Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Naruto: Nový Věk

Příspěvků: 866


Hraje se Denně dle časových možností PJe  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Juro Ariaki je offline, naposledy online byla 07. prosince 2019 10:05Juro Ariaki
 Postava Dākuanbā Itami je onlineDākuanbā Itami
 Postava Akatatsu Killunia je offline, naposledy online byla 07. prosince 2019 12:11Akatatsu Killunia
 Postava Kaguya Liu je offline, naposledy online byla 07. prosince 2019 9:45Kaguya Liu
 Postava Nami Kaya je offline, naposledy online byla 07. prosince 2019 12:02Nami Kaya
 Postava Rupinasu Kamia je offline, naposledy online byla 07. prosince 2019 12:02Rupinasu Kamia
 Postava Nara Aimi je offline, naposledy online byla 05. prosince 2019 18:50Nara Aimi
 Postava Ayame Akemi je offline, naposledy online byla 07. prosince 2019 9:14Ayame Akemi
 Postava Kujin Sōzo je offline, naposledy online byla 06. prosince 2019 16:11Kujin Sōzo
 Postava Tetsu Kiryu je offline, naposledy online byla 07. prosince 2019 12:32Tetsu Kiryu
 Postava Kasai Aki je offline, naposledy online byla 05. prosince 2019 18:50Kasai Aki
 Postava Moko Ichiro je offline, naposledy online byla 28. listopadu 2019 18:53Moko Ichiro
 
Tetsu Kiryu - 02. prosince 2019 22:10
beznzvu3160.jpg

Agresivní had


Ayame Akemi


Dopadnu na zem a reflexivně se odkulím trochu bokem, abych se tak mohl lépe rozhlédnou kolem sebe. Had po nás stále jde. To mi přijde zvláštní. Nejsem sice herpetolog, ale ze svých zkušeností na farmě vím, že hadi jsou v podstatě opatrní a zbabělí tvorové. Pokud kořist klade trochu moc velký odpor, tak většinou lov vzdají a odplíží se, hledat jinou kořist. Ale obvyklí hadi také nejsou tak velcí. Možná je až příliš hladový na to, aby to vzdal.

Had se zarazí uprostřed pohybu směrem k zemi, když se zamotá do lan, která tam nastražila Aya-sensei a svým křikem nás poháněla pryč od toho zvířete, sama skryta ve větvích stromů. O vteřinu později zahalí hada kouřová clona. To by mohlo fungovat lépe. Ovšem zvuk, který se ozve od sensei není uklidňující. Vezmu do ruky kunai a pokusím se skrýt ve stínu stromů. Snažím se pohledem vyhledat Hikariho s Akemi. Sensei je někde ve větvích stromů a mohu jen doufat, že ten výkřik byl způsobený leknutím a žádným vážnějším zraněním.
 
Nara Aimi - 02. prosince 2019 21:07
bari7163.jpg
Orientační běh


,,Shokiruuu? Eremiii? Budete na mě hodní, že jo?"
Mile se na ně usměju, a prohlížím si děti, které stojí přede mnou.
,,Je to chaos.."
Povzdechnu si...
,,Musíte na mě být hodní..."
Podívám se na ty dva...
,,Ale nesmíme se šetřit. Hodně štěstí kluci"
Podívala jsem se na ně, jak odcházejí. Eremi má na starost míň dětí, a já se Shokirem o jedno navíc... Možná, že by se to mohlo zdát jako výhoda, možná, něco na tom musí být lepší... Ale teď to nevidím.
Děti mě odtáhly na značku a začalo to, jistě, že je Eremi super, ano jeho byakugan se vážně dobrý, ale musí tu být něco co zvládnu já... Ozval se výbuch.
, Tak se ukažte, jak umíte běhat."
Určím jednoho kluka, který bude jako první plus jednu dívku.
,,Budete takový předvoj, budete před námi asi šest až osm metrů tak, abych na vás vždy viděla. Budu na vás dávat pozor nebojte se.Vy ostatní se budete držet v rozestupech jednoho až dvou metrů za nimi, koukejte pořádně kolem sebe... Připravte si kunaie a běžíme!"
Dvacet metrů, předpokládám že směr je tam, kde je výbuch.
,,Kdo je zdatný ve skákání po stromech?"
Zeptám se při běhu, jsem poslední, a rozhlížím se, kdybych viděla ostatní... Nebo kluky...
S nima se fakt nechci hádat... Ani s nima bojovat. Jsme tým ne soupeři, ačkoliv... Mám sebou svůj deštník, známa se navzájem... Neprojde to tak snadno... Protože se známe... A Eremi je... I Shokiru, oba jsou lepší... Povedu svůj tým nejlépe jak umím, ale vím, že to prostě bude těžké.
 
Kasai Aki - 02. prosince 2019 20:41
12358110_10201321454796146_778688181_n4565.jpg
Edai sensei!


Po náročné a rychlé cestě přišel konečně čas lehčího odpočinku, kdy jsem se zastavili a dali si potravinové pilulky.. Jistě, normální jídlo je právě teď luxus, který si nemůžeme dovolit, začali jsme vyzvídat o tom třetím, ale Edai vlastně nic neví.
,,Takže mi chcete říct, že se vlastně honíme za duchem? Předpokládané místo pobytu, to už se mohl přestěhovat čtyřikrát..."
Nejsem z toho moudrá ani nadšená, ale ve dvou nemůžeme pokračovat ke zkouškám... Vyrazili jsme dál, dobrou hodinu a půl se nic nedělo a skoro to vypadalo, že to bude nuda, ale najednou...
Zastavili jsme, protože se kolem Edaie něco mihlo...
,,Cože?! Jak že jí má?!"/b]
Okamžitě se odrazím a vyskočím za tím stínem, ale on má už značný náskok.
,,Ariaki! zkusíme to, co jsme zažili! Vzpomeň si..."
Jako ve snu, honíme se za stínem, to je jediný rozdíl, předtím ten maskovaný honil nás. musím se k němu dostat na šest metrů. Trochu blíž, o maličko blíž...
,,Hej ty! Stůj!"
Křiknu na ten stín a odrazím se, abych byla rychlejší. Chci ho chytit... Alespoň jednou něco chci dokázat.
 
Kujin Sōzo - 16. listopadu 2019 17:44
tumblr_m2x2pklck61qcrsiy7614.jpg

Boj


Přiznám se vám, hořící poušť si užívám daleko víc, než bych asi měl. Dokonce potlačím nutkání se usmívat. Bůh ví, čím to skutečně je. Možná jsem opravdu v jádru pokřivený, zlý člověk. Tohle bych si rozhodně užívat neměl. Tuhle zkázu. Tohle utrpení. Tohle inferno!
Ne, já nemohu být ten zlý. Mé ideály jsou velkolepé. Můj cíl je změnit svět tak, aby byl lepší. Vždyť celá tahle situace je vlastně naprosto absurdní! K smíchu! Tři děti bojují se škorpiony na život, a na smrt. Co jsme to za společnost, že je tohle bráno jako norma?

Moje bojová strategie je víceméně úspěšná. Škorpioni skučí a syčí, a je vidět, že to leccos způsobilo, ale rozhodně to nestačilo. Kso!
Skrytě jsem doufal, že plameny budou stačit na to, aby ty věci vyděsily pryč. Ale teď jsou spíš ještě naštvanější. A jdou si pro nás.

Adekvátně si nás rozdělí, přičemž po mě jde jeden opravdu hnusnej parchant. Ještě ale zaznamenám, že se tu objevil ještě jeden další, který zaměstnává Senseie.
Ten zmetek po mě šlehne ocasem, avšak to ještě chlapec neví, co ho čeká. Náhle uslyším i nějaký příšerný ryk, který ze sebe vypustí Kamia, ale nemám čas řešit, jak se stará o toho svého.

"Kawarimi no jutsu!" vykřiknu, abych se vyhnul jeho útoku. Tuhle techniku už mám celkem nacvičenou. Je ale čas ukázat něco nového. "Bunshin no jutsu!" vykřiknu, a vytvořím dva své klony, které by po něm měly začít házet další kunaie s výbušnými lístky. Najednou jsme tu proti tobě tři. Kterého si vybereš?

V tu chvíli náhle z boku zaútočí na mého škorpiona Itami. Jeho návrh dává celkem smysl. Ale co s těmi dvěma druhými hovady? S jedním zápasí Kamia. Snad jeho distrakce a mé kawarimi společně vyjdou, a zaměstnají škorpiona natolik, abych mohl přejít na svůj další krok. Na to, co se děje se Senseiem nemám čas myslet. Věřím ale tomu, že on si zrovna poradí. "Skryju se pod zem, musím bránit ty kytky!" zavolám náhle.

Sám uskočím mnohem dál, než jsou mé klony. Musím dávat pozor na ty malé kytičky. Byl bych nerad, kdyby kvůli tomuhle přišla celá naše mise vniveč. "Zkusím ho sejmout zespoda!" zvolám ještě.

"Doton: Moguragakure no Jutsu" vykřiknu náhle, a jeden z nás před očima toho škorpiona najednou...zmizí.

S touhle technikou ještě nemám tak zaběhlé praktické zkušenosti. Sensei mě jí naučil teprve nedávno. Jde o nejnovější techniku, kterou ovládám, ale princip snad splní. Zdejší písek je dostatečně hluboký na to, abych se v něm dokázal ukrýt před štírem, a dočasně uchránil nezalévané kytičky před Sluncem. Přesto je však v podzemí raději zkontroluji a eventuelně zaliji. Byl bych nerad, kdybych je přílišným pohybem zlámal.

Avšak já nejsem ten, který by se jen tak zbaběle skrýval. Pod zemí bych se rád dostal tam, kde předpokládám, je škorpionovo nejslabější místo.

Pod něj.


(3-1-1)

 
Dākuanbā Itami - 16. listopadu 2019 12:39
ninnjadoton5142.jpg
škorpioni

Chvíli čekáme pod úmorným sluncem než se naše cíle objeví. Sozo mezitím trochu vylepšil naše kunaie, i když ty se teď chovají spíše jako kameny než jako kunaie, ale po pár úpravách je zvládneme hodit obstojně.
Nemůžeme se nechat zdržet na příliš dlouho, pomyslím si. Ne jen, že bychom to my nemuseli zvládnout, ale kytkám to nedělá vůbec dobře.
To už se na vrcholech nejbližších dun objeví škorpioni. Hodíme po ně kunaie a zraníme je. Bohužel to nestačí na to, aby se nás lekli a rozzuřeně na nás vyrazí. Ten nejblíž ke mě si to zamíří přímo na mě s úmyslem mě převálcovat.
Rychle poskládám pečetě a použiji Doton: Doroku Gaeshi (hliněný štít). vytvořím před škorpionem hliněný štít, aby naboural do něj a rychle uskočím, kdyby to nestačilo na jeho zastavení.
Rychle přehlédnu bojiště, abych zjistil situaci. Vzadu za námi se objevil další škorpion o kterého se rozhodl postarat sensei.
Docela by se nám hodilo kdybyste nám s nimi pomohl sensei, prolítne mi myslí, přece jen je to jounin.
Soustřeďte útoky na jednoho a zůstaňte v formaci, zavolám na skupinu a hodím shurikeny na škorpiona, který mířil na Sozo. Bylo by pro nás nejlepší se ho zbavit jako prvního. Já toho svého mohu chvíli držet štítem a Kamia si nějak poradí. Sozo má největší nevýhodu při boji na blízko. Jakmile hodím shurikeny tak se obrátím na toho svého a připravím se použít další štít.
 
Akatatsu Killunia - 12. listopadu 2019 20:51
sora_no_hikaru_infocard_by_mayanarad4zi2pt4571.png

No to jsme dlouho netrénovali...


Země Jehel


Úkoly jsme si rozdělili a vypadalo to, že ani jeden z kluků proti mému nápadu neprotestuje. Mezitím se shromáždili vesničané - tolik, až jsem z toho začala být docela nervózní. Navíc jsme měli problém je rovnoměrně rozdělit. Párkrát jsem se málem naštvala, ale svůj oheň jsem nechala schovaný hezky uvnitř. Nesmím se tady před jejich zraky rozčilovat, určitě by to na nich nezanechalo dobrý pocit. Chvíli to trvalo, nakonec se však tři jakž takž stejně velké skupinky utvořily a my se mohli rozdělit.

Stáli jsme na návsi, a jelikož všichni ostatní odešli pryč, mohla jsem se svou skupinkou zůstat tady a rovnou začít s "lekcí". Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, abych zahnala nervozitu. Nikdy jsem nic takového v životě nedělala a bála jsem se, že někde udělám nějakou chybu. Nebo že nebudu dobrou učitelkou. Že nebudu mít dost trpělivosti. Ale musím to zvládnout.

"Nejdřív se rozptylte po návsi tak, abyste měli dostatek prostoru na délku svých paží," řekla jsem jim a počkala jsem, než tak všichni učiní. "Nejprve vám ukáži pár prvků boje beze zbraně. Nejsou nijak technicky náročné, takže doufám, že je zvládnete všichni." Rozhodla jsem se začít bloky, protože ty jsou podle mého o trochu důležitější než útočné údery - praštit někoho pěstí nebo někoho nakopnout zvládne asi každý - dobře vykrýt úder, aby si sám neublížil, už moc ne. Ukázala jsem jim tedy prvních pár a pak jsem je nechala je procvičovat. Chodila jsem mezi nimi a upravovala jsem jejich postoje či postavení jejich rukou. Také jsem proti nim (jen lehce) vyrážela do útoku, aby si vyzkoušeli, jaký má takový blok opravdový efekt. Další přišly pořádné, efektivní údery a kopy do výšky boků a pasu. Výš jsem chodit nechtěla, mnoho lidí by stejně nedosáhlo až na hlavu.

Ani jsem je nestihla postavit proti sobě do duelových dvojic, když se k nám přihnali vesničani z Arikeho skupiny.

"Cože?" podivila jsem se překvapeně, nemohla jsem tomu uvěřit. Neměli jsme náhodou mít o něco víc času? Nebyla náhodou sensei na hlídce kolem vesnice? Přehlédla snad bandity? "Všichni, zůstaňte tady a hlavně se snažte nepanikařit." Pokoušela jsem se udržet co největší klid, ale nedivila bych se, kdyby se to nepovedlo. Sama jsem z toho byla dost rozhozená. Zamračila jsem se. "Hned jsem zpátky," zamumlala jsem spíše pro sebe nežli pro ně a rychle jsem vyrazila za zvukem boje. Ten a utíkající vesničani bylo mé vodítko.

Jak se zdálo, dorazila jsem až příliš pozdě. Bylo po všem. Nedaleko leželo potrhané, zakrvácené tělo jednoho z banditů. Vnitřně jsem se ušklíbla, navenek jsem nedala nic znát. Pootočila jsem se a do zorného pole se mi dostala sensei. Podívala jsem se na ní a až po chvíli jsem si všimla, že na zemi leží Arike, ne další bandita.

"Co se tu stalo?" zeptala jsem se, zatímco jsem mířila k nim. "Kde je zbytek banditů? Nebo to byl nějaký samotář?"
 
Kaguya Liu - 25. října 2019 22:22
_kadaj__by_eeriefaery291114062.jpg

ZÁHADA OPUŠTĚNÉHO DOMU




Už při vstupu do domku mám špatný pocit. Většina lidí by dveře patrně zamykala i kdyby spěchali. A stejně tu nic zase nenajdeme.. Minule to dopadlo špatně. Samozřejmě bych teď byl moc rád, kdyby to bylo jinak, ale moc tomu nevěřím. A tenhle pocit ještě sílí když to uvnitř prohledáváme a nikde žádná stopa. Nic, doslova. Ani vlásek na zemi. Nechápu to a už mně to začíná celkem štvát.

Jen tiše přikývnu na konstatování mého týmového partnera a opět se pouštím do práce. Dokonce tu není ani žádná past, vůbec nic. Jediná varianta která mně napadá je to, že zde někdo byl. Někdo jiný za nimi přišel a řekl jim, že musejí hned odejít. A oni to udělali. Ale proč? Dluhy?


Už sem s tím chtěl skončit a prohlásit, že zde nic není, když tu náhle Takumi něco nachází. Přijdu k němu a zvědavě si začnu prohlížet ta peříčka. Je zvláštní aby zde bylo něco takového, když by si tihle lidé dávali spíše ryby. Mohli se také rozhodnout změnit jídelníček, ale to se mi zdá jako hloupost. "Jo, to smrdí.." Přikývnu a pak mně něco napadne. "Možná že se díváme špatně." Naposledy pohledem přejedu celou místnost a pak složím pečeť. "Kai". Pln očekávání, zda se něco stane, nebo ne.

V genjutsu se příliš nevyznám, už vůbec né v takových které by působili na větší počet lidí, ale za pokus nic nedám. Je to jediná věc, která by vysvětlovala úplně všechno.


(3, 3, 3)
 
Nami Kaya - 23. října 2019 21:37
konoha_kunoichi_by_isischan95d5hdsai8694.jpg
CO TO?!

Společně s Kioshim opatrně přijdeme k botě. Zkontrolujeme, že na ni není přichycen žádný drátek, nebo něco takové a že kolem není nic podezřelého. Potom opatrně rozhrneme křoví. Já vytřeštím vyděšeně oči a sleduji mrtvého shinobi...z toho puchu se mi zvedá žaludek. Stejně jako Kioshi si dám před pusu a nos ruku, protože tohle je fakt hnus.
Tohle tu leží už nějakou dobu a asi neumřel tady...
napadne. Když se trochu vzpamatuji a chystám se vylézt ze křoví abych a otočím hlavu od mrtvoly, mi něco sevře zápěstí. Vyděšeně otočím hlavu zpět k mrtvole a když zjistím, že právě ona mě drží, tak z mých úst vyjde zděšené zaječení...Pokusím se ruku vysmeknout, ale nejde to.
Co to krucinál je?!
ano mám strach. Začínám se třást a zrychleně dýchat...Třesoucíse rukou vytáhnu kunai a zabodnu ho mrtvole do té ruky, kterou mě drží, doufajíce, že to umí cítit bolest, a že mě to pustí. Je to první věc co mě napadla, ačkoliv je pravděpodobně nelogická, ale...
 
Rupinasu Kamia - 23. října 2019 21:28
iko2125.jpg
Bum

Stojíme na slunci a čekáme na ty potvory, které se nakonec vynoří ze země... provedeme náš útok, který prošel, teda... jen z části. Všechno šlo perfektně až do části, kdy zmizel kouř a my zjistili, nejen, že škorpionům to zas tak moc neublížilo a že jsme je akorát naštvali, ale také, že se na nás přišel podívat další.
Zamračím se a vztekle zavrčím protože jsem ho necítila.
Ale jakto? Nemohl být tak daleko?
zeptám se sama sebe, ale bohužel nemám moc času nad tím přemýšlet, protože už se mě jeden z nich chystá přecvaknout...Uskočím dozadu aby mě necvakl.
"Sensei a kluci nějaký další nápad jak se jich rychle zbavit?"
zeptám se své pánské společnosti na cíl před sebou použiji mé jediné genjustsu Vrčení bestie - Unaru kemono no jutsu. A tak trochu se modlím, že aby ta potvora měla nějký sluch, protože pokud ne, tak jsem akorát zbytečně vyplincala chakru. Neplýtvám časem, které mi to mohlo dát, a použiji
Drápy - Kuratchi no jutsu rozeběhnu se proti škorpionovi a svými drápy mu mířím na oči....tam by nemusel mít tak silný krunýř.
Tyhle bestie pravděpodobně nezabijeme, ale snad je alespoň zaženeme.
napadne mě.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2019 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.11135697364807 sekund

na začátek stránky