Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Naruto: Nový Věk

Příspěvků: 1109
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Juro Ariaki je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Juro Ariaki
 Postava Dākuanbā Itami je offline, naposledy online byla 18. února 2024 12:48Dākuanbā Itami
 Postava Kaguya Liu je offline, naposledy online byla 11. března 2024 12:24Kaguya Liu
 Postava Nara Aimi je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Nara Aimi
 Postava Ayame Akemi je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:01Ayame Akemi
 Postava Tetsu Kiryu je onlineTetsu Kiryu
 Postava Kasai Aki je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Kasai Aki
 
Rupinasu Kamia - 20. června 2021 20:11
iko2125.jpg
Obří pásovec nebo luskoun?

Trochu jsme té věci dali zabrat, ale ne zas tak moc.. doufala jsem v lepší výsledek, ale bohužel. Sensei si něco připravoval zatímco já jsem se snažila držet tu potvoru dál.
Jen ať jich tam není víc a nezastihnou kluky... kluci prosím, dostaňte se do písečné.
podívám se na senseie a odskočím k němu.
"Vždycky."
odpovím tiše a odskočím kus dozadu. Pak se rozeběhnu plnou rychlostí, využiji senseiovi stoličky a vyskočím vysoko do vzduchu. Vidím ty kameny letět na tu potvoru, já před sebe nastavím drápy, tak aby mířili přímo na tu bestii a zabodli se do ní. Během letu také vydám hrdelní zvuk (nepoužívám jutsu), vrčení... možná by se to dalo nazvat i vytí, aby ta věc zvedla hlavu ke mě a já nebodala do "krunýře". Také si do zubů připravím výbušný lístek, abych ho na něj hned mohla plácnout...
 
Kaguya Liu - 17. června 2021 22:44
_kadaj__by_eeriefaery291114062.jpg

NESNÁŠÍM GENJUTSU!!




Nějak neřeším zda to fungovalo nebo ne, teď není čas přemýšlet. Naše situace se každou chvíli horší a mně už to opravdu štve. Pevně držím Takumiho a snažím se nás dostat aspoň na hladinu, ale je to jako plavat v lepidle. Už prostě nemám sílu. Ne.. Přeci nezemřu takhle. To odmítám!

Z posledních sil skládám pečeť a.. daří se! Jsem dost vyděšený když se setmí a pak začnu kašlat vodu. Ale moc se mi uleví když se opět nadechnu. Chvilku si jen tak užívám ten pocit jak mi proudí vzduch do plic a hlavou se mi honí spousta myšlenek.


Ta hudba.. Genjutsu působící zvukem. Jak zlotřilé! Vztekle praštím pěstí do podlahy. Tohle se mi opravdu nelíbí a už to nikdy nechci zažít. Doma se budu muset více věnovat obraně proti genjutsu.


"Takumi!" Vydechnu zděšeně a hned se dopotácím ke svému kolegovi. On sám se z toho už dostat nemůže. Musím něco udělat. Co.. Co mám dělat?! Bolest! Člověka z genjutsu může dostat bolest! Na nic nečekám, napřáhnu se a dám Takumimu opravdu silnou facku, doufaje, že ho to probere. Pokud ne, tak vytáhnu kunai a lehce ho bodnu eo jeho nedominantní ruky, abych ho co nejméně zranil!


1, 1, 1
 
Dākuanbā Itami - 16. června 2021 20:18
ninnjadoton5142.jpg
Tajemná květina

Rozdělíme si kytky a pokračujeme dále v cestě. Trochu mě trápí, že nás zbytek skupiny ještě nedohnal.
Doufám, že se nestalo něco špatného. Říkal jsem jim ať dlouho nečekají, pomyslím si. Studený vzduch mě štípe po nahé pokožce. I když to byl podle mě nejlepší tah, i tak to není nijak příjemné.
Příště si sebou vezmu ohřívač, pomyslím si. Nečekal jsem, že zrovna to budu v poušti potřebovat. Kromě chladu noc přinese i nasládlou vůni. Najednou se cítím podivně malátně a unaveně, jako bych strávil několik dní vzhůru a ne jen tenhle kousek noci. Kdesi v hloubce mysli vím, že to je divný, ale myslí mi to pomalu a jsem malátný. Vedle mě zastaví Sozo. Chci se na něj obrátit s tím, že musíme pokračovat, ale moje rty jsou moc těžké abych něco řekl. Za ním vidím obrys kytky.
Past? Proběhne mi hlavou a neohrabanámi prsty sáhnu po kunaii. První mi vypadne a dopadne na zem. Vytáhnu druhý a zabodnu si ho do nohy, aby mě ostrá bolest probrala.
Je to past, zavolám skřekotavým hlasem a pokusím se hodit shuriken s výbušným lístkem po obrysu kytky.
 
Shinigami - 16. června 2021 17:40
godofdeath25016.jpg
Skrytá Hvězdná vesnice - 17:39 Výlet do Země Lesů
Kiryu, Akemi a Hikaru

"Zažila jsem už i horší."
Pokusila se to Aya-sensei zveličit. A posadila se, aby ses na její rány mohl podívat. Hikaru mírně přikývl.
"Hai."
Sáhl do brašničky na bedrech a vytáhl z ní několik smotků obvazů a pak od pasu odvázal čutoru.
"Pokud to nebude stačit zkusím se podívat po nějaké vodě v okolí."
Nabídl se pohotově a i když by nebylo třeba jeho pomoci, tak se jal alespoň hlídky okolí, když jste zastavili na neznámém území.
"Dobře."
Kývla Aya-sensei a pomalu vydechla a nechala Kiruya dělat, co bylo v jeho silách. Ruce mu bíle zářily chakrou a ona příjemná chladivá záře se rozlévala po zádech Aye-sensei. Mohli jste si povšimnout, že trošku úlevně vydechla. Kiryu, který viděl na svou práci si mohl povšimnout, že kůže na zádech už byla méně zarudlá. Ty nejlehší a nejdrobnější popáleniny to vyléčilo. Ty horší jen trošku zmírnilo, možná otupilo bolest. Podrážděnou kůži zchladilo. Samo o sobě to muselo být úlevné, ale na druhou stranu zatím žádný valný efekt, který by se rovnal navrácení kůže do normálního stavu. Dalo by se to spíše považovat za zmírnění toho nejhoršího. Takovou tu první pomoc.
"Už je to delší doba, co na mě někdo musel při misi používat léčitelské techniky."
Přiznala Aya-sensei s trošku kyselým úsměvem na rtech.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou. Příště si na léčení taky naházej Kiryu ;))


Skrytá Mlžná vesnice - 16:46 Na stopě zločinu
Liu, Takumi a Hayate

Chytl jsi Takumiho a pokusil ses mu vdechnout do plic vzduch, byl to dobrý nápad a určitě by za normálních okolnosti fungoval, kdyby se o okamžik předtím Takumi nenadechl vody. Díky se tvá snaha nesetkala s moc velkým úspěchem. Začali jsi ho tahat alespoň ke hladině ze všech sil, abyste se mohli nadechnout. Byla však tak žalostně daleko. Dál, než by ti přišlo možné a vzduch začal docházet i tobě. Zoufale jsi zadržoval dech a cítil, jak tvá paže křečovitě drží Takimiho zatímco ta druhá se snaží dosáhnout k hladině. Začali jste ale opět klesat. Nedostatek vzduchu a síly tě zradily. A tak ses uchýlil k poslední zoufalé myšlence.
"KAI!"
Složil jsi pečeť z pusy ti unikly bublinky. A pak se ti zatmělo před očima.....
Zděšeně jsi zalapal po dechu a vykašlal trochu vody. Zmateně jsi mrkal kolem sebe. Ležel jsi na podlaze v onom domku, který jste s Takumim prozkoumávali. Přesně v místě odkud jste vycházeli směrem ke dveřím, když jste zaslechli tu děsivou dětskou.....ukolébavku! Konečně ti secvaklo, kdy jste se dostali do Genjutsu, jen pár okamžiků po tom, co jsi zjistil, že v něm nejste. Do Genjutsu vás musel vtáhnout až ten dětský smích, nebo ta ukolébavka. Pohled ti padl vedle tebe. Takumi ležel nedaleko od tebe. Chvěl se, jakoby v křeči a slyšel jsi, jak mu to v hrdle bublá, jako by kloktal vodu. Nehýbal se, nejspíše ses dostal z Genjutsu jen ty.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)
 
Kaguya Liu - 12. června 2021 14:36
_kadaj__by_eeriefaery291114062.jpg

PROKLATÉ ILUZE




Rozhlížím se kolem, ale nikde nikdo. Sakra! Možná už bych začínal propadat panice, kdyby můj kolega nepotřeboval pomoc. Pořádně se nadechnu a jdu zase pod hladinu. No a když se dostanu k Takumimu a vidím co se děje, napadá mně, že tady bude něco hodně špatně.

Co se to děje? Dostaneme se sem na tento ostrov a najednou po nás jdou nějaké bestie z pekla? Kde je vůbec sensei a Hayate? Nevěřím tomu, že by si nevšimli toho výbuchu. No to je jedno, teď není čas nad tím přemýšlet.


Takumi je na tom zle, ale aspoň dokázal zahnat to chapadlo. Na nic nečekám, přitisknu své rty k jeho a pokusím se mu dát aspoň trochu vzduchu. Ať už to pomůže nebo ne, tak sppolu s ním vyplavu co nejrychleji nad hladinu.

Instinktivně sem se chtěl vydat k pobřeží, ale nevím zda by to k něčemu bylo. Jak sem řekl, tohle celé mi přijde velmi zvláštní. Skoro jako bychom byly v nějakém.. genjutsu. Nevím jak je to možné, už předtím sem se z něj pokoušel dostat a nic. Žádná jiná možnost mně ale nenapadá. A tak rychle složím pečeť. "KAI!"


2, 2, 1
 
Tetsu Kiryu - 06. června 2021 16:09
beznzvu3160.jpg

Skrytá Hvězdná - Čas na pauzu


Akemi a Hikaru



,,To nevypadá pěkně." zkonstatuji, když si prohlédnu zranění, které sensei utrpěla. Pak mi dojde, jak hloupě to musí vypadat, okukovat její nahou kůži, byť na některých místech popálenou. Do tváří se mi lehce nahrne nach a tak se raději vrátím k tomu, kvůli čemu se toto vůbec děje.
,,Posaďte se prosím." vytáhnu jednu přikrývku, jenž přehodím přes spadenou kládu.
,,Nachystejte prosím nějaké obvazy a vodu, čím studenější, tím lepší." požádám Akemi a Hikarua. Nevím, na kolik bude moje léčení pomocné a tak či tak bude potřeba popáleniny zchladit. Uvědomím si, že jsem možná zbytečně slušný. Kolik mých vět končí slovem prosím?

Čekám, až se Aya-sensei posadí. Přeskočím spadený kmen a dřepnu si tak, že mám hlavu ve výšce jejích zad. Spojím ruce do znamení berana pro zkoncentrování a nahromadění chakry v rukou.
,,Nelekněte se, položím vám ruce na kůži mimo popáleniny. Pokud byste cítila bolest, řekněte." natáhnu ruce dlaněmi nad popáleniny a konečky prstů položím na kůži na těch místech, kde nejsou popáleniny. Nelze léčit popálenou pokožku přímo, ale je potřeba postupovat od zdravého okraje a postupně léčit pokožku. Pokud by se někdo podíval, všiml by si, že pod dlaněmi lehce svítí bílá chakrová aura, která doprovází použití techniky Hiringutatchi - léčebného doteku. Snaha o vyléčení popálenin sensei je však ve mne poháněna i jiným motivem. Je to dobrá zkušenost pro určení přesnější potřeby chakry na léčení zranění různého typu. Možná nebudu mít dostatek chakry ani na ošetření samotných zad. Proto potřebuji, aby Hikaru a Akemi přinesli tu vodu a obvazy.

 
Shinigami - 25. května 2021 22:02
godofdeath25016.jpg
Skrytá Písečná vesnice - 21:45 Překvapivý noční úkol
Torishin, Yoshitu a Yumiko

Inu co si budeme Geninské zkoušky jsi mohl mít již dávno za sebou. Zatímco tví spolužáci už nějakou dobu působili, jakožto Geninové a chodili na mise, ty ses rozhodl požádat svého senseie v akademii, aby tvou zkoušku odložil. Necítil ses dostatečně připraven. Chtěl jsi je složit opravdu nejlépe, co to šlo. A tak jsi otálel a piloval své znalosti a dovednosti natolik, že o tebe začali mít starosti i rodiče a přátelé. Každý ti říkal, že nezáleží na tom, jakou známku u zkoušky dostaneš, důležité je, že budeš Genin, ale na to jsi nedbal.
No a tak se stalo, že včera odpoledne jsi konečně složil svou Geninskou zkoušku s možná nejlepším skóre z ročníku. I tvůj sensei z akademie na tebe byl pyšný a chválil tě, když ti předával Geninskou čelenku. Nebyla to sice slavnostní ceremonie, jak tomu bývá obvykle, když vychází ročník, ale naproti tomu to bylo pro změnu takové osobní, příjemné a přívětivé. Stal se z tebe tedy Genin a nyní jsi musel pouze počkat až tě zařadí do některého z týmů.
To netrvalo dlouho, hned dalšího dne ti přišla správa od Kazekageho, že zaujmeš místo po jednom ze svých někdejších spolužáků, který se rozhodl svůj tým opustit z osobních důvodů a dát přednost jinému životu. A tak tě přiřadili k Yuune Tsukiko, která měl být tvou novou sensei. O této osobě jsi toho moc nevěděl. V Suně ti někteří místní prozradili, že je nesmírně soutěživá, když se naštve dokáže být fakt děsivá a udělat ze života peklo, ale jinak to měla být docela fajn ženská.
Se svým týmem a sensei ses měl setkat až zítra po svítání. Bylo však krátce před desátou hodinou večerní, když u vás doma někdo zaklepal. Za chvíli jsi byl zavolán, protože spěšný posel přišel mluvit právě s tebou.
"Sangetsu Torishin? Dobře. Máte novou misi. Kdy? Právě teď. Sbal si své věci a doraž, co nejrychleji k bráně Suny. Zbytek ti řekne tvá sensei. Tým, už by tam na tebe měl čekat."
Oznámil muž zahalený celý v hábitu v barvě písku a zase stejně náhle, jako se objevil, tak i zmizel. Jímal tě nejistý pocit, že naposledy jsi podobně oděné osoby viděl v Kazekageho osobní stráži, ale jistý sis nebyl.
Musel ses tedy narychlo vypravit, jen zběžně vše vysvětlit rodičům a vyřítit se vstříc své první misi.
Když jsi dobíhal konečně k bráně už tam na tebe čekaly tři osoby.

Obrázek
Ratachi Yoshiru

Obrázek
Zakuri Yumiko

Obrázek
Yuuna Tsukiko


Chlapce a dívku ve svém věku jsi znal od vidění ze školy. Byli to tví spolužáci. Nebyli jste nikdy velkými přáteli, ale na druhou stranu jste proti sobě ani nic neměli. Takové to poklidné soužití ve třídě. Ona vysoká žena s rozježenými hnědými vlasy a zelenýma očima musela tedy zákonitě být tvá nová učitelka. Tsukiko-sensei.
"Ah vítej, jsem ráda, že jsi dorazil tak rychle. Omlouvám se, že jsem vás vytáhla na misi tak pozdě, ale okolnosti si to žádají. Jsem Yunna Tsukiko těší mě Torishine. A tohle jsou tví noví týmoví kolegové Yoshiru a Yumiko. Věřím, že i když nemáte spolu zatím natrénováno zvládneme misi hladce. Před chvíli k nám přiletěl sokol se zprávou, že do Suny má namířeno tým z Konohy, který nám má donést jisté vzácné sazenice bylinek, které zde chceme rozšířit a pěstovat ve skleníku. Dle propočtu zpravodajské služby by měli dorazit někdy během dnešní noci. Proto je naším úkolem vše připravit pro jejich příchod. Takže. Přesuneme se do skleníku číslo 4 v jihovýchodní části Suny, kde připravíte záhonek pro tyto sazenice, začneme vyhřívat skleník. Zajistíme dostatek vody. Jakmile budeme mít tohle hotové vyrazíme týmu z Listové naproti, abychom zajistili, že dorazí v pořádku, jak oni, tak sazenice. Nějaké dotazy?"
Přelétla vás pohledem sensei. Za jiných okolností by se s tebou možná dali tví kolegové více do řeči, ale vzhledem k utíkajícímu času se soustředili zdá se hlavně na úkol.
(Popiš svůj další postup a pro případné vyhodnocení akcí si hoď 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Zemská vesnice - 21:51 Sazenice pro Sunu opět na cestě
Itami, Kamia a Sozo

Sozo ještě stále tak nějak jak se zdálo fungoval na automat, takže jeho pohyby i rozdělování kytek byly spíše mechanické, než že by plně vnímal. Sensei, ani Kamia se ještě stále nevrátili a před vámi stále ležel ještě docela nepřívětivý kus cesty. Jakmile jste měli sazenice každý část mohli jste pokračovat v cestě. Vaše šance na to, že donesete, alespoň něco se trochu zvýšila. Studený vzduch sebou však nenesl jen jehličky chladu zabodávající se do kůže nesl sebou také vůni. Příjemnou nasládlou vůni, která vás udeřila do nosu a prodrala se až do plic. Bylo to, jako najednou stát v zahradě plné květin.
Oba jste zpomalili. Sozo dokonce zastavil a udělal pár potácivých kroků. Vůně vás obklopovala, hladila na těle i duši a vy jste cítili, jak na vás dosedá únava těžká, jako monument Hokagů. Bylo velmi obtížné bránit se zívání a touze si lehnout a odpočívat. Přece jen byli jste tak unavení.
Dokonce se vám zdálo, že kus nalevo od vás se mihotala jakási rostlina, která onu vůni vydávala a zvala vás, abyste si u ní alespoň na chviličku odpočinuli.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akci si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Mlžná vesnice - 16:41 Na stopě zločinu
Liu, Takumi a Hayate

Nikde po žádném dalším útočníkovi, ani někom kdo by ty potvory ovládal nebylo ani vidu ani slechu. Zhluboka ses proto nadechl a pak ses potopil. Začal jsi rychle klesat pod vodu a snažil ses zorientovat, kde je Takumi. Podařilo se ti ho zahlédnout. Jednou rukou se držel za krk, jak se snažil udržet v sobě zbytečky vzduchu a druhou se od sebe snažil odervat jakési hnusné černé chapadlo, které ho ovíjelo od pasu dolů.
Nevšiml si tě. Podařilo se ti doplavat k němu a chytit ho pod pažemi. Začal jsi jej tahat nahoru, ale ta bestie se nechtěla svého úlovku vzdát. Snažila se vás dál táhnout níž ke dnu. Takumi už byl se vzduchem na štíru a nenadechnout se vody mu dělalo velké obtíže a hladina byla dobré dva až tři metry nad vámi.
Byla to opravdu prekérní situace, do které jste se dostali. Takumi z posledních sil sáhl k pasu a vytasil katanu, kterou sekl do chapadla. To povolilo, stejně tak ale Takumiho stisk v ruce, když nevydržel nadechl se, aby zalapal po dechu a pak se jeho oči začaly klížit a zatmívat, když začal ztrácet vědomí. Chapadlo se na okamžik stáhlo, ale kdo ví, kdy se objeví znovu.
(Popište svůj další postup. Pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Hvězdná vesnice - 17:37 Výlet do Země Lesů
Kiryu, Akemi a Hikaru

Starostlivý pohled Ayy-sensei vás všechny pozoroval. Pomalu vydechla se zavrtěla hlavou.
"Ne ukončit misi, nemůžeme. Musíme dodělat, co jsme začali. Pokud bychom to vzdali, nebyla by to dobrá vizitka pro Konohu do budoucna se Zemí Lesů. Jde tady o víc, než jen hrdost."
Odvětila a chvíli přemýšlela, jak celou situaci vyřešit. Hikaru se zdálo měl stejné starosti, jako vy všichni ostatní. S řešením přišel až nečekaně Kiryu, který předložil návrh, který překvapil všechny včetně sensei. Ta chvíli svého žáka pozorovala a pak přikývla.
"Dobře Kiryu, zkus to. Předpokládám, že horší to nebude a každá pomoc je asi v tuhle chvíli lepší než žádná."
S dalším pomalým výdechem Aya-sensei vyhrnula rukávy své tuniky, pak nohavice a nakonec i tuniku samotnou někam pod prsa. Na její holé světlé kůži bylo vidět bezpočet rudých ošklivých popálenin, které její technika, na ní zanechala. Bylo to až děsivé, co před vámi dosud skrývala a přitom její oděv nebyl nijak valně poškozen.
"Chakrová vlákna?"
Podivil se při pohledu na tuniku Hikaru. Sensei mírně přikývla.
"Tak proto není propálená."
Zamumlal spíše pro sebe úžasle. Většinou jste se setkali, když už tak s chakrovou ocelí. Ale chakrové textilie byly......ojedinělejší záležitost.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akci sí hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 18:06 Těžká rána v Zemi Jehel
Tayuro a Killunia

Ucouvla jsi vzad až o okamžik později jsi ucítila, jak tě levá tvář zaštípala. Ucítila jsi, že ti po líci stéká něco teplého. V následujícím okamžiku ti došlo, že je to tvá vlastní krev. Přišlo ti, ale že jsi uhnula a jeho čepel tě nezasáhla. Nebo, že by tě přece jen špičkou lízl a ty sis toho nevšimla?
Neměla jsi čas nad tím polemizovat. Sáhla jsi do své brašničky pro výbušný lístek.
"Háhahah! Neutečeš!"
Rozchechtal se tvůj soupeř a vrhl se po tobě vpřed v divokém nápřahu. Vše se ti najednou zdálo zpomalené. Hodila jsi před sebe výbušný lístek a odskočila vzad. Čepel bandity promáchla a rozsekla ti tuniku na prsou naštěstí prořízla jen svrchní šat a pak se zablesklo, když jsi lístek pomocí Kai odpálila. Nebyla jsi ještě dost daleko, ale věděla jsi, že to musíš risknout. Překvapený výkřik tvého nepřítele zanikl v ohlušující explozi. Tlaková vlna, větve a kusy třísek tě smetly ze stromu a jen tak tak se ti podařilo dopadnout na zem bez zranění. Už během dopadu tě však obchlustla horká sprška. Rudá krev, vonící železem ti ulpěla na tunice, rukách i obličeji. Byl to zatraceně divný pocit. Z jakého si tranzu tě probralo až bolestné hekání.
"Cos.....cos mi to udělala ty děvko!....Arrgggghhhhh moje.....moje ruka!"¨
Sténal na zemi ve zvětšující se kaluži krve tvůj soupeř. Při prvním pohledu na něj se ti zvedl žaludek. Výbuch mu neurval jen ruku v půli paže, ze které nyní zbyly jen cáry, ale zároveň mu nechal díru v boku o velikosti hracího míče a noha toho nebožáka se válela dobrých pět metrů od těla kdesi v křoví.
(Popiš svůj další postup a pro vyhodnocení akci si hoď 3x3 stěnou kostkou.)
 
Tetsu Kiryu - 16. května 2021 11:49
beznzvu3160.jpg

Návrh



Je zřejmé, že Aya-sensei není v pořádku. Po očku ji cestou sleduji. To lehké kousnutí do rtu, značící potlačující bolest. Patrně si to ani neuvědomuje, jedná se o reflexi mozku, který se snaží potlačit bolest tím, že na jiné části těla způsobí dočasně bolest větší. Podle doktorů, se kterými se setkávám, mozek detekuje primárně tu největší bolest.

Po nějaké době zastavíme a ačkoliv jsme všichni ještě unavení z boje s obřím hadem, jde tušit, že zastavujeme kvůli zranění Ayi-sensei.
První se ozve Hikaru s tím, jak dlouho chce ještě potlačovat bolest. Pořád si pamatuji na tu techniku, kterou použila a není mi jasné, že někdo takovou věc vůbec vymyslel. Jaký smysl taková technika má? Jistě, zajistila, že had ustoupil z boje, ale.....
,,Ukončit misi? Neřekl bych, že to je dobrý nápad. Do cíle už je to blíže než zpátky, takže vracet se mi nepřijde jako ta lepší varianta." vhodím do placu i svůj názor.
,,Mohl bych něco vyzkoušet. Jednu lékařskou techniku, kterou jsem si osvojil v poslední době." navrhnu, ačkoliv si nejsem jistý, jak moc chci zabíhat do podrobností. Aya-sensei je s mým stavem určitě seznámená od vedení vesnice. Ovšem Hikaru ani Akemi o mém postižení nic neví a vysvětlovat, proč trávím tolik času po nemocnicích se mi nyní nechce.
,,Nevím, zda to dokáže vyléčit vaše zranění jako takové, ale mohlo by to pomoci od bolesti." dodám ještě, aby ostatní neočekávali zázrak. Vlastně bude spíš zázrak, pokud by se mi podařilo alespoň něco v tomto ohledu.

 
Ayame Akemi - 09. května 2021 17:07
commission_25_by_black_pantheressd2x22fm–kopie1359.png

Cesta do Země Lesů


Z celého toho boje s hadem jsme vyšli zatraceně dobře. Mohl kohokoliv z nás sežrat, Ayu-sensei klidně rozmáčknout jako boruvku a nás tam srazit k zemi jak nic. Přesto jsme tu byli a prozatím jsme byli živí. Ale Aya-sensei byla … ve špatném stavu a horšilo se to. Hodně. Její pohyb začínal být čím dál víc omezený, a bolesti musela mít opravdu velké. Zastavili jsme. Ani ne tak kvůli nám, jako hlavně kvůli Sensei, ovšem nikdo to přímo nepřiznal. Usadila jsem se v trávě naproti Sensei a dívala jsem se na ní, ale stejně tak jsem se rozhlížela kolem, jestli tu není něco zajímavého, nebo nebezpečného.
Když se ozval Hikaru, zadívala jsem se na něj a pak na Sensei.
„ Pokud je Sensei raněná, měla by se vrátit. Nemůže jít s námi, je to ještě dost daleko.“
Podívala jsem se na oba společníky.
„ Nebo ukončíme misi? Sensei možná bude potřebovat pomoc s návratem. A rozdělení se v tuto chvíli… Dva, z toho jeden raněný, by nemuseli střet s hadem přežít.“
Skousla jsem si ret.
„ Nějaký jiný návrh?“
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.16167712211609 sekund

na začátek stránky