| |||
Skrytá Listová vesnice - Odstaven 20:34 Probuzení do šera pro mě bylo šokem. Nic v mé paměti mi neříká jak jsem se sem dostal a ještě horší je, že netuším kde jsem. Pokusím se vstát, ale moje tělo je naprosto bez energie. Aspoň si uvědomím, že to na čem ležím je měkké. Něco jako nemocniční lůžko. Vypadá to, že mě našel ANBU a odnesl spět do vesnice. Tedy pokud to není genjtsu, ale kdo by se s tím trápil, když se nemůžu ani hnout. Možná bych měl příště být opatrnější, i když vůbec nechápu jak jsem se dostal až na takovou mez. Budu muset zesílit a to o dost. Tedy pokud už nejsem mrtví a tohle není čekání před božím soudem, o čemž dosti pochybuji. Co mě, asi nejvíce štve je peřina, která mi brání ve výhledu. Takže tam sám velmi dlouho a jediné co můžu v tu chvíli vnímat je moje tělo, které nesnáší peřiny a nyní se potí jako prase. Onen hlas mě trochu vylekal, ale neměl jsem ani dost sil nějak zareagovat. Hlas patří ženě, to je jasné. Dále se ozve mužský hlas, který zní více staře a zkušeně. Potvrdí mi to s ANBU a mě se tak uleví. Musím přiznat, že jsem tam měl namále, ale nechtělo se mi utíkat. To není můj styl a je to opak mé cesty ninji. Za chvíli jsem se rozkoukal natolik, abych spatřil pochybnou zrzku, která by mohla dělat v nevěstinci a muže jenž vyhlíží jako doktor. Pokusím se muži odpovědět, ale jde to opravdu ztuha. Proto se rozhodnu mluvit co nejstručněji. "Ve dro." Ať už mi prosím sundá tu peřinu, nebo už budu vyuzený. Moje ústa se po chvíli, kdy jsem s nimi zkoušel pohybovat opět probudila k životu. Tedy jsem našel dost energie, abych mluvil o více slovech. "Co, se stalo?" Ano před chvílí o tom mluvili, ale já to chci slyšet přímo a ne jen tak. Postupně se snažím rozhýbávat tělo, které je ztuhlé a především odpočívám kvůli nedostatku energie. Budu muset více trénovat. Pokud mám být na příští misi zase bez týmu, tak si musím vystačit. Začnu s vodními technikami a pořád se chci zeptat sensee jak je to dvojí chakrou. |
| |||
Skrytá Vodopádová vesnice - 14:37 Tréning Chvíli na to se již kolem mých prstů obtočily užší prstíky, patřící dívce přede mnou. Na základě jejich délky a úzkosti jsem nepředpokládal, že by dívka byla vyšší, jak já. Slyšel jsem, jak poustoupila mírně stranou, což pro mě bylo signálem pro to, abych vešel. Futry jsem prošel bez problémů. Převážně díky tomu, že se jimi protáhl vítr, jak vznikl menší průvan, takže jsem se držel v jeho „šlépějích“. A jen co dívka zavřela dveře na ulici, dala se do mého obeznamování. Já mezitím vyčkával, byl jsem v neznámém prostředí, a tak jsem čekal spíše na její první kroky, které mě po sluchu navedou dál. Snad po cestě nic neshodím. Pomyslel jsem si v duchu, než jsem se začal soustředit na dívčí hlas a její slova. Chvíli zamyšleně dívce naslouchám. Díky tomu, že neustále při pohybu mluví, je pro mě jednodušší se po chodbě domu přirozeně pohybovat. Což je pro mě výhoda. Není šance, že bych se tu ztratil. Zároveň jsem vnímavě přizpůsobil své tempo tomu jejímu, abych do ní nenarazil. |
| |||
Skrytá vodopádová vesnice – 14:35 Tréning Chlapec sa opraví vo svojom predstavení a ja sa usmejem. Načiahnem sa po jeho ruku a pevnejšie, ale stále jemne ju stisnem a potrasiem. Následne mu ruku pustím a nechám ho vojsť dovnútra, pričom rukou naznačím aby vstúpil. Len čo to však spravím mi dôjde, že vlastne asi nevidí moje gesto. Ale nevadí, pochopil i sám a vstúpil, čo bolo fajn. "Dnešná misia je tu. Býva tu postaršia pani, ktorá sa túži stať kunoichi a našou úlohou je zabezpečiť dnešný tréning." Začnem s vysvetlovaním ešte kým stojíme pri bránke. "So mnou je tu Arate a Kora, naši ďalší tímový spoločníci," pokračujem v rozprave pričom už spravým prvý pomalý krok smerom k zadnej časti, kde starenka trénuje. "Začali sme tréningom so shurikenmi, ale musím uznať, neviem, či to pani spravila schválne alebo to bola náhoda, ale vytrela nám zrak." Zhrniem doterajšiu situáciu, ale viac ju nerozvádzam, aj tak blbocem viac než potreba. "Navrhla by som to ešte raz skúsiť, aby sme videli, či to bol naozaj jej čin, alebo náhoda, ale potom to bude ťažké pokračovať. Máš nejaké návrhy, aby sme s ňou niečo precvičili ale zároveň jej neublížili?" Čím bližšie sme k dvoru, tým viac tlmím hlas, aby nebolo dobre počuť, o čom sa bavíme, aj keby sa snažili. Predsa len je trochu netaktné pred našou klientkou prezradiť, že nevieme čo robíme alebo že si myslíme, že by nezvládla tréning, akékolvek naše myšlienky vlastne sú. S očakávaním pozriem na Ichira, či nejaký nápad dostane. Popri chôdzi dávam pozor, aby som vyberala miesta kadial sa dá lahšie prejsť, no nesnažím sa chlapcovi pomáhať, jedine ak by to vyzeralo, že sa niečo deje, alebo pomoc potrebuje. Môj krok je však pomerne pomalý. Nie že by nás nečakali, ale vymyslieť plán ešte po ceste by bolo asi fajn. Kora a Arate možno na niečo počas mojej neprítomnosti prišli, ale viac hláv, viac rozumu a čím viac nápadov, tým viac času zabijeme. Snáď teda len času... |
| |||
Skrytá Vodopádová vesnice - 14:31 Stále ještě přede dveřmi To, že se dveře otevřely, jsem poznal podle jejich zavrzání. Nadále již následovala má zdvořilá úklona a představení se, ale trochu jsem se přepočítal. Ve dveřích nestála majitelka domu, ale jak dívka prozradila, měla býti mojí spolužačkou a tudíž i jeden ze členů týmu Hyuugy-sensei. Pomalu jsem se narovnal s vážnou tváří. „Rád tě poznávám. Těším se na naší spolupráci.“ Pronesl jsem a natáhl jsem ruku dívčiným směrem někam, abychom si mohli potřást rukama. „Za obeznámení budu rád. Sensei se příliš nezdržovala s detaily, takže vůbec nevím, jaká je situace, natož jak mohu pomoci.“ Přiznal jsem značný nedostatek informací, který mi byl zanechán s trochu nejistým (hodně slabým) pousmáním na rtech. O chvíli později jsem již dívku následoval do útrob dobu, abych zbytečně nestál na ulici, když mise byla „očividně“ (spíš ušislyšně) prováděna na dvoře, ze kterého se linuly různé hlasy. |
| |||
Skrytá vodopádová vesnice – 14:30 Tréning Starenka vezme shurikeny do rozochvelých rúk a ja mám chvílku pocit, že to nebol dobrý nápad. Ak netrafí na terč ani raz, tak ju to môže hrozne mrzieť... Ale na druhú stranu, mali sme jej zabezpečiť tréning a nič lepšie sme nevymysleli. Páči sa mi však, ako starenka s úsmevom a bez námietok začína s cvičením. Shurikeny sa rozletia do absolutne nezmyselných smerov a ja len privriem oči. Ani neviem, či som čakala niečo iné... Nejaký kúsok vo mne dúfal, že starenka trafí ciel aspoň na okraj, alebo sa k nemu aspoň trafí, aby sme s ňou mohli cvičiť ďalej. Z myšlienok ma vytrhne cinknutie a dutý náraz... a po ňom druhý a tretí. Pozriem tým smerom a prvé, čo zbadám, sú tri shurikeny v strede pripevneného terča. Zažmurkám... a pootvorím pusu v údive. Niekde vedla mňa sa ozve Arate. To ma preberie do prítomnosti a tak znova zavriem pusu a pozriem na starenku s úsmevom. "Dobrá práca, ide vám to výnimočne dobre. Ešte tomu dáme jeden pokus na precvičenie." Chopím sa iniciatívy a navrhnem postup. S tímom som ešte len chvílku ale niečo mi hovorí, že by asi nemali lepší nápad a keby sme sa začali dohadovať čo teraz, len by to ubralo na našej dôveryhodnosti. Predtým, než stihneme čokolvek ďalšie spraviť, ozve sa zvonček odo dverí. Pozriem tým smerom a potom na starenku, ktorá sa už už chystá vydať ku dverám. "Pokial dovolíte, skočím tam." Navrhnem s úsmevom. Žena vyzerá tak krehko, aj napriek svojmu úspechu so shurikenmi, že moja nutkavá potreba jej ulahčiť sa ozve naplno. Našťastie to starenke neprijde urážlivé a nechá ma vykonať za ňu túto činnosť. Svižne sa presuniem k bránke, ktorou sme prišli i my a naskytne sa mi nevýdaný pohlad. Chlapec s páskou okolo očí, ktorý zareaguje na otvorenie dverí a rovno sa predstaví. Neubránim sa úsmevu, napriek tomu, že sme sa príliš nebavili, počas školy som si chlapca stihla všimnúť. Jeho ďalšie slová ma však trochu prekvapia. Štvrtého člena som nečakala. Ale nevadí, ak ho poslala Hyuuga-sensei, tak fajn, možno nám pomôže. "Ahoj," začnem prívetivým pozdravom. "Moje meno je Mizuhara Hanako, teší ma. Patrím tiež k tímu Hyuugy-sensei, ak chceš, môžem ťa svižne oboznámiť s našou misiou, pomocná ruka sa určite hodí." Dokončím svoje rádoby uvítanie a trochu odstúpim od dverí. Ak sa správne pamätým, chlapec mal vždy pomocníka... Rozhliadnem sa po okolí či neuvidím druhého chlapca, ktorý by sa niekde skrýval, no nikde nikoho. Zameriam preto pohlad späť na Ichira, a na tvári mi zostane sedieť jemný úsmev. |
| |||
Skrytá Vodopádová vesnice - 14:31 Konečně v týmu Blížily se dlouho očekávané zkoušky, které nás měly rozdělit na ty, co mají na to stát se ninjou a na ty, co na to prostě nemají. Jak se tento čas blížil, atmosféra ve třídě houstla a na senseiovy otázky odpovídalo čím dál více lidí, aby si na poslední chvíli nasbírali nějaký ten kredit. To vyžadovalo z jejich strany i patřičnou přípravu, kterou doposud zanedbávali. Zdálo se mi, že z těchto zkoušek mají opravdu velký strach. Nedivil jsem se, na jednu stranu to byla velká událost, ten, kdo prošel, měl doopravdy dost dobrý důvod slavit. Na druhou stranu fakt blížících se zkoušek mě neděsil a tudíž ani mé vystupování ve třídě se mnoho nezměnilo. Odpovídal jsem na senseijovy otázky, když jsem byl tázán, jinak pokud ne, odpovídal jsem si na ně v duchu, bez nutnosti nějaké vyšší aktivity typu hlášení se, že danou odpověď vím. |
| |||
Skrytá Listová vesnice - Odstaven 20:34 Arike Mírná panika z šerého neznáma tě obklopovala. Nebyl sis jistý, co se vlastně stalo, ani kde jsi se nyní nacházel. Doufal jsi, že ne v nepřátelském vězení, ale kdyby jím opravdu bylo, bylo by pohodlné. Také by se mohlo jednat o Genjutsu. Ale dal by si s tím někdo tu práci? A pokud ano, pak proč? Pokusil jsi se zvednout do sedu, ale bez úspěchu. Každý sval ve tvém těle zaprotestoval a zabolel. Neměl jsi žádnou sílu, žádnou energii, téměř žádnou chakru, která by tvému tělu pomáhala udržet se na nohou a v pohybu. Opravdu jsi to tentokrát přepískl a můžeš být rád, že nejsi mrtvý....vlastně, jak si můžeš být jist, že tohle není posmrtné bytí, další cesta po tvém krátkém životě Shinobiho? Vše je tak zmatené a zatemněné. Ještě dlouhé chvíle jsi osamocen a dumáš o tom, co se vlastně děje a jak z toho všeho ven, než se rozsvítí ostré světlo, které se ti zabodne do očí. Bohužel nemáš dost sil ani na to, aby sis přes obličej přetáhl tu zatracenou peřinu. "Hele už je vzhůru." Uslyšel jsi potěšený hlas mladé ženy. "Měl štěstí, že to přežil. Nebýt ANBU, který jej na té misi doprovázel, byl by určitě mrtvý.....stejně je to div, že se dokázali vrátit. Snad nebude mít žádné trvalé následky." Usuzoval starší mužský hlas, když jsi zaměřil oči tím směrem, postupně si přivykly světlu a tys spatřil dvě osoby v bílých pláštích. Mladou dívku, která by snad mohla být zdravotní sestrou, její ladné plné křivky motaly hlavu, stejně, jako se kroutily kudrliny jejích zrzavých vlasů. Muž byl už starší s našedlou bradkou a krátkými hnědými vlasy protkanými stříbrem, dle vizáže patrně doktor. "Tak, jak se cítíš chlapče? Měl jsi štěstí." Přistoupil k tobě onen doktor a zkoumavě si tě prohlížel. I otevřít vyprahlá ústa bylo namáhavé, ale s trochou píle, by se ti snad mohlo podařit něco říci. (Popiš svůj další postup, volnější akce.) Skrytá Hvězdná vesnice - 12:02 Malý medvídek Kulička Hikaru, Kiryu a Akemi Medvídek zaměřil svou pozornost na Akemi a lehce si odfrkl. "No dejme tomu." Zabručel ohledně svého jména, patrně má na tuto záležitost vlastní názor, ale rozhodl se to nerozebírat. "Nejsem její chůva....navíc teďka stejně nebude ve stavu, kdy by byla schopná mě přivolat. Zasluhuju trošku úcty nejsem věc ani otrok." Bručí dál Kulička nespokojeně. O chvilku později se poškrábal zamyšleně na bradě. "Hmm to by možná šlo, ale to by musela někdy poslouchat a být trošku.....v lepším stavu." Povzdechl si, jako to nejutrápenější zvířátko na světě. Jakmile však přešla řeč na včely a med, poškrábal se Kulička nervózně za zátylkem a kdyby to šlo asi by se začervenal. "No....eh....já nic nikomu ničit nechtěl.....já jen....med je strašně lahodný a mám ho hrozně rád....chtěl jsem ho jenom vyděsit a trošku si líznout nic víc, fakt!" Hájí se najednou, jako malé dítě, které plísní jeho matka. "Po-počkej, co tím chceš říct, že na tebe koukáme s Kiryuem nějak nepatřičně?" Podiví se překvapeně a těká pohledem mezi tebou a svým týmovým kolegou. K poznáme o muchlání si medvěd raději nevyjádřil. "Já jsem nejbojovnější proč já?" Povytáhne obočí překvapeně Hikaru, ale nakonec vzdá další dotazy. "Frrch nikdo mě nikam nosit nebude, nejsem žádný hloupý plyšák." Opět se nespokojeně zamračí Kulička. (Popište svůj další postup a pro případné vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.) Skrytá Zemská vesnice - 21:51 Bezpečí domova Itami, Sozo a Kamia Skrytá Listová vesnice - 23:46 Domov sladký domov Aimi, Shokiru a Eremi Rozloučila jsi se s Eremim a po chvíli dohnala Shokira, který si to štrádoval napřed a dle všeho se mu nepodařilo před tebou zmizet. Hlasitě si povzdechl, když tě zaslechl. "Ah....gomene....chtěl jsem být v posteli, co nejdříve." Na důkaz svých slov si hlasitě unaveně zívl. Není divu, už je skoro půlnoc, nejvyšší čas se trošku prospat. Většinu cesty do vaší čtvrti byl Shokiru zamlklý a trošku zamyšlený, koutkem oka tě občas pozoroval. "Jsem zvědavý jestli se ten deštník naučíš používat." Podotkl nakonec, jakoby nic, když už jste procházeli vaší čtvrtí. Netrvalo to dlouho a Shokiru se s tebou rozloučil u svého domu, tys to měla ještě o pár bloků dál. (Popiš zbytek svého večera a zakonči den, volná akce.) Skrytá Listová vesnice - 12:25 Nepřítel ve zdech Kaya, Kioshi a Yamato Rozhodla jsi se svému uvězněnému společníkovi pomoci a zkusit odvalit kámen. Zabrala jsi až ti na čele vyrašily krůpěje potu, ale kámen se ani nehnul. Byl těžší, než se zdálo. "Kayo nech kamen kamenem. Soustřeď se pořád máme svou misi. Musíš najít ty Geniny ze zvučné. Zatímco tady lelkujeme může být už pozdě. Nesmíš se ohlížet na můj stav. Pokračuj v misi, pokud se tu dostane někdo další z týmu pošlu ho za tebou. A dej si pozor na toho týpka ve zdech." Procedí skrze zuby Inome. Vyhodnotil situaci, tak jako bylo třeba, aby se zvýšila její šance na úspěch. "Běž pokusím se ti případně získat tolik času, kolik půjde. Dokonči misi." Vydechl a opět se zády o další hroudy kamene, které byly vedle něj. (Popište svůj další postup a pro vychodnocení případných akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.) Skrytá Plamená vesnice - 18:39 Podivný ANBU Ariaki a Aki Ariaki první vyskočil z oné pasti a jal se toho vrhnout se o akce. Aki ho následovala. Shurikeny zasvištěly vzduchem. Shinobi je bleskově odrazil ale pak už spatřil letící kunaie. Uskočil před jedním a pak se rozplynul před druhým, který explodoval a způsobil pěkný rachot snad po celé místní čtvrti. Maskovaný ANBU se však objevil na střeše za vámi a nezaváhal ani na okamžik. Vrhl se kupředu, zaleskla se čepel jeho katany, kterou měl pověšenou na zádech a pak už přicházely první seky. Jeden šikmý přímo na prsa Aki a druhý příčný z otočky na Ariakiho krk. Zdá se, že se s vámi opravdu mazlit nehodlá. (Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.) Skrytá Mlžná vesnice - 11:48 Ostrov Nagi a problémy s rybami Liu, Takumi a Hayate Stařík si tě prohlédl a pak se s povzdechem posadil na soudek před svým domkem. Ještě jednou zamyšleně mlaskl. "Tak z Kirigakure.....to je hezké....vždy jsem se tam chtěl povídat..." Začal stařec trošku zasněně. "Nevím co s tím tady zmůžete chlapče. Když moře nedá své plody, pak je to těžké.....a prakticky ano zmizely ze dne na den, je tomu už hmm.....myslím, že zhruba dva týdny.....co se týče nebožáků ztracených na moři....ach....vždy se našli takoví, které si moře vzalo. To už bylo riziko povolání, ale od té doby co zmizely ty ryby zmizelo mnohem více rybářů, které se je snažili hledat, než za poslední dlouhá léta." Zamračil se nad tou skutečností. "Myslím si, že náš ostrov dolehlo nějaké prokletí, nedovedu si to lépe vysvětlit, že nás takto sužuje jedna pohroma za druhou a lidé za to platí životy." Je z toho celý smutný, ale to se dalo v takové situaci očekávat. (Popiš svůj další postup a pro případné vyhodnocení akcí si hoď 3x3 stěnou kostkou.) Skrytá Vodopádová vesnice - 14:01 Shinobi trénink Kora, Arate a Hanako a Ichiro Bylo to už nějakou dobu od zkoušek v akademii, kdy Ichiro čekal na své zařazení do týmu. Bohužel stále nepřicházelo. Patrně si nebyli jisti, kam jej s jeho predispozicemi zařadit, až dnes odpoledne se na prahu najednou objevila mladá Shinobi a zazvonila. Když Ichiro otevřel stála tam jeho budoucí sensei Hyuuga Ayako. "Zdravím se Ichiro nadešel tvůj čas. Byl jsi zařazen do mého týmu. Jsem Hyuuga Ayako a ty budeš naším čtvrtým členem. Zbytek tvého nového týmu již plní jednu misi, myslím si, že tě budou potřebovat. Tady je adresa, kde je najdeš. Sbal si vše potřebné a vyraž za nimi." Pravila senseika vlídným hlasem, patrně vůbec neřešila to, že jí vlastně nevidíš, brala tě, jako obyčejného kluka a pak jsi slyšel, jak se v obláčku dýmu rozplynula.....no a bylo na čase vyrazit za svým týmem..... (Popiš svůj průběh zkoušek na akademii a čas ztrávený do svého zařazení a následné přiřazení k týmu, viz jejich minulý příspěvek. Na případné akce si hoď 3x3 stěnou kostkou pro vyhodnocení.) Mezitím se Kora, Arate a Hanako potýkali se svým úkolem a výcvikem své nové žačky velmi staré paní. Valné části komunikace se ujala právě Hanako. Arate za to byl viditelně rád. O okamžik později se stařenka už usmívala, jako sluníčko a mírně kývla svou vrásčitou hlavou. "Ale ovšem už na vás čekám. Pojďte dozadu." Provedla vás na svou zahrádku, kde bylo připraveno více, než dost prostoru a pomůcek pro trénink Shinobiho. Dle všeho byla paní velmi dobře připravena. "No kruciš...." Vyvalil oči Arate, který tohle rozhodně nečekal. "Zdá se, že to bere opravdu vážně." Šeptne k tobě Kora. Když jsi podala stařence shurikeny a vysvětlila jí účel cvičení vzala je do své rozechvělé ruky a kývla. "Samozřejmě, tak jdeme na to...." Nadechla se a pak hodila shuriken. První absolutně minul cíl a vy jste uslyšeli cinknutí, jak se odrazil od železného sudu, druhý letěl spíše obloukem někam do výše a třetí letěl taky mimo někam směr křoví. "Tak to je vážně hrůz....chci říci dobrý výkon." Kousl se do jazyka Arate, kterému to skoro ujelo. Ano stařenka je opravdu v tomhle velmi mar......než jste dokončili myšlenku uslyšeli jste další cink....cink....cink, a pak měli možnost postřehnout, jak se hozené shurikeny ve svých fázích letu střetly na několika místech v přesném načasování odrazily se od sebe, pak od dalších pokovovaných míst, jako je třeba okap domu a pak trt, trt, trt.......zírali jste jak všechny tři shurikeny čněly ve středu připraveného terče. "Aaaaaah.....to to musí být náhoda...." Vydechl nevěřícně Arate. Stařenka se jen spokojeně usmála. Nedokážete určit jestli to byla pouhá náhoda, nebo jestli je babča skrytý talent, ale to, co se stalo bylo naprosto nepředvídatelné a úžasné. zasáhnout třikrát jeden terč pod těmi hozenými úhly....bylo opravdu zatraceně obtížné.... (Popište svůj další postup a pro vyhodnocení případných akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.) |
| |||
Hon za problémem? Kývnu na jeho slova,jistě, že jsme tým, ale také musíme ochránit vesnici... Jakmile se odrazí, tak ho následuji s kunaii připravenými, abych mohla zaútočit. Jsem nervózní, jistě, že jsem, ale nechci nic dát znát před ním, protože kdybychom byli oba vyklepaní, tak z toho nic dobrého nevzejde. |
| |||
Návrat domů ,,Dobrou Kamio" Rozloučili jsme se, a každý z nás šel domů. Itamiho si převzali v nemocnici, a Kamia a já jsme toho už měli taky dost. Sozo ty že chceš být shinobi? Jak tě něco takového mohlo vůbec napadnout? |
| |||
Bumtarata bum bum bum... Mě a Inomemu se začíná dařit a přetlačujeme společně toho shinobiho, který se pokusil zabít nás. Jenže to by bylo až moc snadné že? Samozřejmě že ano. Bylo bývalo by se nám to povedlo, ale ozvala se rána jako z děla, všechno se tu otřáslo a já dostala zásahy kameny, navíc se mi do pusy a nosu dostal prach a bordel. Vyjekla jsem bolestí a do toho jsem kašlala a doufala, že se neudusím. Oči jsem měla uslzené, takže jsem pořádně nic neviděla, vše se "vyjasnilo" až když se prach usadil. Shinobi byl pryč...jak jinak. "Ano.....jsem" odpovím Inomemu a sesbírám se ze země. Ještě pořád kašlu, ale i přesto se pokouším mu pomoci z pod toho kamene. "Moc....sebou....neškubej....pokusím se .....pomoct..." řeknu ztěžka a pokračuji ve svém snažení. Pokud nebudu muset, tak nechci zbytečeně plýtvat chakrou, kterou možná ještě budu potřebovat a aktuálně jí nemám zrovna moc... |
doba vygenerování stránky: 0.17273092269897 sekund