Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Naruto: Nový Věk

Příspěvků: 1109
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Juro Ariaki je offline, naposledy online byla 28. března 2024 14:26Juro Ariaki
 Postava Dākuanbā Itami je offline, naposledy online byla 18. února 2024 12:48Dākuanbā Itami
 Postava Kaguya Liu je offline, naposledy online byla 11. března 2024 12:24Kaguya Liu
 Postava Nara Aimi je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Nara Aimi
 Postava Ayame Akemi je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:35Ayame Akemi
 Postava Tetsu Kiryu je onlineTetsu Kiryu
 Postava Kasai Aki je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Kasai Aki
 
Nami Kaya - 02. srpna 2018 18:06
konoha_kunoichi_by_isischan95d5hdsai8694.jpg
Mise

Kámen se mi absolutně nedaří odvalit, je moc velký. Podívám se na Inomeho. Chci něco namítnout, ale má pravdu. V sázce jsou životy.
"Dobře...ale opovaž se umřít."
řeknu mu. V očích mám slzy, nechce se mi ho tu nechávat, ale musím jít dál....zrovna v tomhle případě je to vcelku jasné.
Promiň Inome...
vyrážím dál, zatímco jdu tunelem, tak si dávám pozor na své okolí, aby mě nepřekvapil ten týpek ve zdi. Nevím co budu dělat, když narazím na nepřítele. Chakry už mi mnoho nezbývá, budu se s tím muset nějak poprat až přijde čas...
 
Tetsu Kiryu - 22. července 2018 20:07
beznzvu3160.jpg

Skrytá Hvězdná - Kulička

Ayame Akemi


,,Asi by bylo jednodušší pro příště se na ten med prostě jen zeptat. A protože někdo být musí." houknu směrem k Hikaruovi pobaveně a vrátím se pohledem zpět k medvídkovi Kuličce.
,,Neboj se, neponeseme tě. Ale co si užít trochu legrace? Vezmeš na sebe znovu tu bojovou podobu a vezmeš tady Akemi na hřbet?" šťouchnu do Akemi loktem.
,,Neber to jako potupu, ale představ si obličeje těch lidí, kolem kterých budete projíždět." mrknu na Kuličku spiklenecky.
,,A třeba by se našlo i něco málo z medových zásob." dodám jakoby nic, hrající na medvědovu očividnou slabost pro tuto sladkou poživatinu. Medvídek je to sice od pohledu roztomilý, ale přijde mi, že tady už ztrácíme zbytečně moc času a mě už docházejí nápady, jak ho ukecat ke spolupráci.
 
Rupinasu Kamia - 20. července 2018 22:32
iko2125.jpg
Dopis

Sedím na posteli a čtu řádek po řádku, každé slovo si musím přečíst dvakrát. Nedokážu uvěřit tomu co se v tom svitku píše. Pevně ho sevřu rukama. Do očí se mi hrnou slzy...to co stojí v tom dopise je jako zázrak, naděje, kterou už jsem před lety ztratila.
Nejsem jediná...nejsem...sama...
na tváři se mi objeví i mírný úsměv. O nějaké době svitek opět schovám do své brašny, zalehnu do
postel. Ještě si stihnu nařídit budíka na sedmou ráno abych se co nejdříve připravila, šla pro rámen, ten dát Itamimu, chvilku u něj pobýt a pak vyrazit za senseiem.
S těmito myšlenkami usínám.
 
Dākuanbā Itami - 19. července 2018 21:14
ninnjadoton5142.jpg
Dopis

Už po prvních pár slovech mi došlo, že to je skutečně od otce. Moji náladu v tu chvíli odhadl otec opravdu dobře, protože bych neudělal v tu chvíli skoro nic raději než ten svitek hodil do ohně. Pokračuji v čtení jeho vyznání, ale nijak to se mnou nehne.
Hromada výmluv. Vždy nějaké má, jen nevím proč s nimi přichází teď. Než jsem odešel do Iwy, tak jsme se dost pohádali kvůli mému odchodu, pomyslím si. I kdyby to všechno byla nakrásně pravda, tak teď rozhodně nemám náladu mu cokoliv odpouštět.
"Výmluvy" a "vysvětlení" pak pokračuje po většinu dopisu a upřímně mě to nezajímá.
Existují lepší způsoby, jen jsem ještě nepřišel o co ti jde otče, pomyslím si. Je pravda že se mi po rodině trochu stýská, přece jen tady u strýčka a tety je trochu moc ticho. Jsem zvyklý na velkou rodinu a s sourozenci jsme si vždy dobře rozuměli.
Teprve na konci dopisu narazím na něco zajímavého. Zastavím se a koukám se na techniku, kterou mi tímto dopisem otec předal.
Má pravdu v tom, že to jak jsem při boji cítil přibližující se lidi není úplně normální, pomyslím si. I když nevím co zamýšlí, tak přece jen je tohle technika našeho klanu. I když ji sám neovládám, tak jsem o ní něco už slyšel.
Neuškodí se to naučit a co bude následovat, na to si mohu počkat a vyřešit to potom, pomyslím si. Opatrně si upravím polštáře a namáhavě se posadím do něčeho co v rámci možností připomíná turecký sed. Zavřu oči a začnu meditovat.
Meditace je základem učení našeho klanu a i když jsem odešel, tak ji pořád provozuji. Mimo vlastní trénink mi pomáhá si vyčistit hlavu a uspořádat myšlenky.
Bylo by lepší kdybych byl v jeskyni, ale bohužel si zrovna teď nemohu moc vybírat. V meditaci se soustředím na novou techniku i když jsem vyčerpal příliš chakry, abych si ji hned vyzkoušel. To budu muset nechat na zítra.
Medituji asi hodinku, pak si natáhnu ztuhlé nohy a natáhnu se na postel. Už jsem příliš unavený, abych pokračoval a během minuty upadnu do tvrdého spánku.
 
Kasai Aki - 19. července 2018 11:14
12358110_10201321454796146_778688181_n4565.jpg
Boj při měsíčku



Ariaki se vrhl nahoru a já ho následovala a přemýšlela jsem co to má být... Co za tím může být. Ariaki zaútočil jako první a mě nebylo nic jiného než pozorovat, jak vybuchuje druhý hozený kunai, který mířil očividně na klon. Ten maskovaný ANBU mě znervózňuje, ale věřím, že ten silný výbuch určitě přiláká pozornost hlídek. Mám v rukou kunaie, kterými bráním sek na prsa abych následně mohla zaútočit. Avšak když uvidím, že bude útočit i Ariaki, tak se za něho schovám a použiji Shunshin no Jutsu a problesknu se za černého ANBU. Současně s problesknutím jsem připravena v útočné pozici, abych se mohla buďto krýt a nebo útočit.
 
Nara Aimi - 19. července 2018 11:04
bari7163.jpg
Noc


Podívám se na Shokira a pousměji se.
,,Také jsem unavená, promiň, že tě zdržuji..."
Pohlédnu na něho a přemýšlím nad tím deštníkem.
,,Zkusím to nějak vymyslet a věřím, že jestli budu marná, tak ty mi s tím pomůžeš viď?"
Poměji se a pak zívnu také, když přijdeme před jeho dům, tak nakloním hlavu na stranu.
,,Dobrou noc Shokiru, a stav se někdy na ty citronové kuličky ano?"
Mávnu na něho a rozejdu se domů, abych se mohla také prospat. Když dorazím před dům, tak potichu vstoupím, abych neprobudila všechny v domě. Sundám si boty a po špičkách pokračuji do patra do svého pokoje, kde si odložím a padnu do postele. Nemyslím si, že bych vládla večerní hygienu ale co, ráno bude také čas... Únavou usnu když se pohodlněji uvelebím, a zdá se mi o naší první společné misi....
 
Kaguya Liu - 18. července 2018 18:56
_kadaj__by_eeriefaery291114062.jpg

OSTROV NAGI




Zvědavě se rozhlížím kolem. Sem tam se podívám na staříka, sem na na obzor před námi. Svým způsobem je tu vážně pěkně, jen škoda té nemilé situace. Sám si nejsem jistý co bych dělal když bych byl prostý člověk a něco takového mně potkalo. Pro tyhle lidi je to navíc zdá se hlavní způsob obživy. Co s nimi bude dál, pokud se to nezlepší? Na první větu toho staříka jen s pousmáním přikývnu, pak ho pozorně poslouchám.

Takže ty ryby zmizeli opravdu ze dne na den.. A zmizelo mnoho těch, kteří se pokoušeli zjistit co se děje.. Hmm... Nějak se mi to nezdá. Tady půjde určitě o něco více, než jak to teď vypadá. Přeci když by tu měli mizet ryby, tak to bude postupně. Budou ubývat a pak se jednoho dne ztratí, né že zmizí najednou. A ti rybáři, to mi taky nějak nepasuje.

"A nějací predátoři zde nebyli? Chápal bych to když by se tu přemnožili třeba žraloci, to by mohlo vysvětlit obě věci". Zeptám se jen tak. Než začnu s nějakými spekulacemi, tak na to chci jít aspoň trochu realisticky. "A mohl by jste mi popsat přesně jak bych se dostal na místa kde to začalo?"
 
Kujin Sōzo - 18. července 2018 09:58
tumblr_m2x2pklck61qcrsiy7614.jpg

Svitek


Pozorně čtu řádky svitku, který jsem si mezitím rozložil na posteli. Optimistický tón, kterým je napsaný, jako kdyby potvrzoval mojí domněnku o celém našem světě.
Pojď se naučit jak zabíjet lidi lépe Sozo!
Ale třeba jsem byl až příliš přísný. Ano, sensei si takové chování nezasloužil. Díky jeho zásahu jsme misi vůbec přežili. A koneckonců, jeho ze situace v naší společnosti vinit nelze. Sensei pouze dělá to, co se od něj čeká. Není to zlý člověk. Vím, že to myslí dobře. Chce prostě jen zajistit, abychom každý souboj přežili.
Jenže přežít v našem světě rovná se zabít!!!
Možná už jsem toho měl pro dnešek dost. Ač se to nezdá, nakonec jsem cítil určitou dětskou radost nad naučením nové techniky. Dříve bych jí cítil téměř okamžitě. Ba co víc, běžel bych hned za senseiem, probudil ho, a žadonil bych, aby mě tu techniku naučil pokud možno HNED
!
Ale po dnešním dnu si potřebuju hlavně pořádně odpočinout. Kdo ví, do jakých všemožných temných zákoutí by se moje mysl takovýmhle uvažováním dostala.
Jsem jen pouhé děcko. I když si budu stěžovat nad celým světem, kdo mě bude asi tak poslouchat? Nikdo. Dříve jsem měl problémy najít motivaci. Chtěl jsem být shinobim, ale proč vlastně? Co jsem si od toho sliboval? Být cool? To se mi už asi nepodaří...
Ne musím být silnější! Musím zesílit, protože jedině tak získám respekt, a moje slovo bude mít VÁHU! Až budu silnější, tak mě budou muset poslouchat! Ano! To je ono!

S nově nabitým optimismem jsem konečně získal jakýsi klid v mysli, který stačil alespoň na to, abych konečně usnul.
Naučím se tu techniku, a i všechny další! Budu tak silný, že reformuji náš svět! Ano! To je můj sen!

 
Mizuhara Hanako - 17. července 2018 15:21
hanako_avatar7231.jpeg

Skrytá vodopádová vesnice – 14:40 Tréning pokračuje


Len čo sa odmlčím, chlapec chvílu premýšla, alebo tak aspoň usudzujem z jeho chvílky mlčania. A potom sa rozhovorí. Jeho slovám načúvam mlčky a trpezlivo, len ťapajúc topánkami o podlahu. Chlapec sa po monológu, nad ktorým sa mi začne v mysli víriť, na chvílku odmlčí, no kým zhrniem, čo by som vlastne odpovedala, pokračuje a navrhuje prestávku čo by mala prísť. Trochu sa pousmejem, pani domu je staršia žena, nemôžeme jej diktovať čo by mala podávať, ale vlastne to pre neho môže byť zvláštne, keď som mu otvoriť prišla ja. Na koniec svojho návrhu pridá velmi zaujímavú poznámku. To je vlastne vec, ktorá ma úplne nenapadla a je pravdou, že presne to môže byť háčik v starenkynom neúspechu. Pokial nezvláda justu, skúškou asi nemohla prejsť... Alebo mohla?!

Chvílku po tom, čo dohovorí sa rozlahne ticho, ktoré prerušujú len naše pomalé kroky. Následne sa však nadýchnem a prikývnem. "V mnohých veciach máš pravdu. Súhlasím, že napriek tomu, ako nám informácie podala sensei, by sme pani asi nemali úplne podceňovať. Presný dôvod jej neúspechu nevieme." Začnem prehŕňajúc myšlienky od jednej k druhej. "Súhlasím s tým, že môžeme postupne prejsť komplet tréning, zdá sa, že so shurikenmi jej to ide, snáď, prejsť na niečo ďalšie nie je zlý nápad, určite by nebolo dobré robiť len jednu vec. Určite súhlasím aby sme prešli cez kunaie k súbojom jeden na jedného." Na chvílku sa zastavím v reči a po očku pozriem na chlapca. Ja viem, že by som ho nemala podceňovať, ak by na to nemal, nebol by teraz tu, s nami. Ale predsa len, zvládne včas zastaviť ranu? "Ale ak nie, na to predsa má nás!" Napomeniem sa v mysli a na tvári sa mi vykreslí lahký úsmev.

"Ak nemáš nič proti, určite bude fajn ak si vezmeš na starosť boj, Arate mi príde impulzívny a Kora vyzerá že sa bojí aby pani neublížila. Ja popravde trochu tiež, takže budeš najlepšia volba. Okrem toho myslim, že skôr zvládnem dávať pozor a prípadne pomôcť, ak by ste si niekto niečo spravili, predsa len ešte nevieme ako na tom pani úplne je a nehody sa stávajú." Pokúsim sa vysvetliť, čo vlastne myslím, aj keď si nie som istá či mi to vyšlo.

"Tiež by som počítala s prestávkou, ale čo sa bude podávať nie je plne na nás, môžeme pani len niečo doporučiť. Verím, že voda sa tu nájde. Tak sa do toho teda pustime, plán môžeme rovno predniesť ostatným, som si takmer istá, že nebudú mať nič proti. A tiež že toho moc nevymysleli, kým tam dôjdeme." Dodám s notnou dávkou pobavenia v hlase. Posledná veta vôbec nie je myslená ako urážka či podceňovanie, ale za tých pár hodín čo sme v tíme sme všetci traja boli na rovnakej vlne v plánovaní dnešného cvičenia.

Len čo dorazíme dozadu medzi ostatných, nahodím žiarivý úsmev po prítomných a ukážem rukou na chlapca, ktorý so mnou dorazil. "Toto je Moko Ichiro a je štvrtým členom tímu Hyuugy-sensei. Dorazil dodatočne na pokyn našej vedúcej." Predstavím ho stroho, nemá zmysel všetko opakovať. Nechám chlapca aby sa prípadne dopredstavil alebo dodal čokolvek, čo by chcel pridať. Potom sa už len usmejem na trojicu. "Ako to tu šlo, kým sme tu neboli?" Spýtam sa než sa pohneme ďalej a pomaly sa preskupím za Korou a Aratem, aby som im mohla oznámiť ďalší plán prípadne sa spýtať či niečo stihli vymyslieť oni.
 
Arike - 16. července 2018 20:38
hghgh2308.jpg

Skrytá Listová vesnice - Odstaven 20:34


Probuzení do šera pro mě bylo šokem. Nic v mé paměti mi neříká jak jsem se sem dostal a ještě horší je, že netuším kde jsem.
Pokusím se vstát, ale moje tělo je naprosto bez energie. Aspoň si uvědomím, že to na čem ležím je měkké. Něco jako nemocniční lůžko. Vypadá to, že mě našel ANBU a odnesl spět do vesnice. Tedy pokud to není genjtsu, ale kdo by se s tím trápil, když se nemůžu ani hnout.
Možná bych měl příště být opatrnější, i když vůbec nechápu jak jsem se dostal až na takovou mez. Budu muset zesílit a to o dost. Tedy pokud už nejsem mrtví a tohle není čekání před božím soudem, o čemž dosti pochybuji.
Co mě, asi nejvíce štve je peřina, která mi brání ve výhledu. Takže tam sám velmi dlouho a jediné co můžu v tu chvíli vnímat je moje tělo, které nesnáší peřiny a nyní se potí jako prase.

Onen hlas mě trochu vylekal, ale neměl jsem ani dost sil nějak zareagovat.
Hlas patří ženě, to je jasné.
Dále se ozve mužský hlas, který zní více staře a zkušeně. Potvrdí mi to s ANBU a mě se tak uleví. Musím přiznat, že jsem tam měl namále, ale nechtělo se mi utíkat. To není můj styl a je to opak mé cesty ninji.
Za chvíli jsem se rozkoukal natolik, abych spatřil pochybnou zrzku, která by mohla dělat v nevěstinci a muže jenž vyhlíží jako doktor.

Pokusím se muži odpovědět, ale jde to opravdu ztuha. Proto se rozhodnu mluvit co nejstručněji.
"Ve dro."
Ať už mi prosím sundá tu peřinu, nebo už budu vyuzený.

Moje ústa se po chvíli, kdy jsem s nimi zkoušel pohybovat opět probudila k životu. Tedy jsem našel dost energie, abych mluvil o více slovech.
"Co, se stalo?"
Ano před chvílí o tom mluvili, ale já to chci slyšet přímo a ne jen tak.

Postupně se snažím rozhýbávat tělo, které je ztuhlé a především odpočívám kvůli nedostatku energie.

Budu muset více trénovat. Pokud mám být na příští misi zase bez týmu, tak si musím vystačit. Začnu s vodními technikami a pořád se chci zeptat sensee jak je to dvojí chakrou.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.16543102264404 sekund

na začátek stránky