Andor.cz - Dračí doupě online

Čas na útok
___________________________________

Jak jsem si myslela, tak ani matka už nechtěla dále ztrácet čas.
"Rozumím, matko. Postarám se o to."
přikývla jsem odhodlaně na její slova a dívala jsem se jejím směrem, když se rozběhl vstříc planinám. Sáhla jsem po oštěpu poblíž a s Xinem jsme ji brzy následovali. Já si z hlavy stáhla svou masku na obličej. Držela jsem se jeho kožichu a běželi jsme tak rychle, jak jen nám to naše možnosti dovolily.
"Buďte s matkou opatrní, Xine."
poznamenala jsem za běhu.
V okamžiku, kdy jsme se začali nebezpečně blížit městu, hlídky na hradbách nás již zahlédly. Všimli si nás o něco dříve, než jsem od nich očekávala, ale to mě nezastaví.

Xin se rozběhl vší silou k hradbě obklopené ostny. Těsně pod nimi do nich narazil a vší silou a vahou svého těla mě vyhodil nahoru. Ve vzduchu jsem pohotově oštěp zabodla do dřevěné hradby a vyšplhala jsem se na něj. Od něj jsem se poté odrazila nahoru a přeskočila hradbu. Za ní se nacházel jeden muž z hlídky, který se na mě podíval s vyděšeným, ale stále přesto odhodlaným pohledem.
"Tohle nevyhraješ, vlčí princezno!"
namířil svou zbraň proti mě, ale já se svou dýkou jsem byla rychlejší. Zaútočila jsem na něj beze slov a on nestihl ani vykrývat mé útoky. Couval, dokud se neocitl na kraji hradby a já ho jedním švihnutím přiměla spadnout dolů.
Poté jsem se ihned rozběhla dál. Mým cílem byla ta prokletá žena. A pokud bude zapotřebí si přes ty lidi probít cestu, tak budiž.

Klan Emishi - Železné Město
Ashitaka a Yaku

"Hahah....tak pozor na ty čarodějnice mládenče!"
Houkl ještě někdo z mužů sedících v hospodě a za zády se ozval sborový hláhol a smích. Najít hutě nebylo zase tak těžké, ozývalo se odtamtud spousta a ráz! a dva! a taky zpěvu, klábosení a smíchu. Dokonce se odtamtud linula i hudba (odkaz). Atmosféra, která z toho čišela byla o tolik jiná, než v hostinci. Když jsi přišel ke vchodu do hutě viděl jsi, jak děvčata střídavě šlapou na měchy a udržují dostatečnou teplotu na tavení železa.

"Podívejte kdo tu je.......ach tak přece přišel......aby ne..."
Začaly mezi sebou ženy špitat, než co tě spatřily ve dveřích, ale dál šlapaly do měchu. Možná se i více snažily, aby se před tebou o více předvedly. Některé byly růžové ve tvářích, jiné zarudlé, spíše od práce. Ale většina očí utíkala střídavě k tobě.
"Co tě za námi přivádí?"
Optala se jedna mladá žena, ve které jsi poznal Toki ženu Kohroka.

Stejně jako na ostatních i na ní bylo vidět, že tě zde ráda vidí, a že se jí určitě líbíš. Přece jen byl jsi zde mladým pohledným cizincem.

Pokračujeme.

Prohlídka města

Dojedl jsem svou rýži a musel se pousmát, na děvčata, která tady chvíli okouněla. Chlapi vypadali, že z nich mají legraci, nebo respekt. Avšak pokud to byly opravdu ženy, kdo zpracovával železo, bylo to něco zajímavého, nač se chci určitě podívat.
"Takže muži zde jen železo vykopávají a pak odvážejí, o zpracování se starají děvčata."
Dojedl jsem poslední zrníčka. Misku trošku vyklepal a pak jí schoval do záhybů své tuniky.
"Díky za posezení pánové, půjdu se ještě trochu projít a prohlédnout si vaše krásné město."
Rozloučil jsem se s nimi s úsměvem a zamířil ven z hostince. Cestou jsem venku ještě pohladil Yaku a vybídl jej, aby tady zůstal. Pak jsem zamířil projít se ulicemi měst a podívat se samozřejmě na děvčata, jak pracují na hutích, když už mne k tomu zvaly.
"Podle kouře to bude asi támhle."
Zamířil jsem k velké budově, ze kterého se kouřilo.

Klan Vlků - Domů
Xin a Mono

Dostihli jste matku tak, jak jsi předpokládala na úpatí, kdy k vám vzhlédla a znatelně bylo cítit její zklamání, že s vámi není Feng.
"Musíme vyrazit. Mono s Xinem tě dostaneme až pod hradby, dál už to bude na tobě, skrz jejich opevnění se my nedostaneme. Najdi tu proklatou ženu a rozervi jí hrdlo."
Zavrčela Moro, která trhla hlavou a rozběhla se do lesa směrem k Železnému městu. Občas jste slyšeli opičí lid, jak něco mumlal, nebo vás jen pozoroval svýma zářivýma očima z korun stromů. Vykácený okraj lesa se blížil dost rychle. Xin držel tempo s matkou.
"Drrrrž se."
Zavrčel k tobě, když jste vybíhali na planinu. Už z dálky byl cítit pach kouře a kovu. Taky se rozeznělo otravné bušivé cinkání a ti, kdož byli ještě před branou spěchali do jejího bezpečí. Brzy na to se brána začala zavírat. Připravenost na útoky zde místní měli. Ta proklatá žena nic nenechávala náhodě.

Cesta zpět
_______________________________

"Půjdeme."
přikývla jsem na Xinovo slova a společně jsme vyrazili vstříc lesu, po vyšlapané ale přesto zarostlé cestičce zpět na naše území. Už se stmívalo a to znamenalo, že jakmile zapadne slunce za horizontem, vyrazíme se Xinem proti lidem sami. Ať už s podporou a nebo bez ní, někdo se lidem postavit musí, když jiní nemají odhodlání svůj domov chránit.

Xin neplýtval časem, běžel svižnějším tempem a já se už ze zvyku držela jeho husté srsti. Cesta nám zabrala nějaký čas, ale už v dáli jsem zahlédla špičku hory, kde se nacházela naše jeskyně.
"Matka už jistě bude připravena na úpatí. Zamiřme rovnou tam, Xine. Musíme jí být po boku."
poznamenala jsem svému drahému bratrovi a masku s kožešinou jsem stáhla dolů na svůj obličej. Čím blíže jsme byli, tím víc jsem pociťovala, jak se moje krev začíná zahřívat.

Klan Emishi - Železné Město
Ashitaka a Yaku

Seděl jsi s dalšími místními muži a jedl svou rýži. Venku se občas mihlo nějaké to děvče, které asi pospíchalo zpátky do práce.

Posezení v putyce

"Moc po nich nekoukej chlapče, paní Eboshi je moc hodná, vykoupí každou nevěstku ve městě."
Oznámil jeden z mužů a upil svého saké.
"Pokaždé, když jedeme prodat železo, tak tam paní Eboshi nějaké takhle sežene práci. Jsou to hrozné divošky a nemaj žádnou úctu."
Zabručel muž. Pár děvčat mezitím se mihlo u zárubni dveří a chichotalo se.

Zvědavá děvčata

"Až tě to s těmi suchary omrzí, stav se za námi na hutě krasavče, ukážeme ti, jak vypadá pořádná práce."
Chichotala se jedna dívka.
"Navštiv nás cizinče, alespoň to nebude taková nuda."
Hihňaly se a pod nadávkama ostatních mužů zase odběhly někam dál.


Klan Vlků - Domů
Xin a Mono

"To by páchlo..."
Zavrčel Xin a rozhlédl se po jeskyni, pachové stopy by tu musel zanechat i kdokoli další koho by tu Feng potkal.
"Rrrrr.....ano...divnééé."
Odhalil zuby Xin, když se sehnul k tobě. Ale jinak jste nikoho neviděli ani necítili a po Fengovi ani vidu ani slechu.
"Brrrrzy bude noc...."
Zavětřil tvůj bratr a ohlédl se zpátky k východu z jeskyně.
"Kéž bychom nebyli sami...."
Vydechl Xin pojednou a sklonil posmutněle hlavu. Bylo to těžké být poslední rodina z vlčího klanu v širokém okolí a prakticky bez podpory čelit sami lidem. Ano byla tu šance stále ze strany Klanu Medvědů, který jste potkali, ale.....kdo ví jak se nakonec rozhodnou.
"Půjdeme?"
Otázal se Xin a pohlédl na tebe.

Odpočinek

Usadil jsem se v nejbližší hospodě. Ustájil Yaku a usedl k jednomu ze stolů, abych se najedl trochu rýže, kterou jsem měl ještě sebou.
"Ještěže se mi jí podařilo koupit v té vesnici."
Zavzpomínal jsem na příhodu s kouskem zlata a začal jsem si rýži ohřívat, nad nedalekým plamenem, abych jí mohl sníst.
"Lovci? A muži z Železného města......mniši? Ti určitě místní nebudou."
Sledoval jsem očima přítomné. Málo, žen bylo přítomno, nejspíše pracovaly na hutích, nebo někde ve městě. Bylo to zvláštní vidět jich tu tak málo.
Na druhou stranu město bylo o dost živější, než jsem čekal. Pokud po mě nikdo nic nevyžadoval, snědl jsem své jídlo docela v tichosti a spíše poslouchat, co si povídají ostatní.
"Určitě mají problémy s těmi vlky, co jsem potkal v lese.....a ta dívka...."
Zamyslel jsem se s hůlkou mezi rty, když jsem si tam vložil trochu horké rýže.

Jeskyně
________________________________

Zvláštní pocit z tohohle místa mi nedal "spát", ale nakonec jsem dala na Xinovu radu. Vrátila jsem se zpět k němu a nasedla jsem na jeho hřbet a lehce jsem se přidržovala za jeho srst.
"Asi nám nezbude nic jiného než se vrátit. Nemůžeme už déle čekat."
krátce jsem si povzdychla a oba jsme se společně vydali ven. Vzduch byl mimo jeskyni rozhodně dýchatelnější.
"Poběžíme za matkou přímo. Touhle dobou se už lidé mohli dostat dál než jim je dovoleno."
musela jsem se nad tou představou trochu zamračit. Nikdy jsem nedokázala porozumět tomu, proč jsou lidé tak chamtiví a sobečtí.
A ať jsem chtěla nebo ne, mé myšlenky se vrátily zpět k tomu zvláštnímu člověku v lese. Zdál se mi něčím.. jiný než ti ostatní.