Andor.cz - Dračí doupě online

Trínink

Zhluboka dýchám a rozhlížím se pečlivě, abych nic nepřehlédla... Pak se podívám na toho kluka.
,,Měli bysme jít dál, nepostupovat zbrkle a rozmýšlet každý tah. Ve skutečném boji jde o rychlost, ale i o strategii..."
Pozoruji ty děti, jak se začínají hádat.
Tohle není dobrý, jediný, kdo má dobrou morálku je ten kluk...
,,Tak dost!!!"
Okřiknu ty děti, aby se nehádali.
,,V prvé řadě to je moje vina co se stalo. V druhé řadě teď pokud by na nás někdo zaútočil, tak jsme všichni mrtví, protože tím, že se hádáte, tak odvádíte svou pozornost od důležitějších věcí... To kdo komu pomohl nebo nepomohl si můžete vysvětlit až budeme v cíli, ale te-ď na to rozhodně není čas ani prostor..."
Zhluboka vydechnu.
,,Půjdeme dál... ty..."
Podívám se na toho kluka.
,,Půjdeš jako první, protože tvé schopnosti jsou v tomto případě lepší než moje..."
Rozhlédnu se po dětech...
,,Já půjdu vzadu a budu dávat pozor, aby nás někdo nenapadl... Všichni umíte s kunaii, tak si každý připravte jeden do ruky, abyste byli schopní se bránit... Teď jsme tým... A tým se nesmí hádat, tým musí držet při sobě ať to stojí co to stojí... Rozumíte? Nechodíte do školy pro to, abyste se mohli hádat, ale abyste se něco naučili... Tak teď mi ukažte to, co jste se naučili ve škole, v praxi..."
Podívám se po těch dětech... A čekám, co z nich vypadne.

Ten kluk...


Řítím se za ním a chci ho dotáhnout, chci ho chytit jenže...
,,KSOOOO!!!!"
Zakleju, když mě praští, mohl... mohl mě zabít... Bylo by to tak snadné... Dívám se na něj... a pak se rozmluví... a začne mizet. Rozeběhnu se za ním... A v běhu na něj křičím svou odpověď.¨
,,Pokud nejsi schopen ochránit to co máš rád, tak jsi taky k ničemu, to co držíš v ruce je symbol toho, že někdo si vybral být tím, kdo ochrání ty na kterých mu záleží a je ochotný kvůli těm které má rád i zemřít!!!!!!!!!!!"
Zařvu a běžím za ním...
,,ZASTAV SE A DEJ SI SE MNOU BOJ JEDEN NA JEDNOHO!!!!!!"
Zařvu a ani moc nepřemýšlím... On je mnohem lepší jak já... Má očividně více zkušeností jak já... A vím, že kdyby chtěl, tak už by mě několikrát zabil, ale právě teď mě zahanbuje... Právě teď mi dokazuje, že i když jsem si vybrala tuto cestu, tak jsem k ničemu, když ho nedokážu ani chytit...
To jsem vážně tak neschopná?
,,KSOOOOOOOOOOOOO!!!!"

Poušť

Utíkáme před tou věcí a je pravda, že na kluky můžeme myslet, až se toho zbavíme.
"Jo měli by... pozor na obří škorpiony a jiné potvory..."
řeknu pobaveně.

Nakonec jsme zvolnili tempo, o moc déle bychom to nevydrželi. V písku se běží už takhle dost špatně. Zastavili jsme, protože se před námi objevila nějaká zahalená postava. Sensei mě strčil za sebe a já si připravila do rukou kunaie. Byl to planý poplach, nejednalo se o dalšího nepřítele, ale shinobiho ze Suny. Ulevilo se mi, že to byl pro změnu spojenec. Ač sensei byl obezřetný, tak já ani moc ne. Nebylo z ní cítit, že by měla špatné úmysly.

Ačkoliv máme průvodce, tak stejně dávám pozor na okolí, nerada bych další překvápko ve formě velkého pásovce nebo škorpiona. Moc nevnímám rozhovor těch dvou. Jsem docela unavená a většinu energie investuji do toho zkoumání okolí. Mou pozornost upoutají chuuninské zkoušky.
"A už se ví, kdy a kde budou?"
promluvím konečně.

Suna

Trochu jsme si pospíšili, odpovím jí. Dva co nás doprovází použili Sunshin no jutsu a posunuli nás znatelně blíže k vysokým stěnám Suny.
Velmi užitečné, poznamenám vděčný že se naše cesta zkrátila, i kdyby jen o kus. Začínám být značně utahaný z boje a stejně tak začínám pochybovat nad mým dřívějším návrhem, abychom hlavně cestovali v noci. Najednou to nevypadá tak chytře jak jsem si původně myslel.
Tahle technika by se nám hodila při cestě v poušti, pomyslím si trochu závistně po přesunu a dále pokračujeme už volnějším tempem. Pořád dávám pozor na okolí, ale jsem mnohem uvolněnější díky většímu poštu lidí a navíc jsou všichni zkušení v poušti.
Bez dalších problémů se přiblížíme k masivní bráně do Suny. Překvapeně se koukám na masivní bránu a ještě masivnější skálu, která slouží jako obraná zeď Suny. Slyšel jsem o tom že jsou velké, ale osobně to všechno vypadá větší než jsem si to představoval.
Díky bohu, že jsme přátelé se Sunou. Nechtěl bych se dostávat někdy přes tyhle zábrany jako nepřítel, pomyslím si. Kvádry brány se začnou odsouvat až když k nim přijdeme a pustí nás do vesnice. Původně jsem chtěl tady počkat na senseie, ale nemohu argumentovat proti tomu aby se kytky dostali do lepšího prostředí. Přikývnu a následujeme naše průvodce do odlehlejší části písečné vesnice. Projedu si rukou vlasy a vyklepu z nich plno písku. Trochu se obávám, že se písku budu zbavovat ještě velmi dlouho.
U velkých skleníků s hlídaným klimatem si nás převezme někdo kdo vypadá jako mladá dívka. Normálně bych se necítil zrovna nejlépe předstoupit před mladou dívku polonahý, ale ostrá bolest v noze a tupá bolest svalů je dostatečná, aby mi to v téhle chvíli bylo úplně jedno. Následujeme slečnu dovnitř do skleníků.
Když se dívka zeptá na kytky, tak povolím opasek a vybalím je z mého trika, ve kterém jsem měl svoji část zabalenou. Jsem docela rád že jim Sozo vytvořil ochrané nádobky, které je trochu ochránili před nárazy. Začneme se Sozem postupně předávat kytky slečně.

Skrytá hvězdná - Výpomoc

,,Určitě, to zvládneme." prohlásím odhodlaně, ačkoliv unavené tělo po procestovaném a probojovaném dni se hlásí o svůj noční klid a odpočinek. Ale toto je minimální, co můžeme pro naše hostitele udělat. Hikaru se už rozběhl s vědry pro vodu a já byl požádán o pomoc se dřevem.
Rozhlédnu se, zda někde neuvidím nůši nebo něco, v čem by se dalo přinést více dřeva než pouze v náručí. Pokud zde něco takového bude, zeptám se na půjčení, pokud ne, tak mi nezbyde nic jiného, než pobrat dřeva, co unesu. V takovém případě budu muset jít patrně vícekrát.
Aya-sensei říkala, že máme dávat pozor. Doufám, že tady už tak možná na nějaké brouky a žížaly.
,,Kam jej mám složit?" zeptám se ještě, když se vrátím s první várkou dřeva. Bude to zřejmě někde u ohniště či krbu, ale jeden nikdy neví, jaké mají doma pořádky.
,,Půjdu se podívat, jak je na tom Hikaru s tou vodou." dodám, pokud ještě není mladý genin zpátky s náloží vody. S prázdnými kbelíky se jde snadno, naopak je to rozhodně těžší. Mám dojem, že Hikaru není případně jeden z těch, kteří by si řekli o pomoc.

Skrytá Zemská vesnice - 22:32 Sazenice pro Sunu opět na cestě
Itami, Kamia a Sozo

"O ty se budu starat, až budeme mít z krku my tamtoho."
Zašklebil se Kazuki-sensei za dlouhých skoků po tvém boku, zatímco příšera řádila. Naštěstí se zdálo, že máte větší rychlost, než ona a lepší orientaci, takže jste jí nechali brzy v písku daleko za sebou.
"Fuuuuh, měli by tady dát nějaké výstražné cedule."
Pokračoval sensei ve vtipkování zatímco, jste se snažili dohnat kluky....

Žena zaměřila svou pozornost na Itamiho, který se ujal slova. Sozo zůstával potichu. Mírně nad obdrženými informacemi přikývla. Nevypadalo to, že by nad tím vším musela nějak hodně přemýšlet.
"Wakata. Slyšeli jsme, že dorazíte, ale čekali jsme vás nejdříve zítra. Dobře mí kolegové se o vás postarají a dostanou vás se sazeničkama do Suny, já se podívám po zbytku vašeho týmu."
Rozhodla bez sebemenšího zaváhání. Oba muži, kteří jí doprovázeli přikývli. Žena rychlým pohybem byla pryč a zahlédl jsi jí jen kus dál za vámi, jak mizí mezi písečnými dunami.
"Připravte se."
Oznámil jeden z mužů a každému z vás jeden z nich položil ruku na rameno. Pak jste se trošku zakymáceli, rozostřilo se vše kolem vás a najednou jste byli o pořádný kus blíže Suně, než předtím.
"Sunshin no jutsu."
Vysvětlil vám Shinobi a pak vás již mírnějším tempem vedli k monumentální bráně Suny, která byla bedlivě střežená a v tuto chvíli zavřená. Kamenné kvádry se začaly od sebe odsouvat, až když jste se přiblížili skoro pod hradby.
"Následujte nás prosím."
Provedli vás oba rovnou do vesnice a pak stočili do odlehlejší části skryté pod jedním skalním převisem, kde jste spatřili i ony proslulé skleníky. Byly nádherné a fascinující na takovém místě. Uvítat vás přišla mladá dívka s brýlemi na nose a dvěma dlouhými coby splývajícími jí přes prsa skoro až k bokům.
"Vítám vás. Páni vy jste tu ale rychle. Děkuji pánové tady si už mladíky převezmu můžete jít. A my se podíváme, jak dopadly ty sazeničky."
Usmála se dívka přátelsky, převzala si vás a zamířila do skleníku. Zde vás ovanulo sice teplo, ale také vlhkost a chládek. Přiměřená teplota pro místní rostliny a byliny, kterých zde opravdu nebylo málo a spoustu z nich jste nikdy v životě neviděli. Dívka vás vedla k jednomu z přesazovacích stolů, pak na vás pohlédla.
"Mohu?"
Měla nejspíše na mysli ony sazeničky......

Kamia a Kazuki-sensei mezitím už trošku zvolnili tempo, protože měli taky docela dost. Suna byla ještě daleko a kluci v nedohlednu, ale......před nimi se najednou vynořila postava zahalená do pláště, s šátkem přes ústa, aby se chránila proti písku. Kazuki-sensei instinktivně postrčil Kamiu za sebe a zaujal obranou pozici, ale trochu se uvolnil, když na vás postava mávla.
"Jste ze Iwy že? Patřím k týmu ze Suny zbytek vašeho týmu jsme již eskortovali do vesnice, šla jsem vás hledat, abyste se nám tu ještě někde neztratili."
Nesl vítr ženský hlas. Kazuki-sensei se opět narovnal a dovolil si úsměv, kývl na Kamiu.
"Ano to jsme. A jsme rádi, že jsme konečně u Suny, byla to náročná cesta."
Zamířil k ženě, bylo však vidět, že je obezřetný, kdyby se jednalo o léčku. Z chování těla a pachu té neznámé však Kamia, nevypozorovala nic špatného, takže nakonec to vypadalo, že je snad vše v pořádku.
"Pojďte už to není tak daleko."
Vybídla vás a vedla směrem k vesnici mezi dunami. Zdá se, že okolí dobře znala, protože zahýbala a chodila pod dunami, když vál vítr přinášející písek, nacházela pevná podloží, aby se vám šlo lépe a zrychlovala tempo, když vítr polevil a byla lepší viditelnost.
"Docela jste si pospíšili."
Snažila se navázat alespoň nějakou konverzaci.
"Snažili jsme se. Mám sebou nadané Geniny."
Usmál se Kazuki-sensei. Žena se letmo ohlédla na Kamiu.
"To věřím, už se těším, až změří síly na Chuuninských zkouškách s našimi Geniny."
Zmínka o zkouškách doma párkrát padla, ale zatím stále nebylo udáno ani datum, ani místo nebo forma konání, takže....inu každá taková informace lákala uši.
(Volná akce)



Skrytá Plamená vesnice - 15:37 Neznámý Shinobi na Severu Země Plamene
Ariaki a Aki

Běželi jste kupředu za tím zlodějským šmejdem. Aki jediná ho měla ještě pořád na očích. Ariaki a Edai-sensei byli kdo ví kde. Ale Aki ho měla stále před sebou a nevzdávala se. Občas jí sice zmizela na chvíli za stromem, ale hned ho zase dohnala a dotahovala. Věřila, že ho dostane a získá čelenku zpátky až......z koruny stromů najednou slétl ten kluk, jako blesk z čistého nebe. Aki nejprve nechápala co se to děje, ale v dalším okamžiku jí to seplo, když se klučina prchající v dál rozplynul v obláčku kouře. Když ho totiž Aki ztratila na okamžik z očí musel nechat dál pokračovat jen klon a naplánovat útok shora.
"Začíná to být nuda Střapko."
Prohnal se kolem Aki směrem zpátky a lokem jí uštědřil pořádný šťouchanec do žaludku až to nepříjemně zabolelo. Být to kunai, nejspíše by Aki rozpáral, jako rybku.
"Řeknu ti k čemu tyhle kusy kovu jsou! K ničemu! Jen tě odsuzují k tomu riskovat krk kvůli jiným, kteří nemají dost odvahy se bránit sami. Odvádí přátele a rozbíjí rodiny. To tyhle věci dělají."
Houkl kluk na Aki a zmizel v houštině, ze které před chvíli přiběhla.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 16:07 V roli senseiů - Trable
Shokiru, Eremi a Aimi

K tvému štěstí se ti podařilo uniknout z barevné pasti bez úhony a následně jsi povysvobozovala a shromáždila své děti. Když jsi je přepočítala, oddechla sis protože byly všechny. Tedy, více, než půlka z nich se nyní již dala počítat za mrtvou, protože byla slitá od hlavy k patě barvami a vypadaly, jako reklama na duchu. Zrzavý klučík z toho však vyšel bez újmy.
"Co teď senpai?"
Optal se. Ty ses rozhlížela po okolí ale nikoho jsi nikde neviděla ani nezaslechla. Dost možná byl útočník už pryč. A co bylo hlavní, děti byly nervózní, vystrašené a zmatené z toho, co se před chvílí stalo.
Tohle cvičení bylo opravdu zátěžové a jak se zdá, ne jen pro děti.
"Já se bojím.....Proč jsi s tím nic neudělal mohl jsi nám pomoct!......Nech ho zachránil mě!.........Kecy!......Nehádejte se......Ty máš co mluvit........"
Začaly se děti postupně mezi sebou handrkovat.
(Popiště svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 18:32 Těžká rána v Zemi Jehel
Tayuro a Killunia

Tayuro byl unavený a proti tomu, že ses o něm postarala nijak zvláště neprotestoval. Naštěstí nenašla jsi na něm žádná závažná zranění a zjistila jsi, že měl docela slušnou figuru. Venku tě pak ovanul chladnější vzduch, který byl více, než vítaný. Čistil hlavu, když jsi mířila k domu stařešiny.
Když jsi zaklepala, bylo chvíli ticho.
"Vstupte."
Ozvalo se nakonec chraplavým hlasem. Když jsi vešla spatřila jsi jej u malého stolku sedět s hrnkem čaje v ruce. Věnoval ti unavený ale chápavý pohledem.
"To je od tebe laskavé, ale odpočiň si na chvíli. Pojď sedni si a vypij si trochu čaje pomáhá."
Vybídl tě a ukázal na místo vedle sebe a nalil do druhého šálku trochu horkého čaje.
"Dnešek byl více, než náročný. Jsme však vděční, za Vaší práci pro naší vesnici. Mrzí mne, že se tví společníci při naší obraně zranili."
Zachmuřil se stařešina a upil ze svého šálku.
"Poprvé tak daleko od domova?"
Otázal se starý muž přátelsky.
(Volná akce)


Skrytá Listová vesnice - 14:40 Obtíže ze Zvučné
Kaya, Kioshi a Yamato

Yamato tvé upozornění zaznamenal téměř okamžitě a v oblouku odskočil. Hodila jsi kunaie a výbušné lístky. Ovanul vás horký vzduch když to bouchlo a kouř a prach vám chvíli zaclonily výhled. Ale pak se z kouře vrhnuly do boje opět tři postavy. Měli na sobě jen pár viditelných lehčích šrámů. Nejspíše se také výbuchu stihnuli vyhnout včas. Yamato tiše zaklel.
"Kso!.....huh....huh......Kayo jdi najít senseie a Kioshiho. Já mezitím ty tři zabavím."
Procedil skrz zuby a odhodlaným úsměvem pohlédl na blížící se soky. V očích se mu stále lesknul hrdě Sharingan a v ruce svíral svůj kunai.
"Tak jdi už. Doženu tě."
Vybídl tě. Pomalu se nadechl a přešlápl opět do bojové pozice očekávajících útok nepřátel. Zvuky boje byly slyšet i z jiných míst.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnnou kostkou.)


Skrytá Hvězdná vesnice - 19:51 Výlet do Země Lesů
Kiryu, Akemi a Hikaru

"Jestli chcete s něčím pomoci, tak se tomu bránit nebudu a rád přijmu nabízenou ruku k dílu. Je třeba zajít pro vodu na večer. Nedaleko támhletím směrem je tůňka, je třeba nanosit dřevo dovnitř, abychom měli čím se ohřát a pak dovařit polévku."
Usmál se mužík.
"Zajdu pro tu vodu."
Nabídl se první Hikaru a vzal dvě připravené vědra a zamířil zpátky do lesa. Aya-sensei slétla očima na vás ostatní.
"Akemi zvládneš pomoci s polévkou? A ty Kiryu se dřevem?"
Optala se a snažila se tvářit, že je už v pořádku, i když si všichni až na starého muže byli vědomi, že není.
"Nechte to mladým madam oni si poradí. Pojďte mám vevnitř nějaký čaj a možná i něco ostřejšího."
Zasmál se stařík a zamířil ke svému malému obydlí. Aya-sensei po krátkém zaváhání přikývla a zamířila za ním.
"Buďte opatrní."
Nezapomenula vás upozornit, když zacházela dovnitř.
(Popište svůj další postup, volnější akce.)


Skrytá Mlžná vesnice - 17:52 Na stopě zločinu
Liu, Takumi a Hayate

Jamiro-sensei bedlivě poslouchal, cos mu říkal a občas slétl očima i na Takumiho, nebo Hayateho, aby si přečetl i jejich výrazy.
"Proč se domníváš, že to bude zrovna flétna? Hmmm Genjutsu. Nebezpečná věc."
Zamračil se mírně sensei. Hayate se nervózně ošil.
"To zní fakt blbě. Kso."
Zabručel pro sebe. Jamiro-sensei si promnul zamyšleně bradu.
"Hmmm pokud se ohlušíme bude to pro nás špatné......mám lepší nápad. Dnešek ukázal, že je třeba, abyste se naučili, jak rozpoznat, že jste v Genjutsu a jak z něj ven. Večer se vrátíme do toho domu a zkusíme zjistit více, ale nyní si trochu odpočineme a já vám ukážu, jak se tomu příště bránit."
Rozhodl nakonec sensei a odvedl vás kus dál po pláži, kde jste se utábořili.
"Pokud máte podezření, že jste v Genjutsu, nejjednodušší způsob, jak z něj ven je Kai, ale toto uvolnění nefunguje vždy, zvláště pokud jsou to obtížnější Genjustu. Z takových se dostává již hůře, někdy stačí plné uvědomění si, že se jedná o Genjustu, jindy způsobená míra bolesti, tak jako se to podařilo vám."
Pokračoval sensei ve výkladu a názorných ukázkách.
"V Genjutsu je vše jiné a většinou vše proti Vám. Poznáte, že jste v něm, protože se většinou dá najít nějaká abnormalita, která by se zde vyskytnout neměla. Může to být ale cokoli. Jsou také opravdu silná Genjutsu ze kterých se dostanete jen s pomocí někoho z venčí, nebo likvidaci sesilatele, proto buďte opatrní."
Nabádal vás sensei. Pak vám rozdal každému kus jídla v podobě výživné tyčinky.
"Doufám, že najdeme další stopy, ale už to, co jste zjistili je začátek. Lepší začátek, než jsme měli ráno."
Svým způsobem vás pochválil. Takumi seděl zamlkle a Hayate koukal na obzor. I tobě myšlenky odbíhaly k tomu, co budete dělat, až se s útočníkem střetnete příště.
(Volná akce)