Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Naruto: Nový Věk

Příspěvků: 1109
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Juro Ariaki je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Juro Ariaki
 Postava Dākuanbā Itami je offline, naposledy online byla 18. února 2024 12:48Dākuanbā Itami
 Postava Kaguya Liu je offline, naposledy online byla 11. března 2024 12:24Kaguya Liu
 Postava Nara Aimi je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Nara Aimi
 Postava Ayame Akemi je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:53Ayame Akemi
 Postava Tetsu Kiryu je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:23Tetsu Kiryu
 Postava Kasai Aki je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Kasai Aki
 
Kaguya Liu - 06. října 2018 22:37
_kadaj__by_eeriefaery291114062.jpg

Ostrov Nagi




Takže možnost s nějakými predátory padá. To pak bude těžší než sem myslel, pokud jsou do toho zapletení nějací kriminálníci, mohlo by to přesahovat schopnosti našeho týmu a mělo by být nasazeno raději ANBU, nebo zkrátka někdo zkušenější. Ale to všechno jsou zatím domněnky, budu muset počkat na ostatní a na senseie. "Já bych tam nešel sám, jsem zde se svým týmem. A co se lodi týče, máme svou... Vím že by to mohl být risk, ale to je naše práce". Odpovím ještě staříkovy. Musíme zjistit co se tady děje. Jenže já už sem zřejmě vyčerpal všechny možnosti, takže mi nezbývá nic jiného než se jen tak poflakovat, čekat na ostatní a třeba se při tom snažit všimnout si čehokoliv podezřelého.
 
Nami Kaya - 28. září 2018 15:59
konoha_kunoichi_by_isischan95d5hdsai8694.jpg
Mise

Udělala jsem co jsem musela. Nemohla jsem je nechat napospas čemukoliv a komukoliv. Mrzí mě, že jsem tam musela Inomeho nechat, ale nebyla jiná možnost...Běžím tunelem dál, a koukám se kolem sebe, odkud na mě "vyběhne" ten týpek co se umí pohybovat ve zdech, ale nic takového se nestalo, což je trochu podezřelé. Nevím jak dlouho jsem běžela, ale přišlo mi to jako věčnost. Po nějaké době se dostanu do podivné kruhové místnosti.

Zpomalím a krokem, s kunaiem v ruce se vydám k těm třem kůlům přičemž se rozhlédnu kolem sebe.
Tohle je nějaká aréna nebo tak něco?
zeptám se sama sebe. Za mnou se zavře brána a já zastavím. Srdce mi bije jako o závod a ten posměšný hlas tomu moc nepřidá. Prudce se začnu otáčet kolem dokola a hledat kdo to mluvil.
Něco je tu hodně špatně...tohle přece není...nemůže být...
myšlenku nedokončím zavřu oči a dám k sobě ruce do potřebné pečetě. Chvilku se soustředím a vyslovím: "Kai!"
napadlo mě, že by tohle mohlo být genjutsu...ale těžko říct..za pokus nic nedám...i když nám všem jde pravděpodobně o život. Něco zkusit musím...
 
Ayame Akemi - 12. září 2018 11:03
commission_25_by_black_pantheressd2x22fm–kopie1359.png

Medvídek Kulička


„ Promluv si s ní o tom. To je základ společné práce. Protože jinak to bude horší a horší.“
Sledovala jsem ho. Jeho básnění o medu je vážně roztomilé, ale neměla bych zapomínat na to, že je to Medvěd. Pořád je to medvěd.
„ Heleď… co bys udělal, kdyby svůj med bránil?“
Zeptám se ho přímo, tiše si k tomu povzdechnu. Přeci jen pořád má nějaké instinkty nebo ne?
„ Koupím ti flašku medu, klidně tam můžeme zajít spolu. Ale nesmíš dělat problémy a musíme si s tím pospíšit. Přeci jen si naše mise a rádi bychom jí splnili co nejdříve.“
Usmála jsem se na něj a natáhla jsem k němu ruku.
„ Jdeš?“
 
Arike - 08. září 2018 22:35
hghgh2308.jpg

Neschopenka a nový člen


Skrytá Listová vesnice - Odstaven 20:39


Když ze mě konečně trochu odhrne doku, tak se mi hned udělá lépe. Jsem spíše zvyklí na chlad a tohle pro mě bylo peklem. Tedy důvod proč jsem tady je ještě horší.
Moje nerozvážnost a hloupost způsobili, že jsem dopadl jako troska, která zázrakem přežila. S tímhle je můj čistý štít naprosto pošpiněn a ke svému vysněnému místu se takhle nedostanu. Na druhou stranu, byl můj protivník mnohem zkušenější, silnější a já přesto přežil, sice díky ANBU, ale žiju. Měl bych se z toho poučit, musím více trénovat a zesílit. Tohle se mi již nesmí stát.
Tělem jen lehce škubu. Sebemenší pohyb je těžký, jako bych byl pohřbený v písku a tlačil proti němu. Moje tělo je nyní na nic. Tohle se stát nemělo.
To co řekla mě malinko zaráží. V případě jako je můj, se většinou do těla vloží léčiteli chakra a tělo se pak lépe regeneruje a chakra se tak rychle vyrovná. Pilule se mají používat jen v případech, když už je nějaký chakrový základ a to bych byl na tom jinak.
Ksakru, kolik si toho od pěstounů pamatuji. Je taky divné, že mě neléčí oni. Jistě by si nechtěli ujít šanci mi vyčítat mou nerozvážnost.
"Jakou? Degradovali mě?"
Jeho úsměv mi jen prozradí, že se nejspíše mílím.
Nový sensei super, ale další člen?
"Takže další kdo zemře." Řeknu pochmurně. Vybavím si tělo ležící na zemi, bez jakýkoliv známek života. Nechci vidět nikoho dalšího z mého týmu umřít.

"Sestři? Proč se nepoužil klasický postup pro obnovu chakry a také proč tu nejsou Matsu a Ikashi Abyto. Čekal bych, že tu budou chtít být? Ještě, sundala by jste mi tu deku úplně, nenastydnu, jsem zvyklí na chlad."
Vcelku mě zajímá, proč tu nejsou.
Pokusím se poté opět usnout, aby mi čas rychleji utekl a já nespotřeboval moc energie.
 
Kasai Aki - 07. září 2018 16:06
12358110_10201321454796146_778688181_n4565.jpg
Kruciprdel...


Můj útok se nesetkal s úspěchem, avšak to, co následovalo... Ariakiho blesk byl jako tisíce jehliček, které se mi zavrtávaly pod kůži s jedem, který mi napínal stahoval svaly na nohou... Neubránila jsem se křiku, bolelo to jako čert... Nechápu, co se stalo, ale když jsem si všimla, jak odkopl Ariakiho na mě, tak... Jistě že jsem chtěla... Moc jsem chtěla uhnout, ale mé nohy byly rozklepané, a tak mě sejmul ještě letící Ariaki... Snažím se ho pochytat, aby si nenabil více, než je potřeba...
Když ho chytnu, tak mám plán... Jeden jediný plán...
,,Uteč... Rychle..."
Zašeptám a už vytvářím pečetě na Katon: Hai Seki Shou - Živel Oheň: Pálivý Popelavý Mrak
Jakmile dokončím ty pečetě, tak bleskově začnu skládat další na Shakuton: Bakuhatsu -> ohnivé brnění... Nenechám ho zasáhnout ani jednoho z nás... Pokud Ariaki nestihne, nebo nebude chtít utéct, tak se přetočím tak, abych záda nastavila já a zkousnu - Prostě to odpálím...
 
Akatatsu Killunia - 07. září 2018 04:01
sora_no_hikaru_infocard_by_mayanarad4zi2pt4571.png

Konec čekání?


Konoha

Díky skvělé přípravě od svých rodičů jsem neměla sebemenší problém složit geninskou zkoušku. Bylo příjemné je nezklamat, když se mi konečně do ruky dostala čelenka se znakem Konohy a já si ji konečně mohla uvázat kolem krku. Se spokojeným úsměvem ve tváři jsem si sedla do lavice a čekala jsem na rozdělování do týmů. Čím déle jsem nezaslechla to své, tím nervóznější jsem byla. Nakonec nezaznělo vůbec.

Cože?! byla má první myšlenka. Byla jsem téměř připravená vyskočit z místa a zeptat se na to nahlas. Ale udržela jsem se, snad až příliš. Možná Akatatsu do týmu nechtějí. Náš klan drží při sobě, to možná ano, ale to přeci neznamená, že bychom nechtěli spolupracovat s jinými obyvateli Konohy! Nebo jsem je nedostatečně přesvědčila? Věděla jsem, že jsem patřila spíš mezi samotáře a moc přátel jsem tu neměla, ale to přeci nic neznačí. Spíš naopak, je to jedna z vlastností, kterých bych se ráda zbavila. Ráda bych si vrátila v lidi důvěru.

Se zklamaným výrazem a pokleslými rameny jsem se vydala na cestu domů. Málem jsem zabočila směrem ke starému sídlu, ale naštěstí jsem si včas připomněla, že tam už tři roky nebydlíme. Napomenula jsem se za to a pomalu jsem se docourala domů. Když mě uviděli rodiče, měli otázky, ale já jim jen sdělila tu krutou pravdu a zalezla jsem do pokoje. Tam jsem si vytáhla tužku a papíry a začala jsem kreslit. Vypadá to, že tenhle rok mám prostě smůlu.

Sice jsem se nedostala do týmu, ale to neznamenalo, že se budu flákat. Trénink s tátou, kdykoliv byl doma, se stal takovou už tradicí, tak moc jsem na to byla zvyklá. I tohle mnohem menší sídlo klanu mělo docela slušně velkou zahradu, kam jsme vždycky mohli zalézt, abychom nikoho nerušili... a taky nic důležitého nezničili. Nikdy si totiž se mnou nebral servítky, i když jsem byla jeho dcera. Chápala jsem to. Pokud mám zesílit, musím se mu co nejvíc vyrovnat. A nesmím se bát toho, když je nepřítel mnohonásobně silnější než já. Kromě klasického taijutsu, jeho speciality, jsem se také snažila zapojovat své ohnivé schopnosti. Zatím jedinou elementární techniku, kterou jsem uměla, byla Hi no Ken, ohnivá pěst. Právě tu jsme s tátou před dvěma lety vymysleli, ačkoliv on tedy ve své zemské variantě. Kdykoliv jsem se tu techniku rozhodla použít, v jeho hnědých očích se zalesklo a on se usmál. Ještě jsem ji nedokázala udržet tak dlouho, ale zlepšovala jsem se. A v posledních týdnech jsem ji poprvé propojila se svým bílým ohněm, schopností Kekkei Genkai. Mé údery byly pak silnější, ačkoliv mi to bralo více sil.

Čím více ji však budu používat, tím lépe ji budu v budoucnu zvládat.

Přikrčila jsem se k zemi a do následného odrazu jsem zapojila celé své tělo. Pravá pěst obalená plameny mířila přímo na jeho obličej. S lehkostí se mi vyhnul a chytil mě za předloktí. Zvedl mě do vzduchu a odhodil mě do jednoho ze stromů, jež nám v zahradě rostly. Mé tělo nezareagovalo dostatečně rychle, a tak jsem do stromu narazila svými zády. Lehce jsem se praštila i do hlavy, ale to mi bylo jedno. Viděla jsem, jak se ke mně přibližuje. Rozeběhla jsem se směrem k němu ze všech svých sil a tentokrát jsem mu mířila na břicho, i když on o tom zatím nevěděl. Vyhnula jsem se jeho kopu a úspěšně jsem zasáhla cíl. Posunulo jej to jen o pár centimetrů, ale to mi stačilo. Rychle jsem se otočila a věnovala jsem mu přímý kop. Uskočil před ním a rychle složil pečetě. Poté přiložil dlaně k sobě.

"Fūton: Reppūshō!"

Byla jsem tak blízko, že jsem nedokázala uhnout, tak mě proud vzduchu odstřelil pryč. Podařilo se mi přistát na nohy, avšak dlouho jsem se na nic neudržela a musela jsem si kleknout. Ohnivé pěsti mě ještě hodně vyčerpávaly, zvlášť v kombinaci se svým ohněm. Jeden úder bych asi ještě dokázala, ale netušila jsem, zda by se mi podařilo k tátovi dostat včas.

"Co je, už to vzdáváš, Killu-chan?" pousmál se. Snažil se mě vyprovokovat. Místo toho jsem se mu však podívala do očí a úsměv jsem mu vrátila.

"To určitě." A s tím jsem složila pečetě. "Shunshin no Jutsu," pronesla jsem s absolutním klidem a přesunula jsem se za něj. Poslední šance, než budu muset Hi no Ken rozpustit. Zase jsem mu mířila na hlavu. Zastavil mou ruku jen těsně u svého ucha. Ve své dlani držel sevřenou tu mou. Ačkoliv bílý oheň nepálil jako normální, pěkně bolel. A bylo to vidět i na tátovo tváři. Technika se naštěstí brzy rozplynula, už jsem ji déle neudržela. Když mou ruku konečně pustil, unaveně jsem si sedla na zem. Táta si vedle mě jenom dřepnul a položil mi ruku na hlavu.

"Hej, dneska to bylo dobrý," pochválil mě. Od něj mě to vždycky zahřálo u srdce. Nebyl to zrovna někdo, kdo by nešetřil s komplimenty. Široce jsem se na něj usmála a nakonec jsem se položila do trávy. Cítila jsem, jak mi po čele stéká pot. Znak toho, že jsem se opravdu neflákala. Vždycky jsem se snažila posouvat své limity, i kvůli tomu jsme tohle dělali. Proto mě nikdy moc nešetřil (tedy kromě toho, že mě snad nechtěl zabít). Někomu by se mohl zdát možná až příliš zlý, ale já věděla své. Sedl si vedle mě a chvíli jsme tam takhle byli, dívali se na modrou oblohu nad námi a odpočívali. Bílé mraky běhající po obloze mě pomalu, ale jistě začínaly uspávat. Raději jsem pootočila hlavu směrem k tátovi. Jeho vlasy měly barvu totožnou s mraky nad námi - stříbrně šedou. A taky byly tak příjemné na dotek, i když to neměl moc rád, když se na ně sahalo.

S námahou jsem se zvedla a ještě chvíli jsme spolu lehce cvičili, abych úplně neztuhla po tom fyzickém výkonu. Ani jsem si neuvědomila, kolik času uběhlo, když vtom nás máma zavolala k obědu.

Odpoledne jsem většinou trávila buď čtením, nebo cvičením Akuma no Hi, svého Kekkei Genkai. Ačkoliv se bílý plamen používal v technikách, bylo možné jej v malé, neškodné formě vyvolat. S ním se pak cvičilo jeho samotné ovládání. Jeho pohyby, síla, citlivost. Zprvu to vyžadovalo nesmírné soustředění, ale jako všechno ostatní i tohle bylo s každým tréninkem o něco lehčí, i kdyby jen o maličký kousek.

Další dny probíhaly prakticky ve stejném duchu. Občas se do mého taijutsu tréninku vložila i máma se svým Hi no Mai (i když to mi pořád skoro vůbec nešlo) a snažila se mě z toho něco málo naučit. Víc mě ale bavila energičnost klasického taijutsu. Už jsem se pomalu začínala smiřovat s tím, že letos se asi týmu už nedočkám. Bylo to sice hodně nepříjemné, ale co se dá dělat.

Ležela jsem jeden večer v posteli, když jsem uslyšela zvonek u dveří. Vyrazila jsem z pokoje s hlasitým oznámením, že se jdu podívat, kdo to teď večer tady otravuje. Otevřela jsem dveře a k mému překvapení přede mnou stál maskovaný muž. ANBU. Co ti tady chtějí takhle pozdě? Nějaká nečekaná mise pro tátu? Ale když jsem uslyšela jeho slova a do ruky jsem dostala obálku, zůstala jsem stát jako opařená. Zaslechla jsem kroky a otočila jsem se. Pohledem jsem se střetla s tátou, jenž nyní stál kousek ode mě opřený o zeď s ne zrovna příjemným výrazem ve tváři. Než ale stihl cokoliv říct, mávla jsem dopisem, který jsem držela v ruce. Opřela jsem se o zeď vedle něj a dopis jsem otevřela. Cítila jsem, jak mi táta kouká přes rameno, ale v tuto chvíli mi to bylo vcelku jedno. Hlavní byla pro mě informace, že budu mít tým. Trochu mě překvapilo, že mám jít zrovna do nemocnice, zajímalo by mě, co kdo vyváděl. O tom klukovi jsem moc nevěděla, od pohledu jsem ho znala z Akademie, bude zajímavé ho poznat trochu blíž.

"Tak to vypadá, že letos přece jenom budu v týmu," řekla jsem až téměř nevěřícně a pohled jsem stočila na tátu, který měl ve tváři nepatrný úsměv. Do nosu mě praštila vůně večeře, tak jsme se příliš dlouho v chodbě domu nezdržovali a zamířili jsme hladově do kuchyně. Do postele jsem uléhala unavená, ale spokojená.

Od zítřka budu v týmu.
 
Shinigami - 06. září 2018 19:58
godofdeath25016.jpg
Skrytá Vodopádová vesnice - 14:36 Shinobi trénink
Kora, Arate a Hanako a Ichiro

Arate a Kora už na vás oba čekali. Arata se lehce zamyšleně mračil. Kora vypadala, že neví, jak přesně začít. Nakonec se všeho ujal Arate, když jste jim vyložili svůj tréninkový plán. Babča mezitím dolovala z terče shurikeny, neobratně a dosti těžkopádně, ale postupně úspěšně.
"No.....nevím, jak to říct, ale tak, jako ona hází shurikeny, vizuálně úplně náhodně a špatně, ale se stoprocentní konečnou přesností a úspěchem asi nikdy házet já nebudu. Je to až neuvěřitelné, jak jí to vše vychází nechápu to."
Zavrtěl Arate hlavou a lehce se pousmál.
"Nechápu, jak jí nemohli vzít na akademii, neviděl jsem nikoho, kdo by tohle svedl....dokonce ani v akčňáckých knížkách co čtu tohle hlavní hrdinové nesvedou."
Rozhodil Arate rozrušeně rukama, ale hlas dost tišil, aby vás úplně babča neslyšela.
"Je to až děsivé.......každopádně souhlasím s vaším dalším plánem tréninku.....jen je to opravdu překvapivá paní.....pokud se jedná o případné zavolání léčitelských Shinobi vezmu si to na starost."
Nabídla se Kora dobrosrdečně.
"Ok Ichiro další část tréninku je tedy dle všeho na tobě. Budu se snažit být k ruce, kdyby bylo třeba."
Kývl na svého společníka Arate a právě v tu chvíli k vám docupitala stará paní a podávala Aratemu zpátky jeho shurikeny.
"Děkuji za půjčení mladíku bylo to nadmíru zábavné. Co zkusíme dalšího?"
Usmála se skoro bezzubými ústy a nadšeně vás pozorovala. Vypadalo to, že jí trénink snad zatím vůbec neunavil. Což je při jejím věku...přinejmenším obdivuhodné.
(Popište svůj další postup a pro případné vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Plamená vesnice - 18:43 Podivný ANBU
Ariaki a Aki
Plán jste stvořili rychle a za pochodu, nějak instinktivně. Ariaki klesl na koleno a vypustil po střeše dvě své bleskové myšky, které jiskřily, zářily, vypadaly úžasně a mířily přímo k onomu ANBU. Aki se mezitím objevila za jeho záda a jednou rukou kunaiem sekla a druhou bodla v naději, že zasáhne.
Aki cítila, jak jeden z jejích kunaiů prořízl kus pláště toho ANBU a pak ve zlomku sekundy, během jednoho mrknutí se najednou něco stalo a Aki byla o ty dva kroky blíže vepředu a ANBU stál přesně na místě, kde byla před chvíli Aki v útoku. Ariaki už nestihl zarazit své bleskové myšky a ty se přichytily na kotníky Aki a pustily do ní bleskovou chakru, která začala probíjet jejím tělem a smršťovat a roztahovat její svaly, obzvláště v oblasti nohou. Ochromení bylo překvapivé a bolestivé. Toto Ariaki určitě nezamýšlel.
Shinobi sebezeslova opět rozplynul a když se znovu objevil byl za klečícím Ariakim a nabral ho do zad kopem z otočky, ten Ariakiho přinutil pustit svou techniku a odhodil jej přímo na Aki, kterou tím smetl. Oba vás bolelo celé tělo a těžce se vám dýchalo. Katana ANBU se opět zaleskla ve svitu měsíce. Přechytnul ji a pak jste zahlédli, že se připravuje ANBU k odrazu. O okamžik později již letěl obloukem přímo na vás a dopadal k vám brutálním sekem shora.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - Odstaven 20:39
Arike

Doktor kývla na sestru a ta z tebe poodkryla deku. Viděl jsi letmo, že máš části těla ofáčované obvazy.
"Stalo se to, že vás napadli v Zemi Zvuku při plnění mise. Na to si určitě vzpomínáš, jednalo se o Nukeniny ze Zvučné. Z toho, co jsem slyšel od tvého doprovodu to byl dost tuhý boj. Bohužel neodhadl jsi správně své síly a vyčerpal svou chakru v podstatě na nulu. Tím pádem tvé tělo přestalo fungovat. Kdyby se ANBU nepodařilo boj rychle ukončit a stáhnout se s tebou do bezpečí patrně bys nepřežil."
Shrnul doktor zatímco ses snažil trošku rozhýbat tělo, jednalo se však jen o nepatrné pohyby.
"Bude chvíli trvat, než se ti zase vrátí síly. Dali jsme si pilulky na povzbuzení regenerace chakry v těle a ošetřili tvá zranění. Naštěstí kromě nedostatku chakry ti není po fyzické stránce nic závažného. Teď jsi v nemocnici Konohy, od toho co tě sem přinesli uběhlo pár hodin. A každopádně mám i dobré zprávy, které jsem zaslechl."
Usmál se doktor vlídně.
"Ač jsi byl ze stávající mise stažen, tak jakmile ti bude lépe dostanete další...bude vám přidělen stálý sensei a dostaneš do týmu minimálně jednoho dalšího člena."
Obeznámil tě, než se opět vydal za dalšími pacienty, sestřička se tě ještě poptala jestli něco potřebuješ a pak také odešla.
(Volná akce)


Skrytá Zemská vesnice - 22:00 Zakončení dne
Itami, Sozo a Kamia

Všichni tři jste nakonec usnuli relativně poklidným spánkem, každý z vás pln úplně jiných myšlenek a jiných dojmů z dnešního dne. A den zítřejší ten je nedaleko.
(Děkuji týmu za zakončení dne, nyní poprosím o strpení, než proběhne hromadný posun na další den/další časový úsek, jakmile zakončí své dny ostatní.)


Skrytá Mlžná vesnice - 12:30 Ostrov Nagi a problémy s rybami
Liu, Takumi a Hayate

"Hmmm....bohužel nevím o tom, že by se tu vyskytli nějací noví predátoři.....kdyby šlo jen o žraloky jistě bychom se s tím vypořádali sami."
Odpověděl stařec zamyšleně a promnul si bradu, když zjistil, že chceš jít do míst, kde vše začalo trošku pobledl a možná se i polekal.
"To nejde.....je to příliš nebezpečné a navíc.....je to na otevřeném moři, pochybuju o tom, že bude chtít některý z kapitánů riskovat svou loď a život, aby tam kohokoli odvezl."
Upozornil tě stařec. Rybářům se určitě moc znovu do nebezpečí chtít nebude, zvláště, když vědí, jak dopadli jejich kolegové.
(Popište svůj další postup a na případné akce si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 23:59 Domov sladký domov
Aimi, Shokiru a Eremi

Shokiru si jen unaveně povzdechl.
"Nezdržuješ.....jen už tak jdeme domů dost pozdě.....už slyším svojí mámu....."
Promne si zátylek, jo Shokirova mamča byla vždy trošku ráznější.
"Noooo......uvidímee.....možná jo..."
Zdá se, že se mu moc do trénování kohokoli hnát nechce.
"J-jasně.....dobrou...."
Rozloučí se s tebou s lehkým úsměvem a zamířil ke svému domovu.
Ty ses dostala k sobě domů taky relativně rychle a ještě rychleji jsi po tomto náročném dni usnula.
(Děkuji za zakončení dne, nyní prosím posečkat na posun na další den, jakmile všichni ukončí svůj den.)


Skrytá Hvězdná vesnice - 12:31 Malý medvídek Kulička
Hikaru, Kiryu a Akemi

Ještě další necelou půl hodinu jste Kuličku ukecávali, než jste se pohnuli vůbec z místa.
"To by musela občas vystřízlivět..."
Broukl Kulička na účet své partnerky.
"Ale já vážně nechtěl nikomu ublížit jen on ten med.....je to....no prostě med...."
Najednou koukal do země a drápky dloubal do sebe v provinilém gestu.
"Já nejsem ničí dopravní....."
Než stačil Kulička oponovat na Kiryův návrh na to, aby Akemi svezl vložila se do toho sama Akemi o něco více lstivě. Chvilku mu to šrotovalo v hlavě. Mlsné myšlenky z něj přímo kypěly.
"Noooo.....tak dobře ale bude to ta velká sklenička že jo?"
Koukl na Akemi dychtivě a bezděky si jazykem olízl čumák. Hikaru stěží zadržoval smích.
"A to svezení.....fajn ale jen pro tentokrát."
Dodal trošku neochotně, ale očividně zlomen vidinou medového ráje.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 12:38 Nepřítel ve zdech
Kaya, Kioshi a Yamato


"To platí i o tobě."
Usmál se unaveně Inome a chvíli tě sledoval, jak mizíš chodbou pryč. Běžela jsi seč ti síly stačily, následovala zatáčející chodbu a na každém kroku čekala, že na tebe vybafne onen Shinobi, aby tě znovu napadl, ale zatím se tak nestalo.
Asi po deseti minutách vyústila chodba ve velkou opracovanou kamennou místnost, když ses bedlivěji rozhlédla něco si to nápaditě připomínalo. Ochozy okolo kruhové místnosti v patře, kde bylo místo pro diváky......tři kůly na odvrácené straně místnosti a u nich uvázaná tři těla zajatých Geninů ze Zvučné, které jste hledali a pak skřípění, když se za tebou zavřela brána a odřízla ti jedinou cestu ven. Zamrazilo tě v zádech a následně se ti zježily všechny chloupky na těle, když jsi uslyšela z neznáma lehký posměšný potlesk.
"Gratuluji dostala ses až do cíle, ale tady tvá cesta končí mladá Shinobi. Vítej v mé aréně a zemři v ní."
Ozval se sametový hebký a přesto chladný hlas. Zdálo se, že v aréně kromě tebe a Geninů nikdo jiný není. Ale stejně ti přišlo, že něco není v pořádku.
(Popiš svůj další postup a pro vyhodnocení akcí hoď 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 20:30 Konečně dobré zprávy
Killunia

Od tvé Geninské zkoušky už uběhlo pár dní a pořád ses nedozvěděla, do jakého týmu tě zařadí pokud vůbec. Zkoušky jsi složila to ano, ale patrně nebyl volný letos žádný další nový sensei, nebo nevěděli, co si s tebou počít. Možná na tebe už ani nezbyl žádný týmový kolega, třeba budeš čekat další rok, než tě zařadí. I takové temné myšlenky se ti honily hlavou, když se dnešní den schyloval ke svému závěru.
Ze všeho toho zamyšlení se ozval až zvonek u dveří, když jsi přišla otevřít stál u nich maskovaný ANBU a podával ti dopis.
"Zpráva od Hokageho-sama ohledně vašeho zařazení."
Předal ti dopis a rozplynul se. Když jsi dopis otevřela a přečetla zjistila jsi, že tě opravdu zařadili do týmu. Měla jsi v něm být s klukem jménem Arike....moc sis ho ze školy nevybavovala, víš jen, že neměl příjmení. Byl to nějaký nalezenec, kterého se ujala rodina Abyto. Nijak výrazně ti však v paměti neutkvěl.
Dopis také říkal, že vzhledem k neočekávanému návratu svého nového týmového parťáka z mise, proběhlo tvé zařazení o to rychleji. O třetím členovi vašeho týmu se ještě jedná a zatím nebyl pevně určen. Každopádně máš se další den ráno dostavit k nemocnici, kde by ses měla setkat se svým novým senseiem a snad i týmovým parťákem.
Dole v kuchyni mezitím voněla pozdní večeře, no jo v kuchyni zase jednou někdo řádil a vyváděl něco dobrého.
(Popiš svůj čas strávený od složení Geninských zkoušek, a zakonči svůj den, následně vyčkej na posun na další časový úsek, jakmile ostatní ukončí své dny.)
 
Kasai Aki - 27. srpna 2018 12:37
12358110_10201321454796146_778688181_n4565.jpg
Problesknutí


Mé problesknutí se povedlo a já jsem za ním, neváhám a když vidím ariakiho blesk, tak zaútočím maskovanému o zad. Mířím jedním kunaiem jako sek a druhým jako bod... Nerozmýšlím se kam... Důležité je dát zásah, a ten jsem připravená dát...
 
Juro Ariaki - 23. srpna 2018 19:03
blackshinobi25864.jpg

Trable s maskovaným


Výbuch byl ohlušující, skoro se až divím, že ta budova celá nespadla. Patrně byla exploze dostatečně vysoko, aby střechu příliš nepoškodila. To, že se černý ANBU vyhnul a utekl z ohniska výbuchu mne až tolik nepřekvapuje. Přece jen bude o dost zkušenější a silnější, než my. Pravděpodobně máme jedinou naději v tom, že přijdou hlídky. ANBU je však rychlejší, než bych očekával, jakmile se zhmotnil za našimi zády zamrazilo mě. Rychle jsem se otočil ale to už letěla čepel katany přímo na můj krk. Neváhal jsem a rychle jsem šel dolů do pokleku.
"Shimata je rychlý a ta katana očividně dost ostrá."
Po tváři mi steče čůrka potu. Ucítil jsem, jak se Aki za mými zády rozplynula a o okamžik později se objevila za černým ANBU.
"Třeba budeme mít alespoň malou šanci."
Rychle složím potřebné pečetě a udeřím levou dlaní do střechy.
"Raiton: Rainezumi no jutsu (Živel Blesk: Bleskové myšky)!"
Křiknu a vypustím v záblesku bleskové charky dvě malé bleskové myšky, které za sebou nechávají bleskovou čáru a řítí se k nohám černého ANBU.
"Aki teď!"
V případě, že by můj plán vyšel mohli bychom jej mít na pár sekund pod kontrolou a způsobit mu zásah, otázkou je jestli jsem dost rychlý a mé ninjutsu dost silné.
 
Ayame Akemi - 20. srpna 2018 17:31
commission_25_by_black_pantheressd2x22fm–kopie1359.png

Skrytá Hvězdná - medvídek Kulička


„ To jsem neřekla Hikaru, rozhodně ne. Ale dívají se jiní.“
Zavrtím hlavou a povzdechnu si. Moje vlastní síla je i prokletím. Co už, vždycky budu přitahovat pozornost a každý kdo, už mě viděl, ten mě pozná, bez větších potíží.
„ Možná nejsi její chůva, ale jsi tady s ní. Neměl bys jí opouštět, zvlášť když víš, jaká je.“
Povzdechnu si a zakroutím hlavou.
„ Chovej se jako společník. Ne jako otrok nebo chůva… Zkus si s ní promluvit o tom, co ti dělá a jak se chová.“
Zamračím se trošku a ohlédnu se k medové farmě.
„ Měl by sis uvědomit, že si medvěd… Jenom by sis k tomu medu čuchl a nic by z té farmy nezůstalo tam, kde to bylo… Je to starší člověk, z tvého vylekání by ho mohlo klepnout… a co potom hm? Už bychom nehledali medvídka Kuličku. Lovili bychom výtržníka, co má na krku smrt starého člověka…“
Zamračila jsem se ještě víc na medvěda před námi.
„ Co kdybychom udělali dohodu? Koupím ti skleničku medu od toho pána a ty se s námi vrátíš do města ke své společnici. To svezení by byl jen malý bonus k tomu.“
Uchechtnu se. Tentokrát se usmívám.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.15759301185608 sekund

na začátek stránky