Andor.cz - Dračí doupě online

Samurajové

Už po prvním výstřelu ke mě směruje více nepřátelských očí, než je zdrávo. Vidím skupinku jezdců, která se ke mě vydala a aby toho nebylo málo připojují se k nim ještě samurajové.
"Varuji vás nechtě mě být!"
Zavolám na ně a pobídnu Yaku, abych se stal těžším cílem a vyhnul se tak šípům a také udržoval určitou vzdálenost mezi mnou a pronásledovateli. Zaměřím se na ty, co jsou na koních. Opět natáhnu zamračeně svůj luk a vystřelím na toho nejbližšího. Sám mezitím tak nějak křižuju bitevní pole.
Věřím Yaku, že mne povede přes něj dobře. Vypouštím jeden šíp za druhý, protože tady mi jde opravdu o život nehledě na to, že to ve mě vře kvůli chování samurajů vůči ubohému prostému lidu.

Medvědí rodinka


Tiše jsem našlapovala v Kowaiových stopách. Zažitá zkušenost mi už dávno napovídá, že v přítomnosti jiných tvorů, kterým nevěřím, se mám chovat obezřetně. Nad Xinovou odpovědí jsem jen krátce odfrkla. Nechtěla jsem si přiznat, že s ním musím souhlasit.
Venku jsme už za Kowaiem kráčeli jistějším krokem. Skrze mech, kořeny a stromy nás dovedl k malému jezírku, které už od pohledu překypovalo svým bohatstvím. Teprve až tady jsem se trochu uvolnila.
"Malé místečko, ale přesto tak živé.. Je vůbec v pořádku tady lovit?"

Na cestě - lov

Netrvalo dlouho a hned kousek od jeskyně jsem narazil na stopy potencionální kořisti. Znovu se ozve kručící žaludek a tak na nic nečekám a pustím se do pronásledování. Stačí jen chvíli jít po stopě a hned spatřím svůj cíl. Jelen, mmm... Stačilo by klidně něco menšího, ale proč ne. Ještě začichám kolem a zkontroluji nějaké další případné pachy. Pro jistotu. Kromě mně a jelena tu zdá se nikdo další není, takže není nač čekat. Pokusím se najít co možná nejvhodnější pozici a jakmile budu připraven, tak vyrazím do útoku. Mám hlad a nedopustím aby mi takhle dobrá kořist utekla.

Emishi v bitvě
Ashitaka a Yaku

Ashitaka se rozhodl sjet dolů na Yaku blíže k bitevní vřavě. Tedy spíše k onomu masakru. Jel připraven ke střelbě a opravdu samurajové nenechali na sebe dlouho čekat a brzy si jej všimli. Když vypustil první šíp prošel hrudí jednoho z mužů naskrz a letěl někam dál. Muž se jen vytřeštěně zhroutil.
Nyní již měl Ashitaka úplně plnou pozornost a jeho směrem se vydalo jednak několik jezdců a jednak skupina samurajů se žene sem také. K tomu ještě začínají lítat šípy a ozývají se výkřiky typu, že jej mají dostat a ta podobně.

Klan Vlků - S medvědem
Xin, Mononoke a Kowai

"Snídaně ještě nikoho nezabila a s prázdným žaludkem se cestuje špatně."
Zabručí jen tak mimoděk Kowai a míří ven z jeskyně aniž by se po ostatních přítomných ohlédl.
"Nerad to přiznávám ale částečně má prrrravdu."
Zavrčí Xin, kterému očividně také kručí v žaludku. Vyrazí za Mono a když jdou ven před jeskyni. Kowai je zavede o kus dál za kopec, kde je malé skryté jezírko a určitě spousta dobrých rybiček. Nehledě na možnost rachtání se ve vodě a čisté čerstvé vody k napití.

Klan Vlků - Na cestách
Feng

Fengovi přeje štěstí. Hned kus od jeskyně narazí na docela čerstvou vizuální i pachovou stopu jelena. A když jej chvíli pronásleduje tiše houštinami a lesem, taky jej v dálce spatří. Jak tam jen tak s poklidem stojí a pase se. Ulovit jej by nemělo být nějak extrémně težké.
Lepší snídaně se již asi nenaskytne.
Každopádně ohroženě se Feng necítí, není tu cítit žádného dalšího konkurujícího predátora.

Klan Lišek - Železné město
Ryska

Město se pomalu probouzí k aktivitě. Lidé vycházejí ze svých domů za prací a obchodem. Někteří míří z města pryč. Mnoho jich zde mizí v jiných domech, ze kterých se začíná kouřit. V obchodech se začíná nabízet jídlo a tak podobně. Celkově začíná býti více a více rušno. Je to tu jistě zajímavé a také zvláštní. Nejhrozivější jsou občasně pohybující se muži se zbraněmi, které vypadají opravdu nebezpečně.

Ráno - na cestách

Ehh.. Co to je? Packou se ošinu po svém čumáku ve snaze zbavit se toho šimrání, nic se však nestane a pokračuje to. Rozmrzele otevřu oči a pohnu hlavou o kousek stranou. Ah, už je ráno... Měl bych zase vyrazit. Postavím se na nohy, zívnu a protáhnu se jako kočka. Dojdu k jezírku a opět se trošičku napiju. V tom mi však zakručí v břiše. Sakra, mám hlad.. Měl bych zkusit ulovit nějakého šťavnatého jelena. Neměl bych se ničím moc zdržovat, ale cestovat a případně i bojovat s prázdným žaludkem se nevyplácí. A pro to pomalu vyjdu ven z jeskyně. Rozhlédnu se a chci se ujistit že kolem není nikdo kdo by mně ohrožoval, nebo mohl případně sledovat. Bude-li vše v pořádku, tak vyrazím někam dál a cestou se samozřejmě dívám po stopách zvěře a dávám pozor i na různé pachy, rád bych zakousl aspoň něco, cokoliv.

železné město
Jsem ráda že mám chvilku času odpočívat. Starého psa hřeji vlastním tělem a jsem s boudičkou spokojená. Dokonce si dovolím ho i olíznout za uchem. (toho psa).
Noc se zdá být klidná a vlídná. Ideální.
Ráno se protáhnu a pozdravím spolubydlícího liščím úsměvem. Pak se protáhnu a vykouknu taky.
A hurá do práce
co jsem nestihla v předchozím dnu- tedy noci mě čeká nyní.
Liščí srst se začne krátit, tělo kroutit a měnit. A náhle tu místo podivné lišky stojí děvče. Rychle sáhnu po hromádce šatů skryté u psí boudy a obléknu se. Když se na to cítím, opustím bezpečí bočních ulic a s trochou nervozity se vydám do hlouby města. Jsem zvědavá jak to tu chodí. A jsem zvědavá úplně na všechno. Nechci aby mi nic uniklo.

Ráno moudřejší večera
_______________________

S jistou neochotou jsem se probudila díky medvědímu budíčku. Pomalu jsem se zvedla a smetla si z vlasů kamínky ze země.
"Nemyslím si že máme dostatek času na to zabývat se snídaní. Každá minuta je drahá."
pošeptám Xinovi a začnu se zvedat. Kowaiovi neodpovídám, nýbrž se spíš zabývám vlastními myšlenkami.
"Nebudeme ale naléhat. Můžeme být rádi, že jsou s námi ochotni vůbec mluvit."

Zvěrstva samurajů

Když jsem spatřil, co se tam dole děje musel jsem zatnou zuby, bylo to příšerné. Jak může někdo vykonávat něco takového. Sprosté vraždění a zneucťování bezbranných lidí.
"Nejsou to lidé jsou to příšery."
Zamračím se směrem dolů na samuraje a pocítím, jak mnou projde záchvěv hněvu a nenávisti.
"Musíme tamtudy projet Yaku."
Podotknu i když vím, že by se to dalo objet, ale něco mě nutká tam jít. Pobídnu svého rohatého přítele a zamířím dolů za samuraji. Asi si mě časem všimnou, budou muset. Když vidím, jak tam znásilňují ženy a zabíjejí utíkající zatnu čelist a ucítím, jak mi pravačkou projede záchvěv a ona jakoby sama sáhne po luku. Ani nevím jak a už za jízdy třímám luk a zasazuji první šíp.
"Bezpráví jim neprojde."
Vyhledávám správný cil, už když se blížím k samurajům, kteří si už musí každým momentem všimnout blížícího se jezdce.

Emishi na cestách - Masakr
Ashitaka a Yaku

Ashitaka vyjel na svém Yaku z lesa a zamířil směrem do údolí obloukem zjistit, co se tam děje. Hluky boje se zesilují a brzo se ti otevře nemilý pohled na dění tam dole. Samurajové se, ženou v houfech po poli a plení, co jim přijde pod ruku. Zabíjejí, okrádají, znásilňují a vykonávají zvěrstva na nebohých farmářích, kteří si snaží zachránit život. Jen minimum se jich staví nepříteli na odpor.

Samurajové

Ne již nejde o bitvu jsou to hotová jatka. Nelidské zvěrstvo konané na těch, kteří za to pak platí životem. I Yaku je z toho neklidný a moc se mu nechce přibližovat blíže k místu dění.

Klan Vlků - Ráno
Mononoke, Xin a Kowai

Mono a Xina ráno budí hromové zařvání, které se vzápětí ukázalo, jako obyčejné zívnutí Kowaie, který se právě protahoval po spánku. Notno říci, že to doslova rvalo uši.
"Čas vstávat vlci, čas jít, čas snídat."
Zabručí a začne se kolébat k východu.
"Jdu na ryby, pojďte se mnou chcete-li jíst."
Zeširoka zívne tlamou a Xin si bolestně otírá ucho o tlapu.
"Hrozný zvuk po ránu."
Zanaříká a protahuje se také.

Klan Vlků - Ráno
Feng

Feng se napil z jezírka dosyta. Voda byla průzračná a čistá a pak usnul, ani nevěděl jak. Ráno jej vzbudily až paprsky slunce, které pronikaly škvírami ve stropu jeskyně a šimraly jej na čumáku.
Sice je ráno ještě chladné, ale dle pronikajícího sluníčka je poznat, že se brzo nejspíše oteplí a bude to hezký den. Nemilé však na ránu je ono kručící břicho, které se hlásí o jídlo, které už nedostalo dostatečně dlouho. Tedy asi nebude zbývat nic jiného, než si něco obstarat tedy pokud nechce Feng hladovět.

Klan Lišek - Noc ve městě
Ryska

Nakonec Ryska opravdu skončila v jedné malé boudičce za domem se starým hlídacím psem, kterému byl další nájemník tak nějak šumák, tedy mohla ve své liščí podobě přečkat noc právě u něj. Dokonce byla u boudy i miska s vodou a nějaké kosti na dohlodání, tedy ani o úplném hladu nebyla.
Ráno jí vzbudí, až to, když pes vstane a opouští boudu, aby šel obhlídnout svůj rajon. Nijak se nezdržuje rozhovory se svým dočasným spoluobyvatelem, který registruje kromě jeho odchodu ještě i probouzející se město a jeho obyvatele.

Ráno

Až když bylo světlo zastavil jsem Yaku a sesedl z jeho hřbetu. Oba jsme byli již unaveni. Pramen byl požehnáním. Nechal jsem tedy Yaku, aby se napojil a sám jsem si klekl ke studni a začal nabírat vodu do dlaně a pít.
V tom se ale ozvala moje poraněná ruka. Zatnul jsem zuby a sevřel raněnou ruku tou zdravou.
"Bolí to nesnesitelně."
Skoro se zadrženým dechem čekám, než bolest přejde a pak úlevně vydechnu a pohlédnu na svého přítele. Dám mu z vaku něco rýže aby se najedl a sám taky něco zhltnu. Pak můj pohled padne směrem k údolí odkud se ozývají zvuky boje.
"Válka....a blízko. Lidi se zase zabíjejí. Pojď Yaku objedeme to, ale zkusíme se podívat, co se tam vlastně děje."
Vyhoupnu se mu opět na záda a pobídnu jej k pomalé jízdě směrem k údolí, ale menším obloukem, abychom nebyli přímo na ráně.