Andor.cz - Dračí doupě online

Skrytá Vodopádová vesnice - 17:36 Shinobi trénink aneb zázračná stařenka
Kora, Arate a Hanako a Ichiro

Stařenka se usmála a podala Ichirovi roztřesenou rukou jeho kunai.
"Jsi milý mladík."
Pokývla stařenka a rozšourala se do svého domu.
"A také velmi talentovaný, určitě z tebe bude dobrý Shinobi."
Dodala, jakoby nic spíše k Ichirovi. Všichni jste jí nakonec následovali k ní domů, kde vám pokynula, abyste se usadili okolo nízkého stolku na polštářky a za chvilku se už vracela s horkým čajem, který vám rozlila do kalíšků a usadila se k vám také.
"Už dlouho jsem se necítila po tréninku tak dobře. Vaši misi můžete považovat za splněnou. A pokud budete mít někdy čas a chuť můžete se zase zastavit na trénink. Budu jen ráda."
Usmála se opět vlídně stařenka a napila se svého čaje. Její pohled však prozrazoval, že se hlavně těší na další možný trénink s Ichirem, možná proto, že jsou si podobnější, než se jim zdá. To, proč stařenku nikdy nepřijali na akademii zůstalo nezodpovězenou otázkou.
Naproti tomu dozvěděli jste se od ní během čaje, pár novinek z vesnice, pár příběhů o velkých Shinobi, se kterými se za svůj život setkala, nebo o kterých slyšela a pak si také postěžovala nad tím, že je ve Vodopádové moc vlhko na její růže, které stále zahnívají a špatně rostou.
Čas běžel ani jste nevěděli jak, avšak ne nepříjemně. První, kdo se rozvzpomněl na to, kolik je hodin byl Arate.
"Už se připozdívá, měli bychom se hlásit o dokončení mise. Nehledě na to, že bychom zde neměli obtěžovat takhle navečer."
Snažil se znít omluvně. Stařenka na něj vlídně pohlédla.
"Chápu vaše povinnosti volají, děkuji za návštěvu mládeži, opatrujte se a někdy se zastavte na čaj."
Pokývla a sama dopíjela svůj kalíšek. Vy jste mohli volně odejít.
(Popiště svůj zbytek dne, volnější akce, ukončete příspěvek zakončením dne.)


Skrytá Hvězdná vesnice - 16:25 Požírač medu zvaný Kulička
Hikaru, Kiryu a Akemi

"Bohužel s pítím je to takové a ještě horší."
Posteskl si Kulička a trošku útrpně se podíval na dům.
"A nepočítejte s tím, že ráno na tom bude zrovna ona lépe, to bude vyrovnávat kocovinu."
Ubezpečil vás. Hikaru se na své společníky podíval a krátce se zamyslel.
"Snad z toho nebudou problémy, když najdeme nejprve Ayu-sensei."
A tak jste se rozhodli a vyrazili hledat Vaší sensei. Zabralo vám to skoro dvě hodiny dostat se k jejímu domu....jo hold Kulička obdivoval každý kout vesnice. A do některých koutů určitě nikdo nebude chtít nějakou dobu šlapat. Jak Kulička prohlašoval, volání přírody neporučíš.
Aya-sensei si zrovna četla na lavičce před svým domem, když jste jí zastihli. Vzhlédla k vám a usmála se.
"Jak vidím, vaše mise byla úspěšná.....ač ten malý vypadá nějaký nespokojený."
Pohlédla na Kuličku a dala vám prostor vše vysvětlit ohledně jeho situace. Poté následovala odmlka, kdy vás nechávala v napětí, jak to bude dál.
"Dobrá práce mládeži. Můžete si jít odpočinout, Kuličku převezmu a promluvím si s ním a pak i s jeho paničkou. Uvidíme, co se bude dát dělat. Vy si odpočiňte, vaše mise je splněná."
Usmála se na vás Aya-sensei. Kulička pohlédl tázavě na vás ve své malé podobě a pak na senseiku.
"Asi nemám moc na výběr......ale moment.....můj medík!"
Zamával tlapičkama, aby se nezapomnělo dát mu tu nehorázně velkou flašku medu. Aya-sensei vás jen tázavě pozorovala.
"To je dlouhý příběh."
Podrbal se ve vlasech Hikaru.
(Popište zbytek svého dne a zakončete svůj den na konci příspěvku.)


Skrytá Mlžná vesnice - 16:15 Ostrov Nagi a problémy s rybami
Liu, Takumi a Hayate

O hodinu později jste se sešli na nábřeží a vyměnili si všichni čtyři ustarané pohledy. Sensei se mračil a Takumi i Hayate se také netvářili moc vesele.
"Ta zmizení jsou dost velké zhoršení situace, to už není jen o nedostatku ryb."
Zamyšleně si podepřel bradu Takumi a pohlédl na senseie. Ten na chvíli odmlčel a hleděl do prázdna.
"Obávám se, že tohle je mimo naše síly. Tahle mise spadá už minimálně pro Chuuniny. Kontaktuji Mlžnou, aby sem poslali posily, které nám pomohou celou situaci vyřešit, nebo to tady převezmou."
Vyřkl ten hořký ortel sensei. Hayate vytřeštil nevěřícně oči.
"To nemyslíte vážně sensei! Nemůžeme čekat. Oni nás potřebují, to přece nejde!"
Takumi ho však zpražil klidným rozvážným pohledem.
"Sensei má pravdu, je to mimo naše zkušenosti. Může to být mnohem závažnější, než se zdá a tím, že bychom ohrozili sami sebe, bychom mohli další skupině jen přidělat další práci."
Jamiro-sensei pokývl nad Takumiho slovy.
"Myslí ti to Takumi a to je dobře. Jsem rád, že se učíš."
Pochválil jej a mávl na vás, abyste jej následovali. Další hodinu jste strávili procházkou po pobřeží až k jednomu malému hotelu, který byl téměř prázdný. Moc hostů zde nebylo, bohužel posledními událostmi je zde docela odliv ruchu.
"Odpočineme si a v dalších dnech uvidíme, jak to bude, navíc máme pořád ještě vlastní misi."
Upozornil vás sensei, když zaplatil větší pokoj, kde jste měli zůstat a pak vám dal volno.
(Popište zbytek svého dne a zakončte jej.)


Skrytá Listová vesnice - 16:46 Aréna
Kaya, Kioshi a Yamato

Udýchaně ses rozhlédla kolem a poslala svého vlka směrem k zajatcům. Kývl a se štěknutím vyběhl. Jedna ryba jej pronásledovala a několikrát se s ním střetla. Vlk jí bránil v postupu sveřepě. Ty ses mezitím bránila té druhé, která dorážela a občasně do tebe tvrdě narazila. V jedné chvilce jsi se pokusila přemístit pomocí Shunshinu, ale zjistila jsi až příliš pozdě, že tvé zásoby chakry jsou dost nízké. Ryba do tebe narazila hlavou a skoro ti vyrazila dech, když jsi padla na zadek. Pak jsi viděla její rozevřenou tlamu, jak se řítí přímo na tebe.
A taky jsi uslyšela křup.....křup křup.......a pak buuuuuuuch.......shora tě oslepily paprsky ostrého světla, když strop praskl a rozletěl se na tisíce malých kousků, které na vás pršely, i ryby se zastavily. Dobitý vlk se snažil zvednout na nohy a ty popadnout dech.
Následně se vše dělo opravdu rychle a bylo to, jako sen. Z nebe začali padat Shinobi, hned toho prvního jsi poznala více, než dobře.
"Hrrrrráááááááááá!!!!!! Katon: Gouryuuka no jutsu (Živel oheň: Technika obří dračí hlavy)!
Uslyšela jsi mohutný a dost naštvaný hlas Daikiho-sensei, který v letu vypustil plivnutím obří ohnivou dračí hlavu, která se prohnala před tebou a doslova vaporizovala kostěnou rybu před tebou. Žár, který jsi cítila, byl obrovský, nevídaný a ničivý, musela sis zaclonit oči. A i tak jsi měla pocit, že tě to připeklo. Se zaduněním před tebe do podřepu dopadl Daiki-sensei s divokým pohledem a začal kontrolovat okolí.
Když jsi se podívala směrem ke svému vlkovi spatřila jsi, jak se tam právě sunshinem přemístili Yamato a Shikagi, které sebou vzal Kioshi, který z těžkým oddechem padl na koleno. Shikagi okamžitě složil pečeť a zachytil stín ryby, která se snažila prchnout. Vzápětí shora přistála obří pěst Cho, která rybu rozdrtila na prach a když se opět zmenšila dosedla ladně na zem spoledně s Inomem, kterého podpírala. Yamato se jal osvobozování zajatců. A po tom divném mladém Shinobi ani tom, co procházel zdí nebylo ani vidu ani slechu.
Daiki-sensei zpocený těžce oddechoval a slétl očima na tebe.
"Trošku jsem se zdržel, čekal jsem vás trochu dříve, ale lépe pozdě, než nikdy."
Pousmál se a nabídl ti ruku, aby ti pomohl vstát na vratké nohy. Jak se zdá vše dobře dopadlo a vaše mise byla úspěšná, i když to vypadalo místy dost nepřívětivě. I tak ti zůstaly v hlavě viset nezodpovězené otázky.
(Popište nastálou situaci, popište váš odchod směr Zvučná vesnice a zakončete svůj den.)

Co dál s kuličkou?

Ayame Akemi

Musím říct, že nošení sklenice s medem by byl docela dobrý trénink. Jeden by neřekl, jak brzo začnou ruce protestovat proti takové váze, navíc když si jeden musí dávat bacha na to, kam šlape. Kdyby se ta sklenice rozbila, tak bych to měl rozlité na více frontách.

,,Co sem říkal." pronesu vítězně, když zaznamenám pohledy vesničanů. Od podezíravých, udivených až po užaslé. Skoro bych si myslel, že nás aspoň někdo zastaví, ale lidé si jen cosi šuškají. Možná čekají, že zasáhnou jiní shinobi, ale ti se do ničeho nepustí dřív, dokud se něco nesemele. A Kuličkovi teďka důvěřuji. Navzdory jeho vzhledu mám pocit, že není zlý. Jen...nepochopený? Přehlížený?

Kulička vysloví zajímavou myšlenku. Akemi se nad ní chvíli zamýšlí a navrhne nejdříve zajít za sensei. I mne přijde, že je dost brzo na alkohol. Vždyť je sotva něco po obědě? A když už jsme u jídla... uvědomím si, že bych také něco snědl.
,,Jak přesně zněl úkol? Jenom Kuličku najít. Takže snad nebude vadit, když s tím zajdeme za sensei? Aspoň bude vidět, že jsme to skutečně zvládli." přikloním se k nápadu mladé kunoichi.
,,Myslím, že víc už to stejně natahovat nepůjde. Ale třeba ještě budeš mít volné odpoledne." řeknu medvědovi povzbudivě. Skutečně se nechce hned tak vrátit ke svojí majitelce.

Aréna

Nic nejde tak jak bych potřebovala...Shurikeny rybám nic neudělali a aby toho nebylo málo, povedlo se mi vyvolat jen mladého vlka.
"Běž k nim a snaž se je ochránit jak jen to půjde prosím..."
požádám vlka a já sama se pokusím bránit té rybě, která útočí na mě. V případě, že se mi dostane chvilky času, tak zkusím použít Shunshin no Jutsu směrem k zajatcům abych se je pokusila osvobodit a zachránit. Kousnu se i do rtu abych si způsobila bolest, protože kdyby tohle bylo genjutsu, tak pouhé Kai by nemuselo stačit...
A kde je sakra sensei?!
tahle otázka mi přišla na mysl až teď, protože to vypadá jak kdyby se sensei vypařil nebo spadl do rejže...

Kulička

„ Tohle je paráda, Kuličko.“
Usmála jsem se z jeho hřbetu a poškrabkala jsem ho na hřbetě mezi lopatkami. Pak jsem přejela na krk a natáhla jsem se k jeho uším, načež jsem ho za nimi začala drbat.
Nechala jsem se nést až k domu, rozhlížela jsem se kolem po lidech, kteří nás pozorovali a uvažovala nad tím, kdy nás zastaví ANBU a pořádně nám vynadá. Jakmile se zmenšil, vypískla jsem a odskočila kousek stranou, protože… Kulička byl tam, kde byl a to se mi opravdu nelíbilo.
„ Hmmm….“
Zamrčela jsem, když jsem viděla ten dům a tiše jsem si povzdechla.
„ Co kdybychom první našli naši Sensei?“
Zadívala jsem se na své společníky a zvedla jsem Kuličku do náručí.
„ Možná bychom mohli s odevzdáním naší mise počkat do zítřejšího rána, kdy by jeho majitelka mohla být střízlivá?“
Zamyšleně jsem se podívala na dům a pak na Kuličku.
„ Je sotva po jedné odpoledne, to je to opravdu tak špatné s tím pitím?“

OSTROV NAGI

Pak si možná budeme muset najít cestu sami.. To už však tomu staříkovi neříkám. Zdá se, že opravdu nechce aby se tam vydával někdo další. Chápu to, ale ať se tam skrývá jakékoliv nebezpečí, je to naše povinnost. K čemu jinému bychom tu my shinobi byli, než k takovým případům?

Se staříkem se prozatím rozloučím a jdu dále po ostrově. Konečně. Už sem si říkal jak jsou na tom ostatní. Poněkud znepokojeně se zadívám na svého kolegu a poslouchám. Poslouchám ho pozorně a nemohu věřit svým uším. Už s těmi mizejícími rybáři by to bylo špatné, ale jestli že tady mizí i děti.. fakt bych nevěděl co si počít. Tohle už z daleka přesahuje mé schopnosti, nad něčím takovým se bude muset zamyslet sensei.

Snad se s Hayatem brzy objeví. Takumimu zatím sdělím co sem zjistil já a dále se můžeme jen tak flákat a čekat na ostatní. Nebudeme ale čekat dlouho, pokud se nevrátí do hodiny, tak je vyrazíme hledat. Nechci zbytečně čekat až se stane něco špatného. Z celého tohodle ostrova nemám dobrý pocit.

Skrytá Vodopádová vesnice - 15:58 Shinobi trénink aneb zázračná stařenka
Kora, Arate a Hanako a Ichiro

Všichni týmoví kolegové Ichira se na souboj dívali úžasle a s ohromením. Ichiro cítil pohledy, které na něm a na staré paní spočívaly. Asi nikdo nečekal, že by se trénink mohl vyvinout takovýmto způsobem. Nikdo nečekal, že by tato vetchá stará žena mohla být rovnocenný soupeř pro mladého a pružného Shinobiho.
Ichiro využíval svých bystrých smyslů, které jej těsně v ty pravé chvíle varovaly, jakým způsobem bude útok veden, ale i tak se jednalo jen o zlomky sekundy, které tak a ještě ne vždy stačily k tomu, aby zareagoval.
Souboj je oba úplně pohltil. Dávali do toho duši a srdce, užívali si jej a Ichiro se dokonce usmíval. Stará paní na něj nebrala ohledy, nedržela se zpátky a byla nepředvidatelnou výzvou, které mohl čelit. Od které mohl získávat zkušenosti.

Ichiro mezitím pokračoval v souboji. Podařilo se mu tak tak uhnout stařenčinu útoku a už vracel úder bodnou ranou směrem na rameno stařenčiny ruky, která třímala kunai. Byly to skoro nepostřehnutelné záchvěvy vzduchu, které Ichiro zaslechl až ve chvíli, kdy téměř stařenku bodl. Tak se její tělo zatřáslo, pro ostatní to vypadalo, jako by jí chytl nějaký druh záchvatu, který pohnul jejím trupem ze strany na stranu, ozvalo se z její strany zakašlání, jako by jí něco dráždilo v krku a pak když prošel úder kolem, tak se rameno pohnulo zpět a srazilo Ichirovu ruku se zbraní více do strany. Nenechal se však vyvést z míry a v lehkém pokrčení přešel do dalšího útoku směrem do oblasti stehna stařenky.
Ta se snažila bránit kunaiem, který dávala v krytu až příliš pomalu, ale opět se zatřásla její ruka v neovladatelném stařeckém třesu a tak tak v posledním okamžiku vykryla úder. Ichiro se nedržel vůbec zpátky a pokračoval dalším útokem sekem vzhůru na bradu stařenky. Stařenka se jakoby automaticky chránila druhou holou rukou, aby jí genin nezranil příliš vážně. Její ruka se však pohnula v dalším nepředvídatelném zatřesení a dlaní udeřila do předloktí Ichira, aby vychýlila jeho úder, pak však přišel hned další rychlý úder v zatřesení, kdy mu stařenka úderem jen ne úplně sevřených prstů volné ruky do pěst (polootevřená pěst) málem ochromila ruku. Do ramene mu vystřelil lehký osten bolesti, když jej tento úder zasáhl do spoje mezi paží a ramenem. Ještěže neměla paní tak silné údery ale každopádně prolomila na chvíli obranu svého soupeře.

Aratemu málem upadla čelist, když to viděl. A v podobném duchu probíhal zápas dál. Chvilku měl navrch jeden chvilku druhý, ale celkově to vypadalo, jako velmi dobře nacvičné úžasné divadlo. K žádnému vážnému zranění až na pár modřin nedošlo. Trénink pokračoval skoro hodinu, tak se do toho ti dva zabrali, až z ničeho nic se stařenka zarazila uhnula stranou před Ichirovým úderem ale vypadalo to, že se chce jen podívat na nebe a tak ukročila prostě do lepšího výhledu.
"Och jeminkote už je skoro čas na čaj......dáte si?"
Optala se s úsměvem a opět se napůl otočila k vám. Ukončení souboje bylo nečekané a stejně překvapivé, jako vše, co stařenka předváděla. Bylo vidět, že únava i na ní se projevuje, ale zase nevypadala až tak vyřízeně, jak by ve svém věku měla.
"Uh....já asi jo..."
Přikývl tak nějak zaraženě Arate.
"Já jsem pro co?"
Koukla na zbytek Kora.
(popište svůj další postup a pro vyhodnocení případných akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 21:00 Zakončení dne
Arike

Sestra na tebe ještě tvrdě pohlédla.
"Protože takový život Shinobiho je........a samozřejmé není nic, dokud to člověk neučiní."
S těmi slovy již opravdu odešla a zanechala tě v pokoji. K tvému štěstí spánek přišel docela rychle. Tvé tělo bylo ještě unavené, takže se rozhodlo, že plně využije možnosti odpočinout si. Naštěstí nepřišly žádné noční můry....zatím.
(Děkuji za ukončení dne nyní prosím posečkej až ukončí i ostatní hodím co nejdříve hromadný posun na další den.)


Skrytá Plamená vesnice - 19:20 Podivný ANBU
Ariaki a Aki

Oba jste moc dobře pociťovali následky vašeho souboje s neznámým ANBU. Ač žádné zranění na těle vidět nebylo. Cítili jste je na těch místech, které byly zasaženy. Možná ne tak strašně, jako, kdyby tam opravdu byly, ale i tak to bylo dost nepříjemné a měli jste pocit, jako by vás někdo zbušil, jako pytel.
Únava byla tedy na místě a zůstali jste u povídání si o vašem netradičním zážitku. Ani jeden z vás se zrovna dvakrát necítil na to jít hledat někoho z vaší vesnice, komu byste to mohli nahlásit, nehledě na to, že venku mohl stále být ještě on......a ať si to přiznáte či nikoliv, tak stejně někde v koutku duše máte z dalšího setkání s tím ANBU strach. Jste si moc dobře vědomi, jak vás svou silou převyšoval a jak jste dostali na prdel.
Nakonec během večera ač s obavami stejně usínáte, protože hold únava je silnější.
(Den zakončen, pokud budete chtít ještě něco řešit, než usnete můžete například soukromkou.)


Skrytá Hvězdná vesnice - 13:17 Požírač medu zvaný Kulička
Hikaru, Kiryu a Akemi

Kulička se trošku nedůvěřivě podíval na Kiryua a svou flašku medu, ale nakonec svolil, aby jí mohl nést on. Nejspíše obava o zlatavou dobrotu uvnitř byla silnější.
"Špatně z medu? To nejde."
Zavrtěl rozhodně hlavou. Hikaru nad řečmi svých společníků ohledně toho, že mu část peněz vrátí jen mávl s lehkým úsměvem rukou, jakože to nemusí řešit. A pak už jste vyrazili. Akemi tedy na hřbetě kuličky, kde jí do noh a zadku hřál jeho hustý kožíšek a Hikaru a a Kiryu pěšky vedle nich, přičemž chudák Kiryu se táhl s onou flaškou medu, která se fakt pronesla.
Když jste míjeli obyvatele vesnice někteří se na vás dívali úžasle, jiní podezřívavě, další si asi mysleli, že se zbláznili.
Opravdu není obvyklé, že by po Hvězdné pochodoval tak velký medvěd s někým na zádech.
Měli jste také pocit, že místní ANBU určitě nebudou daleko, kdyby se něco pokazilo, aby mohli chránit civilisty. Kulička vás zavedl až k jednomu menšímu domku, který nevypadal nějak obydleně a pak se zmenšil, takže najednou Akemi stála na zemi a mezi nohama jí seděl Kulička.
"Hmmm tady bydlí, ale touhle denní dobou už bude mít vylitý mozek."
Zabručel a pohlédl na vás tři.
"Vážně tam musíme?"
Zkusil ještě zvrátit váš názor, skoro až prosebně. Ale bylo mu předem jasné, že neuspěje zvláště, když jste mu poskytli tak mocný úplatek.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení případných akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 12:46 Vítejte v Aréně
Kaya, Kioshi a Yamato

Klučina v dálce se jen krátce chladně zasmál ale nepohlédl k tobě.
"Tak sladce naivní. Přátelé tě jen zradí, jejich síla se promění v prach a ty umřeš v prachu této arény a tví rádoby přátelé, co jsou támhle se na to budou dívat."
Odtušil a trhl hlavou směrem k Zvučným Geninům připoutaným u kůlů.
Mezitím se blížily ty divné kostřičkovité létající ryby. Hodila jsi shurikeny jednu rybu zasáhly přesně, ale jen zajiskřily a svezly se po jejích kostech, bez žádného viditelného poškození. Pak jsi provedla přivolávací techniku, ale před tebou stanul jen jeden mladý vlk. Více se bohužel nezdařilo. Ten se zavrčením vyčkal na tvůj příkaz, ale pak už tu byly ryby, které na tebe zaútočily, jedna tě minula a druhá se odrazila od tvého kunaie, ale už už se vracela a když jsi koutkem oka pohlédla za sebe spatřila jsi, že ta druhá míří směrem k zajatcům.
"Nezbude nikdo, koho bys mohla zachránit."
Odrazil se od stěn hlas toho kluka, který jak sis mohla všimnout už nebyl zase nikde k vidění.
(Popiš svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoď 3x3 stěnou kostkou. Pokud to půjde budu rád za svižnější odpisy teďka, v tomto týmu to potřebuju pošoupat nejvíce k zakončení dne.)

Rybiška měkká...

Kai nezabralo, takže buď to není genjutsu a nebo je silnější a kai na to nestačí...jiná z těch variant to být nemůže. Ten hlas co na mě mluvil byl přívětivý, ale jeho slova už ne. Nakonec jsem našla majitele onoho hlasu, byl to nějaký kluk, který mohl být jen o pár let starší než já. Kolem něj něco poletuje, odsud není dobře vidět co to je.
Kayo, klid, nenech se rozhodit, dělá to jen proto aby tě rozhodil...
snažím se uklidni sama sebe, ale moc se mi to nedaří, mám strach a nechápu o co tu jde, ale musím je zachránit, tady není jiné východisko.
"Protože oni nám jednou zachránili život a taková "maličkost" se nezapomíná, protože pokud bych je nezachránila, zklamala bych tím své přátele z "vlastní vesnice", protože nezáleží na tom, z jaké vesnice jsou, stále jsou to přátelé a hlavně, moji kamarádi z mé vesnice jsou dostatečně silní na to aby nezemřeli a já jim věřím!"
zařvu na něj se slzami v očích. Ty věci se mezítím rozletěli ke mě a jak se ke mě řítily, bylo poznat co to je. Kostěné ryby...nikdy jsem nic takového neviděla...v rychlosti vytáhnu poslední 3 shurikeny a hodím je po těch hnusných rybách a mezitím se pokusím vyvolat 3 vlky s veškerou svou zbývající charkrou a pokud se to podaří, tak vlky pošlu k těm co je mám zachránit a sama se proti rybám pokusím bránit kunaiem... případě, že se mi vlky nepodaří povolat tak se rozeběhnu ke sloupům sama, protože prostě je musím zachránit jinak to nejde...

Tři shinobi a medvěd

Ayame Akemi

Co přesně by nesežral? napadne mne, když se Kulička ozve. Ovšem z jeho postoje je vidět určitá omluva. Aspoň doufám.
O moc veselejší však nejsem, když se včelař vytasí s pětilitrovou lahví medu. A ještě hůře, když nám oznámí, kolik stojí. Není to sice devastační, ale je to pořádná částka. A podle pohledu na Akemi je jasné, že je na tom úplně stejně, jako já. A Hikaru se tak dostane do role zachránce. Sice trochu vykořisťovaného, ale přece jen...teď nám to vytrhlo trn z paty.
,,Ehm....díky. Jo, jak říká Akemi, pak ti svůj díl přinesu." řeknu Hikarimu také s omluvným tónem v hlase. Pak se otočím ještě ke včelaři.
,,Díky, a....no snad už bude všechno v pohodě." pronesu k muži. Mám dojem, že ten by nejraději už někam zalezl a také by byl rád, abychom už i my byli pryč.
Následuje další Kuličkova přeměna. I když jsem to čekal, pořád mne to docela dostalo. Přijde mi, že to musí být velká zátěž na jeho organismus. Ale kdo ví, jak tyhle bytosti vlastně fungují.
,,Jistě." převezmu láhev s medem od Akemi. Poslední, co potřebujeme je, abychom museli kupovat další. To by asi Hikaru nebyl moc nadšený.
,,Takže....jdeme?" ohlédnu se po ostatních a pokud již nikdo nic nenamítá, s medem v rukou, zamíříme zpátky do vesnice.

Medvídek Kulička a 5 litrů medu

„ No.. vzhledem k tomu, kam si mířil, by to problémy byly, bohužel, Kuličko.“
Povzdechla jsem si, když tak hrdě medvěd prohlásil, že problémy nedělá. Zavrtěla jsem hlavou a vydala jsem se za včelařem. Když vytáhl lahev s medem a řekl, kolik stojí, málem mě kleplo. Situaci však zachránil Hikaru.
„ Děkuju, pak ti .. část dám.“
Povzdechla jsem si zahanbeně a zadívala jsem se na medvěda, který zářil radostí.
„ Doufám, že ti z toho medu nebude špatně.“
Ušklíbla jsem se na něj a vzala na jeho žádost lahev. Byla fakt těžká.
„ Kiryu, myslíš, že bys ji mohl vzít. Já se budu muset na Kuličce držet, nechci to hned rozbít.“