Úprk od hada

Ayame Akemi

Prsty zaryji do hadích šupin, když se mi podaří přistát u naší sensei. Hadí smyčka drží pevně, přestože hadí hlava má teď dost práce s akcí Ayemi a Hikarua. Ruka sensei je stále chycená hadím tělem. Musím se soustředit, abych se vůbec udržel na hadím těle, takže nemohu vyvinou tolik síly, kolik bych chtěl.

,,Co?" zarazím se, což mne téměř stojí pád z hadího těla, když sensei začne chystat svoji techniku. Nepoužívá k ní ruční pečetě, což je detail, který mi i v této situaci neunikne.
,,Jo." dodám jen, když se zmíní o chytání a čekám, s čím přijde. Do nosu mne brzy udeří nepříjemný zápach spálené kůže. Hadí smyčka povolí pod teplotou, doslova, hořícího těla. Těžko říct, zda je sensei ještě při vědomí, pokud vnímala bolest spálenin, které si dobrovolně touto technikou způsobila.
,,Kruci!" vrhnu se za sensei ve snaze ji zachytit, než dopadne na zem. Nevím, v jakém stavu teď sensei je, ale musíme se dostat odtud. Kdesi vzadu vnímám i fakt, že se pak nějak musíme postarat o toho hada. Příčí se mi představa, že by někde v tomto lese měl pomalu pojít na zranění. Je to pořád jen zvíře, které nám zkřížilo cestu. Není to nepřítel, útočící se zlým úmyslem.
Snažím se dopad sensei ztlumit, byť i způsobem, že bych přímý náraz měl odnést primárně já sám. A následně se dostat z dosahu toho hada, nejlépe mezi stromy, a doufat, že nebude považovat za nutné nás pronásledovat.
1,2,2

Poušť

Všichni pokračujeme dál, musíme se dostat co nejdříve do vesnice, nebo ty rostlinky nepřežijí. Já jsem kousek před klukama. Postupujeme trochu pomaleji kvůli zalívání rostlin a také aby nás měl sensei možnost dohnat. Rostliny na tom nejsou zrovna dobře... to peklo okolo škorpionů jim neprospělo.
Nevím po jak dlouhé době, ale zahlédneme oázu. Ještě kus se přiblížíme než se zastavím a naznačím klkům ať se taky zastaví.
"Ne Itami... něco tu nesedí. Sensei se nikdy nezmínil o žádné oáze..."
řeknu k nim a sleduji to místo. Samozřejmě mě to láka, chtěla bych se napít a namočit se, ale něco je špatně.
Genjutsu? Nebo máme všichni halucinace? Nebo nějaký jed? Nepamatuji si, že by nás některý z těch škorpionů trefil...
přemýšlím a snažím se zjistit co mi tu nesedí. Rozhodně už nejdu ani o krok blíž, nerada bych vlezla do nějaké pasti.
"Itami? Neříkej mi, že tobě to nepřijde divné..."
šeptnu k němu. Snažím se použít svoje smysly abych zjistila co tu je divného...

Cesta pouští

Spolu s Sozem oběhneme senseie s škorpiony a připojíme se k Kamii. Okamžitě pokračujeme dále cestou k skryté písečné s Kamiou v čele. Já se zdržuji za Sozem, abych měl lepší přehled a taky, abychom omylem nenechala Soza pozadu když zrovna bude zalévat sazeničky.
Nepostupujeme nejrychleji co bychom se mohli jelikož Sozo musí jednou za čas zpomalit, aby se postaral o sazeničky, které to opravdu nesnáší zrovna nejlépe a to i přes Sozovu ochranný truhlík z jílu.
Proč jsme vůbec nevstoupili do pouště v noci? V noci nebude takový vedro a taky se snadno určí směr, pomyslím si trochu mlhavě, v tomhle horku se nepřemýšlí zrovna pěkně. Za námi je i z dálky vidět plameny a láva, kde se sensei pustil do křížku s škorpiony. Zatím to vypadá, že jsou mnohem tužší nepřátelé než by jeden očekával a sensei nás nedohnal. Místo toho narazíme na oázu. Zastavíme se kousek od ní a prohlížím si jí.
Nemáme čas se tu dlouho zastavovat. Doplníme vodu a budeme hned pokračovat, jinak to ty sazenice nepřežijí. Buďte opatrný bůh ví co vše se stahuje k vodě v takovéto poušti, obrátím se k Sozovy a Kamie.
I když by to bylo příjemné ze sebe spláchnout všechen ten pot a prach, pomyslím si sám pro sebe.

PRVNÍ STŘET S NEPŘÍTELEM?

Sakra.. Sakra! Opravdu sem myslel, že už to máme a ono zase nic. Snažím se tvářit jako že se nic neděje, ale abych pravdu řekl, sem z toho všeho už celkem naštvaný. Je to jako hra na kočku a na myš, jen s tím rozdílem, že tu jsou jen myši. Už mi to jde krkem.

Na první poznámku svého kolegy nic neříkám, ale zvědavě sleduji na co že sem ho tedy přivedl. Poté co řekne se také zadívám na dveře a přemýšlím. "O takovém Genjutsu sem nikdy neslyšel. Ale zní to celkem logicky. Možná bychom měly už jít a promluvit si se senseiem". Jen chvíli poté co to dořeknu se začne dít něco podivného. Tenhle proklatý dům, opravdu mně to tu přestává bavit.


Smích? Pozvednu obočí a podívám se na Takumiho, ověřujíc si, že on to slyšel také a že neblouzním. Rovnou tasím svou katanu a přikývnu. Už sem slyšel mnoho hudby, ale tahle je velmi.. nepříjemná. Mám z toho špatný pocit. Ale musíme něco dělat. Pevně sevřu katanu, vydechnu a dojdu ke dveřím, abych je otevřel. Samozřejmě se pak ihned přitisknu vedle na stěnu, vyhýbaje se případnému útoku. Čekaje že Takumi udělá totéž.



Ať už by někdo zaútočil a nebo né, vytáhl bych kouřovou bombu a hodil ji kousek přede dveře. Pak můžeme oba najednou vyběhnout ven a někam se schovat, případně se rozhlédnout po nějakém nepříteli.



3, 2, 3

Ten kluk


Pozoruji toho kluka a když vidím, co udělal Ariakimu, tak pevněji sevřu rty...
Krucinál... Voda... A ještě na takové úrovni... Přemýšlej rychle, protože tohle by se mohlo dost zvrtnout...
Pousměju se...
,,V rychlosti nejsi zase tak dobrý, jak jsi čekal..."
Začnu hodnotit jeho výkon...
,,To, že máš jako živel vodu je sice výhodné, ale když nevíš proti komu stojíš, tak ukázat jen malou část z toho co umíš by mohlo být dost neprozíravé nemyslíš?"
Zatnu ruce v pěst...
,,Pokud o tu věc, co máš v ruce tak stojíš... Tak si jí nech, ale v tom případě se s námi vracíš do vesnice, jako náš třetí člen, kterého jsme sem přišli hledat, takže... Buďto jí vrátíš dobrovolně a nebo odcházíme i s tebou a je mi jedno jak tě dostaneme domů...."
Zhluboka se nadechnu a vydechnu...
,,Pokud se však chceš rvát, tak ti ráda vyhovím..."
Pousměju se, a mrknu...
,,A ještě jednou mi řekni Střapko, tak to bude tvůj konec..."
Mile a líbezně se usměju, ale vzápětí se zatvářím jako, kdybych ho opravdu chtěla zabít... Vytáhnu kunaie, každý do jedné ruky a přikrčím se, kdyby chtěl zaútočit tím vodním bičem, který má připravený... Mé brnění vydrží pouze dvě minuty, takže se nesmím unáhlit, a můj oheň proti tomuhle neobstojí, takže musím jít na kontakt, když by se něco dělo...

Cesta dál



Když klony mých svěřenců udolají Shokirovi klony, tak se pousměju, vím, že to byla past, a očividně ne jen na mě... Ušklíbnu se, když zaslechnu Eremiho....
Zašel jsi moc daleko Shokiru, myslím si, že to Eremi nenechá jen tak...
Pousměju se, ale to už mou pozornost upoutá něco...
,,Nechoďte k tomu!!!"
Zakřičím na ty holky, ale očividně pozdě...
,,Proboha...."
Chytnu se za hlavu a rozhlížím se...
,,Děti, tady nejsme pro to, abysme jedli Dango... Takže se koukejte vrátit, pokud dojdeme první, udělám vám dango kuličky a přinesu do třídy..."
Trocha vyjednávání neuškodí...
Shokiru ty parchante jeden....
Zavrčím v mysli a podívám se na kluky... Udělám svůj klon, aby šel k těm holkám a přivedl je... Protože pokud bych se chytila já, tak by to bylo dost zlé... A nebo... Ne, nemůžu na ně použít svůj stín... Pozoruji dění u toho stromu, a až se ty děti vrátí, tak dostanou za vyučenou, tohle se nedělá!

Skrytá Zemská vesnice - 15:23 Sazenice pro Sunu
Itami, Kamia a Sozo

Kamia se zorientovala a jako první se dala do pohybu správným směrem pryč od bojiště hurá k skryté písečné. Itami, na tom byl taky dobře, ale zdržel ho Sozo, který se prostě rozhodl, že skoro uprostřed bojiště se rozběhne zpátky do epicentra a u toho bude zalívat kytky. Nebýt včasného zásahu Itamiho, který ho navedl správnou cestou v oklice za Kamiou, nejspíše byste měli nejen smažené sazeničky, ale také smaženého Soza.
Kamia na vás počkala a pak už jste běželi zase všichni tři pohromadě. Sozo vás zdržoval, protože často zastavoval a zaléval kytky, které začínaly docela skomírat. Hold senseiova přítomnost jim moc nepomohla. Když jste se ohlédli ještě do dálky za sebe mohli jste vidět ještě jasné zášlehy plamenů a cákající lávy.
Pokud si někdo z vás myslel, že Kazuki-sensei stojí za zlomený kunai, dnes vás docela rázně přesvědčil o opaku.
Času však nebylo nazbyt a tak jste běželi dál. Zadýchaní, upocení a nervózní z toho, co na vás může vyskočit jste běželi středním tempem kupředu. Do plného běhu se vám po boji moc nechtělo, navíc doufali jste, že vás dohoní sensei.
Místo toho jste však po nějaké době spatřili hlouček stromů a jezýrko, trávu a trochu stínu. Malá oáza uprostřed téhle pustiny vám byla doslova na dosah ruky. Když jste se přiblížili, Kamia si mohla všimnout, že něco není úplně správně, ale nedařilo se jí odhadnout oč přesně jde.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Hvězdná vesnice - 15:36 Výlet do Země Lesů
Kiryu, Akemi a Hikaru

Ozvala se série výbuchů, když kunaie s výbušnými lístky zasáhly hadův krk. Ten se pohnul v rychlé smyčce a naštvaně rozevřel tlamu, aby mohl Hikara pohltit.
V tu chvíli zasáhl do z boku do krku hada fuma shuriken, který hodil Kiryu a zaryl se hluboko mezi šupiny. Had bolestně zasyčel a škubl sebou. Akemi to dalo drahocenné vteřiny, aby přistála před Hikarem a složila několik pečetí, s následným výdechem se prohnal vzduchem přímo na hadovu tlamu žlutavý prach, hnaný poryvem větru. Had zatřásl zmateně hlavou a zastavil se na okamžik v pohybu. Toho už využil Kiryu a problesknutím se dostal přímo na hadí ocas, který svíral Ayu-sensei. Hadí tělo pod nohami se mu lehce vlnilo, ale sevření drobet povolilo.
Aya-sensei se sípavě nadechla.
"Blázínci."
Zatnula zuby a pokusila se vyprostit ruku ze sevření, avšak marně, smyčka byla příliš utažená. Pak sensei zavřela oči a začala z ní sálat chakra.
"Chytej mě."
Zašeptala ke Kiryuovi a pak najednou začala její chakra rudě planout v tenké vrstvě pokryla celé její tělo.
"Katon: Moeru no yoroi (Živel Oheň: Planoucí brnění)!"
Křikla a okolím se nesl pach spálené kůže a masa. Had sebou znovu se zasyčením bolestně škubl a pustil sensei, která se konečně mohla nadechnout ale nyní padala dolů do hlubin mezi stromy.
"Sensei!"
Křikl Hikaru a začal rychle skákat dolů za ní snažil se najít k ní nejrychlejší cestu, ale i při vší dobré vůli je pořád moc daleko a je malá pravděpodobnost, že by to mohl stihnout.
(Popište svůj další postup, pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 15:13 V roli senseiů!
Shokiru, Eremi a Aimi

O kvalitě klonů tvých dětí by se dalo polemizovat, některé byly dobré, jiné byly šeredné a další byly naprosto nepoužitelné, ale pustily se do toho s nadšením, takže to netrvalo dlouho a Shokirovy klony, které vám víceméně dělaly jen zátaras a ani nijak aktivně neútočily, jste převálcovali.
I tak se mu tím podařilo vzít vám drahocenné vteřiny.
O pár minut později jste uslyšeli z lesa nalevo od vás.
"Uáááááá!.......No to si dělá....!"
Spolkl nějakou nadávku Eremi, nejspíše narazil na další překvapení vašeho vychytralého spolužáka.
"Jé hele támhle visí dango!"
Vypískla nějaká holčička nadšeně a rozběhla se směrem ke stromu, ze kterého viselo několik kuliček dango. Několik dětí jí nadšeně následovalo.
"Hmm hele kámo co myslíš, mohla by to být past?"
Slyšela jsi mumlat jednoho kluka za svými zády.
"No to si piš, to je na tuty ty holky jsou tak blbé."
Odpověděl jiný kluk zamyšleně. A tak se ti trošku roztrhl tým ve dví.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Plamená vesnice - 15:15 Na cestách severem Země Plamene
Ariaki a Aki

Kluk vás bedlivě pozoroval a potom, co mu Aki řekla, naklonil hlavu tázavě na stranu.
"Myslíte si, že máte vyhráno protože jste tři? Ale di ty."
Zasmál se pobaveně, možná chtěl ještě něco říci, nebo dodat, ale v tu chvíli se pohnul vpřed Ariaki.
"Matte!"
Vykřikl Edai-sensei ale to už se objevil Ariaki za tím klukem a chmátl rychle po jeho čelence. Jeho problesknutí bylo tak rychlé a vše si naplánoval tak přesně, že to šlo, až moc dobře....
"Suiton: Suiben (Živel voda: Vodní bič)!"
Složil rychle volnou rukou pečeť a udělal doslova ladnou otočku s podřepem na patě. Přenesení váhy bylo perfektní stejně, jako načasování, kdy Ariakiho ruka jen tak tak minula stužku čelenky, když zavrávoral dopředu, mladík dokončil otočku a v další otočce okolo své osy švihl bičem a šlehl Ariakiho, přes záda natolik, že ho málem porazil k zemi.
"Varoval jsem vás."
Zavlnil bičem nad hlavou. Edai-sensei, jak se zdá vše hodnotil bystrým okem, ale zatím nezasáhl.
"Pořád si myslíš, že na mě stačíš Střapko?"
Zadíval se na Aki vyzývavě. Bič, kterým rotoval ve vzduchu připraven opět někoho z vás zasáhnout připomínal, že je opravdu nebezpečný.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 14:15 Obtíže ze Zvučné
Kaya, Kioshi a Yamato

Mrtovla se vlekla směrem na vás se svým prázdným výrazem. Kioshi ještě zrychleně oddechoval, protože se úplně nevzpamatoval z toho náhlého překvapení.
"Napalte to do něj vším, co máte, musíme ho prostě zničit, úplně!"
Dokončil poslední pečeť.
"Katon: Onidourou (Živel oheň: Démonická lucerna)!"
Křikl Daiki-sensei a najednou se okolo něj začaly objevovat doslova hořící rudé poletující hlavy.

A pak se tyhle hlavy rozletěly na toho mrtvoláka začaly ho upalovat zaživa, vypadalo to děsivě a zároveň to bylo fascinující, protože z téhle techniky planula přímo síla.
"Katon: Goukakyuu no jutsu (Oheň: Technika velké ohnivé koule)."
Přidal k tomu Yamato svou ohnivou kouli. Kioshi hodil na přiživení kunai obalený výbušnými lístky. Ozvala se ohlušující exploze a plameny ještě více vzplály. Až po několika dlouhých minutách, mrtvola padla k zemi a začala se rozpadat v popel. A tohle vše bylo třeba jen na jednoho....co kdyby jich bylo více.
"Kkcchch......taková nehoráznost používat Kinjutsu!"
Zatnul vztekle zuby Daiki-sensei a rozhlédl se jestli ještě všichni v pořádku.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 16:51 Těžká rána v Zemi Jehel
Tayuro a Killunia

Rozběhla ses do vesnice seč ti síly stačily. Už když jsi přibíhala k jejímu okraji volala jsi varování na místní. Někteří reagovali poplašeně, jiní zabíhali do domů, někteří se chápali svého nářadí, jako byly vidle, motyky, nebo třeba sekery, aby se měli čím bránit. Ale tys nezastavila a běžela dál směrem do lesa, kde měl být Tayuro společně s dalšími vesničany, už když jsi dobíhala k jeho okraji slyšela jsi exploze křik a cinkání.
Ještě pár okamžiků a minul tě první vesničan.
"Říkal ať utíkáme! Je tam na ně sám!.....Prosím pomozte!"
Zatřásl ti rameny a pak se dal na útěk k vesnici. Nebyl sám, další vesničané prchali hned o chvíli později za ním. Když vběhla do lesa ještě kousek dál spatřila jsi to......Tayuro, jak míval vždy takový nijaký znuděný výraz, dnes byl soustředěný. Ztěžka dýchal, vlasy měl rozcuchané na všechny strany a v každé ruce třímal jednu katanu. Okolo se válelo několik rozbalených svitků. V kmenech stromů a zemi okolo byly zabodané, kunaie, shurikeny, dokonce i nějaké krátké meče a jiné zbraně, zdá se, že se tvůj spolužák činil. Taky jsi viděla některé větve a kmeny ohořelé od výbuchů.
Mohla sis taky všimnout krvavého šrámu, který se mu táhl na holé paži a několika drobných škrábanců na tváři. Za ním se krčilo několik vesničanů, kteří roztřeseně po zemi nahmatali a svírali své sekery, nebo sukovice. A okolo se míhaly minimálně dva až tři stíny.
"Už nemůže dorazíme toho malého parchanta!"
Ozval se jeden stín a zastavil v příšeří na větvi.
"Počkej chvilku, cítím, někoho dalšího není sám."
Oznámil další stín, už o tobě věděli. Tayuro se snažil stále držet katany stále pozvednuté a těkal pohledem po okolí.
"Uh....uhhhh...uhhhhhhh....teď běžte!"
Křikl na vesničany za sebou, v tom okamžiku zabodl katany před sebe a sáhl pro svitek na svůj hrudní pás a rozbalil ho.
"Kai!"
Na všechny strany se rozlétly fialové kuličky, které vzápětí explodovaly v oblacích fialového kouře. Okolí zahalil hustý dým, který dusil v plicích a štípal v očích. Slyšela jsi poděšené výkřiky vesničanů a běh a pak další zašelestění okolo a nějaký pohyb v kouři.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)