Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Naruto: Nový Věk

Příspěvků: 1109
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Juro Ariaki je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Juro Ariaki
 Postava Dākuanbā Itami je offline, naposledy online byla 18. února 2024 12:48Dākuanbā Itami
 Postava Kaguya Liu je offline, naposledy online byla 11. března 2024 12:24Kaguya Liu
 Postava Nara Aimi je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Nara Aimi
 Postava Ayame Akemi je offline, naposledy online byla 28. března 2024 19:37Ayame Akemi
 Postava Tetsu Kiryu je onlineTetsu Kiryu
 Postava Kasai Aki je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Kasai Aki
 
Nami Kaya - 23. října 2019 21:37
konoha_kunoichi_by_isischan95d5hdsai8694.jpg
CO TO?!

Společně s Kioshim opatrně přijdeme k botě. Zkontrolujeme, že na ni není přichycen žádný drátek, nebo něco takové a že kolem není nic podezřelého. Potom opatrně rozhrneme křoví. Já vytřeštím vyděšeně oči a sleduji mrtvého shinobi...z toho puchu se mi zvedá žaludek. Stejně jako Kioshi si dám před pusu a nos ruku, protože tohle je fakt hnus.
Tohle tu leží už nějakou dobu a asi neumřel tady...
napadne. Když se trochu vzpamatuji a chystám se vylézt ze křoví abych a otočím hlavu od mrtvoly, mi něco sevře zápěstí. Vyděšeně otočím hlavu zpět k mrtvole a když zjistím, že právě ona mě drží, tak z mých úst vyjde zděšené zaječení...Pokusím se ruku vysmeknout, ale nejde to.
Co to krucinál je?!
ano mám strach. Začínám se třást a zrychleně dýchat...Třesoucíse rukou vytáhnu kunai a zabodnu ho mrtvole do té ruky, kterou mě drží, doufajíce, že to umí cítit bolest, a že mě to pustí. Je to první věc co mě napadla, ačkoliv je pravděpodobně nelogická, ale...
 
Rupinasu Kamia - 23. října 2019 21:28
iko2125.jpg
Bum

Stojíme na slunci a čekáme na ty potvory, které se nakonec vynoří ze země... provedeme náš útok, který prošel, teda... jen z části. Všechno šlo perfektně až do části, kdy zmizel kouř a my zjistili, nejen, že škorpionům to zas tak moc neublížilo a že jsme je akorát naštvali, ale také, že se na nás přišel podívat další.
Zamračím se a vztekle zavrčím protože jsem ho necítila.
Ale jakto? Nemohl být tak daleko?
zeptám se sama sebe, ale bohužel nemám moc času nad tím přemýšlet, protože už se mě jeden z nich chystá přecvaknout...Uskočím dozadu aby mě necvakl.
"Sensei a kluci nějaký další nápad jak se jich rychle zbavit?"
zeptám se své pánské společnosti na cíl před sebou použiji mé jediné genjustsu Vrčení bestie - Unaru kemono no jutsu. A tak trochu se modlím, že aby ta potvora měla nějký sluch, protože pokud ne, tak jsem akorát zbytečně vyplincala chakru. Neplýtvám časem, které mi to mohlo dát, a použiji
Drápy - Kuratchi no jutsu rozeběhnu se proti škorpionovi a svými drápy mu mířím na oči....tam by nemusel mít tak silný krunýř.
Tyhle bestie pravděpodobně nezabijeme, ale snad je alespoň zaženeme.
napadne mě.
 
Shinigami - 22. října 2019 18:55
godofdeath25016.jpg
Skrytá Zemská vesnice - 14:45 Sazenice pro Sunu
Itami, Kamia a Sozo

Rychle jste se shodli na plánu a Sozo obalil vaše kunaie svým výbušným jílem. Byly opravdu těžší a bylo nezvyklejší s nimi zacházet, avšak vzhledem k tomu, že jste měli chvilku na přípravu, tak by to nemuselo být až tak špatné. Nicméně zastavili jste na místě. A sluníčko o sobě dávalo vědět, docela hezky peklo.
Než jste se nadáli, tak Itami i Kamia cítili, že škorpióni jsou skoro u vás.
Kazuki-sensei sáhl do brašničky také pro kunai a pozoroval okolí v přikrčené póze. A pak se ze tří stran vynořili škorpióni.

Obrázek


Byli tři a byli opravdu obrovští. Byli by schopní vás jedním klepetem chytnout a přecvaknout na půl. Ocasy měli několik metrů dlouhé a vypadali docela rozzuřeně. Nečekali a vyrazili kupředu.
"Tak a máme je tady."
Oznámil s trpkým úšklebkem Kazuki-sensei a vrhl svůj kunai napěchovaný výbušnými lístky. Vy jste hodili ty své každý na jeden z cílů, abyste je zpomalili. Sozo docela hezky na čas kunaie odpálil a pouští zaplály ohně ze všech tří stran. Škorpióni zakvíleli bolestí, možná i zděšením. Když se kouř rozestoupil, tak byly jejich krunýře ožehnuté a určitě si odnesli své díly zranění, avšak nestačilo to, abyste je porazili, o to více se rozzuřili a překonali zbytek vzdálenosti mezi vámi, aby vás sevřeli do nebezpečného obětí. Po Sozovi se jeden z nich ohnal svým ocasem s úmyslem jej nabodnout. Kamiu se druhý rozhodl cvaknout mohutným klepetem a Itamiho chtěl ten poslední prostě přeběhnout a zadupat do země. Byli, jako smyslů zbavení a očividně jste byli dobré lákadlo.
"Pozor!"
Odskočil Kazuki-sensei k vám, když se z posledního směru z toho, ze kterého jste přišli ze země vynořil další škorpión, který výhružně zacvakal klepety.
"Kso...začíná jich být nějak moc. Musíme se jich rychle zbavit, nebo je zdržet a pak pokračovat dál, ty rostlinky to dlouho nepřežijou."
Upozornil sensei.
"Tenhle je můj."
Kývl na nově příchozího škorpióna a dlouhým saltem vpřed mu přistál na zádech a když se po něm ohnal ocasem, tak se skulil stranou a uskočil za něj, načež škorpikovi na zádech bouchl výbušný lístek, tím si Kazuki-sensei získal jeho plnou pozornost.
(Popište svůj další postup a pro případné vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Hvězdná vesnice - 15:25 Výlet do Země Lesů
Kiryu, Akemi a Hikaru

Všechny vás útok hada překvapil, přišel tak náhle ale zareagovali jste, jak nejrychleji jste mohli a uměli. Kiryu se zarazil na jedné vyšší větvi a pak rychle seskočil obloukem mezi větvemi dolů směrem k zemi. (Nezapomeň si na své akce nahazovat kostkou Kiryu ;)
Hikaru uskočil rychle stranou a v poslední chvíli sebou strhl i Akemi, takže had prosvištěl těsně kolem nich.
"Dávej pozor Akemi!"
Vyhrkl a přistál s tebou na jedné nižší větvi a zády jí zaclonil zatímco za zády měla ona kmen stromu. Kiryu přistál nedaleko také. Had se vrhl dolů vaším směrem a pak jste uslyšeli několikero cinknutí a duc duc duc.....mezi vámi a hadem byla najednou natažená síť z ocelových lanek, které držely kunaie zapíchané do okolních větví a kmenů. Had se o lanka zarazil a zle zasyčel. snažil se prodrat za svou kořistí.
"Na co čekáte?! Pohyb!"
Křikla Aya-sensei seshora a začala skákat níže k vám. Pak to zlověstně zapraskalo.
"Shimata! Lanka povolují pozor!"
Křikla Aya-sensei a hodila dolů kunai s fialovou kuličkou na konci, následoval výbuch a oblak fialového kouře, který zahalil hada a vše nad vámi.
"Sensei!"
Křikl Hikaru a instinktivně ucouvl dozadu a namáčkl Akemi mezi svá záda a kmen stromu. Pak jste uslyšeli bolestný výkřik vaší sensei někde z vyšších pater.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 14:15 Obtíže ze Zvučné
Kaya, Kioshi a Yamato

Zastavili jste postup kvůli botě v křoví. Yamato a Daiki-sensie zůstali stát v pozadí připraveni zasáhnout v případě potřeby, zatímco ty a Kioshi jste vyrazili směrem ke křoví. Kioshi vytáhl z brašny dva kunaie, každý do jedné ruky a stejně, jako ty i on se opatrně začal přibližovat.
Došli jste až k oné botě opatrně a pomalu. Ostražitě jste se rozhlíželi kolem a pátrali očima po pasti, nebo čemkoliv nezvyklém. Pak Kioshi šťouchl do boty, ale nic se nestalo, když jste pak rozhrnuli opatrně křoví spatřili jste nehybné tělo shinobiho ze zvučné. Nikdo vám známý patrně pohraniční hlídka, muž asi dvacet let stár, již pár dní mrtev určitě. Vypadá to, jako by mu někdo zlomil vaz. Oči měl vytřeštěné zděšením a ústa otevřená v němém výkřiku. Byl to odpudivý pohled a také mrtvola příhodně smrděla. Hodl poslední dny bylo teplo.
"Uhh.....tak tohle je děsivý. Odboj ve Zvučné se opravdu nefláká."
Dal si Kioshi předloktí k ústům a nosu, aby nemusel tolik dýchat pach mrtvoly. Zvedal se vám z toho žaludek. Něco vám však na tom, jak mrtvola ležela nesedělo. Až po chvilce vám začalo docházet, že jí sem někdo musel dotáhnout, určitě to není místo původního úmrtí. A najednou dřív, než jste stihli pořádně zareagovat, se mrtvola pohnula a každého z vás chytila za jedno zápěstí do železného svěření.

Obrázek
Ilustrační obrázek


Prázdná bělma se na vás upírala. Kioshi vyjekl a cukl sebou, ale mrtvola ho držela.
"Kso! Co to je?! Áaaaahhhhh!"
Děs v jeho očích byl asi docela pochopitelný.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)
 
Tetsu Kiryu - 21. října 2019 17:41
beznzvu3160.jpg

Had!

Akemi, Hikaru


Nevím, co si o tom všem myslet. Sensei by nezareagovala takovým způsobem, kdyby o nic nešlo. Ta už není z těch, co se leknou nějakého lesního zvířete. A vůbec, ani my ostatní ne.
Podvědomě nahmatám kunai a dávám pozor na okolí, takže trochu pustím ze zřetele, co se děje vepředu. Až výstraha sensei mne vytrhne z pozorování okolí.

Takže jsem se tolik nezmýlil. Jen....tohle není obvyklá velikost hada. napadne mne při pohledu na hadí hlavu, která proti nám vystřelí. To vypadá skoro špatně.
Nemám moc času na přemýšlení a ve vzduchu jsme pro tu obří hlavu snadný cíl. Využiji kunai, který stále držím v ruce, aby jej zapíchl do větve a zastavil tak svůj pohyb. Setrvačností se pokusím dostat dolů na zem a přeskupit se s ostatními členy týmu.
 
Rupinasu Kamia - 18. října 2019 18:17
iko2125.jpg
Škorpioni?!

Sleduji Itamiho při práci a neruším ho, jen tiše vyčkávám, ale co se mi nelíbí je, že se pachy přibližují a zesilují. Zavrčím jak naštvaný vlk. Itami mou domněku, že se ti tvorové přibližují, jen potvrdí a dodá jim tvar..
"Jistě...co jiného by v téhle nehostinné krajině mohlo přežít, krom hmyzu..."
zamumlám a na Itamiho nápad, s pokusem o zahnání velkého hmyzu, přikývnu začnu si připravovat kunai s výbušným lístkem, která ještě Sōzo vylepší o výbušný jíl. Potěžkám si kunai v ruce abych zhruba odhadla jak velkou sílu budu muset použít.
"Dobrý nápad Sōzo, jen doufám, že to neupeče i nás s kytkama...To je jendo, hádám, že tepleji už tu být nemůže no ne?"
poznamenám a snažím se tónem hlasu dát jasně najevo, že jen vtipkuji, abych trochu odlehčila atmosféru...
Jsem připravená hodit kunai a na něm odpálit lístek, hned jak jednu z těch potvor uvidím. Snažím se využít i svých smyslů - sluchu a čichu abych odhadla, kdy je ten správný čas, nebo spíše jak blízko ti hmyzáci jsou...
 
Kujin Sōzo - 06. října 2019 11:30
tumblr_m2x2pklck61qcrsiy7614.jpg

KRÁL ŠKORPION


Obrázek


14:40
Písečná poušť
Itami, Kamia


Naši senzibilové zjistí, že se před námi vyskytuje nějaké zvíře. Nejdříve si toho všimne Kamia, která ucítí jeho pach. Všichni okamžitě zpozorníme.
Zvíře? Velké zvíře? No to nám ještě scházelo.
V této situaci jsem naprosto odkázaný na pomoc ostatních, a uvědomuji si, že toto je mou velkou slabinou. Kdybych neměl svůj tým, a byl zde zcela sám, nikdy bych si přítomnosti prakticky čehokoliv nepřátelského takto nevšiml. Neovládám techniky, které by mě před nepřítelem dokázaly varovat. Ovládám techniky, které jsou jen a pouze na to, aby nepřítele zničily.

Starám se o kytičky, zatímco analyzujeme situaci. Stát tady na tom Slunci je mnohonásobně horší, než v něm běžet. Připadá mi, že jsme celkem dost na ráně. Dívám se po okolí, zda ta ohromná monstra neuvidím, ale všude je jen a jen písek.
A v tu chvíli se ozve Itami.
"Počkat, cože?" řeknu, ale můj mozek už přechází do bojového módu. Obří škorpioni. Obří. Škorpioni. Velké, hnusné, nechutné potvory. Myšlenka na to, že něco takového tady s námi je...Nedokázal jsem určit, zda mě to děsí, nebo fascinuje. Ta vražda mě změnila. Byly doby, kdy bych v tuhle chvíli vzal nohy na ramena a utíkal pryč. Proti takové bestii přeci nemám šanci. Zvlášť, pokud jsou tři. Ale místo toho vytáhnu kunaie s výbušným lístkem, zrovna tak, jako Itami. Je to sebevědomím? Či traumatem? Těžko říci.
Smysl mé samotné existence je, abych věci ničil. Moje tělo je k tomu určeno. Moje ruce produkují výbušniny, co mají trhat věci na kusy. Můj klan mi vždy tvrdil, že toto ničení je součást koloběhu věcí. Že skály se musí odpálit, aby se získaly suroviny, že domy se musí zbortit, aby se postavily nové. Ale jak je s to lidmi? Živými věcmi?

Zabil jsem člověka. A neudělal jsem to výbušninou, ale holýma rukama. Kunaiem. Proč jsem ho prostě neodpálil? Bylo by to daleko více neosobní, a upřímně, víc cool. Neměl bych na rukou žádnou krev. Žádnou krev. ŽÁDNOU ŽÁDNOU KREV!!!

Ale k tomu se už vracet nechci. Není mi jasné, zda bych to dokázal znovu. Ale zabít takovéhle, monstrózní zvíře? Z nějakého důvodu mi to přišlo daleko jednoduší. Představa těch chitinových plátů, trhajících se na kusy. Přiznám se vám, že mě taková myšlenka jednoduše fascinovala. A to bylo nebezpečné. Stěží jsem poznával sám sebe, či rozuměl tomu, kým skutečně jsem.

Všechna zvířata se bojí ohně. Pojďme tedy celou poušť proměnit v peklo

"Počkejte! Dávejte pozor, abychom si plameny neodřízly cestu. A hele, dám vám na lístky jíl, takže to bude pořádná exploze. To je určitě vyděsí."

Nezapomínám dávat pozor na kytičky. Rozhodně nejsem natolik hloupý, abych nevědomky odpálil sám sebe. V těch vázičkách je má čakra, proto drží pohromadě. Musím detonovat správnou věc. Pakliže můj jíl bude na lístkách všech kunaiů mého týmu, celá poušť bude hořet. Škorpioni, jako všechny zvířata, se budou bát.

Nemůžu se dočkat.


Vezmu si kunaie s lístky i od ostatních, a nalepím na ně svůj jíl. Jednám rychle, v tomhle mám praxi. Jíl lepím na věci celý život. Lepit ho na samotný lístek je ale nelogické, byl by příliš těžký a odtrhl by se v letu. Nalepím jíl tedy na ostří. To je teď stejně prakticky zbytečné. "Vaše kunaie budou asi těžší, tak do jejich házení dejte větší sílu a berte to v úvahu."

A tak, jakmile vylepšené kunaie dopadnou ke škorpionům, se poušť mění v inferno.



(1-2-3)

 
Nami Kaya - 03. října 2019 09:53
konoha_kunoichi_by_isischan95d5hdsai8694.jpg
Mise

Odpověď senseie mě úplně neuspokojila, ale je mi jasné, že z něj víc nedostanu. Kdyby mi to chtěl říct tak to udělá...
Určitě nejsou v pořádku...
pomyslím si. Po cestě domů se zastavím za bráškou. Také jsem ho objala jak jinak.
“Pokusím se udělat vše proto abych se vrátila v jednom kuse a živá.“
odpovím mu a usměji se. Cestou domů jsem zahloubaná do svých vlastních myšlenek. Pořád přemýšlím nad těmi třemi, které jsme zachránili. Mám o ně starost.
Co když jim vymyli mozek a oni teď budou proti nám?
napadne mě, ale pak potřesu hlavou a tyhle starosti zaženu. Když byl čas, kdy se máme sejít u brány tak už jmse my tři čekali na toho tyrana, který si říkal sensei. Měla jsem pocit, že jsem na jeho tváři zahlédla pobavený úsměv, ale to se mi určitě jenom zdálo, tenhle člověk neví co je to úsměv...Ano hlavou mi prolétly vzpomínky na jeho tresty a tréninky za pozdní příchod. Ano... tyran, on se jinak nazvat nedá...ale zase nám zachránil život při poslední misi, což mě opět přivádí k těm třem...Avšak to teď musí počkat, je čas vyrazit. A jak bylo jeho zvykem, nešetřil nás...co mě překvapilo, tak bylo to, že po nějaké chvíli zpomalil, ale bylo to jen kvůli tomu aby nám sdělil, že se máme mít na pozoru.
Tohle mě jednou zabije...
napadne mě. Přikývla jsem na srozuměnou, když nám sdělil, kde se máme držet a přesunula se do pozice v naší formaci, kde mám být a ze všech sil jsem se snažila držet tempo, které sensei určoval a zároveň jsem se snažila dávat pozor na okolí. Netrvalo dlouho a Kioshi, našel botu, co čouhala z křoví a to byl také důvod proč jsme zastavili a proč sensei poslal mě a Kioshio to prozkoumat.
Do ruky si připravím kunai a podívám se na Kioshiho. Společně vyrazíme směr bota abychom zjistili jestli je to jen bota, nebo nějaká past, nebo kdo ví co...
 
Dākuanbā Itami - 14. září 2019 19:20
ninnjadoton5142.jpg
Potvůrky

Po chvíli soustředění vklouzne moje vědomí do země. Je to zvláštní pocit, když najednou nevidím svýma očima a místo toho "vnímám" okolí mimosmyslově, ještě jsem si na něj plně nezvykl. Natáhnu svoje vnímání směrem, kam jsme mířili. Po chvíli zkoumání najdu to na co nás Kamia upozornila. Nevidím co to je zač, spíše vnímám jeho chakru a jak se chová chakra v zemi poblíž těchto stvořeních. Díky tomu jsem schopen zhruba určit o co se jedná a jaký mají tvar.
Asi škorpioni a ne malí, pomyslím si. Našel jsem celkem tři tyhle potvory a ty najednou vyrazí směrem k nám.
Něco jako velcí škorpioni. Našel jsem tři a míří rychle k nám, řeknu ostatním.
Tyto potvory jsou zdejší přirozený lovci. Těm těžko utečeme, ale možná se nám podaří jim vysvětlit, že za tu námahu nestojíme, pomyslím si a sáhnu do kapsy pro kunai a výbušný lístek. Přemístím se, abych byl mezi přibližujícími se potvorami a Sozem a mohl je zablokovat.
Připravte si výbušné lístky. Možná se nám je podaří zastrašit, pokud si uvědomí, že nejsme snadná kořist, řeknu ostatním zatímco připevním výbušný lístek ke kunaii.
Připravím se ho hodit a čekám než se ty potvory objeví na dohled. Pokud do té doby nikdo nevymyslí něco jiného, tak při prvním zahlédnutí potvory hodím kunai a nechám ho vybouchnout u škorpionů.
 
Shinigami - 06. září 2019 20:20
godofdeath25016.jpg
Skrytá Listová vesnice - 16:38 Těžká rána v Zemi Jehel
Arike, Tayuro a Killunia

Tayuro slétl očima ke Killunie a lehce přikývl.
"Wakata."
Pak už se sbíhali z okolí vesničané. Bylo jich docela dost, asi více, než jste čekali. Rozdělit je na tři rovnoměrné skupiny nebylo tak lehké, jak jste si zprvu mysleli. Aby nikdo z vás neměl zbytečně moc příliš mladých, nebo starých vesničanů....no chtělo to chvíli práce a přesvědčování, protože někteří rodinní příslušníci, nebo přátelé chtěli pracovat a cvičit spolu a tak.
Nakonec jste získali tři samostatné skupiny. Tayuro zmizel s tvou svou jako první do lesa kácet stromy. Vyzbrojení pilami a sekerami vám brzy zmizeli z dohledu.
Arike svou skupinu sebral na severní okraj vesnice kde byl malý ovocný sad, tam se rozhodl vesničany trénovat s shurikeny. Byli celí nesví, i když někteří hlavně mladí možná až příliš horliví.
Na Kill zůstala poslední skupina, která se táhla za ní, jako banda kachniček. Pozorně sledovali, co jim bude ukazovat a s čím se jejich trenérka rozhodne začít. Z hlubin lesa byly slyšel otřesy, jak se kácely stromy a z druhé strany vesnice pro změnu drnknutí a zoufalé výkřiky Arikeho, který se snažil naučit vesničany házet s nevalným úspěchem. Možná kdyby jim dal kameny, bylo by to lepší.
Skoro hodina uběhla, jako voda a vaše tréninky pokračovaly. Až po této době si najednou Kill všimla, jak skrze vesnici jejím směrem utíká Arikeho skupina vesničanů.
"Pomoc! Pomozte! Bandité jsou tady! Je tam sám!"
Křičeli někteří hlavně ženy přes sebe, zatímco z dálky se ozývaly zvuky boje.

"Theme!"
Zařval Arike zlostně a sáhl do brašničky.
"Fuuma Shuriken, Kage Fuusha (Shuriken větrného démona, Stínový mlýn)!"
Rozletěl se velký Fuuma Shuriken hned ve stínu toho prvního a pokácel jednu z jabloní, když mířil na jednoho zbanditů, který obratně uskočil z cesty a tasil dvě krátké čepele.
"Shine!"
Ozval se další bandita, který se přihnal z druhé strany a hodil po Arikem kunaie.
"Sunshin no jutsu (Technika problesknutí)!"
Zmizel Arike ze střely a objevil se na větvi jednoho ze stromů. Z ramene mu čněl jeden kunai. Se zavrčením ho vytrhl a zahodil. Nehodlal opět selhat, jako při své poslední misi, když ztratil svého týmového kolegu ještě, než se s ní seznámil a pak padl vyčerpáním. Tentokrát to bude jiné. Tentokrát to musí zvládnout, takové myšlenky mu bubnovaly hlavou.
"Soushuriken no Jutsu (Technika manipulace shurikenem)!"
Vrhl Arike vpřed velké množství shurikenů na drátkách, které omotaly banditu, který na něj hodil kunaie.
"A teď vám vše vrátím!"
Utáhl je, tak že se muž nemohl vůbec hýbat, přechytl drátky do jedné ruky a druhou vytáhl kunai s výbušným lístkem.
"Hááááá!"
Napřáhl se, že ho hodí, ale v tu chvíli se mihlo něco kolem něj. Druhý bandita, na kterého zapomněl ho sekl bolestně do předloktí, takže kunai i s lístkem začal padat dolů ze stromu. Arike zavrávoral.
"Jsi tu sám ty malý šmejde!"
Palčivá bolest prošla Arikemu bokem, když mu muž zezadu zabořil krátkou čepel skrz měkkou kůži a maso. Výkřik bolesti se rozlehl všude kolem. A pak dopadl lístek.
"Shun....."
Pozdě......exploze otřásla stromem, který se málem vyvrátil. Bandita byl kdo ví kde, všude byl jen kouř a sevření drátků na druhém banditovi povolilo. Arike s těžkými oddechy se plazil kus od místa výbuchu a snažil se popadnout dech. Exploze ho pořádně ožehla, spálila oblečení na zádech až na maso. Přiškvařila nohu a trhla dva prsty na levé ruce. Bolelo to, jako čert ale zoufala se snažil dostat někam, kde by se mohl postavit.
Ale kroky za jeho zády se přibližovaly.
"Teď to s tebou skoncuju ty malý sráči!"
Blížil se muž s krátkými čepelemi a když se s námahou Arike otočil na záda viděl rozmazaným pohledem, jak se ten mohutný chlap blíží k němu s jasným úmyslem vykuchat ho jako prase. Pak viděl jen rozmazaný záblesk, když najednou mezi ním a oním banditou stála ladná ženská postava v jouninské vestě se znakem Konohy. Taira-sensei.
"Suiton: Suikōdan no Jutsu (Živel voda: Technika žraločí střely)!"
Viděl, jak Taira-sensei složila ruku do pečetě a jako odnikud se okolo ní zformovala voda a vystřelila proti banditovi. Byl to obrovský žralok, který ho chytl do čelistí a začal s ním mrskat ze strany na stranu. Muž křičel ale bylo mu to k ničemu, jeho potrhané tělo dopadlo o chvíli později do trávy a krev byla rozprášená všude kolem. Taira-sensei vypadala, jako bohyně pomsty a krve, když se na Arikeho obrátila. Bylo to děsivé a fascinující zároveň, jen kdyby na ní mohl lépe zaostřit a pak, když se k němu vydala ucítil ještě něco dalšího, něco ostrého a pichlavého, co se mu zanořilo zezadu do zad v oblasti páteře. Výkřik, který chtěl ze sebe vydat, nepřišel. Bylo to, jako by mu někdo píchl silné anestetikum, najednou se vše zatmělo a tělo již nebylo poslušné. Přišla sladká temnota a slyšel jen vzdálené kroky. Křik a pak bylo ticho.....

Kill doběhla do sadu, až když bylo po všem a viděla tu spoušť a také jak se Taira-sensei sklání i Arikeho, který ležel nehnutě na zemi.
(Popište svůj další postup a pro případné vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)



Skrytá Zemská vesnice - 14:40 Sazenice pro Sunu
Itami, Kamia a Sozo

Na okamžik jste všichni zastavili, když vás Kamia upozornila na to, že je tu v okolí nějaké zvíře.
"Dobrý postřeh."
Kývl uznale Kazuki-sensei a sám se rozhlédl obezřetně po okolí. Kamia to zvíře cítila až moc dobře. Sozovi nezbývalo, než vyčkat, co zjistí jeho přátelé a doufat, že sazenice přežijí tak úspěšně, jako dosud.
Itami pohotově natáhl své vnímání skrze zemi do blízkého okolí, kam až dosáhl. Chvíli to trvalo se soustředit a sžít s novým prostředím, ale pak vše šlo samo. Cítil drobné živočichy v písku, tu a tam nějakou roslinu a pak i ono zvíře.....a nebylo samo v blízkém okruhu asi do dvě stě metrů od vás směrem, kterým jste pokračovali byly minimálně tři. Dle toho, co cítí by se dalo odhadnout, že by se mohlo jednat o určitý druh obřího škorpióna.
Sice panuje všeobecná známost, že čím větší škorpión tím méně účinný jed, ale nedalo se na to spolehnout plně a hlavně u téhle velikosti by mohlo být jen zranění bodcem ocasu smrtící.
Všichni ostatní jsou v nervózním očekávání a pak se vydali tito tvorové směrem k vám. Docela kvapem. I Kamia si mohla povšimnout, že se pachy začaly zesilovat a blížit.
(Popište svůj další postup a pro případné vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Hvězdná vesnice - 15:22 Výlet do Země Lesů
Kiryu, Akemi a Hikaru

Pokračovali jste pomalejším tempem dál. Aya-sensei byla také ostražitá. Ale jak se zdálo, byl to opravdu jen planý poplach. Nicméně onen nepříjemný zvláštní pocit vás jímal stále.
Uplynulo pár dalších minut a ten pocit se vystupňoval.
"Pozor!"
Křikla najednou Aya-sensei a uskočila stranou. Všichni jste uviděli mezi stromy, jak se najednou objevila obří hadí hlava.

Obrázek


Vrhla se na vás, jako na pohyblivé jednohubky.
"Shimata!"
Hikaru proskočil směrem dolů mezi větvemi, aby hadovi unikl. Na Akemi a Kiryua mířil dál s otevřenou hladovou tlamou.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Mlžná vesnice - 15:45 Na stopě zločinu
Liu, Takumi a Hayate

Dveře byly otevřené a v poklidu a tichosti jste vešli dovnitř. Takumi měl ruku na své kataně, kterou měl na zádech a následoval tě o krok pozadu. V příšeří prostorné světnice byl vidět prostý nábytek a vše vypadalo na svém místě. Jako by nikdo neplánoval nikdy odejít. Nebyly tu žádné známky balení, dokonce i postele na zemi v rohy byl ustlány. A vypadá to, jako by někdo odešel teprve před chvílí.
"Tohle je divné, kdyby odešli ve spěchu byly by věci rozházené, určitě by tu nebylo tak čisto. A kdyby nechtěli odejít byly by tu známky boje."
Zamračil se rozešel se stejně, jako ty zkoumat místnost. Prošli jste jí křížem krážem i přilehlou malou světničku, která sloužila patrně hlavně, jako malá dílna, ale nenašli jste nic, co by vám napovědělo, co se tu stalo až....
"Hej Liu."
Zavolal tě Takumi a ukázal rukou na pár bílých peříček, které se povalovaly na zemi.
"Co je to sakra? Neřekl bych, že rybáři chovají husy, nebo loví mořské ptáky."
Odtušil a rozhlédl se kolem.
"Říkám ti, něco tu smrdí."
Zamračil se, jeho oči zkoumavě těkaly po místnosti, jako by hledaly, něco co jste nemohli vidět předtím.
(Popište svůj další postup a pro případné vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.15748500823975 sekund

na začátek stránky