Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Naruto: Nový Věk

Příspěvků: 1109
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Juro Ariaki je offline, naposledy online byla 28. března 2024 8:25Juro Ariaki
 Postava Dākuanbā Itami je offline, naposledy online byla 18. února 2024 12:48Dākuanbā Itami
 Postava Kaguya Liu je offline, naposledy online byla 11. března 2024 12:24Kaguya Liu
 Postava Nara Aimi je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Nara Aimi
 Postava Ayame Akemi je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:35Ayame Akemi
 Postava Tetsu Kiryu je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:52Tetsu Kiryu
 Postava Kasai Aki je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Kasai Aki
 
Ayame Akemi - 11. června 2020 10:48
commission_25_by_black_pantheressd2x22fm–kopie1359.png

Přepadení v lese


Sevřela jsem paži Sensei. Držela jsem ji, co mi síly stačily a doufala jsem, že mi kluci brzo pomůžou, protože i když byla Sensei hubená, rozhodně nebyla jenom peříčko a moje síla je v tomhle směru trošku … malá. Pořád je dospělá…
A Hikaru najednou povolil. Neudrželi ho nohy a on i Kiryu začali padat.
„ Kluci!!!“
Vykřikla jsem zděšeně, jenže to už jsem viděla jak mizí někde pod námi, jak se pomalu lámou o větve. Nejhorší bylo, když se pohla Aya-sensei a hodila dolů svitek. Sotva jsem ji byla schopná udržet, když se nehýbala, a když se pohla, málem jsem to nevydržela i já.
„ S-sensei.“
Vyhrkla jsem trošku přiškrceným hlasem, rudá stejně jako moje vlasy. Zachránila klukům život. Dopadli do vody, která jejich pád zbrzdila a, i když se promočili, byli živí.
Horko těžko jsem se s vydatnou pomocí sensei vyškrábala na větev. Zadýchaná, podrápaná, ale zdravá. Kluci promočení, sensei přiškrcená. To nám to ale krásně začíná.
Počkala jsem jen chvíli a pak jsem se sensei vyrazila dolů za rukama, pomohla jsem jí, aby snad neupadla a ještě nesjela ze stromu dolů, ale hlavně abychom se dostaly pryč co nejrychleji to šlo z dosahu toho hada. Kdo ví, kdy se vzpamatuje a půjde po nás.
„ Šššššt… nekřič… ten had tu nemusí být sám….“
Kousla jsem se do rtu, když jsem konečně slezla dolů za Hikaru-kun a Kiryu-kun.
„ Musíme pryč… a to co nejrychleji… Nejsou ty semínka mokrá?“
Pohled mi sklouzl k místu kam je schoval, ale pak jsem se znovu podívala do korun stromů. Někde tam je. A kdo ví kolik jich je. Musíme vypadnout dřív než se za námi vydá.
 
Rupinasu Kamia - 28. května 2020 12:09
iko2125.jpg
Oáza a cesta dál

Sledujeme oázu a Sozův klon, kterému se nic nestane, ale je to jen obyčejný klon, na toho to vůbec nemusí reagovat. Nikdo nám nezaručí, že to je bezpečné. Podívám se na Itamiho.
"Souhlasím, půjdeme dál. Čím dřív budeme v písečné tím líp..."
odpovím mu. Sice mám žízeň a ta oáza je dost lákavá, ale je to podezřelé. Myslím, že by nám sensei řekl, že tu nějaká oáza je... po cestě do písečné, leda bychom nešli správným směrem.
"Itami, nemyslíš, že by nám sensei řekl, pokud by po cestě do písečné byla nějaká oáza?"
zeptám se ho po cestě dál.

Sensei nás chvilku po opuštění oázy dožene a Itami se ho ihned zeptá na oázu, čímž mě předehnal. Chtěla jsem se ho také zeptat. Po dalších dvou hodinách cesty jsme všichni propocení skrz na skrz a já mám pocit, že víc už to ani nejde. Sluníčko přestává pálit, což je pozitivní a je to rozhodně přijemnější. Přidřepnu si ve stínu a je to velmi, velmi příjemné.
Vesnice v poušti? To je bych nečekala... Hm, takže buď cestovat ve vedru a nebo v zimě a ještě s větším nebezpečím okolo nás...
přemýšlím a sleduji sensie a Itamiho. Nemám co bych k tomu řekla, mě je to v celku jedno, i když... zase cestování v chladu by nám to šlo rychleji.
 
Nami Kaya - 28. května 2020 12:00
konoha_kunoichi_by_isischan95d5hdsai8694.jpg
Mrtvola

Chvíli mi trvalo než jsem se vzpamatovala a popravdě mi k tomu pomohla senseiova technika. Přidala jsem k tomu všemu humbuku také kunaie s výbušnými lístky. Po tom všem hluku bych se hodně divila, kdyby o nás nikdo nevěděl, pokud tu tedy někdo v okolí je...
Podívám se okolo.
"Můžu poslat vlka, aby prohledal okolí, jestli jich tu není někde víc..."
řeknu a stále sleduji místo, kde byla před chvíli mrtvola.
"Ten, kdo tohle způsobil, může být někde poblíž?"
zeoptám se. Mezitím se kousnu do prstu, tak aby mi tekla krev a za pomocí správných pečetí použiji
Kuchiyose no Jutsu. Pokusím se vyvolat středně velkého vlka, není potřeba větší. Doufám, že se to povede, protože by nám mohl hodně pomoci.
 
Dākuanbā Itami - 09. května 2020 18:24
ninnjadoton5142.jpg
Pokračování v nekonečné poušti

Nikdo proti mému rohodnutí nic nenamítl a tak jsme se rozhodly oázu obejít i přes to jak lákavě vypadala a vyrazili na další cestu. Normálně bych se u ní zastavil, ale co se u mě začala projevovat naše rodinná technika tak jsem dost opatrný kdykoliv se mi něco nezdá.
Pokračujeme v cestě za občasného zalívání kytek a dodržování pitného režimu. Sensei se k nám připojí jen deset minut potom co opustíme oázu a opět se k nám připojí. Potom co se ujístí, že je vše v pořádku tak pokračujeme dál v cestě. Připojím se na chvíli k senseiovy.
Narazil jste na oázu, chvíli předtím než jste nás našel? Co jste si o ní myslel sensei? Zeptám se ho. Je možný, že ví něco víc než mi přece jen pochybuji, že tu je poprvé.

Po dalších dvou hodinách cesty se unavení a zpocení zastavíme ve stínu pod útesem na krátkou přestávku. Ještě nám zbývá pár hodin denního světla a pak konečně bude chlad. Poušť je známá svými výkyvy teploty.
Sensei nám oznámí, že už to není daleko a že přečkáme noc v pouštní vesnici.
Nevěděl jsem, že jsou v poušti vesnice mimo skrytou písečnou. Možná to je nomádská osada rozložená kolem oázy, pomyslím si a obrátím se k senseiovy.
Neměli bychom to risknout a cestovat přes noc? Kytky vypadají dost povadle po celém dni a nevím jestli další den vydrží, zeptám se senseie.
 
Tetsu Kiryu - 05. května 2020 20:52
beznzvu3160.jpg

Pád do vody

Ayame Akemi


Mé tělo už se začalo vracet do pohybu směrem dolů z větve, když jsem ucítil, že váha těla sensei polevila, kterak ji zachytili nahoře na větvi. To trochu oblbnulo můj mozek a taktak, že jsem hned nespadl dolů. A přesně o půl vteřiny později Hikarovi povolilo sevření nohou kolem větve a jako komická dvojice jsme začali padat dolů. Jako komické vystoupení na karneval by to určitě mělo úspěch.
,,K sakru." snažím se schoulit pod sebe. Pád z takové výšky přímo na krk by byl život ohrožující.

,,He?" vydám ze sebe, když mne do zad udeří vodní vlna a promočí mi oděv. Mírně mi vyrazí dech, ale rovněž zpomalí můj a Hikaruův pád. S žuchnutím jsme dopadli na rozmáčenou zem, na které zůstanu chvíli ležet a popadám dech. Snažím se uklidnit dech, ale zvednout se mi podaří až po několika okamžicích. Rozhlédnu se.
,,Jsi v pořádku?" otáži se Hikara a zvednu se na nohy, pomohu i jemu. Opatrně se ohmatám a rukou překontroluji, zda jsou semena pořád na svém místě.
,,Jste v pořádku?!" zavolám nahoru k větvím, kde zůstala Akemi-chan a Aya-sensei. Doufám, že jsou v pořádku. Vybavím si onu techniku, kterou sensei použila a nepřijde mi, že by to bylo něco.....bezpečného. Protřu si nos, když si vzpomenu na onen zápach, který mne do něj předtím udeřil.
,,Had...." stočím hlavu směrem, odkud jsme utekli od hada. Doufám, že své pronásledování už vzdal.
(2,1,3)

 
Nara Aimi - 04. května 2020 19:05
bari7163.jpg
malý smrad


Shokiru, máš dost velkou konkurenci, co se v otrávenosti týká...
Zhluboka se nadechnu a dloouze vydechnu, abych ho nechytla a nezahrabala hluboko pod zem...
,,Jo ale třeba si to někdo rozmyslí... DOPRDELE!"
Zakleju, když můj klon schytá ránu, já se rozhlédnu a přemýšlím... ALe pomalu, když na nás začne pálit barevná salva, vezmu prcky a běžíme, ale... Jamile se zastavíme, tak jsme v pasti...
DOPRDELE! DOPRDELE!!!DOPRDELÉÉÉÉÉÉÉÉÉ
Chce se mi křičet...
,,Kdo z vás se může pohnout tak, aby se bezpečně vrátil za tuhle síť ať opatrně začne"
Rozhlédnu se po děckách a přemýšlím, protože abych je dostala z obtížné situace, budu muset použít svůj stín ale ani já nevím, jestli bych to nespustila...
,,Dobře, Tak do toho, pomalu..."
Rozhlédnu se, jak moc je to špatné kolem mě a jestli mám nějaké dítě poblíž. Které bych mohla z toho vyprostit jako první. Jsou tu nitky, malé stíny, to půjde...
Jsi blbá! Blbá!!! BLBÁÁÁÁ!
Pomyslím si, ale hned tu myšlenku zaženu protože tu mám mnohem větší problém, než se obviňovat z toho, jak jsem neschopná...
A pokud bude někdo v úzkých pomohu mu svým kagemane no Jutsu.
 
Akatatsu Killunia - 30. dubna 2020 21:08
sora_no_hikaru_infocard_by_mayanarad4zi2pt4571.png

A jde do tuhého

Země Jehel


Než jsem stihla vběhnout do lesa, zastavil mě jeden z utíkajících vesničanů, chytil mě za ramena a zatřásl mnou. Abych jim pomohla. Abych Tayurovi pomohla. Ale jediné, na co se mé myšlenky v tu chvíli vzmohly, byla stížnost na to, jak mě drží. Bylo mi to hodně nepříjemné. Však já jim pomůžu, proto tady vůbec jsme... i když... pokud jsou naši nepřátelé natolik silní, že totálně zbili Arikeho, tak nevím, jaké máme šance my dva. Vrátila jsem se myšlenkou ke svitku v kapse. Nevěděla jsem, co je v něm ukryté, ale doufala jsem, že nám to alespoň pomůže přežít.

Stačilo běžet jen chvíli, než jsem spatřila svého týmového kolegu. Vypadal... jinak. Soustředěně. Unaveně. Všude kolem něj byly do země zapíchnuté zbraně. A bylo jich tolik... Jestli je tímhle alespoň nezranil, tak jsme v pořádné kaši. Protože nevím, jestli nám k něčemu můj oheň bude.

Počkat cože... cítí? Oni mě cítí? zarazila jsem se vyděšeně a přitiskla jsem se ke kmeni jednoho ze stromů. Co je to za chlápky? Co to máme za nepřátele? Fakt je tohle jenom Céčková mise? Arikeho totálně vyřídili, s Tayurem už jsou taky skoro hotoví, o mně už ví... Ne, tohle nemůže dopadnout dobře. Jak asi máme někoho takového porazit?

Pak jsem zaslechla Tayurův hlas. Netušila jsem, co přesně má v plánu, ale podle jeho slov jsem usoudila, že chce nějak pomoci zbývajícím vesničanům, aby se mohli odtud bezpečně dostat. Co k tomu ale použil, jsem nečekala.

Když mě pohltil štiplavý fialový dým, jen stěží jsem se udržela od rozkašlání. Okamžitě jsem vyběhla po kmeni stromu, u něhož jsem stála, nad úroveň dýmu. Abych viděla kolem sebe a abych nebyla zasažena. Zastavila jsem se u nejnižší větve nad kouřem a rozhlédla jsem se kolem sebe. Předtím mluvili odněkud seshora, takže tady museli být taky, pokud se nepokoušejí zbavit vesničanů nebo Tayura - ale tohle bych nejspíš neviděla tak jako tak. Do ruky jsem si vzala kunai a neustále jsem sledovala okolí. Byla jsem připravena bojovat, i když se mi žaludek svíral strachy. Odkud na mě vypadnou? Odkud?

(1, 1, 2)
 
Shinigami - 27. dubna 2020 21:14
godofdeath25016.jpg
Skrytá Listová vesnice - 15:44 V roli senseiů - Trable
Shokiru, Eremi a Aimi

Klučina otráveně obrátil oči v sloup a pak jste se opět rozběhli kupředu. Klučina se držel taky na konci a věnoval ti vědoucný otrávený pohled.
"Sensei, pokud někdo nebude stíhat a řekne Vám to až za deset minut, tak Vám nic neřekne, protože ho necháme daleko za sebou. Jen podotýkám."
Odtušil suše. Byl bystrý a i když s tebou mluvil slušně udělal z tebe vlastně totálního idiota, ne že by to někdo z ostatních dětí znatelně postřehl.
Výbuchy a křik z okolí po obou stranách byl dostatečně znatelný. Očividně ani Eremi ani Shokiru nevyvázli úplně bez obtíží. Sensei se o to nejspíše dost rázně stará. Vaše skupina zatím proplouvá a dost možná se dostala do vedení. Až do chvíle, kdy najednou přímo před vámi něco bouchne a tvůj klon obchlustne žlutá barva, ten se v oblaku kouře vypaří. Dětska zastaví a s panikou v očích se rozhlížejí kolem a na tebe.
"Sensei, co teď?!"
Vyhrkla nějaká holčina. Klučík se rozhlížel kolem viděla jsi, že mu to v hlavě šrotuje. Ale nic neříkal, buď nevěděl, co s tím, nebo si to nechal pro sebe a usoudil, že vést máš ty, jako sensei a nebude tě před ostatními shazovat.
A pak začaly ze strany na vás lítat odkudsi drobné kuličky. Byla sis jistá, že tohle krupobití bude barvené. Utíkali jste a podařilo se vám uniknout skoro bez zabarvení. Celí zadýchaní jste se rozhlédli jen, abys spatřila, že jste vběhli rovnou do bludiště nitek natažených mezi větvemi a stromy, všude kolem vás. Došlo ti, že se stačí špatně pohnout a přijdou další výbuchy a barva, která vás už asi nemine.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Plamená vesnice - 15:21 Neznámý Shinobi na Severu Země Plamene
Ariaki a Aki

"Haaaa? No to je ale smůla."
Ušklíbl se klučina a rozmáchl se opět svým bičem, když vyletěly ze tvé strany projektily. Projektily a délka biče se srazily, zasyčelo to a trošku bouchlo. Všude se rozvlnila pára, takže jste na chvíli nic neviděli.
A najednou Aki viděla toho kluka za Ariakim jak ho v otočce nakopl do zad, až se Ariaki bolestně zapotácel a málem upadl.
"Asi, jako ty Střapko?"
Usmál se klučina. To už tu byl ale Edai-sensei, který na něj zaútočil na blízko pomocí taijutsu. Vypadalo to, že se drží zpátky, nechtěl toho klučinu asi přímo zabít, což by se mohlo určitě stát, kdyby použil své techniky naplno. Klučina však jeho útokům obratně uhýbal a uskakoval. Nesnažil se je krýt a pak se skulil stranou a znovu švihl bičem, Aki cítila, jak jí s nohou trhl k sobě a vzal jí rovnováhu, aby upadla. Když Edai-sensei znovu zaútočil na chvíli klučina musel bič zrušit dostat se znovu z dosahu.
"Fuha s váma je legrace. Ale čekal bych více, zvláště od Shinobiů z Plamené. No asi budu muset přitvrdit, abych z vás dostal více."
Začal skládat pečetě.


Skrytá Listová vesnice - 15:24 V roli senseiů!
Shokiru, Eremi a Aimi

Tvůj klon se rozběhl kupředu v naději, že děvčata včas zastaví. Ty doběhly k cukrovinkám a začaly je nadšeně brát ze stromů.
"Jůůůůůů! Paráda nadlábnem se! Dobroty!"
Jásaly nad Dangem, ale pak mezi ně spadla fialová kulička, explodovala zahalila vše kouřem.
"Uh....uh....uh.....shimata! Utíkejte!"
Pištěly holky a motaly se v kouři. Tvůj klon tam zmizel taky, ozvalo se několikero zasvištění a tupé "dud", jak něco do něčeho narazilo. Když se kouř trošku rozestoupil, viděla jsi, jak k tobě s brekem běží skupina holek a s boulema na čele a vzadu mezi stromy na větvi jsi zahlédla Shokira, jak tam stojí zakřenil se na tebe mávl na tebe rukou s roztaženými prsty, mezi kterými držel žaludy a pak puf.....rozplynul se.
"Přepadli nás! Bylo to strašné! Mám bouli na čele!"
Kvílely některá děvčata a ukazovaly, jak byly vážně zraněny. Někteří kluci se smáli. Jiné holky byly naštvané. A tys zaslechla další výbuchy a hluk opodál před vámi. Snad i vzdálené hlasy, ale co se tam dělo těžko říci.
"Yo......sensei....co teď?"
Koukl na tebe jeden kluk s naprostým klidem žvýkající žvýkačku. S rukama spojenýma za hlavou. Měl zrzavé vlasy stažené vzadu do ohonu a lenivý výraz. Na okamžik ti připomněl Shokira.

(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Hvězdná vesnice - 15:45 Výlet do Země Lesů
Kiryu, Akemi a Hikaru

"Pokusím se."
Procedil skrze zatnuté zuby Hikaru a dál svíral kotník Kirya. Tvář se mu potila a rudla. Pak jste si začali předávat sensei. Zhoupnutí, jednou, podruhé a hup.....Akemi se podařilo Ayu-senei zachytit jen na poslední chvíli a málem jí to strhlo dolů. Aya-sensei zůstala viset za ruku a Akemi měla co dělat aby jí udržela, i když to byla drobná žena pořád to byla dospělá žena.
"Shimata..."
Vydechl Hikaru a Akemi koutkem oka zahlédla, jak sevření jeho nohou povolilo a jak on tak. Kiryu začali padal dolů. Větvičky je šlehaly do těl a tváří. Ty hrubší se jim snažili vyrazit dech.
"Haaaa! Kai!"
Hodila Aya-sensei, která měla stěží pootevřené oči dolů svitek, který zároveň odpečetila. Ten se rozvlnil a dopadl dolů na zem pod kluky. Pak z něj vytryskl gejzír vody, který zpomalil jejich pád, než celí mokří dusli na zem.
"Uh......go...mene..."
Vydechl mokrý a unavený Hikaru, který těžce oddechoval a s přivřeným okem pohlédl na Kirya. Akemi se podařilo nakonec horko těžko s trochou pomoci od sensei dostat jí i sebe na větev.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Zemská vesnice - 17:46 Sazenice pro Sunu opě na cestě
Itami, Kamia a Sozo

Nakonec jste se rozhodli nedůvěřovat dobře vypadající oáze a použít své zbývající síly k tomu, abyste pokračovali na cestě. Opět jste zalili sazenice a pak pod Itamiho vedením vyrazili kupředu. Tajemství oázy vám asi zůstane navždy zahaleno. Putovali jste dalších 10 minut, než jste uslyšeli zašumění větru a pak k vám doskočil Kazuki-sensei.
"Oj.....omlouvám se za zdržení. Ty škorpióni byli otravnější, než jsem očekával a taky mi chvíli trvalo vás najít"
Usmál se a slétl vás očima.
"Vše v pořádku?"
Ujistil se, než jste vyrazili dál. Následovaly další dvě hodiny, kdy už jste byli propocení skrz na skrz. I přes dodržení pitného režimu unavení ale sazenice i když povadlé stále žily. K vaší úlevě sluníčko už tolik nepálilo a pomalu klesalo k obzoru. Ještě tak čtyři pět hodin a bude konečně trošku chládek.
"Na chvíli se zastavíme pod támhletím převisem."
Ukázal před vás sensei, kde skalisko s navátým pískem tvořilo menší převis a trošku blahodárného stínu, který vám přišel všem vhod. Sensei úlevně vydechl a dřepl si na okraj stínu, jeho oči slétly k vám.
"Už to není tak daleko."
Ubezpečil vás.
"Ještě dneska se nám podaří dorazit do jedné menší vesnice, která tímhle směrem leží. Nerad bych cestoval v nočním chladu. Přece jen ochladí se docela dost a druhá věc je, všechno co tu žije a nesnáší horko, právě v noci vylézá."
Objasnil a pozoroval vás.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)
 
Tetsu Kiryu - 26. dubna 2020 11:28
beznzvu3160.jpg

Dolů prosím

Ayame Akemi


Podařilo se mi zachytit sensei, aby neletěla volným pádem dolů mezi větvemi. Což má za následek to, že moje šaty a kůže zaznamenají značný počet palčivých škrábanců. Jako tehdy, když mi ujela noha a propadl jsem se švestkou. hlavou mi bleskne vzpomínka na nepříjemné trny toho stromu. Tenkrát to naštěstí odneslo jen pár modřin a roztrhaná košile. Snažím se alespoň nohama navigovat směr tak, abych co nejméně snížil rychlost nezvratitelného pádu.

,,Hikaru?" zvednu hlavu, když se objeví mladý shinobi nad námi a natáhne ruku po mojí noze. Následuje změna směru pádu z "dolů" do "oblouku", takže jsem nucený chytit sensei ještě víc, aby mi nevyklouzla z rukou. Ovšem pohyb dolů se zastavil a zůstali jsme v komické pozici.
,,Gomen, příště si dám menší snídani." procedím skrze zuby a pohledem zkontroluji pozici pod námi. Pořádná výška a Aya-sensei je pořád mimo. Budu ji muset dostat nějak nahoru. Do toho se přiřítí na pomoc Akemi-chan se svým plánem. Další ruce se budou určitě hodit.
,,Dobře. Nejdřív sensei, já už si pak nějak poradím." přikývnu na její návrh. Naberu vzduch do plic a snažím se zpevnit břicho, abych dokázal zvednout nejen sebe, ale i váhu těla naší sensei a posunout jej směrem k Hikaruovi a Akemi. Snažím se ji držet pevně, ale je mi jasné, že nejhorší bude ten moment, kdy ji budou chytat oni.
,,Tak jo. Héj-rup!" zvolám, abych si trochu ulevil od bolesti v pažích. Pokusím se vynést bezvládné tělo nahoru a také aby přesně ti dva věděli, kdy mají sensei chytit.

(2,1,3)
 
Dākuanbā Itami - 17. dubna 2020 13:58
ninnjadoton5142.jpg
Tajemná oáza

Kamia nás varuje o oáze a mi zastavíme kus od ní. Chvíli na ni koukáme a pak Sozo pošle klon, aby zjistil jestli na něj někdo neskočí a nepokusí se ho sníst. Klonu se nic nestane, ale Kamia je pořád nesvá a i já začnu cítit nepřirozený pohyb chakry.
Něco tu není v pořádku. Mohl bych se pomořit hlouběji, ale nechci plýtvat chakrou když nemusím, pomyslím si. To nepřirozený proudění chakry může být naprosto neškodný, jen zbytek nějaké prastaré techniky, která tohle místo vytvořila a nebo to může být něco horšího.
Voda by se nám hodila, ale nemůžeme to riskovat. Musíme pokračovat k písečné a nemáme zas tolik času, pomyslím si a povzdechnu si.
Ta oáza se mi nezdá a nemáme čas ani chakru, abychom na ní plýtvali. Měli bychom se ji vyhnout a vyrazit dál, prohodím k ostatním. Vyrazili jsme sem s dost vody, abychom se dostali do písečné. Podívám se na Sozu, když pronese jeho návrh a zavrtím hlavou.
Neumím vytvořit kamenného klona, ta technika je na mě příliš pokročilá, poznamenám k němu. Přišlo mi, že on taky použil základní klonovou techniku, ale pořád je tu šance, že on by dokázal vytvořit jílového klona jako člen klanu Kujin.
Ať je s tou oázou cokoliv tak to nemůžeme riskovat. Pojďme vyrazíme, kývnu k ostatním a pokud mě nikdo nezastaví, tak začnu oázu obcházet a pak podle slunce vyrazím ve směru k skryté písečné.
Voda by měla jen , tak tak vyjít. Navíc bychom po cestě mohli narazit na hlídky z písečné, to by nám cestu dost ulehčilo, pomyslím si.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.17022299766541 sekund

na začátek stránky