Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Princezna Mononoke: Cesta Starých Bohů

Příspěvků: 212
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ashitaka je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Ashitaka
 Postava Mononoke je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:25Mononoke
 
Ashitaka - 29. října 2018 17:08
vlcsnap_error147352.jpg

Železné město


"Ashitaka."
Odpověděl jsem zraněnému Korokovi a zahleděl se na těžaře u řeky.
"To je dobře, tvůj přítel potřebuje nutně ošetřit bude mít štěstí, když to přežije."
Pokývl jsem hlavou a začal scházet z kopce dolů se svým nákladem na zádech a při tom jsem vedl Yaku, i když vím, že on by šel neomylně i sám. Ztěžka oddechuju, kdy jsme došli až dolů mezi muže z města, kteří právě vše nakládali a balili na své vory.
"Zdravím.....myslíte, že bychom se s vámi mohli svézt. Mám tady dva vaše muže v dost nepříjemném stavu."
Oddechl jsem si a pokud mi ukázali kam to lze, tak jsem odložil raněného v bezvědomí na vor, abych se zbavil tíhy, kterou představoval.
"Uhhh....tak jsme to dokázali...."
Vydechl jsem úlevně ale někde v koutku mysli mi stále vrtala myšlenka na tu podivnou vlčí dívku.
 
Duch Lesa - 20. září 2018 21:52
duchlesa27177.jpg
Klan Vlků - Obavy
Xin a Mono

"Rrrrr.....souhlasím...."
Zavrčel Xin a zvedl se na všechny čtyři, prošel kolem matky, které olízl čumák a pak přešel k tobě a se zubatým úsměvem k tobě sklonil hlavu, aby sis na něj mohla nasednout. O chvíli později s tebou již seskakoval dolů po skalách do lesa. Les byl dnes dost posmutnělý pravděpodobně zase lidé zahánějí opičí lid, který sází stromy.
Celkově tu bylo teď trošku chmurno......Nago už byl pryč nějakou dobu. Feng se ho vydal hledat a ještě se nevrátil, medvědí klan se zatím se svou pomocí neozval a do toho všeho ten člověk, kterého jsi dnes potkala u řeky. Jeho pach byl divný.
"Máš starrosti?"
Optal se Xin, samozřejmě tvůj bratr vycítil tvé rozpoložení, jako již mnohokrát stejně, jako to dokázala tvá matka. Cítila jsi v jeho napjatém těle za klusu, že i on je nesvůj z toho, že se Feng ještě nevrátil. A nic tomu moc ani nenasvědčovalo.


Klan Emishi - Železné město na dosah
Ashitaka a Yaku

Jakmile jste vzdálili od hájku, kde jste viděli Ducha Lesa, tak se muž upokojil a jakmile začal být cítit kouř z Železného města, docela i ožil.
"Och jsem to ale nezdvořák, zachránil jste mi život a já se ani nepředstavil. Říkají mi Koroku. A jak se jmenujete vy pane?"
Optal se Koroku na oplátku a zvědavě se na tebe podíval. Když jste pokračovali dál řídnoucím lesem, brzy jste došli na jeho konec a spatřili Železné město.

Obrázek
Železné město


Stoupal z něj hustý kouř, jak hutě pracovaly a dole pod kopcem u jezera, které město obhánělo jsi spatřil muže, kteří se tam lopotili.
"To je Železné město hurá! A támhle dole jsou ještě chlapi, kteří těží železnou rudu, ještě neodjeli do města, mají dole čluny, pomohou nám přeplavit se k bráně!"
Zajásal Koroku nadšeně. Zdá se, že na dosah domovu se cítil skoro zdráv.
 
Ashitaka - 19. září 2018 20:17
vlcsnap_error147352.jpg

Cesta lesem k Železnému městu


Spatřit Ducha Lesa bylo úžasné. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Naplňoval mne ten pohled takovým klidem, ne jako když jsem se utkal s prokletým kancem Nagem. Tohle bylo něco dočista jiného. Na druhou stranu chápal jsem proč je ten muž tak rozrušen tím, že vidí něco tak neuvěřitelného.
"Neměj obavy však už půjdeme."
Kývnu a když si opět druhého raněného naložím na záda vyrazíme kupředu. Kupodivu v tomhle krásném háji se jde dobře, horší to je opět až v samotném lese, kde na mne plně doléhá tíha mého nákladu.
"No....a jak se vlastně jmenuješ...?"
Optám se za chůze jezdce, aby řeč nestála. Ještě vlastně vůbec nevím, s kým mám tu čest.
O kus cesty dál, začalo být cítit už z dálky železo.
"To musí být strašně dráždivé pro místní zvěř."
Usoudím a rozhlédnu se, moc velký lesní ruch zde není.
"Asi máš pravdu, tak to nakonec stihneme ještě před setměním. Snad nám nezavřou bránu, než dorazíme."
Usmál jsem se povzbudivě na muže a s novým elánem vyrazil vpřed, už se těším, až si odpočinu.
 
Mononoke - 26. srpna 2018 09:06
mononokeee5898.jpg

Jeskyně vlčího klanu
________________________________________



Upírala jsem k matce svůj zrak a tiše jsem si pro sebe povzdychla. Rozhodla jsem se jí ale věřit a nepodnikat nic na vlastní pěst, přeci jen vždy věděla, co je pro danou situaci nelepší.
Na chvilku jsem se zahleděla směrem k části lesa, který byl lidskou rukou ještě netknutý. Žilo v ní mnoho bohů, které jsem namátkově znala a bylo jen otázkou času, než se i oni budou muset začít bát o svůj kraj.
"To je pravda. Měl by se každou chvíli vrátit."
přikývla jsem na matčina slova a podívala jsem se směrem ke Xinovi. Rozešla jsem se k němu a následně jej podrbala pod krkem. Mé ruce oproti svému bráškovi působily opravdu drobně.
"Co Xine? Měli bychom vyrazit Fengovi naproti a ujistit se, že je v pořádku."

 
Duch Lesa - 10. srpna 2018 19:17
duchlesa27177.jpg
Klan Vlků - Jeskyně
Mono, Xin a Moro

Mořiny oči se na tebe vlídně zadívaly.
"Chápu tvou nedočkavost mé dítě, ale odpočinek je také velmi důležitý. Večer vás čeká nebezpečný střet a ty musíš být v plné síle."
Upozornila tě matka mírně.
"Pokud ale sršíte přílišným přebytkem energie můžete obhlédnout les jestli je vše v pořádku. Třeba potkáte vracejícího se Fenga."
Snažila se znít Moro povzbudivě a najít vám činnost, která by zabavila vaši mysl, alespoň na kratší dobu.
"Navíc nelíbí se mi, že se nám po lese potulují lidé."
Zavrčela nespokojeně a Xin její vrčení podpořil. Nepochybně narážela na člověka o kterém jsi jí říkala.


Klan Emishi - V srdci lesa
Ashitaka a Yaku

"To-to-to byl d-duch lesa.....musíme jít dál pane. Tady nemůžeme zůstat."
Polknul vyděšeně muž. Upokojil se trošku až, když jste opět vyrazili na cestu. Tento boží háj jste prošli docela rychle. Sice jste museli hledat cestičky mimo jezírka, kterými bylo toto místo poseté, ale mech byl příjemný a měkký a šlo se vám o poznání lépe. V samotném lese to již bylo samozřejmě opět těžší. Tvrdší půda a námaha na vás opět začala doléhat. Postupovali jste lesem dlouho, slunce se již začínalo přiklánět ke spánku, muselo být pozdní poledne. To jste alespoň náhodou zahlédli před okamžikem mezi hustými větvemi stromů. Jinak vás stále skrývá příšeří. Les pomalu ale jistě trochu řídl.
"Cítíte to pane. To je železo....už musíme být blízko."
Rozradostnil se jezdec a začal vyhlížet, kdy uvidí konečně Železné město. Po chvíli jsi i ty ucítil mírný zápach nataveného železa, který se musel nést již z dálky.
 
Ashitaka - 10. srpna 2018 19:04
vlcsnap_error147352.jpg

Háj bohů


Tůně byla tak čistá, že to ani nebylo možno. S mističkou v ruce jsem se k ní sehnul, abych nabral vodu. Voda byla chladivá a příjemná. Nejprve jsem dal napít jednomu zraněnému a pak druhému. Sám jsem si šel nabrat vodu až naposledy. V půlce pohybu jsem se však zarazil a hleděl s úžasem na vzdálenou postavu prastarého boha, který kráčel bezestrachu lesem.
"Úžasné."
Nedokázal jsem to však vyslovit nahlas. V jednu chvíli se na nás dokonce podíval a pak zase zmizel v lese.
"Fantastické....."
Vydechl jsem tlumeně a až o chvíli později jsem byl schopen se napít.
"Tady se opravdu nemusíme ničeho bát. A brzy už budeme v Železném městě, s trochou štěstí ještě před setměním."
Potlačím pocit hladu, který se mi zakousl do žaludku. Zásoby se značně ztenčily a pokud chci nakrmit Yaku a ty dva budu muset jídle šetřit.
Ještě chvíli si odpočineme a pak si znovu naložím raněného na záda s těžkými oddechy se vydám dám směrem, který mi přijde, jako správná cesta do Železného města.
 
Mononoke - 13. července 2018 11:01
mononokeee5898.jpg

Jeskyně vlčího klanu
________________________________________



Přiznávám se, že se mi příliš nelíbila představa, že budeme muset vyrazit bez Fenga. Přeci jen ve třech máme větší škálu možností, ale nejspíš nebudeme mít na výběr.
Mlčky jsem se zahleděla na opičí kmen, který se marně snažil sázet malé stromky. Bude jen otázkou času, než svojí snahu vzdají úplně a vydají tak lidem další části lesa.
"To čekání do noci bude nekonečné. Slunce je stále ještě na vrcholu."
vzhlédla jsem nad sebe a podívala se směrem, kde na obloze sídlilo jasně svítící slunce. Bylo už v poloze, že brzy začne zapadat, ale i tak se mi nelíbila myšlenka, že do noci nehneme ani chlupem.
"Matko, přece musí být něco, co můžeme udělat. Každou chvíle, kterou promarníme čekáním, je drahá."
 
Duch Lesa - 06. července 2018 23:11
duchlesa27177.jpg
Klan Vlků - Jeskyně
Mono, Xin a Moro

"Obávám se, že tentokrát se vrátit včas nestihne. Snad to bude stát za to."
Vzychla Moro a opět si položila hlavu, na mohutné tlapy.
"Ano.....noc bude vaším přítelem. Lidé budou slepí a hloupější, než kdy dřív. Doufám, že se váš cíl zdaří."
Je to asi přání všech, abyste měli konečně svůj klid a mohli jste obnovit les, jako takový.
Opice již tak nestíhají sázet nové stromy a postupně se vzdávají naděje.
"Rrrrr...rroztrrrháme je na kusy."
Zavrčel Xin sebejistě.
"Trpělivost mé dítě. Vše má svůj čas."
Promluvila Moro mírně. Jako každý den i dnes stoupal ze Železného města k obloze těžký páchnoucí kouř, který štípal v nose a očích, když klesl náhodou moc nízko.


Klan Emishi - V srdci lesa
Ashitaka a Yaku

Kodavové postupně mizeli a ubývali a nakonec vás nevedl již vůbec nikdo. Muž, který se vezl na Yaku vyděšeně drkotal zuby a neustále mumlal něco o tom, že vás něco určitě sežere, nebo roztrhá na kusy. Například obří vlci, kteří napadli jeho karavanu.
V srdci lesa byly stromy mohutné a silné, prastaré a krásné a všude byly jezírka a tůňky slévající se do jednoho. Byly tak čiré, jako snad nikde jinde. Musely mít opravdu velice čistou vodu a vám se zásoba vody tenčila a hrdla jsme těmi vyprahlé.
Každopádně, když jste na chvíli zastavili k tomuto odpočinku, po chvíli jste spatřili v dálce procházet prazvláštního tvora.

Obrázek


Vypadal, jako podivný jelen, ale takového jsi ještě nikdy neviděl. Raněný muž třeštil vyděšeně oči a snažil se vsáknout do kožichu Yaku. Byl to jen okamžik a tvor zase odkráčel pryč a zmizel vám z dohledu mezi stromy.
 
Ashitaka - 25. června 2018 19:39
vlcsnap_error147352.jpg

Ve stopách duchů stromů


Těžce oddychuji, když nesu na zádech muže. Občasně si jej musím trošku nadhodit a posunout na zádech, abych ho dál udržel. Jindy na chvíli musím zastavit a alespoň trošku se opřít o kmen stromu, abych popadl dech.
"Zatraceně je to dál, než jsme čekal."
Kapky potu mi promáčely košili a kanou mi z čela dál. Alespoň, že Yaku je v pořádku. Stále se nemohu zbavit pocitu, že jdeme stále hlouběji do lesa a nikoli na jeho konec.
"Duchové stromů si z nás možná dělají legraci a vedou nás hlouběji."
Zamumlám si pro sebe a lehkým úsměvem na rtech. Jsou vlastně zábavní a zvláštní, nemohu se na ně zlobit, přece jen lidé nejsou někdo komu by měli pomáhat. Ne po tom, co lidé přírodě většinou dělají.
"Už jen kousek a za chvíli si odpočineme, napijeme se a něco málo sníme...."
Vydechnu, abych uklidnil, jak sebe, tak muže, který jede na Yaku.
"Už abychom byli ve městě."
Pomyslím si za dalších vrávoravých kroků útrpně.
 
Mononoke - 03. června 2018 22:13
mononokeee5898.jpg

Jeskyně vlčího klanu
________________________________________



Poslouchala jsem matčina slova a souhlasně na ně přikývla. Také jsem věřila v to, že pokud se zbavíme vůdce smečky - tedy v jejich případě té prokleté ženy, ostatní lidé by mohli nechat les na pokoji.
Nakonec jsem vyskočila k matce nahoru, klekla si u ní na kolena a čelo si opřela do její jemné srsti.
"Věřím, že to s námi nemáš lehké, matko. Ale neměj obavy, Feng se jistě brzy vrátí a budeme se moct vydat do dalšího útoku společně."
poté jsem zvedla pohled zpět k městu a pozorovala další skupinu lidí, která se vydávala směrem k lesu. Zle jsem se zamračila.
"Jistě to jsou další, kteří se vydali ničit náš les. Matko, zaútočíme na ně za noci."
otočila jsem se k ní s myšlenkou.
"Ti hloupí lidé už dávno zapomněli vnímat své smysly. Ve tmě bude pro ně horší se nám postavit."

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.10381317138672 sekund

na začátek stránky