Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Naruto: Nový Věk

Příspěvků: 1109
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Juro Ariaki je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Juro Ariaki
 Postava Dākuanbā Itami je offline, naposledy online byla 18. února 2024 12:48Dākuanbā Itami
 Postava Kaguya Liu je offline, naposledy online byla 11. března 2024 12:24Kaguya Liu
 Postava Nara Aimi je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Nara Aimi
 Postava Ayame Akemi je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:53Ayame Akemi
 Postava Tetsu Kiryu je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:23Tetsu Kiryu
 Postava Kasai Aki je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Kasai Aki
 
Arike - 23. března 2019 13:05
hghgh2308.jpg

Posun

Skrytá Listová vesnice - 14:42 Nepříjemnosti v Zemi Jehel



Pustili mě. Konečně mě pustili z nemocnice a já mohl zas chodit jako každý druhý venku. Sice po mě chtěli, abych se šetřil, ale co jsem byl v nemocnici, tak mi velice ztuhlo svalstvo a celé moje tělo se potřebovalo rozhýbat a opět nabrat ztracenou energii, kvůli zkouškám.
I poté mi nadále vrtalo hlavou, proč to tak vlastně dopadlo. Co jsou mi známé případy, tak po vypotřebování chakry, je jedinec velice vyčerpaný, ale já jsem na to reagoval mnohem hůř a chakra se mi obnovovala mnohem pomaleji než by měla. Je možné, že jsem nějak více náchylný, ale je to divné.

Obdržel jsem vzkaz, dle kterého jsem se měl další den dostavit na místo určení a tak se také stalo. Na místě již byla žena, která dle vzhledu byla Jouninem. Její přítomnost mě malinko zaskočila, ale mnohem více mě zaskočili další dvou Geninové.
S těmi jsem měl pod vedením Sarutobi Senpai.
Trochu mě hlodalo, že tak brzy poté co umřela moje parťačka, kterou jsem ani nemohl poznat mě hned přiřadili k dalšímu týmu.

Ze začátku se jednalo o společné tréninky, které jsem si užíval na rozdíl od souboje na život a na smrt, který mi utkvěl v paměti.
Postupně jsme se sinchronizovali, přesto, že s Tayuruem to šlo velice špatně.
Já jsem se však rozhodl nikde nezahálet a trénoval jsem více své techniky a svou výdrž. Vlastně jsem přemýšlel i o pořízení jiné zbraně než je kunai. Vždy jsem obdivoval šermíře a rád bych se jím stal.

Brzy přišla první mise, která byla sice nudná, ale k mé smůle jsem vyfasoval tu největší bestii co tam byla, takže z obyčejného venčení psů se stala přetahovaná se psem, který měl v síle navrch.
Poté byla mise, kde se skvěle hodila moje bublinová technika, které lapala jednotlivé brouky a věznila je v sobě, načež je ostatní mohli snadno zničit. Bohužel se ukázalo, že většina brouků patřila členovi klanu Aburame.

Přišli i těžší mise, které jsem si již užíval mnohem více a mohl tam uplatnit své techniky, které třeba v případě zvířat byli užitečné.
Pak přišla i Céčková mise, která nás dovedla do Země Vln. Nejraději bych tam zůstal, ale bohužel práce je práce a tudíž bylo potřeba to dotáhnout do konce. Naštěstí nebyli žádné problémy, tedy jeden malý, ale ten se nám povedlo vyřešit.

Dostali jsme další misi. Opět se jednalo o Céčkovou misi, která nás zavedla do země jehel. Náš úkol zněl nějak ve smyslu, že budeme ochranný dohled a k tomu jim pomoci připravit se na případné další ohrožení. Prostě je naučit, jak se bránit.
Senpia nám po cestě ještě úkol zopakovala, když jsme zrovna přijížděla do stanovené vesnice. Tenhle úkol nebyl zas nijak extra pro mě, nerad učím ostatní, ale budu to muset nějak překousnout.
Z čeho jsem měl radost, tak to byla možnost potíží. Stále mě v nitru trápí moje první pokažená mise, kterou stále musím nějak odčinit a odražení, či porážka Zvučných rebelů by mi velice prospěla a to i na sebedůvěře.

Společně s vozkou, Sensei a zbytkem skupiny se vydáváme do vesnice.

 
Shinigami - 17. března 2019 19:41
godofdeath25016.jpg

CCA O 2 MĚSÍCE POZDĚJI (CCA 2 MĚSÍCE PO GENINSKÉ ZKOUŠCE)
Čas plyne, jako voda


Skrytá Plamená vesnice - 13:38 Na cestách severem Země Plamene
Ariaki a Aki

Už jsou to skoro dva měsíce od toho dne, který se vám vryl do paměti a hluboko pod kůži. Skoro dva měsíce od té chvíle, kdy jste si v noci uvědomili, že vás sleduje zahalený černý ANBU a rozhodli jste se varovat vašeho Enkageho. Pamatujete si dobře váš prohraný souboj i to, jak jste se najednou probudili u Ariakiho doma. Pamatujete si, jak jste byli zbití a jste celou noc skoro nespali v obavách, co by se mohlo ještě stát. Noc však přešla v ráno a vy jste vše vyložili Edai-senseiovi. Ten se nad celou věcí chvíli zamýšlel a přislíbil, že vše předá vašim ANBU a také Enkagemu. Když jste se s ním o tom bavili znovu o pár dní později řekl vám jen, že takového ANBU tu nikdo neviděl, ale že jsou hlídky upozorněny a bezpečnost vesnice zpřísněna. Tušili jste, že by mohl mít Enkage pochybnosti o tom, jestli jste náhodou nespali a celé to nebyl jen sen. Alespoň Edai vám zdá se v této záležitosti věřil.
A tak šly dny dál. Černý ANBU šel do pozadí vašich myšlenek, protože bylo třeba soustředit se na mise. Ty první byly samé Éčka. Jen jednoduché úkoly, které nebylo nijak těžké splnit. Támhle někomu pomoci uklidit zahradu, tuhle zase čištění horkých pramenů. Jindy doučování žáka z akademie látky, kterou jste před pár lety probírali. Prostě taková ta rutina, která se dala ve dvou zvládat v pohodě.
Pak zde byly Déčkové mise na které vás Edai-sensei začal brávat protože chtěl ať se něčemu přiučíte. I ty se vám dařilo plnit docela obstojně. S Ariakim jste si na sebe postupně zvykali a učili se souhře. Edai-sensei většinou vše jen sledoval. Dobře vám utkvěla v hlavě třeba mise s chytáním zdivočelého psa. Byla to dobrá mise, kde jste ukázali opravdu týmového ducha. Aki pomocí problesknutí a ohnivých projektilů naháněla psa do správných míst zatímco Ariaki jim nadběhl a díky svým bleskovým myškám jej paralyzoval. Pak už byl odchyt hračka, ač jste si oba odnesli tehdy pár škrábanců a Aki dokonce lehký kousanec.
Během tohoto času jste si nemohli nepovšimnout, že Enkage a další mají starosti. To, co jste si zažili na jihu země u mostu, kde jste zachránili život několika Shinobi byl jen začátek. Dokonce i Edai-sensei se tvářil častěji ustaraně a zamyšleně. Jak čas totiž plynul, tak přicházely zprávy o střetech právě na jihu. I když byla hlídka u mostu záhy obnovena a posílena, stejně byla asi po dvou týdnech napadena a tvrdě zahnána na ústup. Most padl do rukou vzbouřenců a s ním Země Plamene ztratila také své území za mostem na ostrově, kde vládla Země Tygrů.
Jak vám se zármutkem jednoho dne sensei řekl, tak Země Tygrů nyní poskytuje odtrženému území ochranu a to vyvolává nemalé otázky a nepokoje v Zemi Plamene, je předpoklad, že na to Enkage brzy nepřívětivě odpoví. Mohlo by to znamenat začátek války, kterou jste ještě nikdo nezažili. Jedna z vašich dvou Céčkových misí byla doprava zásob právě pro část pohraničních jednotek, které hlídaly, aby vzbouřenci neposunuli jižní hranici ještě dál.
Právě při svých C misích jste poprvé poznali o dost citelněji, jak vám chybí třetí člen do týmu. Právě kvůli tomu vám musel vypomáhat Edai-sensei, který jinak neměl do mise ani zasahovat. Nicméně situace byla, jaká byla a žádala si trošku jiný přístup.
Jak jste se během tohoto času doslechli a zjistili, tak přiřazení vašeho třetího člena do týmu se opět odložilo. Už vám měl být dán, ale opět z toho sešlo. Těžká dědičná nemoc způsobila, že jak rychle jeho život Shinobiho začal, tak rychle i skončil a mladík mohl jen doufat, že se mu podaří žít alespoň trošku normální život.
I Edai-sensei si dělal starosti, že jste stále jen dva, zvláště, když bychom vzali v úvahu, že byste měli dělat stále více Céčkových misí více, než doposud. To si však ve dvou nebudete moci dovolit, pokud se nebude jednat o nějakou jednoduchou misi. Nehledě na to, že jste si více, než dobře uvědomovali, že ve vaší stávající sestavě vás ani nepřipustí k Chuuninským zkouškám, ke kterým se vždy musí hlásit týmy po 3 schválené senseiem. Ne, že by byl v dohledné době vyhlášen termín pro ně, ale i tak. Je to trošku znervózňující.
A právě proto dnes místo toho, abyste někde plnili další misi, se Edai-sensei rozhodl, po konzultaci s Enkagem, že vyrazíte na na sever Země Plamene až k hranicím, protože právě někde tam by měla být malá vesnička, kde se v tuto chvíli nachází jeden mladý Shinobi. Shinobi, který složil Geninské zkoušky, ale z neznámých důvodů nakonec Geninskou čelenku odmítl a vrátil se do své vesnice. Edai-sensei nese čelenku sebou v naději, že se vám podaří jej přesvědčit, aby se stal Geninem a byl vaším třetím členem. Jste na cestě již druhý den klidnějším tempem. Volíte spíše vedlejší cesty, abyste se vyhnuli obchodním karavanám a taky měli příležitost občas si v klidu oddechnout a zatrénovat někde, kde jste nemuseli mít strach, že někoho zasáhnete.
"Pokud to půjde dobře mohli bychom tam dnes k večeru být. Támhle na té louce si dáme pauzu na oběd."
Oznámil Edai-sensei a ukázal na hezké prosluněné místo pře vámi. O okamžik později jste tam již zastavovali.
"Dáme si jen rychlý oddech a budeme pokračovat dál."
Usedl na jeden z větších kamenů, které se tu válely a sáhl do brašničky pro potravinovou pilulku. Ano už i tyhle zásoby jste se naučili používat přece jen je to praktičtější, než sebou nosit jídlo, ač ne tak dobré.
(Popište v kostce své uběhlé dva měsíce a pak navažte na stávající situaci, volnější akce na případné věci, které je třeba vyhodnotit si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 12:47 Obtíže ze Zvučné
Kaya, Kioshi a Yamato

Tehdy zbytek vaší mise byl zahalen v mlze. Byla jsi zesláblá a dost mimo. Pamatuješ si, že jste se dostali ven, že Daiki-sensei a další nesli tebe a další raněné. Kdo na tom, jak byl sis v tu chvíli nevybavovala. Jen jsi doufala, že nikdo při téhle akci nezemřel. Příležitostí bylo až příliš mnoho. Vše ten den odplulo na vlně únavy a spokojeného spánku.
V dalších dnech jsi zjistila, že jsi relativně v pořádku, Kioshi i Yamato to taky zvládli. Dokonce i Inomeho tým dle toho, co vám řekla Daiki-sensei byl v pohodě. Zajatý tým ze Zvučné se vrátil zpátky domů a mise byla tedy úspěšná. Jen Daiki-sensei si na sobě nesl pár dalších jizev. Nezmínil se vám však, jak k nim přišel.
Ještě několikrát v průběhu dalšího týdne vás vyzpovídal z toho, co se tehdy přesně stalo, aby mohl napsat, co nejpodrobnější hlášení. Co se dvou neznámých Shinobi týče, tak těm se podařilo uniknout. Ti, kteří bojovali s vámi před úkrytem a přežili to, byli předání spravedlnosti ve Zvučné, jejich osud je vám zatím neznámý.
Čas plynul a vy jste podstupovali nejrůznější mise. Jak ty Éčkové, kdy jste třeba venčili hromadu štěňat, která vás doslova táhla po celé Konoze, jako praporky za sebou, nebo čištění monumentu Hokagů kvůli nějakému neurvalci, který je popatlal barvou. Postupně se pro vás stávaly brnkačkou a byl to spíše přivýdělek, než že byste neměli na nic lepšího. Daiki-sensei na vás většinou ani nedohlížel, protože byl názoru, že pokud nezvládnete tak primitivní mise, nemá smysl se s vámi párat.
K vaší úlevě a Yamatově spokojenosti jste začali dělat i Déčkové mise, se kterými vám už dával sensei zabrat více. Vybíral ty, které byly co nejsložitější a vždy se táhly hrozně dlouho. Nejhorší z nich bylo asi nést vzkaz do Skryté Písečné, ne jen že to bylo daleko, ale Daiki-sensei vás při tom doslova týral. Opět jste si zažívali nelidské tempo, které pro zpestření doplňoval o průběžné dost tvrdé tréninky. Yamato se tehdy málem utopil v tekutém písku a všichni jste tušili, že cesta zpátky bude ještě horší, než cesta tam. Nehledě na to, že písek jste vyklepávali z oblečení ještě další týden, o tom, jak vám hezky křupalo mezi zubama ani nemluvě.
Jak však šel čas ani vás neminulo světové dění. Rozpad neutrální koalice byl nečekaný zásah, váš Hokage-sama se snažil udržet alespoň některé ze spojenců a dobrých vztahů. Například se Zvučnou, se kterou jste již v minulosti spolupracovali. Situace se tam, jak jste zjistili, vůbec nezlepšila jen zhoršila. Země byla rozvrácená a její Shinobi bojovali mezi sebou. Jak jste se doslechli byly zde dvě strany ta, která byla s Otokagem a pak ta, která byla proti, ti, kdož byli proti se schovávali, prováděli partyzánské útoky a znepříjemňovali zemi život. Proč neměli rádi Otokageho jste se ještě nedozvěděli. Ale z popisů, které vám byly doneseny jste obdrželi bylo jasné, že na straně proti Otokagemu byli také onen tajemný Shinobi s mrtvýma rybama a také ten, co procházel zdmi. Udržet alespoň hlavní část země bezpečnou si vyžadovalo pomoc Konohy, proto také jedna z Céčkových misí, kterou jste podstoupili, byla ochrana zásob pro Zvučnou, další pro změnu ochrana jedné menší vesničky před vzbouřenci. Na tu obzvláště si dobře pamatujete, strhla se tam totiž větší šarvátka, které se účastnilo i několik týmů ze Zvučné. Jeden vám neznámý Shinobi ze Zvučné dokonce přišel o život, bylo zraněno několik civilistů a zabito a zajato několik vzbouřenců. Nakonec se vesničané raději stejně přesunuli blíže ke zvučné, ač to znamenalo opustit své domovy.
Problémů, které vyvstaly v Zemi Čaje jste se neúčastnili, ale slyšeli jste, že tam byly vyslány jiné týmy, které měly za úkol získat zemi zpátky pro Zemi Ohně. Dva měsíce uběhly, jako voda vy jste se dnes sešli na oběd v restauraci. Je to asi dost s podivem a zdá se to, jako nemožná věc, ale tím, kdo zorganizoval tohle posezení s jídlem byl právě váš sensei, který samozřejmě, jak jinak objednal jídlo pro všechny dle svého uvážení. Tentokrát grilované plátky vepřového, žebírka na medu a rýži, prý abyste měli všichni sílu.
Ani Kioshi, ani Yamato se nenechali pobízet a pustili se do žranice, kterou platil, někdo jiný. Když už jste do sebe nacpali značnou část objednaného jídla, všimli jste si, že Daiki-sensei jí jen střídmě, ale jídlo si užívá.
"No a když jste se dostatečně nacpali, přejdeme k tomu důležitému. Čeká nás další mise mládeži."
Usmál se a v tom zlověstném úsměvu jste jasně vyčetli to hlavní, odcházíte už dnes, už po tomhle jídle, takže vzhledem k tomu kolik jste toho snědli dost možná vám bude špatně od žaludku.
"Vyrazíme za hodinu. Přidělili nám Céčkovou misi. Na hranicích mezi Zemí Ohně a Zemí Zvuku je prý nyní nějak rušno, hlásí to alespoň hlídky. Naším úkolem je zjistit, kdo tam operuje, pokud to půjde kontatkovat Zvučnou a předat jim informace a také informovat naše hlídky, aby mohly jednat. Vzbouřence musíme zatlačit zpátky. Poslední dobou až příliš okupují hranice a obchodníci tak nemohou pořádně dojet do ze země do země. Je zde předpoklad, že se střetneme s nepřítelem, ale porazit jej není náš primární cíl. Musíme hlavně zmapovat jejich počty, vybavení a případně analyzovat jejich nebezpečnost. Už tak bude mise nebezpečná až až."
Vysvětlil vám a počkal zdali nebudou nějaké otázky. Kioshi se tvářil zamyšleně, nikomu z vás se asi pomyšlení na další návštěvu Zvučné úplně nezamlouvala už jen proto, jaké to tam teď je, ale na druhou stranu byli tam Shinobi, které jste již trošku znali a potřebovali stále vaší pomoc.
"Sensei proč ten průzkum neprovedou hlídky?"
Optal se zmateně Yamato. Daiki-sensei chápavě kývl.
"Rozumím ti, ale hlídky se musí starat o to, aby zůstaly body průchozí a aby nikdo nepřekročil naše hranice, kdo operuje za nimi a kde již zjišťovat nemohou. Doufám, že jste všichni připravení vyrazit."
Přelétl vás pohledem a zaplatil za jídlo, což znamená za chvíli se sbalit a vyrazit na cestu.
(Popište v kostce své uběhlé dva měsíce a pak navažte na stávající situaci, volnější akce na případné věci, které je třeba vyhodnotit si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 14:13 Čaj čaj čaj a zase jenom čaj
Shokiru, Eremi a Aimi

Od vašeho návratu z oné doručovací mise začal čas běžet docela rychle. Pořád bylo, co dělat a jak vyplnit čas. Tu jste měli trénink s Leirou-sensei támhle zase Éčkovou misi a sbírali v rýžových polích škůdce, onehdy to naproti tomu bylo česání jablek, při kterém vám Shokiru ve skrytu jedné větve skoro na hodinu usnul a proto se vám mise protáhla ještě jednou tolik. Eremi pro změnu málem spadl z jedné vyšší větve, nebýt pohotového zásahu, jak tebe, tak Shokira, když jste Eremiho pomocí stínů na stromě udrželi, ale bylo to jen tak tak. Mimochodem zde vás Leira-sensei trápila zkoušením chození po stromech, abyste se něčemu přiučili.
A když jste netrénovali se senseikou, nebo nebyli na misi trávili jste častěji čas spolu. Někdy jste přemluvili Shokira k tréninku, jindy jste vyrazili někam na jídlo. Ani horké prameny nebyly párkrát výjimkou. No a jak Aimi slíbila jednoho dne přinesla Shokirovi plný košík citrónových kuliček. Shokiru za ně sice poděkoval ale snědl jich na tomto vašem setkání jen pár a zbytek nabízel vám, že si máte dát taky. Sám se při těch svých šklebil, jako by žužlal citrón samotný.
Odkroutili jste si i nějaké ty lepší Déčkové mise, ale vzhledem k tomu kolik času jste trávili tréninky a odpočinkem a vzhledem k tomu, že Leira-sensei byla několikrát vyslána, na misi mimo vesnici, tak jste zase tolik vyšších misí neudělali.
Z těch záživnějších Déčkových misí jste absolvovali například převzetí zásilky čaje ze Země Čaje tedy ještě v době, než se od Země Ohně tato oblast odtrhla a rozhodla se přidat k Zemi Řek z vám zatím neznámých důvodů. Problémy, které měli vaši sousedé ve Zvučné řešily mezitím jiné týmy. Vézt tu zásilku čaje byla docela zábava, byla ho hromada ale nevážil zase tolik. Vypadali jste, jako velké čajové sáčky s nožičkama. A voněli jste krásně ještě týden poté.
Nutno říci, že ve volném čase byl dokonce někdy Shokiru tak ochotný, že s tebou šel na soukromý trénink, abyste procvičili techniky Narů. Čas letěl ani jste nepostřehli, jak dokonce jste si střihli i jednu Céčkovou misi. Tu jste absolvovali, když jste museli do Země Deště, odkud jste eskortovali jednoho bohatého obchodníka mířícího do Země Ohně. Napjatá situace mezi Zemí Deště a Zemí Řek byla dost dobře cítit, protože vaše putování se setkalo hned s několika obtížemi. Nejprve vás nechtěli Shinobi z Deštné pustit na území země v obavě, že jste špióni, následně při návratu jste se připletli do šarvátky mezi Deštnými a Říčními Shinobi, kteří si nevybíravě vyměňovali názory a i když jste mezi nimi jen rychle propluly stálo vás to nemálo úsilí. Nebýt Eremiho, který se, jako šílenec vracel přišla bys o svůj deštník. A co se Shokira týkalo, nervóznějšího, než na téhle doprovodné misi, kde jste byli stále všichni pohromadě a jako na jehlách, jsi jej asi ještě neviděla.
Nakonec vše dobře dopadlo a obchodník byl rád, že se dostal na území, kde nehrozí zatím žádné konflikty.
To však neznamenalo, že i když uběhly už dva měsíce od vašich Geninských zkoušek, že váš život začal být nudný, právě naopak bylo to stále zajímavější a stále více a více nového jste poznávali. Dnes odpoledne po obědě jste se sešli s Leirou-sensei, která vás s úsměvem uvítala.
"Ráda vás zase vidím mládeži, doufám, že jste si od našeho posledního výletu do Deštné odpočinuli."
Začala a opřela se o strom za akademií, u kterého jste se sešli.
"Asi si říkáte, proč jsme se sešli zrovna tady. Není to tak dávno, co jste toto místo opouštěli, jako noví Geninové."
Usmála se spokojeně a pohlédla směrem k akademii.
"A samozřejmě povinností všech Shinobi je pomáhat další generaci v jejich vzdělání."
Začalo vám svítat oč tu kráčí.
"Dnešní mise je sice jen Déčková ale o nic méně důležitá, nebo významná. Já se na ní podílet nebudu, takže veškerá zodpovědnost bude na vás. Vypomůže vám samozřejmě jeden z vyučujících. Vaší dnešní misí bude dohlédnout na třídu z akademie, která jde dnes na výlet mimo Konohu. Budou se učit orientaci v lese a jak přežít v případě, že se náhodou odloučí od týmu. Vy pomůžete vyučujícímu, aby se nikdo neztratil. Třída má prý jen 23 studentů, takže by to mělo být v pohodě. Tady máte seznam žáků snad to v něčem pomůže."
Usmála se a podala Aimi svitek.
"Za chvilku se tu ukáží, takže hodně štěstí."
Mrkla na vás a puf byla v obláčku dýmu pryč.
"Takže máme na starosti studenty akademie, no to bude den."
Odfoukl si Shokiru, který za tím viděl něco náročného.
"No tak Shokiru pomůžeme jim stát se Geniny to přece stojí za to. Taky jsme se tyhle věci učili vzpomeň si."
Byl do věci o dost zapálenější Eremi. No a nedlouho na to přicházel také vyučující se svou třídou. Tenhle vás nikdy neučil, takže jste ho moc neznali, ale ta hromada dětí mluvila za vše, bylo to jako šuškající si vlna.
"Můžeme vyrazit?"
Optal se pro ujištění vyučující.
(Popište v kostce své uběhlé dva měsíce a pak navažte na stávající situaci, volnější akce na případné věci, které je třeba vyhodnotit si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Zemská vesnice - 12:46 Spolupráce s Písečnou
Itami, Kamia a Sozo

Čas letěl rychleji, než jste byli ochotni postřehnout. Vrátili jste se ze své mise a pak už jste byli v jednom kole. Přicházely další mise ať již ty jednodušší Éčkové, kdy jste například pomáhali v místním kamenolomu sochaři, nebo třeba, když jste naháněli ovce po pastvinách. Při této misi se vám ukázala hodně platná Kamia, která svým vrčením nebohé ovečky hnala, kam bylo třeba.
Mimo to jste samozřejmě měli dostatek tréninků a trochu toho volného času pro sebe, kdy ti pilnější z vás trávili čas opět tréninkem, takže zase tolik volného času ve výsledku neměli.
Například Sozo absolvoval několik soukromých tréninků s Kazukim-sensei, Itami oproti tomu volil sólo tréninky sám se sebou, které přinášely také své ovoce. Kamia absolvovala soukromý výlet se senseiem, jehož cíl zůstal ostatním skryt.
Mimo to jste tu samozřejmě měli i Déčkové mise, které jste plnily. Například doručení zprávy osamělému starci, který žil na nepříjemně vysokém pohoří v odlehlé části Země Země. Při tomto výstupu se blýskl za Sozo, který díky svým výbušným broučkům zneškodnil padající kameny a Itami, který ostatní ochránil svým kamenným štítem proti zbytkům, které na vás dopadly.
Docela jste si procvičili vytrvalost jen proto, abyste zjistili, že si stařec posílá nějaké romantické dopisy s blíže nejmenovanou ženou. Samozřejmě jste si museli počkat až si vše přečte a předá vám odpověď u jejíhož psaní se notně docela úchylně pochechtával.
I vaší země se samozřejmě dotklo dění v okolí. Nepokoje a rozpad koalice neutrálních národů byl nečekaný a nikdo nevěděl co očekávat. Hlídky na hranicích byly zesílené a stále v pozoru. Jednou z vašich Céčkových misí bylo právě doručení rozkazů pro jednu z těchto hlídek. Naštěstí se vše obešlo bez větších komplikací a vy jste se doslechli pár novinek o tom, jak je to v Zemi Deště napnuté a že takzvaná Mini Válka je na spadnutí.
Pokud jste si četli zprávy v novinách, někteří z vás možná poznali obrázek hledáného Nukenina, kterého měli někteří tu nepříjemnou zkušenost poznat osobně. Odměna byla za něj vysoká tedy byl určitě velice nebezpečný.
Dle toho, jak byl pár dní Kazuki-sensei zamyšlený si té zprávy určitě všiml také.
Během toho, jak týdny ubíhaly přišlo dokonce několik dopisů z domova i některým příslušníkům týmu.
A tak uběhly skoro 2 měsíce a vy jste byli od dnešního rána na cestách, na další Déčkovou misi. Tentokrát se jednalo o přenos vzácných bylinek, které rostou jen ve vaší zemi vysoko v horách do Skryté Písečné, kde je chtěli zasadit do svých skleníků a zkusit zde pěstovat uměle. Pro upevnění vztahů a spojenectví vaše Tsuchikage Kazekagemu vyhověla a poslala právě vás.
"Pamatujte musíme ty rostlinky udržovat stále v dostatečné vlhkosti a stínu, pokud budou vystaveny přímému slunci rychle uhynou a to horko jim také nebude dělat dobře."
Informoval vás Sensei, každý jste měli v batohu několik sazeniček a sebou několik svitků se zásobou vody.
"Budeme se snažit dostat tam, co nejrychleji, poslední zastávku uděláme na hranicích, než opustíme Zemi Ptáků, pak už to bude trošku horší."
Instruoval vás za cesty sensei. Dostali jste se zatím na okraj Země Země a překročili úspěšně hranice Země Ptáků, které spadaly pod vaše území.
"Sozo zkontroluj a zavlaž sazeničky za běhu. Kamio zkus provést průzkum našeho blízkého okolí, jdi trošku napřed. Není to nepřátelská zóna ale v Deštné to není zrovna růžové a mohlo se něco prosáknout i sem."
Rozdělil prozatimní úkoly Kazuki-sensei a sám srovnal krok s Itamim.
"Jakmile vstoupíme na území Písečné budeme mít zhruba 12 hodin v lepším případě, než ty sazeničky uhynou tak, jako tak. Podmínky jsou tam extrémně nehostinné pro tento druh kytek. Nesmíme se nikde zdržovat a bude třeba držet nepříjemné tempo."
Nejednalo se sice o nic drastického ale Kazuki-sensei to bral vážně.
(Popište v kostce své uběhlé dva měsíce a pak navažte na stávající situaci, volnější akce na případné věci, které je třeba vyhodnotit si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Hvězdná vesnice - 13:39 Výlet do Země Lesů
Kiryu, Akemi a Hikaru

Potom, co jste se rozloučili s Kuličkou se toho dělo dost a dost. Odpočinek vám přišel vhod, ale ani pak jste nikterak nezaháleli. Mimo tréninky, které většinou byly pod dohledem Ayy-sensei jste se samozřejmě účastnili také spousty misí. Začátky se samozřejmě měly hlavně v duchu Éčkových misí ala výpomoc v napráskané čajovně, kdy jste se opravdu nezastavili, ale naproti tomu díky šarmu Akemi a snaživosti kluků jste tam udělali majiteli opravdu rekordní obraty.
Také jste si užili výpomoc s čištěním jezýrka, který jeden nejmenovaný chlupatý medvěd zaneřádil, nejen bahnem a kostičkama rybiček. Tam jste si mohli procvičit chůzi po vodě, protože opravdu nikdo netoužil zahučet do toho co bývalo průzračné jezýrko.
Byly tu však i lepší Déčkové mise, kterých jste se účastnili. Například jste vezli tajemnou krabičku do Země Jezer, která se nakonec ukázala být hlavolamem který skrýval něco uvnitř sebe, než jej však nový majitel rozluští nejspíše to bude nějakou dobu trvat. Při jedné ze svých dalších misí jste se dokonce opět setkali s Kuličkou, kterého jste s jeho páničkou doprovázeli na cestě do Země Země, odkud prý plánovali jít dál do Země Ohně. Nutno říci, že opravdu Kuličkova společnice byla nadrátovaná celou cestu, rozumět jí bylo velice špatně, takže občasné přikývnutí to jistilo a její chůze....no dobře nedalo se mluvit o chůzi, když se vezla na voze s pár svými věcmi. Kulička se mezi vámi vyskytoval tu a tam. Nezapomněl pochválit med, který od vás dostal a samozřejmě se vyptával, kdy by se tak mohl objevit nějaký další, tentokrát byl dokonce ochoten svést na zádech i Kiryua.
I k vám se v průběhů týdnů samozřejmě donesly zprávy z okolí ohledně změn ve postavení Pěti Kagů a také toho, jaké nepokoje panují mezi neutrálními národy. Sice jste od nich byli dost daleko, ale i tak, takovéto roztržky a malé války nepřinášely nic dobrého. A mohly se snadno dotknout i vás. Být malým národem nebylo vždy lehké.
Jedna z Vašich Céčkových misí vás dokonce zavedla do Deštné, kde jste doprovázeli obchodníka, který se vracel do své vlasti a chtěl mít jistotu, že dojde dobře. Na hranicích vás málem zavřeli, ale nakonec vše dobře dopadlo. Jen jste trošku...dobře trošku více zmokli, přece jen Deštná je Deštná. Bojům jste se vyhnuli a bohužel v Zemi dlouho nezdrželi, abyste si jí lépe prohlédli, na to senseika tvrdila, že jsou zde moc rušné časy.
Každopádně, jak šel čas byly najednou dva měsíce pryč a před vámi byla další mise. Vyrazili jste již dnes z rána se svou senseikou směr Země Lesů.
"Pamatujte je to jen Déčková mise a vezeme sice jen semínka stromů, které si objednal zákazník, ale i tak je tato zakázka stejně důležitá. Kiryu ponese váček se semínky. Udržuj se v suchu."
Instruovala vás Aya-sensei, když už jste byli na cestě a Kiryu dostal váček. To bylo ráno, nyní už jste byli skoro na okraji Země Tesáků, tedy blízko hranice Země Lesů. Váš cíl by měla být vesnice na její severovýchodní straně.
"Nosit stromy do lesa je opravdu zvláštní."
Pousmál se pobaveně Hikaru.
"Možná ano, ale jsou stromy, které se zde normálně nedokáží rozšířit a tak jim místní musí pomoci, protože je potřebují."
Vysvětlila Aya-sensei, ač neřekla k čemu přesně je potřebují.
"Zastavíme se krátce na oddech a něco malého na zub a budeme pokračovat, brzo budeme za hranicemi našeho území, takže se mějte na pozoru."
Upozornila vás a sama, když jste zastavili se napila ze své lahve a úlevně si vydechla. Na rozdíl od jiných Aya-sensei nebyla zrovna zastánce potravinových pilulí, takže z brašničky vytáhla jablko, které začala chroustat. Usídlili jste se zatím na zvlněné mýtince, která měla tu kopec, tu nějaké ty stromy a vy jste byli na nejvyšším bodě.
(Popište v kostce své uběhlé dva měsíce a pak navažte na stávající situaci, volnější akce na případné věci, které je třeba vyhodnotit si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Vodopádová vesnice - 13:57 Vetřelci ze Zvučné
Kora, Arate a Ichiro

Od chvíle, kdy jste trénovali poprvé se stařenkou, začal plynout čas rychleji. Pořád se něco dělo, bylo co dělat, a tím pádem o nudu jste se opravdu bát nemuseli.
Hned v dalších dnech jste absolvovali několik společných tréninků pro upevnění spolupráce a vztahů ve vašem týmu. Arate se začínal ukazovat na trénincích jako tahoun týmu, který vás měl snahu tlačit kupředu tím, že sám byl úplně vepředu.
Každopádně posléze jste absolvovali nějaké ty Éčkové mise, bylo jich více, než jste čekali, ale patrně vaše senseika myslela, že potřebuje nabrat zkušenosti na něčem lehčím, než se pustíte do těch složitějších misí. I tak se zde namanulo několik těchto misí, které vám prostě v paměti utkvěly více, než jiné. Prve hned několik Éčkových misí bylo pro vás příjemným překvapením v tom, že si vás opakovaně a naprosto úmyslně objednávala a vyžádávala si konkrétně váš tým ona stařenka, která se kterou jste tehdy trénovali a byla vaší první misí. Celkově jste jí navštívili asi tak čtyřikrát a vždy byla spokojená a vždy jste se setkali s jejím unikátním stylem boje při tréninku, který se již stal prostě její nepostradatelnou součástí. S každým tréninkem jste viděli, že její styl boje možná není ani úmyslný, ale v podstatě každého z vás někdy dostal na lopatky, do kolen, nebo zatlačil do kouta. Nejlépe si asi vždy vedl Ichiro, který se řídil trošku jinými smysly.
No a pak zde byla mise v knihovně, kde jste vypomáhali a tehdy nastal váš první velký zlom. Naprosto nikdo to nečekal....dobře možná trošku Ayako-sensei. Protože pár dní po téhle misi se vám Hanako svěřila, že se rozhodla požádat o přeřazení, které jí bylo schváleno. Nově tedy opustila váš tým a vy jste zůstali jen tři a Hanako se nechala přeřadit jako pomocná Shinobi síla do knihovny, od té doby jste jí potkávali již méně.
Ale váš Shinobi život šel dál a vy jste se nově dostávali i k Déčkovým misím. I v těch jste se docela rozjeli a šly vám mise hezky od ruky, jak dny a týdny míjely. Tak jste se například účastnili doprovodu konvoje obchodníků do Země Blesku, ti měli obavy, že situace, která nastala v původně neutrální koalici drobných zemí, by je mohla ohrozit a tak si najali právě vás, jako doprovod. Byla to jedna z vašich prvních misí mimo vesnici, zabrala vám několik dní ale konfliktům jste se naštěstí vyhnuli. Naproti tomu jste měli možnost navštívit několik drobných vesniček obyčejných lidí, kteří žili své prosté životy no a pak jste dorazili až do země Blesku a tam to bylo úplně něco jiného, co se týče toho, nač jste byli zvyklí z vaší vesnice. Ale i tak jste se nemohli zdržet dlouho. Při téhle misi si stihl Arate ošklivě podvrtnou kotník, když machroval a frajeřil, jak mu bylo zvykem a jak jinak, než mu to na kamenitém podloží ujelo...no pak mu musel Ichiro a někdy i Kora pomáhat, abyste se dostali zpátky do Vodopádové.
Pak tady byly tréninky vytrvalosti Ayako-sensei pod vodopádem, které nebyly jednoduché a byli jste promočení, jako krysy, ale na druhou stranu mělo to něco do sebe pro zocelení a koncentraci, v tomhle se ukázala docela dobře i Kora.
Jelikož jste si vedli dobře následovaly i Céčkové mise, které už byly větším zápřahem ale i s nimi jste si poradili. Mezitím k vám však samozřejmě prosákly informace ohledně situace v neutrálních zemích, ke kterým i Vodopádová patřila. Zůstali jste, jako zemička osamoceni a ostatní si řešili své problémy. Jediný s kým jste udržovali alespoň nějakou formu vztahů a spojenectví byla Zvučná, která byla zahlcená svými interními problémy.
Jednou z Vašich C misí také bylo skrze Vaší zemi a část Zvučné eskortovat posla ze Zvučné, který přinesl pro vás zprávu. Byl vám občasně trošku horko, protože rebelové ze Zvučné se vás snažili chytit ale díky Byakuganu vaší sensei se vám dařilo se jim vyhnout a vše dobře dopadlo.
Dva měsíce byly tatam a vy jste byli od rána na další misi mezi dalšími týmy, které byly vyslány. Na území Země Vodopádů se prý dostalo několik rebelů ze Zvučné. Vašim úkolem bylo lokalizovat je a s pomocí ostatních týmů pokud možno zajmout aby nemohli nadále škodit. O tuto misi vás požádala sama Zvučná.
"Pamatujte pokud dojde na konflikt neváhejte. Oni také váhat nebudou, řiďte se instinktem."
Nabádala vás cestou Ayako-sensei, zatímco jste jí následovali skrze Zemi Vodopádů. Míjeli jste různé menší vodopády a říčky a pátrali, žádný jiný tým zatím nenahlásil žádný kontakt s nepřítelem, nebo se prostě neozvali.
"Na chvíli zastavíme a zorientujeme se."
Dosedla senseika na jeden větší balvan na vrcholu mohutného vodopádu, který se tříštil hluboko pod vámi.
"Možná už utekli."
Usmál se Arate, asi to byla naivní představa ale snad tu ta možnost byla.
"Nebo se dobře schovávají."
Odtušila Kora a rozhlížela se kolem. Mohli jste si všimnout, že vaše senseika občasně pátrá svým Byakuganem po okolí jestli nenajde něco podezřelého, ale zatím bez úspěchu.
(Popiště své strávené dva měsíce v kostce a pak dnešní den včetně započaté mise, pro případné akce si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Mlžná vesnice - 14:17 Na stopě zločinu
Liu, Takumi a Hayate

Toho pozdního odpoledne s tebou šel ven Hayate, prošli jste se prohodili pár slov o stávající misi a oba se shodli na tom, že byste nejraději pro lidi něco udělali, aby se situace zde zlepšila. Nakonec jste skončili při procvičování taijutsu, boje s kunaiem a hodů shurikeny. Trošku jste se zapotili vyčistili si hlavy a tys zjistil, že Hayate i když má své špatné stránky, úplně špatný klučina taky není.
Zbytek vaší mise probíhal již rychleji. Kontaktovali jste Mlžnou a ta poslala další dva týmy, aby celou záležitost prořešila, sami jste se na tom podíleli, ale nic pořádného jste nezjistili. Vždy, když jste našli nějaké potencionální vodítko, tak opět brzy zmizelo. Nakonec byla vaše mise označena za splněnou a plně jí převzal jeden z příchozích týmů, který měl pátrat ještě více, informace k čemu dospěli se k vám už však nedostaly.
No a od té doby už pak čas běžel doslova, jako voda. Dny ubíhali a vy jste trénovali a plnili mise. Zdokonalovali jste se v chůze po vodě, protože s tou jste se setkávali skoro stále, zdokonalovali jste své týmové dovednosti. I nadále se projevovalo, že Takumi je jakýsi tichý vůdce, který jedná s rozvahou a jistotou, zatímco Hayate chce ukázat, za co stojí.
Nejprve jste plnili nějaké ty Éčkové mise, abyste měli více prostoru trénovat a pořádně jste si, jako tým sedli. Z těch, co vám nejvíce v paměti utkvěly to bylo například vypomáhání s rybařením v jedné usedlosti nedaleko od Mlžné. Šli jste totiž na úhoře, kteří byli velice ceněnou pochoutkou. No a jak tomu bývá ne vše se vydařilo a pak jeden takový vláčel Hayateho na vlasci dobrých pár desítek metrů.
Mimo jiné jste pak absolvovali například Éčkovou misi ala prošťouchni odpad....kdy bylo třeba dát do kupy místní kanalizaci, kde se nahromadil odpad všeho možného i nemožného. Byla to asi ta nejsmradlavější a nejšpinavější práce, kterou jste dělali. A jako zkažená ryba jste smrděli ještě týden, ale zvládli jste to.
Když jste s takto osvědčili tak v dalších týdnech jste začali plnit Déčkové mise. Mezitím se k vám samozřejmě začaly donášet zprávy o problémech, které dělá neznámá organizovaná skupina v Zemi Vody. Ryby začínaly mizet na více místech, než jen na tom, kde jste byli vy. A i když se podařilo Mlžným Shinobi odhalit, že za tím někdo konkrétní stojí, stále jim pachatel unikal a problémy se zhoršovaly a stále častěji mizeli také lidé. Pokud by to tímto způsobem pokračoval dál ještě dlouho, tak začne v Zemi Vody určitě docházet jídlo a ceny za něj porostou.
Také jste se doslechli, že Konoha a Kuma poskytla také několik svých týmů, aby s touto situací pomohly, jak se bude vše vyvíjet dál je otázkou.
Každopádně právě díky tomu jste dostali také hned několik misí, kdy jste dělali prostě jen doprovod konvojům s jídlem pro vesnice, kterým již docházelo. Naštěstí nikdo vás nikdy nenapadl a mise byly relativně klidné. Je však otázkou, proč jste se nestali terčem, když konvoj byl chráněn jen vámi a senseiem. Takumi býval stále častěji zamyšlený a mlčenlivý, vypadalo to, že si dělá starosti, nebo je často myšlenkama jinde, než by měl být.
No a čas stále postupoval a vy jste se dostali i k Céčkovým mísím, kdy jste například pomáhali s oslavami na jedné z lodí plujících do Země Sněhu, na jejíž palubě měla proběhnout nějaká forma karnevalu, no a vy jste zde dohlíželi na bezpečnost. Naštěstí se nic nepokazilo až tak zásadně, jen jedno dítě přepadlo přes zábradlí do vody a Takumi ho zachránil, než jste stihli mrknout, když za nim bez váhání skočil šipku. No a pak jste společnými silami museli uklidnit a trošku zpacifikovat jednoho námořníka, který dost přebral a hodlal obtěžovat dámy, které byly místními hosty.
Taky jste viděli sníh a kousky ze Sněžné vesnice. Bylo to úplně jiné prostředí, než jaké jste znali.....a hlavně dost chladné.
No a pak jste se ohlédli a zjistili, že už uběhly v podstatě dva měsíce a vy jste byli dnes vysláni na další misi.
Vyslali vás na ostrůvek na severu od Země Vody. Byla to Céčková mise, která byla opět zaměřená na záhadná zmizení ryb a obyvatel. Dle všeho jedna z vesnic nahlásila, že nedaleko od nich byla na jihu ostrůvku usedlost, kde žila osamoceně jedna rodina, která s nimi najednou přerušila kontakt a když je šli zkontrolovat zjistili, že prostě zmizela.
Jste posláni, abyste to prověřili
"Jakmile tam budeme, zajistíme nejprve okolí, zkontrolujeme, že tam nikdo není a že to není past a až pak se budeme zabývat tím, co se tam stalo."
Oznámil, když jste stáli na palubě menší plachetnice, která vás vezla přes vodu.
"Díky tomu, že máme tenhle parádní odvoz budeme tam do půl hodiny možná dřív, vítr je v náš prospěch a kapitán chce být brzy v kotvišti, kdyby se přihnala bouře, nějak se stahují mračna."
Pohlédl na oblohu, kde se temně leskly mraky, na které mají někteří z vás nehezké vzpomínky.
"Pokud to půjde, tak tentokrát ty pachatele dopadneme a předáme v Mlžné úřadům."
Dodal a zadíval se na vodní hladinu, kterou plachetnice rozrážela.
(Popište své dva uběhlé měsíce a hlavně stávající den a misi a na případné akce si pro vyhodnocení hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Listová vesnice - 14:42 Nepříjemnosti v Zemi Jehel
Arike, Tayuro a Killunia

Jeden den jste byli jen každý sám za sebe, jen Geninové, kteří neměli nic a někteří ještě více již stihli ztratit, ale přišel další den a ním i nový začátek.
Arikeho propustili z nemocnice v následujících dvou dnech od doby, kdy jej přijali, ale nabádali jej stejně, aby se ještě chvíli šetřil, než se mu chakrový oběh srovná do normálu. Každopádně dostal stejně, jako všichni vzkaz na sraz v následujícím dni. Když jste dorazili na místo určení spatřili jste mladou ženu v Jouninské vestě, jak už na vás s lehkým úsměvem čeká.

Obrázek


Husté hnědé vlasy jí spadaly po ramenou a zádech ve dvou tlustých copech zatímco obličeji vévodily dvě velké zelené oči. Postavou byla spíše drobnější a štíhlou, určitě byste jí typovali, jako docela mladou. Někomu by mohlo připadnout, že její ústa jsou trošku širší a v kombinaci se zbytkem obličeje trošku připomínala žabku. Někteří jí mohli dokonce poznat. Uvítala vás a představila se tehdá, jako Sarutobi Taira.....o ní někteří slyšeli, že se jí přezdívá "Rosnička" ale snad měl každý dost rozumu, aby jí tak neříkal nahlas. Pokud někdo trošku tuto mladou Jouninku znal věděl, že se dostala na svůj post docela rychle, takže je dost možné, že bude docela talentovaná.
Každopádně to nebyla jediná změna, další byla ta, že se zde sešel Arike, Killunia a Tayuro, kteří nově tvořili tým.

Obrázek


O Tayurovi jste toho moc nevěděli, jen to, že Geninské zkoušky udělal až příliš době a jinak byl spíše tichý a málo viditelný ve škole s průměrnými výsledky.
Tak či onak tento den začala vaše společná cesta. A že vás Taira-sensei vůbec ale vůbec nešetřila, hned první dny, co se mohli všichni aktivně účastnit jste absolvovali několik kondičních tréninku, pro ucelení fyzičky a spolupráce, která vám zatím moc nešla. Postupně jste se však propracovávali k tomu, alespoň trošku si navzájem věřit a zvyknout si na vedení vaší nové senseiky.
Přišly první Éčkové mise a vy jste začali nabírat zkušenosti přímo z akce.
Venčili jste pejsky, kdy samozřejmě Arike vyfasoval tu největší možnou dogu, která se mezi psy nacházela a ta ho tahala po půlce Konohy. Likvidovali jste škůdce na polích jednoho pána, jen abyste se pak dostali do nepříjemností s jedním členem klanu Aburame, který tam měl své brouky a došlo tedy k nedorozumění, avšak Killunia jich velkou část aktivně vyhubila.
No a pak tu byly třeba ony společné tréninky, kdy jste se snažili bránit vaší sensei, bojovat s figurýnama a tak a nebylo výjimkou, že Tayuro zasypával celé bojiště zbraněma ze svých svitků. Hold ne ve všem s vám už podařilo týmovou práci dotáhnout k dokonalosti.
Inu ale nebylo moc na výběr, protože přišly i nějaké Déčkové mise, kdy jste pomáhali klanu Nara a pomohli zatoulanému stádu jelenů z jejich lesa vrátit se bezpečně zpátky. Tam jste konečně odvedli dobrou týmovou práci.
No a těžší Déčkové mise tu byly ještě o dost těžší Céčkové, kterých jste absolvovali méně, ale to více jste se museli snažit. Při vaší první C misi jste se dostali na ostrov zvaný Země Vln, kde jste doručovali společně s vám neznámým dle všeho důležitým mužem ještě důležitější náklad, měl to být nějaký artefakt, který se měl dostat až do Země Vody místnímu feudálnímu pánovi. O jaký artefakt se jednalo vám nikdo neřekl, ale naštěstí jste se nesetkali s problémy, tedy krom toho, že jste museli dohánět loď, na člunu, když vám stihla uplout, v přístavišti na okraji Země Ohně.
Dva měsíce uběhly, jako voda něco jste se doslechli samozřejmě o rozpadu spojenectví neutrálních národů. Určitě se k vám donesly nějaké další zprávy o jiných novinkách a obtížích no ale ať tak či onak jste byli již od rána na misi. Je to necelá hodina, co jste dorazili do Země Jehel, kde jste měli fungovat, jako ochranný dohled v jedné vesnici na hranicích se Zvučnou, byly zde obavy, že by se mohli rebelové ze Zvučné dostat právě k této vesnici a poškodit jí.
"Je to Céčková mise, takže pozor mládeži. Musíme zajistit bezpečí vesnice, pomůžeme jim se připravit na případné ohrožení, postavit opevnění a ukázat jim, jak držet zbraň. Nemůžou si najímat Shinobi věčně musí se umět bránit i sami."
Vykládala vám Taira-sensei, když jste už mírnějším tempem doháněli jeden obchodní povoz, kde táhl volek a na kozlíku seděl vozka. Měl namířeno tam, kam vy.
"Musíme se mít taky na pozoru kvůli Zvučným rebelům. Ač se Zvučná snaží vše vyřešit, tak je to běh na delší trať a pro rebely je Země Jehel ideální místo, místní vesničané jsou tkalci a hlavně území patří Zemi Ohně, a není tak pevně hlídané, jako Země Ohně samotná. Shinobi tu nejsou tak početní a je dost možné, že nepřátelé se tu dobře ztratí."
Vyjasnila senseika. Když jste se přibližili k vozu a zpomalili úplně vozka si vás nedůvěřivě prohlížel, ale zatím nic neříkal, i když jste jej zdvořile pozdravili.
"Doprovodíme vás do vsi."
Navrhla senseika, ale odpovědí jí bylo jen ticho.
"Patrně se nás místní budou bát."
Zamumlal Tayuro směrem k Killunii.
(Popište své dva uběhlé měsíce a hlavně stávající den a misi a na případné akce si pro vyhodnocení hoďte 3x3 stěnou kostkou.)
 
Shinigami - 06. března 2019 20:02
godofdeath25016.jpg

CCA O 2 MĚSÍCE POZDĚJI (TEDY CCA 2 MĚSÍCE PO GENINSKÉ ZKOUŠCE)

Neklidné vlny ve světě Shinobi
(Pouze zprávy ze světa pro obohacení děje)


Pokračující jednání Velké Pětky!
Jak to z počátku vypadalo, že přehava souhlasících Kagů s připojením šestého člena, by mohla relativně rychle přesvědčit zbývající k podpoře návrhu na přijetí Třetí Yukikage, opak byl pravdou. Jednání se odkládala a přesouvala, protahovala a obnovovala. Třetí Yukikage musela mít opravdu svatou trpělivost, že se díky tomuto jednání ze strany velké pětky neurazila. Na druhou stranu přece jen šlo jí o to podílet se na zabezpečení světa Shinobi, jakožto šestý velký Kage, což už za trošku těch útrap asi stálo.
Hokage a Tsuchikage stáli celou dobu pevně za názorem, že by měla být Yukikage přijata, jako šestý a plnohodnotný člen. Naproti tomu Mizukage dál oponoval nesouhlasem a nechtělo se mu riskovat rozhození již nastoleného systému a narušení křehké rovnováhy, která panovala.
Kazekageho se podařilo občasně nalomit k nesouhlasu, ale nakonec vždy sklouzl zpátky k podpoře přijetí. Možná jen chtěl situaci udělat zajímavější, aby sezení Kagů nebyly taková nuda. Někteří z nich jej za to jistě měli rádi. Říká se však, že pobavení v jeho očích bylo vždy více, než zřetelné, když takovýto nepředvídatelný kousek provedl.
Raikage dlouhou dobu zůstávala bez pevného stanoviska a konečného vyjádření, až po skoro měsíci jednání se začalo zdát, že její neústupnost povoluje a začala přemýšlet o možnostech, že by se Sněžná opravdu připojila.
Ale až asi týden zpátky opravdu vyjádřila otevřeně podporu v této věci po dlouhých úvahách. Jediný, kdo nesouhlasil tedy byl již jen Mizukage. Jednání by se táhla asi ještě hodně dlouho a Yukikage, která na projev dobré vůle poslední necelý měsíc byla se svým doprovodem přítomna v sídle Velké Pětky, jako host, by se domů vrátila s prázdnou, kdyby se, jako hodem mince situace náhle nezměnila.
Říká se, že někdo zahlédl, jak si jednoho z nedávných večerů na jednom z balkónu promluvila stávající Hiro s Mizukagem. Rozmlouvali dlouho a tiše a pak se stejně tiše rozešli a dalšího rána, když opět pětice usedla, aby jednali vyjádřil nakonec Mizukage svou podporu pro připojení Yukikage, jako Šestého velkého Kage. Bylo jednohlasně určeno. Yukikage nadšeně přijala i samotná Hiro jí uvítala na novém postu a slavnostně byl podepsán všem souhlas s jejím přijetím a zároveň Yukikage doplnila svůj podpis na dokument dokládající tuto alianci.....jaký bude další vývoj událostí, když máme nyní Šest Velkých Kage a ne jen pět si někdo netroufá říci, ale kolují zvěsti, že se chystá něco velkého.....možná nějaké oslavy nebo tak? Těžko říci Kagové vše drží dobře pod pokličkou.


Drolící se koalice aneb konec neutrality
Tak, jako dosáhla Velká pětka úspěchu v tom, že se rozšířila na Velkou šestku, tak se naproti tomu vztahy mezi neutrálními zeměmi opravdu vyostřily a koalice neutrálních zemí si zažívala svůj opravdový rozpad. Země Řek se rozhodla úplně odtrhnout od zbytku koalice, oficiální záminka byly vyhrocené vztahy se Zemí Deště. Došlo na několik krvavých šarvátek, do některých z nich se prý připletli také zástupci jiných zemí.
Oficiální odtržení Země Řek proběhlo zhruba měsíc zpátky. Vůči světu Shinobi se rozhodla zatím Země Řek zachovat neutralitu ale svou nevraživost vůči svému Deštnému sousedovi dává více, než citelně najevo.
Země Deště mezitím upevnilo jakési spojenectví se Zemí Trávy.
Také se začalo proslýchat, že Země Kamenů požádala neoficiální cestou skrze Zemi Ptáků o ochranu a případnou pomoc Zemi Země, žádné oficiální informace v této věci však nepřišly.
Země Vodopádů zatím zůstala osamocená, ale proslýchá se, že se snaží udržet spojenectví se Zemí Zvuku a neutralitu se svými sousedy.
Z informací, které přicházejí ze Země Zvuku to vypadá, že i zde mají své interní problémy a zuří zde nějaká skrytá občanská válka, v kteréž nejednou žádala Země Zvuku pomoc Zemi Ohně, která pomohla, jak bylo v jejích silách.
Země Horkých pramenů a Země Mrazů si udržely spojenectví mezi sebou a zaměřily se na obchod se Zemí Blesku.
Taková alespoň byla situace cca měsíc zpátky.
Nepotvrzené zdroje také v posledních dnech tvrdí, že Země Čaje uvažuje o odtržení se od Země Ohně a připojení se k Zemi Řek, což by způsobilo jistě nemalé nepokoje a možné neshody se Zemí Ohně, která se svého území vůči svému malému sousedovi nebude chtít dle předpokladů jen tak dát.
Za dobu, kterou tyto neutrální nárůdky spolu udržovaly vztahy a jisté spojenectví jsou na tom jejich vztahy v tuto chvíli úplně nejhůře.
Skeptici dokonce už mluví i o takzvané možné Válce Malých a Bezvýznamných, jak tyto rozpory nazývají.


Rozkol v Zemi Plamene
Ani Země Plamene se nevyhnula nepříjemnostem. To, co se zpočátku zdálo, jak neškodné šarvátky a rozpory mezi Skrytou Plamenou a jedním klanem na severozápadní části jižního ostrova, který patřil ještě Zemi Plamene.
Z toho, co se dostalo na veřejnost to vypadá, že proběhlo pár tvrdších bojů na mostu, který spojoval zbytek Země Plamene právě s tímto územím. Vzpurný klan, který se odmítl podřídit Zemi Plamene se rozhodl osamostatnit, bohužel díky své nepočetnosti se mu to úplně nedařilo, ač byl schopen se izolovat díky své poloze.
Říká se, že nakonec tento klan požádal o azyl a pomoc Skrytou Tygří vesnici, která se jim rozhodla pomoci a zaštítila je. Tím připadl zbytek území ostrova právě Zemi Tygra. To samozřejmě vyvolalo vlnu nevole ze strany Země Plamene, která chce získat své území zpátky.
V tuto chvíli prý probíhají jednání mezi zeměmi, ale zatím se nezdá, že by se dobraly nějakého výsledku. Je dost možné, že Země Plamene se rozhodne podniknout radikálnější kroky k tomu, aby získalo zpět, co bylo její.
Situace je prý natolik vážná, že se obrátila v posledních dnech k těmto místům i pozornost Velké Šestky a samotné Hiro.
Jak celá situace dopadne se nikdo neodvažuje ani hádat.


Ticho v Zemi Démonů
Ze Země Démonů bohužel žádné nové informace o návštěvnících, kteří připluli přes moře nepřišly. Jako by se po nic zem slehla.


Obtíže v Zemi Vody
V posledních týdnech se k nám také donesly novinky ze Země Vody, kde zažívají nemalé potíže zatím blíže nespecifikovaného charakteru. Ale zdá se, že nějací narušovatelé pořádku sužují ostrovní vesnice odkláněním přísunu ryb a oslabováním tamních komunit.
Dle dostupných zpráv tuto záležitost Země Vody opakovaně řeší ač ne úplně úspěšně. Několikrát se v této věci, jako pomoc také účastnili také Shinobi Konohy a Kumy. Pachatelé však zatím vždy unikli.


Přípravy v Zemi Sněhu
Dle zpráv z posledních dnů se zdá, že Země Sněhu započala velké přípravy. Vypadá to, že se budou chystat oslavy, možná kvůli přijetí jejich Yukikage, do nyní nově Velké Šestky. Samotná Yukikage, by se měla vrátit do své domoviny v příštích dnech. Dle všeho se do této události zapojí celý ostrov, protože Sněžná komunikuje velice aktivně se všemi ostatními zeměmi.
Detailní informace však zatím nebyly zveřejněny.


Exkluzivní zprávy!
Z bezpečných zdrojů můžeme potvrdit, že se objevují zvěsti o nové neznámé organizaci, která se rozhodla hýbat světem Shinobi! Zatím to vypadá tak, že bude trnem v patě Hiro a Velké Šestky. Zatím nebyli chyceni žádní členové této organizace, nebo nebyly tyto informace odtajněny, ale svědectví důvěryhodných osob, které si přejí zůstat v anonymitě nám jasně ukazují, že jejich vliv sahá daleko po světě Shinobi.
Nejednomu poctivému člověku působí tyto zvěsti starosti. Někteří se dokonce obávají otevřené války této organizace proti spojeným silám Velké Šestky, jakmile nabydou dostatečné síly.
Avšak vše jsou zatím jen spekulace. Další zprávy vám budeme dodávat, co nejdříve.

Hledá se!
Hatake Rotsu
Nukenin
Nebezpečnost třídy S
Odměna: 150 000 ryo
Nebezpečný zločinec na útěku. Odměna za dopadení a předání živého či mrtvého nejbližším správním úřadům.
Obrázek



PS: To je z událostí ve světě pro tuto chvíli vše, toto jste mohli někde zaslechnout (spíše útržky než všechno a celé), speciálně na to nereagujte pouze můžete zakomponovat do hry za předpokladu, že vaše postava něco slyšela. Nyní vyčkejte ještě na posuvné příspěvky určené přímo vašim postavám, které brzy přibydou také.
 
Shinigami - 25. února 2019 12:15
godofdeath25016.jpg

INFORMACE K ČASOVÉMU SKOKU V PŘÍBĚHU!


Zdravím všechny své hráče,
dovolte mi nejprve vám všem poděkovat, že jste zde vydrželi tak dlouho a dostali se až do tohoto většího zlomového bodu. Někteří z vás jsou zde o samých počátků jiní později. Příběh se nám sunul sic pomalu, za to příjemně a kvalitně a jsem rád za to, co jste zde tvořili.

Všichni jste úspěšně zakončili svůj další den Shinobiho. Co bude následovat nyní? Jak již nadpis napovídá, dojde k časovému posunu v příběhu, abych neodehrávali každičký jeden den, který si zažijete (ve vašem stávajícím počtu je to takřka nemožné, za předpokladu, že se chceme někam dostat).
Přesnou délku tohoto posunu si ještě rozmyslím, ale pravděpodobně se bude jednat o posun cca o 1-2 herní měsíce. Samozřejmě jste za tu dobu vy ani žádná jiná postava v příběhu nezaháleli a vše šlo dál. To znamená, plnili jste mise, sbírali zkušenosti nabývali na síle, pozorovali světové dění a tak dále a tak dále. To tedy z toho obecného souhrnu.

Co vše to znamená pro vás, jako hráče a hru samotnou?
1. NPC postavy dostanou svou dávku zkušeností a tedy i možné postupy v úrovních
2. Pohne se světové dění, takže dostanete obecné informace o tom, co se ve světě dělo a případně za tu dobu změnilo
3. Proběhne pročištění jeskyně a její úpravy (odstranění neaktivních hráčů, aktualizace homepage a tedy i blogu ect.)
4. I hráčské postavy dostanou svou dávku zkušeností a tedy i možné postupy v úrovních

- S tím se pojí také otázka jak se bude řešit kdo co kolik dostane? K tomu nám pro jednou opět dopomohou kostky.
- Nejprve určíme kolik misí která postava splnila. Zde poprosím o následující hody:
1x Desetistěnou kostkou (hozené číslo = počet splněných misí třídy E)
1x Šestistěnou kostkou (hozené číslo = počet splněných misí třídy D)
1x Třístěnou kostkou (hozené číslo = počet splněných misí třídy C)
- Pokud je v týmu hráčů více, pak se ještě při zpracovávání rozhodnu, zda-li budu jejich hody průměrovat na tým a tedy budou
mít splněný stejný počet misí, nebo zdali to bude stále individuální a někdo z týmu třeba na některé mise z nějakého důvodu nemohl, nebo se jich nezúčastnil
- Zkušenosti dostanete jednak na základě postu, který odepíšete na můj posuvný post (tedy jak hezky vše sepíšete shrnete a s příspěvkem si pohrajete), jednak na základě počtu splněných misí. Zkušenosti dle misí budou přiděleny předběžně následovně:
E mise = 10 zkušeností
D mise = 20 zkušeností
C mise = 30 zkušeností
- Hody proveďte prosím již nyní ať je mohu postupne zpracovat

5. Samozřejmě jsem otevřen nápadům a diskuzím hráčů co se stalo, co mohly nebo nemohly postavy zažít během doby časového skoku. Je možné domluvit se na konkrétních událostech, pokud to bude vyhovovat příběhu, všechny tyto věci mi prosím posílejte případně herní poštou budu se snažit být k dispozici ještě před doděláním úprav a odesláním příspěvků, aby vše hezky navázalo.
6. Jsem ochoten dát potom i prostor pro flashbacky po posunu, pokud bude nějaká konkrétní událost, kterou si budete chtít odehrát (mělo by to být však něco, co nebude příliš táhlé, nebo rušivé pro příběh, flashback bude vždy příslušně označen dle domluvy, aby byl odlišen od normálního dění, v případě potřeby bude dohráván soukromými příspěvky, ať neruší hru.)

Děkuji všem za pozornost, věřím, že se najdou určitě nějaké dotazy, které rád poštou zodpovím, poprosím zatím nepsat další posty do hry, kvůli řešení časovému skoku. V případě jakýchkoli nejasností neváhejte mne kontaktovat. Odpovím a zodpovím vše dle svých časových možností.

Předem se omlouvám, pokud tyto úpravy a změny zaberou nějaký čas, protože toho bude hodně a bude třeba dát na tom záležet, aby všechna soukolí běžela tak, jakmají.

Těším se na další hru.

Váš PJ
Shinigami



PS: Opravdu nechápu, proč můj podpis vždy ztratí tak smrtelně svou barvu :D
 
Tetsu Kiryu - 12. února 2019 20:06
beznzvu3160.jpg

To je teda kšeft

Ayame Akemi


S lahví medu v rukou se vydáme konečně na cestu zpátky. Cítím, že tohle se dá považovat za úspěch.
A proklínám procházku po vesnici, kdy mi těžkne sklenice s medem v rukou víc a víc. Narozdíl od ostatních tak vezmu za vděk Kuličkovou zastávkou, abych nechal unavené paže odpočinout. Celé to utrpení trvá nějaké dvě hodiny, když konečně dorazíme do k domu Ayi-sensei.

,,Ruce mi asi odpadnou." posadím se do trávy a položím si sklenici s medem mezi kolena. Zvednu hlavu až když se Kulička začne loučit.
,,Měj se. Zamával bych ti, ale....no....je to trochu těžký." ušklíbnu se na sklenici s medem. Tuhle sladkou dobrotu jsem si pro dnešek už zprotivil. S určitým sebezapřením předám ten proklatý předmět medvídkovi. Ten ho vezme se značnou jistotou.

,,A odměna za misi?" ozvu se ještě, když se chystá naše setkání ke konci. Když už jsme si tím vším prošli, tak bez slíbené odměny nemíním odejít.
Když se vrátíme zpátky na náměstí, Ayame navrhne návštěvu cukrárny.
,,Pořád Hikarovi dlužíme za ten med, takže jestli není proti, klidně. Já osobně teď sladké asi vynechám." zašklebím se nad představou hromady dobrot. Med bude obsahovat velká většina z nich.
 
Kaguya Liu - 07. února 2019 13:04
_kadaj__by_eeriefaery291114062.jpg

OSTROV NAGI




Konečně se pak objevují i ostatní. Vzhledem k tomu všemu co jsme se dozvěděli, začínal sem mít trochu obavy. Založím si ruce na hrudi a poslouchám své kolegy se senseiem. Sem rád že je tady, pro nás samotné by to bylo opravdu hrozné. Jeho nápad mi zní zcela logicky, bude nejlepší když se toho chopí někdo schopnější. Co více bychom tady my zmohli? Akorát by mohl nastat zmatek, což nikdo napotřebuje.

Na druhou stranu, myslím že chápu i Hayateho. Těm lidem bychom měli pomoci, situace se nebude lepšit tím, že tu budeme jen tak postávat. Celé je to na mně nějak komplikované, mám z toho smíšené pocity. Něco bych dělal rád, od toho tu přeci jsme. Ale s naprostým nedostatkem informací a s minimem zkušeností.. No, je to zkrátka velmi zapeklitá situace.


Při procházce nevěnuji ostatním ani okolí příliš pozornosti, hlavně přemýšlím. Nečekal sem, že to bude takové. Když je tu situace tak vážná, proč se to nezačalo řešit už dříve? Proč nikdo nedal vědět do vesnice? Pomoc by se jistě našla. Mohlo se tak předejít některým věcem. Tohle nebude jen tak. Povzdychnu si a vstoupíme do toho hotelu. Podívám se na senseie a zatvářím se poněkud rozpačitě. Naše vlastní mise.. to tu přeci celou dobu řešíme, né? Co čeká, že budeme dělat? Vím že jsme tu kvůli nedostatku obživy, ale nepochybuji o tom, že to bude mít souvislost i s těmi únosy a ostatními věcmi, co se tu na ostrově dějí.


Sensei nám dá volno a já nějak nevím co bych měl dělat. Nemá smysl se procházet venku, nemyslím že by se nám podařilo zjistit něco nového. A jen tak tu sedět a nic nedělat? To se mi také nechce. Zatím bych si mohl aspoň na pár minut sednout, zkontrolovat své vybavení a napít se. S jídlem počkám až na večeři, ale žízeň mám hroznou. Co asi zrovna dělají ostatní týmy? Je někdo z vesnice v podobně pitomé situaci jako my? Nějak nevím, nemyslím že bychom jen my mohli mít takovou smůlu.


"Půjdu ven. Nechce se někdo z vás trochu protáhnout?" Navrhnu svým kolegům. Nebude mi dělat problém jít sám, ale společností bych nepohrdl. Docela rád bych si teď zacvičil. Trochu se protáhl, zopakoval si hlavně kenjutsu a taijutsu... Kdo ví co nás tady ještě čeká, lepší být připravený.
 
Ayame Akemi - 05. února 2019 21:09
commission_25_by_black_pantheressd2x22fm–kopie1359.png

Skrytá Hvězdná vesnice - Medožrout Kulička


„ Pokud z toho budou problémy, byl to můj nápad.“
Usmála jsem se na Hikara a podívala jsem se na Kuličku. Bylo mi ho líto, moc smlouvu, kterou jeho panička uzavřela, ovlivnit nemohl. Ale mohl alespoň ovlivnit to volání přírody, to je fakt….
Ani mi moc nevadilo, že jsme se ve městě zdrželi, vlastně jsem byla i ráda, že jsme ho tady mohli provést, protože to pro něj jeho majitelka asi neudělá, ale kdo ví. Známe jen jednu stranu příběhu. Kdo ví jak je to doopravdy, třeba nám Kulička kecal a jen z nás vyloudil hromadu medu. Kdo ví…
Přesto, když už to bylo dlouho, zavedli jsme ho k domu naší Sensei. Ta seděla venku a četla si. Tak klidná směna, že?
Pozdravila jsem ji, představila jsem Kuličku a pak pomohla klukům všechno vysvětlit.
„ Bohužel, víc pro tebe teď, Kuličko, udělat nemůžeme. Ale doufám, že sis to aspoň trochu užil.“
Usmála jsem se na něj a pak jsem koukla na Kiryu-kun.
„ To je pravda…Med…“
Uchechtla jsem se. Celou dobu ho vlekl.
„ Opatruj se, Kuličko!“
Usmála jsem se na něj, když jsme se loučili a pak jsem s klukama vyrazila pryč. Nakonec jsem se zastavila tam, kde jsme začali, na náměstí.
„ No… a máme to za sebou!“
Usmívala jsem se od ucha k uchu a rozhlížela jsem se kolem. Usadila jsem se na okraji kašny a dala do vody ruce. Příjemně to chladilo.
„ Nechcete zajít do cukrárny? Jen bych se stavila cestou doma… Mohli bychom oslavit naši první společnou misi.“
Zadívala jsem se na ty dva.
 
Nami Kaya - 30. ledna 2019 17:39
konoha_kunoichi_by_isischan95d5hdsai8694.jpg
Záchrana

Vlk se rozeběhl směrem k zajatcům a snažil se rybě zabránit aby se k nim dostala. Já měla dost svých starostí s rybou druhou. Síly mě opouštěly a já si byla skoro jistá, že tohle nepřežiji. Krom toho...tohle není genjutsu, je to až moc opravdové...schytám dost ran od té blbé kostěné ryby. Ve chvíli kdy se pokusím použít problesknutí, tak zjistím, že nemám dost chakry...ryba do mě narazila a skoro mi vyrazila dech, já spadla na zem...Sleduji tu potvoru jak se ke mě řítí...když tu se ozve praskání a křupání a bouchnutí...v tu chvíli strop praskne a rozpadne se...mě oslepily paprsky ostrého světla a i ty debilní kostěné ryby to překvapilo...zavřu oči a kryju si hlavu před padajícím kamením ze stropu...pak zaslechnu naštvaný hlas...který jsem snad nikdy v životě neslyšela raději. Pomalu otevřu oči a vidím co všechno se děje...je tu sensei...Yamato, Kioshi a další...Inome...přežil...to...Sleduji senseie...který mi podává ruku a mluví na mě..a USMÍVÁ SE?! Podám mu svou ruku a nechám si pomoci na nohy, které se mi třesou. Snažím se na nich uderžet veškerou svou vůlí. Vlka jsem ihned odvolala aby si šel odpočinout...odvedl dobrou práci...
"Přišli jste právě včas...sensei..."
poznamenám...líp s to načasovat fakt nemohli.
"Omlouvám se, byli bychom tu dříve...ale v lese nás zdrželi shinobi..."
promluvím tiše a sleduji Yamata, jak zachraňuje zajatce, šla bych mu pomoct, ale v tuhle chvíli mě moje nohy odmítají poslouchat...jsem ráda, že na nich stojím. Zamračeně se rozhlédnu kolem.
"Ještě tu byli dva...jeden byl se mnou tady...patřily mu ty kostěné věci...a ten druhý...dokáže...se pohybovat zdí...a to doslova...no...asi vzali roha...sensei...můžeme odsud vypadnout?"
moje srdce buší jak splašené ze strachu...bála jsem se, že oni zemřou...bála jsem se o Inomeho a o svůj vlastní život...A krom toho v hlavě mám spoustu otázek, které mi asi nikdo nezodpoví, jako třeba co byli zač ti dva a nebo proč je zajali? Čím dříve odsud zmizíme tím lépe, v tuhle chvíli jsem zralá na postel...ani nevím jestli mám někde nějaké poranění...nebo ne...
 
Moko Ichiro - 30. ledna 2019 12:10
ichiro3267.jpg

SKRYTÁ VODOPÁDOVÁ VESNICE - Po misi


Na znamení díků nad její pochvalou jsem učinil mírnou poklonu hlavou s vděčností. Cítil jsem se maličko rozpačitý z jejích slov. „Mockrát děkuji. Udělám vše, co bude v mých silách, abych byl ještě lepší.“ Pronesl jsem tiše. Byl to slib. Nejenom pro mě. Obklopoval mě pocit, že úspěch jednoho z nás bude úspěchem i toho druhého. Ať už byla stařenka kýmkoliv, cítil jsem s ní jistou dávku spřízněnosti, ze které jsem se nedokázal vymanit. Možná by to někdo nazval souznění duší, ale já se příliš okultními a duchařskými záležitostmi nezabýval. Faktem zůstávalo, že jsem starou paní byl silně imponován. Vnímal neviditelné vazby a v duši cítil, že mi dva nejsme rozdílní. Že bychom možná mohli být i jednou a tatáž osobou…

Byl to i důvod, proč jsem se v její přítomnosti cítil tak příjemně a snadno zapomněl na situaci, která nás obklopovala. Jako by pro mě byla nejbližším členem mé rodiny, nejlepším přítelem i průvodcem. Přestože ve skutečnosti nebyla pravděpodobně ani jedním. „Rádi opět přijdeme.“ Souhlasil jsem s drobným pousmáním na své uvolněné tváři poté, co jsem následoval její šouravé kroky do jejího domu a usadil se na zem po vzoru svých společníků. (Nutno dodat, že absence polštářku pod mým zadkem mi vůbec nevadila… možná díky tomu, že jsem je beztak ani neviděl.)

Zbytek času jsem strávil nasloucháním staré paní, která se rozpovídala o různých věcech, stejně jako nasloucháním ostatních, kteří jí podporovali v její hovornosti. Byl jsem…spokojený. Ne, že bych se více sblížil s ostatními, ale dnešní den byl jedním velkým příjemným překvapením. Pocity, které mě nyní naplňovaly, se mi líbily… plné optimismu a pozitivních vyhlídek. Svou odpověď stařence jsem mínil vážně. Rozhodně jsem starou paní plánoval v budoucnu opět navštívit. Když už pro nic jiného, tak pro ten klid v duši, spokojenost a další trénink, který jsem tady získal.

Ze spokojené hibernace mě vytrhl až Aratův hlas. Tato meditativní chvíle se starou paní nad šálkem čaje utekla až příliš rychle… a já se nachytal, že se mi nechce odejít. I přes to, že zůstávat je nezdvořilé. Nicméně Arate měl pravdu. „Děkujeme za čaj a za příběhy. Přeji příjemný zbytek večera.“ Poděkoval jsem zdvořile s úklonou těsně před tím, než jsem chvatně následoval kroky ostatních svých společníků.

Když jsme byli venku a za námi se zavřeli dveře, nechával jsem spíše ostatní, aby rozhodli, jak dál. Sám jsem netušil, kde naší Sensei hledat, abychom jí nahlásili dokončení mise. Setrvával jsem v mlčení a schovaný ve svých příjemných pocitech ze své první mise, co nejdelší možnou dobu. Nechtěl jsem se ještě probouzet z tohoto příjemného „snu“. Ovšem pokud na mě mí společníci mluvili, musel jsem chtě nechtě reagovat, i když spíše takovým tím sucharovským způsobem stručných odpovědí bez přídavku vlastní iniciativy, takže bych se ani nedivil, kdyby pokusy o konverzaci skončili nějak rychle.

Po nahlášení se u Sensei, jsme se rozešli a já zamířil domů. Nevím, proč jsem se usmíval. Možná jsem byl na sebe hrdý, ale když jsem své lehké pocity po cestě rozebíral, zjistil jsem, že nemám být na co hrdý. Ne na sebe… spíš jsem byl hrdý na starou paní? Na tu možnost se setkat a seznámit? Ano, to bude ono. Díky odpočinku nad čajem jsem se nyní cítil opět pln sil. Přišel jsem domů akorát na večeři, takže jsem měl skvělou příležitost vyprávět své dnešní zážitky rodičům. Asi to bylo prvně po delší době, co jsem měl chuť vyprávět něco ze svého dne… Matka byla potěšená… Poznal jsem to. Líbilo se jí, že jsem měl pestřejší den než obvykle. U otce jeho emoce nebyly tak čitelné… stejně jako vždy, ale vypadalo to, že si mé nabuzenosti všiml, protože mě po večeři vybídl, abychom si spolu zatrénovali. Sám jsem se cítil až příliš živý. Příliš nabuzený. Nemohl jsem jít spát takto!!

Jelikož jsem mluvil o tom, že jsem se starou paní trénoval s kunaiem, otec zvolil, že bude nejlepší se nyní zaměřit tedy víceméně na trénink ninjutsu. Nemohu přece pořád spoléhat jen na své svaly… Nesmím v užívání čakry zakrnět! „Otče? Znáš Hyugu – Sensei?“ Otázal jsem se při své první příležitosti na svou senseiku, zatímco jsem se v duchu připravoval. Taigakure Sutairu: Mizuyaiba nebyla nejjednodušší technika. Samotné její vyvolání bylo poměrně náročné a následné její udržování spotřebovávalo také dosti energie. Proto jsem otci i rozuměl, že je vhodné trénovat všechny své stránky… čím dřív se svých nedostatků zbavím, tím dříve budu schopnější čelit nepřízni osudu a prosadit se. Dokázat sobě, otci i ostatním, že nejsem chudák! Že na mě mohou být hrdí! Že si zasloužím být ninjou!!



HOD: 2; 2; 1


Cítil jsem, jak se v mých rukou formuje vodní čepel a soustředil jsem se na tvar a její délku. Cítil jsem chladivou čistou vodu, jak pulzuje v mých rukou, jak je nucena držet svůj tvar a jak se vzpouzí mé myšlence, mé představě, mému přání. Vzápětí jsem s čepelí na otce zaútočil. Při prvním nárazu našeho ostří, jsem si uvědomil, jak má práce je nedokonalá. Jak moc práce před sebou mám! Ale odmítal jsem se vzdát! Dál jsem se snažil udržovat mysl jako nezčeřenou vodní hladinu. Snažil jsem se vytříbit si představu čepele a navést vodu dle mých představ. Při tom všem jsem naslouchal otcovu dechu, krokům, ohýbání větru, který mezi námi na dvoře vířil. Vedl jsem svou čepel směrem na otcův bok. Následoval kryt a nový útok. Chvatný úskok dozadu a opět výpad, tentokráte směrem na krk. Sledoval jsem otce svým nevidoucím zrakem. A naslouchal jeho slovům a radám. Neukazovat své úmysly příliš brzo. Hlídat si vzdálenost čepelí a těl. Číst v náznacích. Nenechat se napálit. Dýchat pravidelně a nepostřehnutelně. Nerozptylovat svou mysl! Klidná hladina!! Klidná hladina!! Tak je to ono… čepel musí být přirozenou součástí těla… mysli… musím pro ni dýchat! Ona musí dýchat pro mě! Nepolevovat!! Vydržet!! Musím zesílit! Musím prohloubit svou výdrž! Jak chci bojovat, když neudržím svou čepel ostrou a schopnou boje?! Jak chci bojovat, když se mi rozpadne v ruce?! Otočka, výkryt, nepatrný sek směrem na stehno. Pozor na rovnováhu! Přichází otcova záplava ran! Pozor!! Málem! Byl jsem blízko! A…

Nevím, jak to celé dlouho trvalo. Faktem zůstává, že jsem skončil před otcem v kleče a zprudka dýchal. Měl jsem dost. Tělo se mi chvělo námahou. Kolem nás plápolaly plameny loučí. Muselo být pěkně pozdě. „Dobrá práce synu. Jen tak dál! Jen tak dál.“ Zabublal otec spokojeně, jako voda prohánějící se mezi balvany. „Opláchni se a odpočiň. Je čas jít spát.“ Konstatoval se smíchem, když vzhlédl k obloze. Nevím, co na ní viděl. „Jsem to dnes asi trošku přehnal.“ Smál se napůl bezstarostně a provinile zároveň. Pravděpodobně jsme kolem sebe kroužili tedy dlouho. „Děkuji otče za dnešní lekci.“ Pousmál jsem se stěží, při drobné úkloně na projev vděčnosti a pokory… úcty k vůdci klanu… asi si umíte představit, jak ta úklona vypadala, když jsem si připadal jak zmuchlaný papír. „Dobrou noc.“ Popřál jsem mu ještě než jsem se konečně začal ploužit do svého pokoje…Když jsem tváří padal do peřin, v mysli mi vytanula myšlenka na sprchu… až ráno…


 
Shinigami - 29. ledna 2019 20:56
godofdeath25016.jpg
Skrytá Vodopádová vesnice - 17:36 Shinobi trénink aneb zázračná stařenka
Kora, Arate a Hanako a Ichiro

Stařenka se usmála a podala Ichirovi roztřesenou rukou jeho kunai.
"Jsi milý mladík."
Pokývla stařenka a rozšourala se do svého domu.
"A také velmi talentovaný, určitě z tebe bude dobrý Shinobi."
Dodala, jakoby nic spíše k Ichirovi. Všichni jste jí nakonec následovali k ní domů, kde vám pokynula, abyste se usadili okolo nízkého stolku na polštářky a za chvilku se už vracela s horkým čajem, který vám rozlila do kalíšků a usadila se k vám také.
"Už dlouho jsem se necítila po tréninku tak dobře. Vaši misi můžete považovat za splněnou. A pokud budete mít někdy čas a chuť můžete se zase zastavit na trénink. Budu jen ráda."
Usmála se opět vlídně stařenka a napila se svého čaje. Její pohled však prozrazoval, že se hlavně těší na další možný trénink s Ichirem, možná proto, že jsou si podobnější, než se jim zdá. To, proč stařenku nikdy nepřijali na akademii zůstalo nezodpovězenou otázkou.
Naproti tomu dozvěděli jste se od ní během čaje, pár novinek z vesnice, pár příběhů o velkých Shinobi, se kterými se za svůj život setkala, nebo o kterých slyšela a pak si také postěžovala nad tím, že je ve Vodopádové moc vlhko na její růže, které stále zahnívají a špatně rostou.
Čas běžel ani jste nevěděli jak, avšak ne nepříjemně. První, kdo se rozvzpomněl na to, kolik je hodin byl Arate.
"Už se připozdívá, měli bychom se hlásit o dokončení mise. Nehledě na to, že bychom zde neměli obtěžovat takhle navečer."
Snažil se znít omluvně. Stařenka na něj vlídně pohlédla.
"Chápu vaše povinnosti volají, děkuji za návštěvu mládeži, opatrujte se a někdy se zastavte na čaj."
Pokývla a sama dopíjela svůj kalíšek. Vy jste mohli volně odejít.
(Popiště svůj zbytek dne, volnější akce, ukončete příspěvek zakončením dne.)


Skrytá Hvězdná vesnice - 16:25 Požírač medu zvaný Kulička
Hikaru, Kiryu a Akemi

"Bohužel s pítím je to takové a ještě horší."
Posteskl si Kulička a trošku útrpně se podíval na dům.
"A nepočítejte s tím, že ráno na tom bude zrovna ona lépe, to bude vyrovnávat kocovinu."
Ubezpečil vás. Hikaru se na své společníky podíval a krátce se zamyslel.
"Snad z toho nebudou problémy, když najdeme nejprve Ayu-sensei."
A tak jste se rozhodli a vyrazili hledat Vaší sensei. Zabralo vám to skoro dvě hodiny dostat se k jejímu domu....jo hold Kulička obdivoval každý kout vesnice. A do některých koutů určitě nikdo nebude chtít nějakou dobu šlapat. Jak Kulička prohlašoval, volání přírody neporučíš.
Aya-sensei si zrovna četla na lavičce před svým domem, když jste jí zastihli. Vzhlédla k vám a usmála se.
"Jak vidím, vaše mise byla úspěšná.....ač ten malý vypadá nějaký nespokojený."
Pohlédla na Kuličku a dala vám prostor vše vysvětlit ohledně jeho situace. Poté následovala odmlka, kdy vás nechávala v napětí, jak to bude dál.
"Dobrá práce mládeži. Můžete si jít odpočinout, Kuličku převezmu a promluvím si s ním a pak i s jeho paničkou. Uvidíme, co se bude dát dělat. Vy si odpočiňte, vaše mise je splněná."
Usmála se na vás Aya-sensei. Kulička pohlédl tázavě na vás ve své malé podobě a pak na senseiku.
"Asi nemám moc na výběr......ale moment.....můj medík!"
Zamával tlapičkama, aby se nezapomnělo dát mu tu nehorázně velkou flašku medu. Aya-sensei vás jen tázavě pozorovala.
"To je dlouhý příběh."
Podrbal se ve vlasech Hikaru.
(Popište zbytek svého dne a zakončete svůj den na konci příspěvku.)


Skrytá Mlžná vesnice - 16:15 Ostrov Nagi a problémy s rybami
Liu, Takumi a Hayate

O hodinu později jste se sešli na nábřeží a vyměnili si všichni čtyři ustarané pohledy. Sensei se mračil a Takumi i Hayate se také netvářili moc vesele.
"Ta zmizení jsou dost velké zhoršení situace, to už není jen o nedostatku ryb."
Zamyšleně si podepřel bradu Takumi a pohlédl na senseie. Ten na chvíli odmlčel a hleděl do prázdna.
"Obávám se, že tohle je mimo naše síly. Tahle mise spadá už minimálně pro Chuuniny. Kontaktuji Mlžnou, aby sem poslali posily, které nám pomohou celou situaci vyřešit, nebo to tady převezmou."
Vyřkl ten hořký ortel sensei. Hayate vytřeštil nevěřícně oči.
"To nemyslíte vážně sensei! Nemůžeme čekat. Oni nás potřebují, to přece nejde!"
Takumi ho však zpražil klidným rozvážným pohledem.
"Sensei má pravdu, je to mimo naše zkušenosti. Může to být mnohem závažnější, než se zdá a tím, že bychom ohrozili sami sebe, bychom mohli další skupině jen přidělat další práci."
Jamiro-sensei pokývl nad Takumiho slovy.
"Myslí ti to Takumi a to je dobře. Jsem rád, že se učíš."
Pochválil jej a mávl na vás, abyste jej následovali. Další hodinu jste strávili procházkou po pobřeží až k jednomu malému hotelu, který byl téměř prázdný. Moc hostů zde nebylo, bohužel posledními událostmi je zde docela odliv ruchu.
"Odpočineme si a v dalších dnech uvidíme, jak to bude, navíc máme pořád ještě vlastní misi."
Upozornil vás sensei, když zaplatil větší pokoj, kde jste měli zůstat a pak vám dal volno.
(Popište zbytek svého dne a zakončte jej.)


Skrytá Listová vesnice - 16:46 Aréna
Kaya, Kioshi a Yamato

Udýchaně ses rozhlédla kolem a poslala svého vlka směrem k zajatcům. Kývl a se štěknutím vyběhl. Jedna ryba jej pronásledovala a několikrát se s ním střetla. Vlk jí bránil v postupu sveřepě. Ty ses mezitím bránila té druhé, která dorážela a občasně do tebe tvrdě narazila. V jedné chvilce jsi se pokusila přemístit pomocí Shunshinu, ale zjistila jsi až příliš pozdě, že tvé zásoby chakry jsou dost nízké. Ryba do tebe narazila hlavou a skoro ti vyrazila dech, když jsi padla na zadek. Pak jsi viděla její rozevřenou tlamu, jak se řítí přímo na tebe.
A taky jsi uslyšela křup.....křup křup.......a pak buuuuuuuch.......shora tě oslepily paprsky ostrého světla, když strop praskl a rozletěl se na tisíce malých kousků, které na vás pršely, i ryby se zastavily. Dobitý vlk se snažil zvednout na nohy a ty popadnout dech.
Následně se vše dělo opravdu rychle a bylo to, jako sen. Z nebe začali padat Shinobi, hned toho prvního jsi poznala více, než dobře.
"Hrrrrráááááááááá!!!!!! Katon: Gouryuuka no jutsu (Živel oheň: Technika obří dračí hlavy)!
Uslyšela jsi mohutný a dost naštvaný hlas Daikiho-sensei, který v letu vypustil plivnutím obří ohnivou dračí hlavu, která se prohnala před tebou a doslova vaporizovala kostěnou rybu před tebou. Žár, který jsi cítila, byl obrovský, nevídaný a ničivý, musela sis zaclonit oči. A i tak jsi měla pocit, že tě to připeklo. Se zaduněním před tebe do podřepu dopadl Daiki-sensei s divokým pohledem a začal kontrolovat okolí.
Když jsi se podívala směrem ke svému vlkovi spatřila jsi, jak se tam právě sunshinem přemístili Yamato a Shikagi, které sebou vzal Kioshi, který z těžkým oddechem padl na koleno. Shikagi okamžitě složil pečeť a zachytil stín ryby, která se snažila prchnout. Vzápětí shora přistála obří pěst Cho, která rybu rozdrtila na prach a když se opět zmenšila dosedla ladně na zem spoledně s Inomem, kterého podpírala. Yamato se jal osvobozování zajatců. A po tom divném mladém Shinobi ani tom, co procházel zdí nebylo ani vidu ani slechu.
Daiki-sensei zpocený těžce oddechoval a slétl očima na tebe.
"Trošku jsem se zdržel, čekal jsem vás trochu dříve, ale lépe pozdě, než nikdy."
Pousmál se a nabídl ti ruku, aby ti pomohl vstát na vratké nohy. Jak se zdá vše dobře dopadlo a vaše mise byla úspěšná, i když to vypadalo místy dost nepřívětivě. I tak ti zůstaly v hlavě viset nezodpovězené otázky.
(Popište nastálou situaci, popište váš odchod směr Zvučná vesnice a zakončete svůj den.)
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.17548394203186 sekund

na začátek stránky