Vidím rudě, poteče krev.


,,Kdybys zapřemýšlel, tak bys to pochopil..."
Zavrčím vztekle, a jakmile odskočí, tak vystřelím za ním. Zaregistrovala jsem Edaie, který odskočil doleva, že mu nadběhne...
Mám velkou výdrž, takže se za tebou mohu honit klidně až do skonání světa, ale jestli mě vytočíš ještě víc, tak z tebe nadělám sekanou...
Pěním v duchu a tím podporuji adrenalin, který mě žene dopředu.
A neříkej mi Střapko...
Ruce mám zatnuté v pěst a snažím se ho dotáhnout tak, abych jej mohla navést směrem k Edaiovi...

Boj proti potvoře -> útěk

Potvoru se nám nedařilo zahnat. Naopak jsem měla pocit, že ta věc je víc naštvaná, než cokoliv jiného. Sensei ji "zavře" za kamennou stěnu, ale bylo jasné, že ji to neudrží.
Sensei zavelel k útěku a my vyrazili. Utíkala jsem co mi nohy stačili. Občas jsem kontrolovala okolí jestli se na nás něco nechystá skočit.
"Snad jsou kluci v pořádku..."
poznamenám za běhu.

Skrytá Listová vesnice - 18:25 Těžká rána v Zemi Jehel
Tayuro a Killunia

Podařilo se ti bez větších obtíží zachytit Tayura do náruče a společně s ním klesnout pomaleji k zemi, ať si nerozmlátí obličej o zem. Zůstal ti ležet u nohou. V rychlosti jsi ho prohlédla. Byl dost od krve to jo, ale na druhou stranu k tvé úlevě jsi na jeho těle našla jen drobné řezné ranky, oděrky, nebo modřiny. Nic co by ukazovalo na nějaká větší vnější, nebo vnitřní zranění. Dýchal však unaveně a zdál se být dost mimo. Odhadla jsi, že to bude tedy spíše vyčerpání, než zranění. Se zatnutými zuby sis jej tedy naložila na záda a začala ses s ním vléct zpátky ke vsi.
Tayuro sice nebyl žádný tlouštík, ale spíše hubeňour, ale i tak byl, jako pytel brambor. Jelikož byl bezvládný neslo se ho hrozně blbě, byl těžkej a byla to vážně makačka. Několikrát sis musela na chvíli vydechnout, ale nakonec po více, než deseti dlouhých minutách lesem jsi vyšla na okraji a spatřila vesnici, kde se část obyvatel chystala na obranu svého domova, když ale zahlédli tebe, pár jich zahodilo vidle a kosy a rozběhli se ti s chlapcem pomoct.
"Jste v pořádku?"
Ptali se tě střídavě a nesli Tayura vedle tebe směrem ke vsi. Vděk, že jste je chránili byl patrný, stejně, jako úleva, že jste z lesa vyšli vy a ne lapkové. Vesničané vás odvedli do jednoho domku, kde vám uchystali lůžka, jídlo pití a vše co byste mohli potřebovat, abyste se dali dohromady. Tayura uložili na lůžko automaticky.
"Pokud něco potřebujete řekněte."
Uklonil se stařešina.

(Popište svůj další postup, volná akce.)

Pyrrhovo vítězství

Země Jehel

Přeci jen mě ještě donutil se zastavit. Ten hajzl. Hlavu jsem jen pootočila a vrhla jsem na něj pohrdavý pohled.

"Rozhodně to udělá dřív tobě než mně. Však se s ním za chvíli uvidíš," opáčila jsem se vším chladem našich dračích spojenců. A pak už jsem ho jen nechala za sebou. S největší opatrností jsem postupovala vpřed a hledala jsem jakékoliv známky života. Bylo ticho. Neuvěřitelné, nepříjemné, děsivé ticho. Podezřelé, až moc podezřelé... Tohle se mi nelíbí, to se mi ale vůbec nelíbí.

Ruka se mi stáhla ke kunai, který jsem pevně sevřela. A pak se ozvalo šustnutí. Celé tělo mi cuklo směrem k tomu zvuku. Svaly se mi svíraly nervozitou, avšak připravené se postavit čemukoliv, co by se rozhodlo mě napadnout.

Jaké však bylo mé překvapení, když se přede mnou objevil Tayuro. Živý. Netuším, nakolik zdravý, ale žil. Celý od krve, taky evidentně připraven bojovat. A viditelně dost vyčerpaný. Ani nedořekl svou myšlenku a už letěl k zemi. Rychle jsem k němu přiskočila a pokusila se ho zachytit v pádu. Na zem jsem se ho pokusila položit jemně, jak jsem to jen svou silou dokázala. Nevěděla jsem, co s ním přesně je, ale okamžitě jsem ho začala prohledávat, zda nemá na sobě nějaké velké zranění. Nebyla jsem žádný lékařský ninja, základy první pomoci jsem ale samozřejmě ovládala. Jakmile bylo zkontrolováno (a případně ošetřeno to nejnutnější), rozhodla jsem se naložit si ho na záda a zamířit zpět k vesnici. Pokud má pravdu a ti zmetci jsou poražení, tak bude nejlepší zamířit zase zpátky.

V kapse mě tížil svitek od senseiky, ale netušila jsem, co dělá, takže jsem ho raději zatím nepoužívala. Třeba se bude ještě hodit.

(2, 3, 3)

Skrytá Mlžná vesnice - 17:52 Na stopě zločinu
Liu, Takumi a Hayate

"Je to klidně možné. Některé organizace mají velice nevybíravé a odpudivé praktiky."
Zamračil se Takumi, jakoby snad věděl něco více, než ti říkal. Ruku nechal volně viset podél těla, aby jí nezatěžoval. Musel se spoléhat hlavně na tu zdravou. Kývl na tebe.
Když jsi nahlédl oknem ven neviděl jsi nikoho. Opatrně jsi vyšel ven. Takumi zůstal chvíli vevnitř, aby tě kryl a pak vystoupil ven také, když viděl, že jsi neupadl opět do genjutsu. Nikde ani hlásku, žádná známka po tom, že by vás chtěl někdo znovu omámit. Vydali jste se cestou zpátky a zhruba v půlce jsi hodil do vzduchu kouřovou kuličku a nechal jí shurikenem explodovat. Během dalších deseti minut jste spatřili, jak k vám přichází Jamiro-sensei s Hayatem v patách.
Sešli jste se na pláži. Sensei si okamžitě všiml vašeho stavu. Oni dva byli v pořádku.
"Narazili jste na obtíže?"
Optal se ostražitě. Takumi se trpce ušklíbl.
"Na drobné ano."
Kývl a koukl po tobě. Hayate vypadal nervózně. Možná mu nebylo úplně příjemné, že celou akci propásl a mohl vám krýt záda. A jít někam se senseiem, to taky není úplně vždy dobrý. Musíte plnit očekávání někoho, kdo je vysoko nad vámi a každá chyba je vidět. Jak se zdá Takumi vysvětlování nechal na tobě. Což nebylo takovým překvapením, vzhledem k tomu, že on nikdy mluvka nebyl.

(Volná akce)



Skrytá Zemská vesnice - 22:23 Sazenice pro Sunu opět na cestě
Itami, Kamia a Sozo

Přelud byl pryč a Itamimu se podařilo Soza konečně probudit. Tedy alespoň se to zdálo. Začal vnímat a reagovat a konečně jste se dali opět do pohybu kupředu. Leč jste měli starosti o zbytek svého týmu, stav sazeniček jasně napovídal, že musíte pokračovat dál. Potřebovaly nutně přívětivější podmínky skleníku Suny.
Minula další více, než půl hodina, kdy vás studený pot chladil na těle a povlávající vítr přiváděl pocit mrazení. Utíkali jste seč vám síly stačily a věřili, že vás Kamia a Kazuki-sensei doženou, co nejdříve. Zadýchaní, unavení jste se blížili k Sune a její zdi se zvedaly do výšky větší, než jste si kdy představovali. Pak jste v dálce zahlédli tři šedavé stíny, které se míhaly terénem. S rychlostí a ladností přirozenou prostředí.
Zanedlouho vás protnuly a stanuly před vámi tři postavy zahalené v pláštích kápích a šátcích přes obličej, aby byli chráněni před větrem a pískem. Dva ze skupiny byli muži, jedna dle proporcí žena. Všichni tři byli určitě dospělí.
"Vítejte v Suně. Pomůžeme vám dostat se do vesnice. Bylo nám řečeno, že však budete čtyři."
Promluvila žena rozvážným a klidným hlasem. Všichni byli ostražití, avšak nejevili žádné nepřátelství.

(Volná akce.)



Skrytá Plamená vesnice - 15:27 Neznámý Shinobi na Severu Země Plamene
Ariaki a Aki

Edai-sensei zběžně zkontroloval pohledem Ariakiho, ale když mu ten naznačil, že má pokračovat vrhl se po stopách Aki. Ariaki následoval ostatní s mírným odstupem. Aki byla tomu klukovi nejblíže a pronásledovala jej. Pořád jí ale unikal a tak jí nakonec povolily nervy a rozhodla se použít popelavý mrak, aby jej zastavila. Oblak kouře zahalil prostranství před ní, včetně toho kluka a pak hodila jiskru. Edai-sensei doběhl právě ve chvíli, kdy se rozprostřel ohnivý zášleh všude kolem. Kluk zmizel v ohni. Když oheň ustal už doběhl Aki i Ariaki. Kouře se usadil a vy jste spatřili, něco, co bylo překvapivé až běda. Klučina stál na jedné větvi nezraněn! Sám sebe totiž obalil vodním vězením a na chvíli zadržel dech, aby voda, kterou okolo sebe vytvořil ochránila jeho tělo před ohněm. O okamžik později se technika rozplynula.
"Nechápu, proč mi jdete tak kvůli té lesklé blbince po krku. Měla by ses více ovládat Střapko. Ještě bys mohla někomu ublížit."
Mávl vám s úšklebkem na rozloučenou a odrazil se opět dál pryč a utíkal vám dál z dosahu.
"Rozdělíme se. Nadběhnu mu."
Oznámil Edai-sensei a odskočil pryč doleva a zmizel mezi stromy.

(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3stěnou kostkou.)



Skrytá Listová vesnice - 16:03 V roli senseiů - Trable
Shokiru, Eremi a Aimi

"Soudě dle hluku, který dělají na své cestě jsou docela dost daleko. Pokud nás ještě nedohnali je to otázka minut spíš méně."
Odvětil klučík a mírně se podíval nalevo od sebe někam do křovin. Přežvýkl svou žvýkačku a podrbal se v zrzavých vlasech. Jeho výraz jasně čišel nezájmem o to podílet se nějak více, na šlamastice, do které jste vletěli.
"Nevím z čeho usuzujete, že jsem Nara sensei. Kdybych byl nejspíše byste mě znala z Vaší čtvrti. Nepleťte si mě prosím se sebou. To, že mi to myslí ještě neznamená, že jsem Nara."
Jeho odpověď byla trošku nepřívětivá a nepřátelská. Nejspíše neměl zrovna dvakrát v lásce předsudky.
"Takže abych odpověděl na Vaší otázku ne neumím Kagemane. Pokud to spustíte ostatní nestihnou reagovat tak rychle a přesně, jako vy a sejme je to taky."
Dodal, když přelétl očima, jak jsou pasti vedeny. Pak pokrčil rameny a sáhl pro kunai.
"Jak chcete sensei."
Odvětil lhostejně a trošku si poodstoupil a připravil se. Začala jsi počítat. Už jsi byla u dvou, když jsi uslyšela zasvištění. Cukla jsi sebou a vykryla jeden z cvičných kunaiů, který letěl přímo na tebe namočený v barvě aby tě náležitě označil. Někoho ho po tobě ze skrytu hodil!
"Máme společnost."
Oznámil zrzek suše a přelétl pohledem ostatní. Vypukla panika, několik klučinů se pokusilo prostě proběhnout ale zavadilo a zamotalo se do několika drátků, což spustilo několik výbuchů, které je zmazaly od hlavy až k patě barvou. Řetězová reakce byla spuštěna. Zrzek se sáhl zpoza stromu a stáhl jedno děvčátko za strom do bezpečí, když byla možnost, další dvě však vyděšeně zůstaly viset za nožky hlavou dolů na jiném stromě, samozřejmě slité od hlavy k patě barvou. Tohle už nebyla bitva, byly to jatka, která na vás uchystali skuteční senseiové dětí. Zachránit před barvou alespoň část dětí bude nyní nemalý výkon.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Ukradená čelenka

Zalapal jsem dychtivě po dechu, když mě ten kluk konečně pustil z vodního vězení. Fakt nepříjemná a nemilá technika. Vykašlal jsem trochu vody a chvíli jsem se držel za krk. Mokré oblečení se mi lepilo na tělo stejně, jako vlasy mi zplihle narušovaly rozhled. Rychle jsem je odhrnul z obličeje a rozhlédl jsem se. Viděl jsem, jak se Aki, žene za tím klukem. Byla příliš ukvapená.
"Aki počkej!"
Začal jsem se zvedat a kývl na senseie, že jsem v pořádku, aby si nedělal o mě starosti.
"Kruci, běží přímo tam, kam jí láká."
Oklepal jsem ze sebe trošku vodu a posbíral jsem se na nohy. Pak jsem se rozběhl za Aki a tím klukem. Nenechám jí v tom samotnou. Dával jsem si pozor na to, co se dělo přede mnou. Byl jsem připraven jednat, jakmile se dostanu k nim. Pokud si teda nebude chtít ten zmetek hrát na honěnou a neprotáhne nás po celém lese.
"Proč tu čelenku vůbec bral?"
Zatnul jsem naštvaně zuby za dlouhých skoků.

Ten kluk.


Hned jakmile chytí Ariakiho, tak mě vyblokuje a zase mě popíchne. Ale to už ho skoro sejme Edai sensei...
Není to dost? tak počkej.
Jakmile kluk vystartuje pryč, tak začnu sprintovat za ním - jsem velmi rychlá a věřím, že Edai se o Ariakiho postará... Jak běžám tak skládám pečetě pro techniku Hai seki shou... Počkám si až budu blízko a pak vypustím mrak popela a secvaknu zuby... Tentokrát to není, že mě naštval, ale ublížil Ariakimu a to mu nedaruji... Tato technika má velký rozsah, doufám, ež okolo nebude nikdo jiný.
Počkej, já tě dostanu...

Děcka


Rozhlédnu se po dětech a vyhodnotím situaci, ale pravděpodobně to bude stejné, jako od toho kluka...
,,Našel jsi vodivý drát? Oni nejsou ještě tak daleko jako já..."
Vytáhnu Kunai a rozhlédnu se okolo sebe.
,,Mohla bych to udělat u sebe a oni by jen odskočili dozadu... Ale musel bys jin s tím pomoci, já se odsud nějak dostanu... Ale vy musíte jít dál..."
A nebo...
,,Jsi taky Nara- už umíš kagemane no jutsu?"
Podívám se na něj, protože když by si pospíšil, mohl by je z toho dostat... Ale je fakt, ež i ostatní vybuchují takže očividně jsou stejně překvapení jako já.
,,Nebude to obětování stoupni si tak, abys dokázal zachytit co nejvíce tvých spolužáků, jakmile přeřízneš lano, nevíš co to spustí, jestli kunaie, nebo výbuch - ti, co jsou v síti připravte se na odskočení a nebo vykrytí kunaiů... Já to udělám u sebe také..."
Podívám se na toho kluka a vyndám i druhý kunai.
,,takže na tři dobře? Raz, dva... Tři..."
Na tři přeříznu dvě lanka co mi jsou nejblíže a jsem připravená vykrýt kunaie