Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Naruto: Nový Věk

Příspěvků: 912


Hraje se Denně dle časových možností PJe  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Juro Ariaki je offline, naposledy online byla 06. července 2020 20:16Juro Ariaki
 Postava Dākuanbā Itami je offline, naposledy online byla 05. července 2020 21:34Dākuanbā Itami
 Postava Akatatsu Killunia je offline, naposledy online byla 06. července 2020 23:22Akatatsu Killunia
 Postava Kaguya Liu je offline, naposledy online byla 09. června 2020 14:37Kaguya Liu
 Postava Nami Kaya je offline, naposledy online byla 06. července 2020 15:08Nami Kaya
 Postava Rupinasu Kamia je offline, naposledy online byla 06. července 2020 15:08Rupinasu Kamia
 Postava Nara Aimi je offline, naposledy online byla 05. července 2020 19:53Nara Aimi
 Postava Ayame Akemi je onlineAyame Akemi
 Postava Kujin Sōzo je onlineKujin Sōzo
 Postava Tetsu Kiryu je offline, naposledy online byla 06. července 2020 23:40Tetsu Kiryu
 Postava Kasai Aki je offline, naposledy online byla 05. července 2020 19:53Kasai Aki
 Postava Moko Ichiro je offline, naposledy online byla 28. listopadu 2019 18:53Moko Ichiro
 
Kasai Aki - 18. června 2020 19:14
12358110_10201321454796146_778688181_n4565.jpg
Zloděj


,,Mé jméno ti jednou vmlátím do palice!"
Zazlobím se a pozoruji Ariakiho a Senseie...
Shunshin no Jutsu (Technika problesknutí) - přesunu se rychle za něj a když mi uhne, tak znovu použiji tu techniku problesknutí a když bude dost blízko, tak mu jednu vypálim, přímo do obličeje tak, aby nestlihl zareagovat, a pokud se mi to povede, tak ho chytím a přidržím.
 
Juro Ariaki - 18. června 2020 11:26
blackshinobi25864.jpg

Nepříjemný soupeř


Bolestně jsem vydechl, když jsem dostal kopanec ale v odskoku jsem se udržel na nohách. Edai-sensei tomu klukovi začal taky dávat zabrat. Slétl jsem očima na Aki a pak zase na toho kluka, co začal něco skládat.
"Nenech se vyprovokovat! Jdu po něm!"
Křikl jsem směrem k ní vyběhl jsem kupředu a vrhl několik kunaiů jeho směrem, abych ho donutil přestat skládat pečetě. Když jsem se dostal dost blízko k němu složil jsem ruku do vlastní pečetě a udeřil s ní přímo proti hrudi toho kluka.
"Hikaton: Dageki no Kishou (Živel Světlo: Úder zářící dlaně)!"
Křikl jsem, když má dlaň zazářila jasným oslnivým světlem. Musím doufat, že nestihne uhnout a já poskytnu nějakou šanci svým týmovým kolegům.
"Chceš ať se do tebe pořádně opřeme, dobře tak se tedy pořádně opřeme."
Zamračil jsem se.
 
Ayame Akemi - 11. června 2020 10:48
commission_25_by_black_pantheressd2x22fm–kopie1359.png

Přepadení v lese


Sevřela jsem paži Sensei. Držela jsem ji, co mi síly stačily a doufala jsem, že mi kluci brzo pomůžou, protože i když byla Sensei hubená, rozhodně nebyla jenom peříčko a moje síla je v tomhle směru trošku … malá. Pořád je dospělá…
A Hikaru najednou povolil. Neudrželi ho nohy a on i Kiryu začali padat.
„ Kluci!!!“
Vykřikla jsem zděšeně, jenže to už jsem viděla jak mizí někde pod námi, jak se pomalu lámou o větve. Nejhorší bylo, když se pohla Aya-sensei a hodila dolů svitek. Sotva jsem ji byla schopná udržet, když se nehýbala, a když se pohla, málem jsem to nevydržela i já.
„ S-sensei.“
Vyhrkla jsem trošku přiškrceným hlasem, rudá stejně jako moje vlasy. Zachránila klukům život. Dopadli do vody, která jejich pád zbrzdila a, i když se promočili, byli živí.
Horko těžko jsem se s vydatnou pomocí sensei vyškrábala na větev. Zadýchaná, podrápaná, ale zdravá. Kluci promočení, sensei přiškrcená. To nám to ale krásně začíná.
Počkala jsem jen chvíli a pak jsem se sensei vyrazila dolů za rukama, pomohla jsem jí, aby snad neupadla a ještě nesjela ze stromu dolů, ale hlavně abychom se dostaly pryč co nejrychleji to šlo z dosahu toho hada. Kdo ví, kdy se vzpamatuje a půjde po nás.
„ Šššššt… nekřič… ten had tu nemusí být sám….“
Kousla jsem se do rtu, když jsem konečně slezla dolů za Hikaru-kun a Kiryu-kun.
„ Musíme pryč… a to co nejrychleji… Nejsou ty semínka mokrá?“
Pohled mi sklouzl k místu kam je schoval, ale pak jsem se znovu podívala do korun stromů. Někde tam je. A kdo ví kolik jich je. Musíme vypadnout dřív než se za námi vydá.
 
Rupinasu Kamia - 28. května 2020 12:09
iko2125.jpg
Oáza a cesta dál

Sledujeme oázu a Sozův klon, kterému se nic nestane, ale je to jen obyčejný klon, na toho to vůbec nemusí reagovat. Nikdo nám nezaručí, že to je bezpečné. Podívám se na Itamiho.
"Souhlasím, půjdeme dál. Čím dřív budeme v písečné tím líp..."
odpovím mu. Sice mám žízeň a ta oáza je dost lákavá, ale je to podezřelé. Myslím, že by nám sensei řekl, že tu nějaká oáza je... po cestě do písečné, leda bychom nešli správným směrem.
"Itami, nemyslíš, že by nám sensei řekl, pokud by po cestě do písečné byla nějaká oáza?"
zeptám se ho po cestě dál.

Sensei nás chvilku po opuštění oázy dožene a Itami se ho ihned zeptá na oázu, čímž mě předehnal. Chtěla jsem se ho také zeptat. Po dalších dvou hodinách cesty jsme všichni propocení skrz na skrz a já mám pocit, že víc už to ani nejde. Sluníčko přestává pálit, což je pozitivní a je to rozhodně přijemnější. Přidřepnu si ve stínu a je to velmi, velmi příjemné.
Vesnice v poušti? To je bych nečekala... Hm, takže buď cestovat ve vedru a nebo v zimě a ještě s větším nebezpečím okolo nás...
přemýšlím a sleduji sensie a Itamiho. Nemám co bych k tomu řekla, mě je to v celku jedno, i když... zase cestování v chladu by nám to šlo rychleji.
 
Nami Kaya - 28. května 2020 12:00
konoha_kunoichi_by_isischan95d5hdsai8694.jpg
Mrtvola

Chvíli mi trvalo než jsem se vzpamatovala a popravdě mi k tomu pomohla senseiova technika. Přidala jsem k tomu všemu humbuku také kunaie s výbušnými lístky. Po tom všem hluku bych se hodně divila, kdyby o nás nikdo nevěděl, pokud tu tedy někdo v okolí je...
Podívám se okolo.
"Můžu poslat vlka, aby prohledal okolí, jestli jich tu není někde víc..."
řeknu a stále sleduji místo, kde byla před chvíli mrtvola.
"Ten, kdo tohle způsobil, může být někde poblíž?"
zeoptám se. Mezitím se kousnu do prstu, tak aby mi tekla krev a za pomocí správných pečetí použiji
Kuchiyose no Jutsu. Pokusím se vyvolat středně velkého vlka, není potřeba větší. Doufám, že se to povede, protože by nám mohl hodně pomoci.
 
Dākuanbā Itami - 09. května 2020 18:24
ninnjadoton5142.jpg
Pokračování v nekonečné poušti

Nikdo proti mému rohodnutí nic nenamítl a tak jsme se rozhodly oázu obejít i přes to jak lákavě vypadala a vyrazili na další cestu. Normálně bych se u ní zastavil, ale co se u mě začala projevovat naše rodinná technika tak jsem dost opatrný kdykoliv se mi něco nezdá.
Pokračujeme v cestě za občasného zalívání kytek a dodržování pitného režimu. Sensei se k nám připojí jen deset minut potom co opustíme oázu a opět se k nám připojí. Potom co se ujístí, že je vše v pořádku tak pokračujeme dál v cestě. Připojím se na chvíli k senseiovy.
Narazil jste na oázu, chvíli předtím než jste nás našel? Co jste si o ní myslel sensei? Zeptám se ho. Je možný, že ví něco víc než mi přece jen pochybuji, že tu je poprvé.

Po dalších dvou hodinách cesty se unavení a zpocení zastavíme ve stínu pod útesem na krátkou přestávku. Ještě nám zbývá pár hodin denního světla a pak konečně bude chlad. Poušť je známá svými výkyvy teploty.
Sensei nám oznámí, že už to není daleko a že přečkáme noc v pouštní vesnici.
Nevěděl jsem, že jsou v poušti vesnice mimo skrytou písečnou. Možná to je nomádská osada rozložená kolem oázy, pomyslím si a obrátím se k senseiovy.
Neměli bychom to risknout a cestovat přes noc? Kytky vypadají dost povadle po celém dni a nevím jestli další den vydrží, zeptám se senseie.
 
Tetsu Kiryu - 05. května 2020 20:52
beznzvu3160.jpg

Pád do vody

Ayame Akemi


Mé tělo už se začalo vracet do pohybu směrem dolů z větve, když jsem ucítil, že váha těla sensei polevila, kterak ji zachytili nahoře na větvi. To trochu oblbnulo můj mozek a taktak, že jsem hned nespadl dolů. A přesně o půl vteřiny později Hikarovi povolilo sevření nohou kolem větve a jako komická dvojice jsme začali padat dolů. Jako komické vystoupení na karneval by to určitě mělo úspěch.
,,K sakru." snažím se schoulit pod sebe. Pád z takové výšky přímo na krk by byl život ohrožující.

,,He?" vydám ze sebe, když mne do zad udeří vodní vlna a promočí mi oděv. Mírně mi vyrazí dech, ale rovněž zpomalí můj a Hikaruův pád. S žuchnutím jsme dopadli na rozmáčenou zem, na které zůstanu chvíli ležet a popadám dech. Snažím se uklidnit dech, ale zvednout se mi podaří až po několika okamžicích. Rozhlédnu se.
,,Jsi v pořádku?" otáži se Hikara a zvednu se na nohy, pomohu i jemu. Opatrně se ohmatám a rukou překontroluji, zda jsou semena pořád na svém místě.
,,Jste v pořádku?!" zavolám nahoru k větvím, kde zůstala Akemi-chan a Aya-sensei. Doufám, že jsou v pořádku. Vybavím si onu techniku, kterou sensei použila a nepřijde mi, že by to bylo něco.....bezpečného. Protřu si nos, když si vzpomenu na onen zápach, který mne do něj předtím udeřil.
,,Had...." stočím hlavu směrem, odkud jsme utekli od hada. Doufám, že své pronásledování už vzdal.
(2,1,3)

 
Nara Aimi - 04. května 2020 19:05
bari7163.jpg
malý smrad


Shokiru, máš dost velkou konkurenci, co se v otrávenosti týká...
Zhluboka se nadechnu a dloouze vydechnu, abych ho nechytla a nezahrabala hluboko pod zem...
,,Jo ale třeba si to někdo rozmyslí... DOPRDELE!"
Zakleju, když můj klon schytá ránu, já se rozhlédnu a přemýšlím... ALe pomalu, když na nás začne pálit barevná salva, vezmu prcky a běžíme, ale... Jamile se zastavíme, tak jsme v pasti...
DOPRDELE! DOPRDELE!!!DOPRDELÉÉÉÉÉÉÉÉÉ
Chce se mi křičet...
,,Kdo z vás se může pohnout tak, aby se bezpečně vrátil za tuhle síť ať opatrně začne"
Rozhlédnu se po děckách a přemýšlím, protože abych je dostala z obtížné situace, budu muset použít svůj stín ale ani já nevím, jestli bych to nespustila...
,,Dobře, Tak do toho, pomalu..."
Rozhlédnu se, jak moc je to špatné kolem mě a jestli mám nějaké dítě poblíž. Které bych mohla z toho vyprostit jako první. Jsou tu nitky, malé stíny, to půjde...
Jsi blbá! Blbá!!! BLBÁÁÁÁ!
Pomyslím si, ale hned tu myšlenku zaženu protože tu mám mnohem větší problém, než se obviňovat z toho, jak jsem neschopná...
A pokud bude někdo v úzkých pomohu mu svým kagemane no Jutsu.
 
Akatatsu Killunia - 30. dubna 2020 21:08
sora_no_hikaru_infocard_by_mayanarad4zi2pt4571.png

A jde do tuhého

Země Jehel


Než jsem stihla vběhnout do lesa, zastavil mě jeden z utíkajících vesničanů, chytil mě za ramena a zatřásl mnou. Abych jim pomohla. Abych Tayurovi pomohla. Ale jediné, na co se mé myšlenky v tu chvíli vzmohly, byla stížnost na to, jak mě drží. Bylo mi to hodně nepříjemné. Však já jim pomůžu, proto tady vůbec jsme... i když... pokud jsou naši nepřátelé natolik silní, že totálně zbili Arikeho, tak nevím, jaké máme šance my dva. Vrátila jsem se myšlenkou ke svitku v kapse. Nevěděla jsem, co je v něm ukryté, ale doufala jsem, že nám to alespoň pomůže přežít.

Stačilo běžet jen chvíli, než jsem spatřila svého týmového kolegu. Vypadal... jinak. Soustředěně. Unaveně. Všude kolem něj byly do země zapíchnuté zbraně. A bylo jich tolik... Jestli je tímhle alespoň nezranil, tak jsme v pořádné kaši. Protože nevím, jestli nám k něčemu můj oheň bude.

Počkat cože... cítí? Oni mě cítí? zarazila jsem se vyděšeně a přitiskla jsem se ke kmeni jednoho ze stromů. Co je to za chlápky? Co to máme za nepřátele? Fakt je tohle jenom Céčková mise? Arikeho totálně vyřídili, s Tayurem už jsou taky skoro hotoví, o mně už ví... Ne, tohle nemůže dopadnout dobře. Jak asi máme někoho takového porazit?

Pak jsem zaslechla Tayurův hlas. Netušila jsem, co přesně má v plánu, ale podle jeho slov jsem usoudila, že chce nějak pomoci zbývajícím vesničanům, aby se mohli odtud bezpečně dostat. Co k tomu ale použil, jsem nečekala.

Když mě pohltil štiplavý fialový dým, jen stěží jsem se udržela od rozkašlání. Okamžitě jsem vyběhla po kmeni stromu, u něhož jsem stála, nad úroveň dýmu. Abych viděla kolem sebe a abych nebyla zasažena. Zastavila jsem se u nejnižší větve nad kouřem a rozhlédla jsem se kolem sebe. Předtím mluvili odněkud seshora, takže tady museli být taky, pokud se nepokoušejí zbavit vesničanů nebo Tayura - ale tohle bych nejspíš neviděla tak jako tak. Do ruky jsem si vzala kunai a neustále jsem sledovala okolí. Byla jsem připravena bojovat, i když se mi žaludek svíral strachy. Odkud na mě vypadnou? Odkud?

(1, 1, 2)
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.30984091758728 sekund

na začátek stránky