociťovala, jak se moje krev začíná zahřívat.
 
Duch Lesa - 10. prosince 2019 10:06
duchlesa27177.jpg
Budeme pokračovat ;)
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.079648017883301 sekund

na začátek stránky