Nečekané setkání v lesích
Xin, Mono, Ashitaka a Yaku

Navázali jste spolu kontakt pokud se tomu tak dá říkat, ale to není to jediné. Vaši společníci jsou neklidní. Ashitakův Yaku je pozorný a lehce cuká hlavou, jako by chtěl svého jezdce přinutit, aby odjel pryč. Nejspíše cítí přirozený strach, či snad obavy z toho, že dole je obří vlk.
Xin naproti tomu ohrnuje pysky a vrčí.
"Člověk a v našem lese rrrr."
Zavrčí tiše a výhružně na potvrzení toho, co řekla Mono.
"Mám ho chytit a zabít?"
Oblízne si tlamu a stočí své velké oči k Mono.


Klan Vlků - Nagův osud
Feng

Nedalo ti to, a ty ses přiblížil k vesnici. Obezřetně sis jí šel prohlédnout, protože byla tak....jiná od Železného města.
Instinktivně jsi zamířil k mohyle a začal čenichat. Cítil jsi tu Nagův pach. Silně a lehce smísený s pachem zdejších lidí. Ale taky jsi cítil něco jiného, něco temného a nepříjemného, co štípalo do čenichu. Ne tak, jako kouř z ohně, ale stejně to nebylo vůbec příjemné.
Po chvilce ti taky čenich řekl, žes Naga našel. Právě ono stavení, ona mohyla, okolo které jsi chodil bylo místo, kde jsi cítil Naga, ač jsi jej neviděl. Musel zde ležet. Musel zde být a to znamenalo jedinou věc.....Nago je mrtev. Jak, nebo proč to nevíš, ale je mrtev a leží zde.
"Vítám tě Vlčí Bože."

Vidíš, jak se před tebou uctivě sklání stará lidská žena a o kus za ní pokorně klečí a vzdávají ti účtu tři starší muži. Chování se kterým ses ještě u lidí nesetkal.
"Vítej v naší vesnici. Nevíme, co tě přivádí, neb doufáme, že přicházíš v míru. Hledáš-li boha, který zde padl, našel jsi ho. Ač padl rukou člena našeho kmene, nezemřel, jako bůh, ale jako démon. Jeho srdce ztrávila tato zlověstná železná koule divného původu."
Vytáhne z rukávu železnou kuličku, která se vejde do dlaně, a která pro tebe smrdí velmi nepříjemně.
"Na jeho počest jsme vztyčili mohylu, aby mohl velký Bůh Kanec odpočívat v klidu."
Dodá a sleduje tě moudrýma očima a čeká odevzdaně, co hodláš dělat.

Na cestě

Lidé jsou opravdu zvláštní. Co by neudělali pro kousek lesklého kovu. Nechápu to, jak může něco takového mít takovou hodnotu. Proč k čemu? Vždyť rýže je o tolik důležitější.
Příroda je lepší, než ta vesnice, patrně, kdybych tam zůstal déle tak mě okradou, jen, co to půjde. Ne na to jsem nehodlal čekat a raději se opět vydal na cestu. Jídlo opět na chvíli máme, takže netřeba se zdržovat.
Ruka už zase bolí, ale snažím se to moc nevnímat.
"Lepší to v brzké době nebude. Musím najít lék...."
Cesta lesem byla klidná a tichá, mou pozornost upoutalo až dění dole v rokli, když jsem spatřil opravdu obřího vlka a dívku oděnou do kožešin, jak dole pijí. Zadíval jsem se na ně.
"Bohové..."
Stáhnu si šátek z obličeje a nakloním se v sedle do rokle.
"Haló! Vy jste prapůvodní bohové tohoto lesa?! Prosím věnujte mi okamžik svého času. Hledám vás dlouho a jedu dalekou cestu. Chtěl bych Vás požádat o pomoc."
Zavolám na ně v naději, že odpoví. Dívka však vypadá tak divoce, ale přitom musí být docela pěkná. Možná jsou právě oni mou jedinou nadějí.

Cesta
_________________________________

Xin uháněl velkou rychlostí, ale já na to byla natolik zvyklá, že mi to už tak rychlé nepřišlo. Držela jsem se jeho měkké srsti a bedlivě sledovala okolí kolem nás. Hlavou mi však vířily jiné myšlenky. Někde uvnitř jsem se cítila trochu zklamaná, že se nám nepovedlo sehnat pomoc, kterou potřebujeme. Na druhou stranu jsem ale neztrácela víru v to, že se lidem nějak ubráníme. Nic jiného mi totiž nezbývalo.
Naše putování nějaký ten čas zabralo a hlouběji v lese jsme zpomalili naše tempo. Našli jsme i menší říčku, podle které jsme se vydali po proudu. Xin pokračoval krokem a mohl si tak vydechnout, zatímco já jej vděčně poplácala po krku.
"Uběhl jsi velký kus cesty. Na chvíli se zastavíme a napijeme se."
rozhodla jsem a seskočila z jeho hřbetu. Krátce jsem se zadívala na cestu před námi.
"Doufám, že matka a Feng jsou v pořádku.."
prohodila jsem polohlasně se starostí a podívala se na svého bratra. Poté jsem pár kroky došla ke kraji řeky, klekla si na kolena a nabrala si čistou studenou vodu do dlaní, abych osvěžila své hrdlo.
Jenže než jsem stačila smočit své rty, zarazila jsem se. Cítila jsem nepříjemný pocit, který mě nutil do ostražitosti. Rozhlédla jsem se kolem sebe a až po chvilce jsem nad námi zahlédla člověka na jakémsi zvláštním oři.
Ihned jsem vstala, zle se zamračila a zacouvala ke Xinovi. Z člověka jsem však nespouštěla zlý pohled.
"Xine! Támhle nahoře, člověk!"
zašeptala jsem se zavrčením.

Konečně u cíle?

Není nač čekat, není proč váhat. Vydávám se dál za kouřem. Nemám lidi rád a toto bude nepochybně z jednoho z jejich obydlí a tak sem raději vážně opatrný. S nějakými lovci bych si určitě poradil, ale kdo ví co ještě by tu mohli mít.

Pomalu se dostávám na kraj lesa a potvrzuje se tak má domněnka. Lidé.. Vycením tesáky a tiše zavrčím. Rozhlížím se a docela mně překvapuje co vidím. Jsou to lidé, ale jiní než ti z toho ohavného města. Tihle zde nemají žádné stroje, nejde odsud žádný hluk. Kdyby takový byli všichni.. Kdo ví, možná bychom pak mohli žít i v míru.

Ještě jednou se po vesničce ohlédnu a pak najednou cítím to proč sem zde. Je to však velmi zvláštní. Je to Nago, o tom není pochyb. Sem si však jistý že s ním není něco v pořádku. Je cítit nějak jinak, není mi to příjemné. Doufám že mu třeba neudělali nic ti lidé.

Musím ho najít! Abych se ujistil že neudělám nějakou chybu, tak se pokusím jako první dostat co možná nejnenápadněji k tomu stavení na kopci (mohyle). Hodlám se tam porozhlédnout zda nenajdu třeba nějaké stopy. V případě že by se mi nedařilo, tak začnu obcházet celou vesnici. Nago tu někde je a já ho najdu. Musím ho najít...

Klan Vlků - Letem světem krajinou
Xin a Mono

Kowai se s vámi rozloučil hlubokým zabručením. Nejspíše to u nich znamenalo něco ve smyslu hodně štěstí, kdo ví. Každopádně vy jste již nehodlali dál meškat.
"Naskoč a drrrž se pevně."
Vydere se Xinovi mezi zuby, když se rozbíhá. Jakmile přistaneš na jeho měkké srsti a pevně se jej chytíš zrychlí. Vše okolo vás se míhá a tvůj bratr doslova letí vzduchem jen od tlap mu odletují kusy hlíny. Když chce dokáže být hrozně rychlý, ač víš, že to nevydrží tak dlouho.
Jen letmo poznáváš krajiny, kterými jste prošli a necháváte je zase a opět za sebou. Cestě zpět do vašeho lesa bude rychlejší, když můžete putovat větší rychlostí....

Kmen Emishi - Dlouhá cesta
Ashitaka a Yaku

Ve vesnici jsi se zdržel pouze krátce. Po tom, co sis od trhovkyně chtěl koupit rýži a ona tvůj kámen odmítala, tak se ozval někdo z davu, že je to patrně čisté zlato. Trhovkyně ti vzápětí málem utrhla ruku, když si zlato vzala a tys za něj dostal smluvený pytlík rýže. Možná mělo větší cenu, než sis myslel. Každopádně hladové pohledy některých lidí kolem, kteří se ještě chvíli táhli za tebou tě přiměly k tomu opustit záhy vesnici a docela svižně odjet na Yaku zpět do dálav přírody....na jedné mýtince sis odpočinul a společně s Yaku jste se najedli. Nyní konečně byl čas na to shodit ze sebe únavu. Odpočinek byl velmi osvěžující ač byl pouze krátký.

Nečekané setkání v lesích
Xin, Mono, Ashitaka a Yaku

Bylo již skoro k poledni, když jste všichni putovali zase dál za svými cíli, nicméně náhoda, nebo snad osud tom tak chtěl, či dokonce sami duchové lesů, že jste na sebe narazili.
Mono na hřbetě svého bratra byla právě dole v rokli, kde mezi stromy putovali podél řeky, která byla příhodně studená a lahodná, zatímco Ashitaka na hřbetu svého věrného přítele Yaku jel nahoře podél rokle a spatřil velkého vlka a dívku na jeho zádech dole.
Samozřejmě i Mono a Xin měli dobré instinkty a tak si všimli losa a jeho jezdce nahoře.
Bylo to zvláštní setkání a je otázkou jak dlouho bude trvat a co z něj vyplyne. Když vlci potkali člověka a dělí je strž a řeka.

Nepříjemná předtucha
_______________________________________

Jen co se Xin vrátil, společně jsme se pustili do čerstvě ulovené snídaně. Musela jsem uznat, že zdejší ryby zde byly o mnoho lepší a já díky vydatné snídani mohla nabrat dostatek sil.
Okousanou rybu jsem poté odložila stranou a svůj pohled jsem upřela ke Kowaiovi. Sledovala jsem jeho gesta a všimla si jeho nervozity. Něco se muselo dít a tak jsem také zavětřila. Hned jsem pochopila, proč byl tak nejistý. Postavila jsem se na nohy a podívala se na Xina. Zjevně souhlasil s Kowaiovo varováním. Důvěřovala jsem mu a tak jsem přikývla. Položila jsem dlaň Xinovi hlavu a vzhlédla ke Kowaii.
"Věřím vám a proto vaše varování také uposlechu."
chytila jsem se pak vlčí srsti a vyhoupla se na Xinův hřbet. Vděčně jsem pokývla hlavou k velkému medvědovi.
"Děkujeme za vaši snahu a pomoc, ale zřejmě se s tím budeme muset poprat sami. Zatím na viděnou."
rozloučili jsme se a Xin se rychlým tempem rozběhl směrem, odkud jsme původně přišli. Dělala jsem si starosti, matka mohla být skutečně v nebezpečí.

Neznámá vesnice

Když jsme konečně ujeli dost daleko, oddechl jsem si. Bylo to hned lepší. Úlevné dalo by se říci.
"Násilí plodí další násilí."
Zamračím se pro sebe smutně a pobídnu Yaku.
"Tak pojeď brachu za chvíli si už odpočineme a dokoupíme nějakou rýži, abychom nehladověli. Snad k nám budou lidé vstřícní."
Usměju se na něj a poplácám jej vřele po krku. Sjedeme do vesnice, kde sesednu a vedu svého přítele za sebou. Rozhlížím se kolem sebe a všímám si přítomných. Zamířím směrem mezi trhovce, abych si vyhlédl někoho, kdo prodává rýži za dobrou cenu.
"Na to, že tak blízko se vraždí jsou lidé zde v celku bez starosti."
Zamyslím se nad tím, ale pouze na chvíli. Potřeba doplnit zásoby je důležitější. Nakonec nejprve naberu vodu u studny, abych napojil sebe i Yaku a pak doplnil měch na vodu. Bude na cestu potřeba. Mimoděk se dotknu křišťálové dýky na svém krku, kterou mi dala má malá sestřička. Smutně si povzdechnu při vzpomínce na ní a pak dýku schovám a zamířím k trhovkyni.
"Dobrý den, prodala byste mi pytlík rýže? Snad bude stačit tohle, nic lepšího u sebe na zaplacení nemám."
Vytáhnu z váčku malou hrudku zlata a na dlani jí podávám trhovkyni v očekávání její reakce.

Klan Vlků - Odhalení
Feng

Pokračuješ kupředu směrem za tím kouřem, protože ti něco říká, že právě tam bys měl jít. Našlapuješ zlehka a kradeš se lesem, jako tichý bílý stín. S každým krokem je kouř cítit silněji, ale stejně je jiný, než ten, na který jsi zvyklý.
Pokračuješ až na okraj lesa. Stále obezřetný a nyní raději i trochu přikrčený, abys byl opravdu nepozorován. Když shlédneš dolů do údolí spatříš původ kouře. Vychází z jednoho z lidských obydlí.

Vypadá to na lidskou vesnici. Ale hodně odlehlou od všeho okolo. Ne, jako železné město. Tahle působí tak nějak jinak nenásilně.
Co tě však zaujme je také to, že zde cítíš slabě pach Naga. Ale je takový....jiný zvláštní....takový, jaký nikdy nebýval a nedokážeš jej přesně zařadit. Také na kopci nedaleko políček lidí vidíš velkou mohylu, která má uctívat něčí památku, ale čí to je otázkou. Každopádně nějakým způsobem cítíš, že jsi u cíle svého hledání.

Emishi - Pryč od všeho
Ashitaka a Yaku

Nakonec se ti podařilo ujet tomu všemu. Nechal jsi samuraje i zbytky farmářů, které jsi již nestihl zachránit jejich osudu a nalezl jsi bezpečí až o notný kus dál, když jsi sjel z cesty a ztratil ses zbytkům svých pronásledovatelů v lese. Ač těch i tak již nebylo mnoho, protože se tě dle všeho báli.
Každopádně štěstí vám přeje, protože po dálší půlhodině jízdy, kdy se zpátky napojíte na cestu vás ona cesta zavede rovnou k malé vesničce, která snad ani nemůže žít z ničeho jiného, než z obchodu.
Asi nebude poblíž jiné vhodné místo, kde by se daly doplnit zásoby. Jen musíte doufat, že nepotkáte další rabující samuraje, ale to by bylo pravděpodobně patrné již z dálky.
Nehledě na to, že chvilka odpočinku, by také neuškodila. Boj byl sice instinktivní a nedělal ti problém, ale když to z tebe opadlo najednou se cítíš znaven.

Samuraj - Železné město
Toshi a Jigo

"To víš časy jsou zlé a samurajové nebývají u bran Železného města dobrým znamením, zvláště, když probíhají všude okolo boje."
Zavrtí smutně Jigo hlavou, jako by jej to velmi trápilo, ale něco ti říká, že si z toho moc nedělá.
"Toshi hmm? Já? Inu cestuju za obchodem a tak. Nikdy nepropásnu příležitost."
Usměje se šibalsky ale pak jej zaujme tvůj bílý havran, na kterého se bedlivě zadívá.
"To je mi ale zvláštní kousek. Nepamatuju si, že bych takového havrana někdy viděl....hmmm co kdybys mi povyprávěl, jak si k němu přišel někde v teple Železného města nad miskou něčeho dobrého mmm?"
Povytáhne tázavě obočí.

K železnému městu

Jigo... '' Já jsem Toshi '' řeknu a pokusím se o úsměv.
Nakonec dám mnichovi za pravdu, zastavím koně a sundám si brnění. '' Myslím že dát na tvé rady je dobré rozhodnutí. ''
Brnění zamotám do kusu látky a přivážu jej k boku koně. Vyhoupnu se zpět do sedla a dm koni povel k pohybu.

'' Co vlastně pohledáváš v těchto končinách, Jigo ? '' Zeptám se a povytáhnu obočí.
Mezitím nad námi několikrát zakrouží bílá šmouha a na mé rameno se snese bělostný havran. Zašmatrám v kapse a vytáhnu oříšek, který za chvíli zmizí v havranově chřtánu.

Klan Vlků - Na cestě

Cesta je docela dlouhá, ale to se dalo předpokládat. Ještě aspoň že jsem se pořádně najedl a že jsem nenarazil na nikoho kdo by se rozhodl mi úkol nějak komplikovat. Jak tak jdu, přemýšlím jak se vede Xinovi, Mono a matce. Doufám že jsou všichni v pořádku. Zničeho nic ucítím zvláštní zápach. Kanec? Že bych měl takové štěstí? Nemyslím si že bych hned narazil na Naga, ale kdo ví. Možná by to mohl být aspoň někdo kdo mně k němu dovede. Tak či tak se vydávám dál a všímám si kouře který přichází z nějakého místa o kus dál přede mnou. To se mi zrovna moc nelíbí. Netuším zda někdo zakládá oheň, zda bych tam nenarazil na nějakého člověka. Ale stopu nemohu jen tak ignorovat, takže se tím směrem vydávám. Dávám si ale velký pozor, byl bych velmi nerad kdyby mně někdo překvapil.