Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Naruto: Nový Věk

Příspěvků: 1109
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Juro Ariaki je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Juro Ariaki
 Postava Dākuanbā Itami je offline, naposledy online byla 18. února 2024 12:48Dākuanbā Itami
 Postava Kaguya Liu je offline, naposledy online byla 11. března 2024 12:24Kaguya Liu
 Postava Nara Aimi je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Nara Aimi
 Postava Ayame Akemi je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:53Ayame Akemi
 Postava Tetsu Kiryu je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:23Tetsu Kiryu
 Postava Kasai Aki je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Kasai Aki
 
Dākuanbā Itami - 16. září 2021 18:02
ninnjadoton5142.jpg
Kytka a cesta dál

Hodím kunai s výbušnými lístku po kytce, nebo kde jsem si aspoň myslel že je. Ozval se výbuch a horký vzduch olízl moji tvář.
To bylo blíž než by mi bylo pohodlný, pomyslím si a začnu vykašlávat písek, který se vlivem výbuchu vznesl do vzduchu a dostal do mojí pusy. Zkontroluji si zranění na noze, abych se ujistil, že jsem nezasáhl nic důležitého a pak si ji provizorně ošetřím a obváži. Pořádné ošetření bude muset vydržet do skryté písečné, nerad bych aby pach krve přitáhl nějakého dalšího lovce zatímco tu ještě budeme.
Trochu kulhavě přeběhnu k Sozovy a vytáhnu ho na nohy.
Prober se, musíme dál, řeknu k němu a když vypadá malátně tak ho trochu proplesknu dokud si nejsem jistý, že mě vnímá.
Musíme odtud, řeknu znovu a donutím ho pokračovat v cestě.
Co bych dal za teplou koupel, postěžuji si v duchu. Pokud už nebudu mít nikdy další misi v poušti, tak si rozhodně stěžovat nebudu. Písek, který jsem vyhodil do vzduchu se dostal na některá ne zrovna příjemná místa. Není to že by mě to zpomalilo více, ale příjemné to taky není. Vyrazíme dál směrem k Suně.
 
Shinigami - 16. září 2021 13:02
godofdeath25016.jpg
Skrytá Mlžná vesnice - 17:31 Na stopě zločinu
Liu, Takumi a Hayate

V brašničce jsi základní obvazy i dezinfekci našel. Bylo tam i nějaké šitíčko, ale do toho jsi neměl odvahu. Takumi zatínal zuby, než jsi byl hotov a pak těžce oddechoval.
"Ahh.....ahh....zatraceně, nesnáším Genjutsu."
Zavrčel Takumi a o zdravou ruku se pomalu zvedl. Tu zraněnou nechával u těla.
"Díky, žes nás odtamtud dostal. Myslel jsem, že už se tam utopím."
Vydechl a rozhlédl se kolem sebe. Ruka už mu zatím nekrvácela, ale bude to chtít později pořádnější ošetření.
"Fajn, co teď. Takže někdo nás dostal do Genjutsu....myslíš, že mohli dopadnout podobně i ti co tu bydleli?"
Otázal se tě a zalétl očima ke dveřím.
"Možná bychom měli najít ostatní."
Navrhl, ale vyčkal na tebe.

(Popište svůj další postup a pro případné vyhodnocení akcí hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Hvězdná vesnice - 19:37 Výlet do Země Lesů
Kiryu, Akemi a Hikaru

"Vše je propojenose vším Kiryu."
Usmála se sensei a vstala. Pomalu se nadechla. Už nevypadala tak špatně, jako předtím a díky tomu, že ovázaná zranění jsou skrytá pod vrstvou oblečení ani nevypadá, jako hopsající mumijka. Přelétla vás všechny pohledem a kývla.
"Už to nebude daleko tak jdeme."
S tím jste se vydali kupředu. Hikaru se zdál být nejvíce napjatý z vás. Zatímco jste vy šli dole, on se pohyboval mezi větvemi mohutných stromů a kontroloval prostor zde. Někdo z vás by to možná považoval za nebezpečné, ale i sensei souhlasila s tím, že po posledním incidentu potřebujete mít větší zorné pole. Uplynuly další dvě hodiny vaší lesní cesty, než jste před sebou spatřili domek. Jakmile jste se přiblížili zjistili jste, že je to malý osamělý srub. Od špalku, na kterém sekal dřevo k vám vzhlédl stařec s dlouhými dvěma šedivými kníry. Byl zhruba tak vysoký, jako nejmenší z vás. Záda poznamenaná věkem a ruce prací. Zadíval se vaším směrem.
"Buďte zdrávi poutníci."
Kývl a pohlédl ke korunám.
"Připozdívá se. Jestli jdete až do vesnice, měli byste tady přečkat noc. Můj domov sic není velký, ale věřím, že se nějak uskládáme."
Pravil přívětivě a zasekl zručně sekeru do špalku, aby se vám mohl plně věnovat. Hikaru seskočil k vám a ostražitě si prohlédl okolí.
"To by bylo od Vás laskavé. Na oplátku vám můžeme pomoci s přípravou dřeva, nebo večeře."
Nabídla sensei a koukla po vás.

(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte případně 3x3 stěnou kostkou.)
 
Kaguya Liu - 03. září 2021 16:57
_kadaj__by_eeriefaery291114062.jpg

ZÁCHRANA PŘÍTELE




Nedělá mi to radost, ale musím.. Napřáhnu se a plesk! Sakra! Vzhledem k tomu v jakém je Takumi stavu, sem doufal, že to bude stačit. Ale zdá se že to genjutsu nebude jen tak. Zázrak že sem se z toho dostal já. Nemám jinou možnost.. Do ruky beru kunai.

Když to udělám, bude zraněný. Když ne, tak zemře. Nemohu se rozmýšlet déle. Na nic nečekám a bodnu ho, doufaje že není pozdě. Slyším výkřik. Je mi ho líto, je mi jasné že to musí bolet, ale na druhou stranu, aspoň je naživu a probral se.


Na nic nečekám, rychle se podívám zda u sebe jeden z nás nemá nějaké základní lékařské potřeby a pokud ne, tak si kunaiem rozříznu rukáv a začnu ho ošetřovat jak nejlépe dovedu. Při tom se pokusím mu vysvětlit situaci. "Měl sem pravdu, bylo to genjutsu.. Jenom že jsme se do něj dostaly až po tom, co sem se ho pokusil zrušit.. Za tu ruku se omlouvám, nevěděl sem jak jinak tě probrat".


2, 3, 3
 
Tetsu Kiryu - 24. srpna 2021 20:25
beznzvu3160.jpg

Skrytá Hvězdná - Po odpočinku



,,Díky za uznání." odvětím sensei, ačkoliv bych řekl něco trochu negativnějšího. Když už mne chce pochválit, kdo jsem já, abych to shazoval. Třeba má pravdu a něco z toho ve výsledku bude. Neměl bych se tolik peskovat ve svojí vlastní hlavě, to mi rozhodně nepomůže.
Vstanu a cítím, jak se mi lehce zatřese jedno koleno. Až nyní si uvědomuji, kolik chakry mne léčení stálo. Doufám, že na další nebezpečí pro chvíli nenarazíme, protože bych asi nebyl moc platný. Nenápadně si z čela setřu pár kapek potu a uklidňuji dýchání.
Trochu podezíravě se podívám po sensei. I kdyby to působilo vnitřní zranění, neřekla by nám to. Ne, že bychom s tím mohli něco udělat. Takže.....ať je to jak chce, říct, že je v pořádku, je teď lepší pro morálku.

,,Tak doufejme, že jich tady nebude skutečně víc." rozhlédnu se okolo, jakoby snad odněkud mělo vyskočit klubko obřích hadů. Pomalu mi dochází, jak nebezpečný je fakt, že neznáme své okolní prostředí.
,,Tak směle do toho, ať si můžeme připsat splněnou misi." nadhodím, snažíc se o veselejší tón pro zvýšení nálady a morálky. Překontroluji ještě, jak jsou na tom semena.
,,Příroda a chakra....nejsem si jistý, jestli to jsou zase tak odlišné síly. Ale když si příroda zamane, jen těžko ji dokáže něco zastavit. Povodně, tornáda, zemětřesení......ale naopak si tím nejsem tak jistý." chytnu se tématu, které nadhodila sensei. Sice o tom mám jen mlhavou představu, ale třeba se dozvím něco nového.

 
Shinigami - 23. srpna 2021 14:27
godofdeath25016.jpg
Skrytá Zemská vesnice - 21:55 Sazenice pro Sunu opět na cestě
Itami, Kamia a Sozo

Itami jen lehce zakolísal, ale podařilo se mu udržet si relativně čistou mysl, pro jistotu se bodl kunaiem, do nohy, aby se udržel vzhůru a nenechal polapit tím......ať už to bylo cokoli. Naproti tomu Sozo se nezdál vůbec stejně odolný, jako jeho kolega. Jakoby snad ani Itamiho neslyšel zapotácel se klesl na kolena a pak se vyvrátil na bok. Dopadl do písku a se spokojeným úsměvem zavřel oči.
To už však Itami hodil výbušný lístek směrem ke kytce, kterou se mi zdálo, že vidí. Vzápětí se ozvala ohlušující rána a horký vzduch zavanul vaším směrem a olízl Itamimu tvář, ale nepopálil. Když se písek a prach usadily kytka byla tatam. Vůně se zdálo, že snad taky zmizela, jen Sozo byl leč již napůl při vědomí, jakýsi malátný a zatím ne úplně spolupracující.
A Suna byla ještě stále dostatečně daleko. Zátěže na této cestě neúměrně přibývalo.

Mezitím ani Kamia a Kazuki-sensei nezaháleli. Ožehnutá bestie po útoku Kazukiho-sensei nevypadala o nic méně hrůstrašněji, ale Kamia jí přistála přímo na hlavě. Její drápy zaskřípaly o tvrdé šupiny toho zvířete a pak na něj plácla výbušný lístek a odskočila vzad. Zpátky k Senseiovi.
"Doton: Doryūheki (Živel Země: Zemní stěna)!"
Křikl sensei a udeřil dlaněmi o zem před sebou a okolo pásovce vyrazily najednou čtyři vysoké stěny, které ho uzavřely do vězení. 0zval se výbuch. Kamia přistála vedle senseie. Vytvořené zdi zapraskaly.
"Teď máme šanci. Jdeme!"
Křikl sensei, aby pobídl Kamiu a pak se rozběhl pískem směrem, kterým šli Itami a Sozo. Praskání kamene bylo slyšet stejně, jako dunění, když se snažila ta bestie dostat ven. Dlouho jí to nezadrží. Zdá se, že výbušný lístek nestačil, možná je teď ještě více rozběsněný. Není radno otálet.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 14:38 Obtíže ze Zvučné
Kaya, Kioshi a Yamato

Trošku sis vydechla a zaposlouchala do svého okolí. Zvuky boje stále neustaly. Nakonec ses pomalu zvedla a rozhodla obezřetně zkusit najít někoho dalšího z tvého týmu. Přeskákala jsi několik stromů až k mýtině, která byla nevelká a rozprostírala se ti na dohled. Na druhou stranu dění tam už tak nevelké nebylo.
Spatřila jsi Yamata, jak čelí rovnou třem obdobným Shinobim, jako předtím ty. Sevřel tě strach o spolubojovníka a přiskočila jsi ještě trochu blíže s úmyslem se zapojit. Viděla jsi, že nepřátelé měli katany a oháněli se jimi, jako diví, ale když ti padl pohled na Yamata po prvních pár okamžicích sis uvědomila jednu důležitou věc. Každý sek, který po něm šel. Každý krok, který udělal, každý pohyb. Vše bylo naprosto přesné a ladné. Jakoby dopředu věděl, kam nebo jak nepřítel zaútočí. Uhýbal. Uskakoval, nebo se prohýbal, jako by byl z gumy a vypadalo to, že mu to nedělá větší obtíže. Až při jedné otočce a výměně se soupeřem sis všimla, že mu rudě září oči. Sharingan! To díky němu si udržoval výhodu, ale i na jeho tváři byla znát únava a pot z něj jen tekl. Každý má své limity. Jak dlouho bude trvat, než ho dosáhne i Yamato?
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Mlžná vesnice - 16:49 Na stopě zločinu
Liu, Takumi a Hayate

Poděšeně ses po podlaze přesunul ke svému týmovému kolegovi, který se zdál být úplně mimo. V hlavě ti to naštěstí seplo a tak jsi mu vrazil facku. Takumi se sice sesunul na bok, ale nezdálo se, že by ho to probralo. Nejspíše bylo Genjutsu moc silné na to, aby tohle zabralo. Vytáhl jsi proto svůj kunai s úmyslem Takumiho trochu bodnout, snad by to mohlo zabrat. Ale zranit spolubojovníka?
Zatnul jsi zuby a sevřel v roztřesených unavených prstech kunai a bodnul. Neodhadl jsi ale nějak kolik síly do toho vložit a prostě jsi mu ruky ležící na podlaze kunai zarazil, jako by to byl jedovatý had. Hrklo v tobě, že jsi mu možná ruku v předloktí přišpendlil až k zemi.
"Ááááárhhhhghhh!"
Zařval Takumi, vytřeštil oči a vychrsl vodu. Pak se rozkašlal a pak v bolesti pro změnu zase zkroutil a zdravou rukou se chytl za tu zraněnou. Zatnul zuby a ještě ne úplně zorientovanýma očima bloudil po místnosti.
"Co se to....kde to...."
Zmateně mumlal. Ruka mu docela ošklivě krvácela, muselo to taky bolet, jako čert.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Hvězdná vesnice - 17:45 Výlet do Země Lesů
Kiryu, Akemi a Hikaru

"Každý nějak začínal a už jen to, že jsi vyvinul něco sám o sobě, něco znamená."
Usmála se Aya-sensei vlídně na Kirya. Byl si jistý, že ho pozoroval při každém pohybu a hodnotila mlčky očima jeho práci. To mohlo zasévat do těla nervózitu, ale i tak se podařilo Kiryovi potupně svou sensei ošetřit. Postupně tak, že ve výsledku vypadala napůl, jako nějaká mumijka ještěže jí nemusel moc ošetřovat obličej.
Hikaru mezitím přinesl vodu, Akemi se porozhlédla kolem, ale žádné další hrozící nebezpečí nenalezla. Když byl Kiryu hotov, sensei si prohlédla své ruce a tělo a pomalu se pokusila postavit.
"Je to mnohem lepší. Děkuji.....Ne nemusíte mít obavu, nepůsobí vnitřní zranění."
Usmála se na vás sensei, aby uklidnila vaše srdce a pak vykročila kupředu. Bylo jasné, že takto ošetřená sice bude moci cestovat, ale bohužel se vaše rychlost o dost sníží.
"Hmmm přirozené to možná není, ale ve světě Shinobi se i takoví tvorové vyskytují. Vím, že kdysi podobní byli i v lese nedaleko Konohy, tedy slyšela jsem o tom, od pár Shinobi, kteří tam skládali Chuuninské zkoušky."
Vysvětlila a mírně pokrčila rameny.
"Příroda je samé překvapení a Chakra umí dělat divy."
Uzavřela to nakonec. Hikaru šel o krok za sensei, kdyby potřebovala pomoci, aby byl nablízku. Taky bylo dobře vidět, že léčení si na Kiryovi vybralo svou nemalou daň. Stálo ho to dost chakry. Takže čím dříve si budete moci na místě odpočinout, tím lépe.
(Popište svůj další postup a pro případné vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 18:10 Těžká rána v Zemi Jehel
Tayuro a Killunia

"Chcípni ty děvko! Ať tě Shinigami roztrhá na kusy a sežere tvou duši!"
Zachroptěl bublavě zraněný muž, když jsi odcházela. Bylo slyšet, že se dusí krví a pohyb za tebou pomalu ale jistě ustával. Vyrazila jsi dál. Uslyšela jsi po chvilce tichého pohybu mezi stromy šustnutí. Sáhla jsi po kunai, ale objevil se před tebou Tayuro a tys tedy v poslední chvíli kunai zase sklonila.
Byl celý zašpiněný a od krve, těžko říct, jestli byla jeho, nebo někoho jiného. Těžce oddechoval, v ruce svíral kunai, v druhé nějaký svitek a jeho unavené oči padly na tebe.
"Myslím....myslím, že jsou ostatní v bezpečí a nepřátelé se stáhli. Snad...."
Přivřel unaveně oči, zavrávoral a kolena se mu polomily a pak začal padat k zemi. Musel spotřebovat enormní množství své chakry, nebo dostal tělo na hranici fyzických možností, nebo samozřejmě mohl být někde ošklivě a vážně raněný.
(Popište svůj další postup a pro případné vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)
 
Ayame Akemi - 09. srpna 2021 08:02
commission_25_by_black_pantheressd2x22fm–kopie1359.png

Přestávka na léčení


Klouzala jsem pohledem po svých společnících a také po sensei, kterou se snažili dát dohromady. Tady jim moc platná nejsem. Když se Kiryu vrhl na léčení svou technikou, zaměřila jsem se krátce pohledem na něj. Měl úžasné schopnosti. Jistě by z něj jednou mohl být dobrý lékařský shinoby.
Nakonec jsem se raději začala věnovat průzkumu nejbližšího okolí, a hlídání toho, aby nás nikdo překvapivě nepřepadl. Nebylo by to dobré, uprostřed senseina léčení.
„ Nevíte, co to mohlo být za druh hada? Tak velkého? To přeci není přirozené.“
Prohodila jsem během svého hlídání a dál jsem se pečlivě rozhlížela kolem a hledala známky cizí přítomnosti. Kiryu se dál staral o sensei, obvázal jí rány a raději se i vyptal, jestli ta technika náhodou neudělala i něco dalšího. Ta technika… sebedestruktivní věc, aby nám zachránila život.
Zachvěla jsem se při té myšlence.
 
Akatatsu Killunia - 18. července 2021 16:56
sora_no_hikaru_infocard_by_mayanarad4zi2pt4571.png

Vítězství... ale za co?

Země Jehel


S uhýbáním jsem měla dost práce, ačkoliv se mi to dařilo... tedy snad? Když se mi zdálo, že jsem se vyhnula kataně do obličeje, přesto mi začala po tváři stékat krev a já ucítila známé štípání řezné rány. To jsem byla tak pomalá, nebo...? No, to bylo jedno. Na přemýšlení nebyl teď čas. Výbušný lístek byla má poslední naděje. Jediná věc, která by mě mohla z téhle situace dostat, protože dosahovala dál než mé ruce. Myslela jsem si, že ten výbušný lístek rozsekne jako cár papírku, kterým vlastně byl. Místo toho však opět vyrazil vpřed. Já uskočila.

Teď, nebo nikdy.

Síla výbuchu mě smetla ze stromu. Snažila jsem se přetočit do lepší polohy. Na zem jsem dopadla na všechny čtyři, ale bez vážnějších zranění. Ani nevím jak, ale byla jsem za to jedině vděčná. Cítila jsem na sobě tekutinu, tak jsem se rychle začala prohmatávat, necítila jsem však žádnou bolest. Odneslo to jen mé tričko, které bylo skoro rozseknuté vejpůl.

No, lepší tričko než moje kůže... Až po chvíli mi došlo, že na sobě mám docela slušnou dávku krve. Jenže evidentně není moje. Tak čí- Zrak mi těkl ke zdroji hekání. A při pohledu na něj se mi jen rozšířily oči v šoku. C-co? Nikdy jsem si nemyslela, že na lidském těle zanechá takové následky. Zvedl se mi žaludek. Chvíli jsem bojovala s tím, aby se mi brzy nevyprázdnil. Sklopila jsem zrak zpátky k zemi, tohle jsem nemohla vidět, prostě ne. Celá rozklepaná jsem se po chvíli zvedla a podívala jsem se na své ruce. Ani jsem si nevšimla, že jsem pořád měla aktivované Hi no Ken, tak jsem techniku zase zrušila. Bílé plameny se tedy brzy vytratily.

Pak jsem pohled vrátila před sebe. Ten chlap měl taková zranění, která přeci nemůže jen tak přežít. V žádném případě. Jeho katana by asi nebyla špatná kořist, jenže vzhledem k tomu, jak vypadá jeho paže, jsem ji asi vlastně ani najít nechtěla. Při jeho řevu mi přeběhl mráz po zádech, výraz v mé tváři byl však ledový. Nakonec jsem od něj otočila úplně a popošla jsem o kousek dál, zatímco jsem se snažila buď hledat další nepřítele, nebo alespoň najít Tayura, abych zjistila, jestli nepotřebuje pomoct.
 
Tetsu Kiryu - 18. července 2021 16:17
beznzvu3160.jpg

Přestávka



,,Je děsivé si to představit." podotknu k poznámce Ayi-sensei o tom, že zranění jí nejsou cizí ani v horší variantě, než jsou popáleniny po těle z její sebedestruktivní techniky.
,,To by se hodilo. Stejně budeme muset někde doplnit spotřebovanou vodu." přitakám Hikarovi a dám se do léčení. Tedy aspoň se o to pokusím. Přijde mi, že od toho ostatní očekávají nějaký zázrak. napadne mne, k čemu jsem se to vůbec přihlásil. Možná za to může nervozita, ale to bych se jen vymlouval. Prostě má technika není ještě na takové úrovni, aby byla reálně použitelná.

,,Považovat toto za léčitelskou techniku je poněkud přehnané, sensei. Minimálně vůči jiným, byť základním lékařským technikám." odvětím možná zbytečně sebekriticky. Ale pokud o něco jde, tak o výsledek. Ne o dobrý úmysl. K čemu je dobrý úmysl, když výsledek za moc nestojí. napadne mne, když sundám ruce a prohlédnu si stav popálenin. Něco málo se mi podařilo zahojit, ale i tak stále záda nesou zjevné stopy popálenin, které musí určitě způsobovat štiplavou bolest.
,,Omlouvám se, víc toho s tím nyní nesvedu." vezmu si obvazy a čutoru s vodou. Z jednoho obvazu utrhnu a vytvořím přeložením čtverce, které pořádně nechám nasáknout vodou. Zlehka je přiložím na nejhorší popálená místa, držíc je opatrně na kůži, spolu s přiloženým cípem ruličky suchého obvazu. Druhou rukou vezmu ruličku a opatrně začnu obmotávat obvaz okolo jejího trupu. Cítím nervozitu, tohle není věc, kterou bych dělal každý den, ani při běžném tréninku. Stejný postup poté zopakuji na další popáleniny. Mokré obvazy by měly přinést trochu víc úlevy od bolesti.

,,Nevím, jak dlouho to vydrží." odstoupím nakonec od Ayi-sensei a rozhlédnu se kolem. Trochu jsem ztratil pojem o tom, co dělá Hikaru a Ayame. ,,Pokud by se bolest víc stupňovala, řekněte. I tak bude potřeba časem zranění zkontrolovat. Kvůli infekci." dodám na vysvětlenou. Popálenina může být nepříjemná a pokud by se nějak infikovala i přes ošetření, mohlo by to být zlé.
,,Jinak vaše technika neudělala nic dalšího, o čem bychom měli vědět?" zeptám se podezíravě. Už předtím se sensei tvářila, že jí nic není. Vůbec bych se nedivil, kdyby nám tajila něco dalšího.

 
Nami Kaya - 20. června 2021 20:45
konoha_kunoichi_by_isischan95d5hdsai8694.jpg
Boj

Sleduji to šílneství... začínám mít strach. Srdce mi bije jak o život. Dokážu se dostat za něj a dokonce na něj plácnout výbušný lístek, ale nevím jestli to k něčemu bude. Předtím jsme na něj byli čtyři a dalo to zabrat...
Jeho výraz, je něco, co už nikdy nevymažu z paměti... je to děsivé...neskutečně děsivé. Naštěstí to vypadá, že výbušný lístek zabral. Mě to odhodilo na kmen stromu, ale naštěstí mě to neshodilo úplně. Zrychleně oddechuji a svezu se podél kmene stromu na větev a obkročmo na ní sedím. Neodvažuji se podívat dolů... ne hned. Chvilku takhle sedím, ale nakonec se rozhodnu podívat se... hledám stopy boje, hledám to, kde by mohli být ostatní...
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.19670081138611 sekund

na začátek stránky