Ariaki

,,To není o žaludku z kamene, to je spíše o tom, že vím, co mi nechutná a chutná a nepokouším to."
Usměji se.
,,normálně? Pro každého je normálně něco jiného..."
Mrknu na něj a usmívám se, baví mě tohle mu provádět, kord když vidím, jak je nesvůj.
,,Sensei určitě bude vědět kde nás hledat... A po pravdě mu tohle musíme říct, protože já jsem něco takového ve vesnici také neviděla ještě... A doufám, že dlouho neuvidím...."
Mluvím potišeji a tak, aby mě slyšel.
,,třeba bych nad tebou mohla vyhrát."
Zasměju se a pak si ho začnu prohlížet.
,,V jakém průseru budeme lítat oba? Dva mají větší šanci než jeden... A nemusíš mít spacák, mě to nevadí... A navíc, mi budeš muset půjčit nějaké tvé oblečení na spaní... Já obvykle spím skoro nahá, ale nechci tě nějak rozptylovat, přeci jen si musíme odpočinout před tréninkem... A také... Nemyslím si, že já usnu tak tvrdě, abych si nedávala pozor na to, aby sem někdo nevlezl, takže se nemusíš bát, že bych tě v noci nějak obtěžovala."
Pravděpodobně tě jen obejmu a nebo se přitulím, jako to dělávám s peřinou...
Domyslím si zbytek řeči a usměji se, vidí, že zčervenal... A to, co řekl byla hrozná ptákovina...

Skrytá Hvězdná

Ayame Akemi

Medvěd sebou začne vrtět. Zdá se, že po těch útocích se už částečně vzpamatoval. Pohledem překontroluji nitě. Ty zatím drží tak, jak držet mají.
,,Měli bychom si......pospíšit." dokončím větu poněkud vlažněji, když vzduch protne pufnutí a v jámě zůstane trčet medvěd. Medvídek. Takový, který se dává jako dárek nemocným pacientům v nemocnici. Díky bohu, že něco takového jsem nikdy nenafasoval, asi bych ke všemu dostal ještě cukrovku. A dokonce to zvíře normálně mluví. Cosi sem už četl o shinobi zvířatech, ale nikdy jsem žádné nepotkal.

Medvěd nám začne vyprávět, že žádné genjutsu. To mi nepřímo potvrdí moji domněnku o tom, že i zvířata mohou být pod vlivem těchto technik. Zalétnu pohledem k Hikarovi, který dovlekl vůz na převoz medu. Sice zbytečně nakonec, ale pořád se to může na něco hodit.
,,Hikaru, soustřeď se. Možná je malej, ale nikdo neví, co může udělat." houknu na svého kolegu, který je změnou medvěda celkem vytočený. Možná má věta vyzněla až přehnaně opatrně.
,,Mimochodem, pěkná mašle." houknu k medvídkovi. Je skutečně těžké si představit, že by takový tvor mohl disponovat něčím, čím by nás mohl ohrozit. Ale co my víme.

,,Kdyby ses občas objevil u svojí majitelky, tak by to nebylo potřeba. Ale pořád nám dlužíš vysvětlení, co tady chce shinobi medvěd z Konohy?" zeptám se s trochu přísnějším tónem, než jakým na něj promluvila Akemi. Náš úkol byl přivést Kuličku živou. A i když nejsem zastánce nějakého zabíjení, myslím, že tímto se podmínky mise poněkud mění.
,,Máš každopádně dvě možnosti. Buď s námi půjdeš a vysvětlí se, co tady děláš. Nebo nás budeš nutit tě zpacifikovat a pak půjdeš na místo, kde si budeš přát, abys mohl vysvětlit, co tady děláš. Jenže tam už to nikoho zajímat nebude." dám medvědovi na výběr a založím si ruce na hrudi. Fabuluji tak, že by se za mě herecký sbor nemusel stydět. Je každopádně nutné toho medvěda dostat k někomu povolanějšímu. Pozoruji medvěda ostražitě, kdyby se v tom jeho malém těle snad skrývalo víc, než by na první pohled bylo zřejmé.

Vrána za oknem

"Máš žaludek z kamene či co?"
Povytáhnu zvědavě jedno obočí při pohledu na Aki. Zacukají mi koutky, baví mě si z ní střílet. Kdyby tu nebyl za oknem ten příšerný ANBU dalo by se to považovat i za normální večer a ne něco, kdy čekáte, jestli neschytáte do zad kunaiem.
"Eh...postel?....No tak nějak normálně řekl bych."
Můj výraz přejde do lehce zmateného.
"Vadí ji gauč? Dobrá tak tedy budu na gauči já....to taky zvládnu."
Začnu rychle přemítat v duchu, že jsem jí měl nabídnout své místo rovnou a vzít si gauč.
"Uhh....jo on asi jo. Má na takový věci docela talent řekl bych."
Souhlasně přikývnu, když se hovor stočí trošku jiným směrem. Pak se náš hovor zaměří na Shogi. Osobně mám tu variabilní hru velmi rád, nikdy člověk neví, kam ho situace zavede.
"To vůbec nevadí. Rád si s tebou někdy zahraju. Od té doby, co jsem se přestěhoval nemám moc s kým hrávat."
Trošku posmutněle se pousměju, ale hned ten smutek zaženu. Na ten není nyní čas.
O chvíli na to jsem koutkem oka zahlédl, že ten děsivě divný ANBU prostě zmizel.
"Fíha....tak to jsme dva koho to zajímá, ale.....myslím si, že nic dobrého a vůbec bych se nedivil, kdyby tady pořád někde slídil. Podobného ANBU jsem ve vsi nikdy neviděl."
Odfouknu si tiše a sdělím své obavy i Aki. Nakonec se přece jen tématu s posteli nevyhnu a Aki mi vysvětlí, jak to vlastně myslela. Cítím, jak se mi dere červeň do tváří, naštěstí díky mé snědé pokožce to není moc dobře vidět.
"Ehm...no jasně....chápu máš naprostou pravdu....nevíme, co může mít za lubem. Připravím ti tedy svou postel a vytáhnu si spacák a hodím si ho vedle, abychom v tom průseru lítali oba."
Pokusím se uhájit situaci, co nejobstojněji, ale už tak si říkám, co jsem to vlastně plácl, za kraviny.

temná smrt


,,Mě a do nemocnice? toho bych se nebála."
Když uvidím, jak ztuhl mírně se pousměji. Škoda, že to není příjemnější... Když se pak zmíní o gauči, tak povytáhnu obočí...
,,Gauč? Jak velkou máš postel?"
Zeptám se ho a mrknu na něj.
,,Náhodou, mě se tu líbí. A navíc... Věřím, že pokud mě budou hledat, tak první půjdou za senseiem a... Věřím tomu, že on bude vědět, kde nás hledat... A... Když víš, jak hlídky obejít."
Pousměji se a pak se zeptá na Shogi...
,,Úplně upřímně? Vím jak se to hraje, ale nad otcem jsem nikdy nevyhrála, ani nad matkou... Takže... Nejsem moc dobrý spoluhráč."
Pokrčím rameny a když si prohlédnu toho ANBU, tak když pak zmizí, tak se mírně ošiju.. Dojdu k Ariakimu a potichu promluvím.
,,Co to krucinál bylo???"
Dívám se na něj a pak se podívám znovu k oknu, ten pocit, že bych tu měla spát sama v místnosti, kde na mě civěl TEN mě dost znepokojuje...
,,A s tou postelí jsem to myslela vážně... Tady sama spát nebudu... Nikde sama spát nebudu... Takže se ti předem omlouvám, ale doufám, že mi dovolíš strávit jednu noc ve tvé posteli..."
Mírně prosebně se na něho pousměji a čekám, co na to odpoví...

Medvídek Kulička

„ Uvidíme Hikaru, možná ani ten vůz nebude potřeba, pokud zabere moje Genjutsu.“
Pousmála jsem se na něj. Vážně si ale jistá nejsem, že to půjde. Kdo ví, jak zvířata na tyhle věci reagují. Zrovna tohle jsem nikdy nevyzkoušela. Jenže než jsme stihli cokoliv udělat, než vůbec dorazil náš přepravní prostředek, tak trochu se změnila situace. Medvěd tu sice zůstal, ale tentokrát byl tak pětkrát menší, než před tím, možná i víc. Zůstala jsem na něj hledět, jak přikovaná, když se zvedal a nabručeně po nás vrčel, že žádné Genjutsu se konat nebude. Pohled mi sklouzl až k jeho ocásku s mašličkou. Jakmile jsem zahlédla i kovový znak cizí vesnice, zamrazilo mě v zádech.
„ T-takže jsi Shinobi. Dobře. A Shinobi z cizí vesnice...“
Nakousla jsem větu, zatím co jsem ho sledovala.
„ A Běháš tady po lese a ohrožuješ naše lidi v technice určené k boji.“
Nespustila jsem z něj oči. Popravdě, nemá tady vůbec co dělat. My o žádné návštěvě ani delegaci nevíme, takže v tuhle chvíli je to pro nás infiltrace, nebo tak něco. To by si zrovna on mohl určitě uvědomit.
* A ještě ho nechávají ke všemu hledat.“

Skrytá Zemská vesnice - 17:58 Pobitevní následky
Itami, Sozo a Kamia

Kamia pokračovala ve svém úkolu uklidnit nebohou dívku, která před chvílí zažila masakr, který by obyčejný vesničan nikdy zažít nechtěl. Dívka se na ní dívala zpoza kamene velkýma bojácnýma očima. Každopádně i přes to, že se velmi bála slova Kamie na ní jistým způsobem zapůsobila. Možná jí to i trošku uklidnilo. Přece jen pokud začínala opět uvažovat, tak jí muselo dojít, že kdybyste jí chtěli mrtvou už by mrtvá byla.....pokud na ní nechcete páchat nějaká zvrácená zvěrstva. Naštěstí prvotní šok maličko odezněl a dívka už trochu méně roztřeseně kývla na slova Kamii.
Itami pohotově přišel s velmi užitečným nápadem, aby dívce ukázali jeho kolegové čelenku Iwy, přece jen je to opravdu velmi dobrý rozpoznávací znak. Ne, že by si jí nemohl opatřit možná i někdo, kdo k vesnici nepatří tím, že zabije nějakého Shinobiho, ale nebylo to tak časté a Shinobi Skryté Zemské byli známí a měli dobrou pověst v zemi. Tohoto argumentu se pohotově chytl právě Sozo, který nechal Kazukiho-sensei tiše si povídat s lapkou a vydal se na pomoc své týmové kolegyni.
Když poukázal na vaše čelenky, dívku to opravdu uklidnilo více.
"Shinobi z Iwy?"
Zadívá se na vás najednou spíše tázavě a je schopnější naslouchat. Dívka trošku zmateně poslouchá Soza, který se s ní snaží navázat lepší kontakt.
"Klan Kujin?"
Zopakuje tiše a zdá se, že chvíli přemýšlí, pak mírně pokývne hlavou.
"Ymm znám ten klan. Dělají odstřely i v kamenolomech. Dědeček mi o nich vyprávěl."
Potřese hlavou a tváří se, že přesně ví vše o Sozově klanu, ač patrně ví jen okrajové informace, ale prostě ho nechce urazit. Když jí dá dárkem výbušný vozíček z jílu dívka se trošku vyděšeně naježí a dívá se na tu věc ve své dlani.
"A.....a určitě to nebouchne jen tak? Tyhle věci jsou dost....nebezpečné...."
Špitne a prohlíží si vozík. Samozřejmě ztracené zboží jí to nevrátí, ale to není zapotřebí až tak detailně zmiňovat.
"Tak, co jak jste na tom? Toho přeživšího jsem už zpracoval a půjde s námi zpátky do Iwy. Nikoho dalšího, kdo by to přežil nevidím. Co vy a ta dívka?"
Koukne po vás Kazuki-sensei, který vytáhl na nohy spoutaného banditu, který se dívá do země a lehce se třese, kdo ví jestli bolestí, nebo strachem.
"Jestli jsme hotovi, tak můžeme vyrazit dál směrem k vesnici. Jí samozřejmě doprovodíme."
Kývne sensei směrem k dívce.
"O úklid se pak postará jednotka, kterou pošleme."
Dodá ještě pro pořádek.
(Popište svůj další postup a v případě nějakých akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 12:14 Nepřítel ve zdech
Kaya, Kioshi a Yamato

Možná to bylo díky tomu, že máš Sharingan a reaguješ tedy i bez něj trošku jinak a lépe, než normální Shinobi. Možná to bylo štěstí, nebo skvělé načasování, ale když chňapla po tvém krku ruka Shinobiho obratně, jako had jsi mu uhnula stranou a pak ho chytila jednou rukou za zápěstí a druhou s kunaiem jsi mu zabodla do předloktí.
"Masaka!"
Zavrčí bolestně Shinobi a snaží se zmizet zpátky do zdi, ale ty jej držíš pevně, takže se přetahujete. Nedaří se ti však vytáhnout jej úplně ač již opět vidíš jeho zamaskovanou tvář.
"Rai...."
Začne Shinobi.
"Shinranshin no Jutsu (Technika rozrušení těla i mysli)!"
Zaslechneš zřetelně Inomeho, který složil pečeť Yamanaků za tebou a Shinobi se najednou přestal hýbat.
"He?!"
Vyskočí pod maskou mu vyskočili určitě krůpěje potu, protože, jakoby nic vyšel ze zdi a spustil ruce podél těla.
"Teď už nám neublíží."
Oddechne si Inome, který stále drží pečeť a ty vidíš, jak Shinobi sáhne do brašničky a vytáhne z ní kunai.
"Je na čase to skončit."
Zamračí se Inome a Shinobi si začne zvedat kunai ke krku.
"N-ne...."
Hlesne Shinobi vyděšeně, který se snaží technice svého soupeře bránit.
(Popište svůj další postup a pro případné akce si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Vodopádová vesnice - 13:45 Stmelení týmu
Kora, Arate a Hanako

Ayako-sensei se jen mile usměje a lehce kývne hlavou.
"Yosh....děkuju. Věřím, že bude dobrý tým."
Usměje se a koukne na tvé dva týmové kolegy.
"Ai! Uděláme co půjde!"
Zajásá Kora, která je do věci dle všeho mnohem více zapálená, než Arate.
"Jste do toho nějak hrrr..."
Ušklíbne se Arate. Každopádně, než se stihnete více rozpovídat zastaví Vás Ayako-sensei zdviženým ukazováčkem.
"Tak dnes můžete předvést, jaký jste tým. Dostanete totiž svou první misi. Je to D mise a Vaším úkolem nebude nic složitého.
Určitě všichni znáte paní Kamiko. je to už starší paní, která......uh....opakovaně žádá o vstup do naší akademie s tím, že by se chtěla stát na stará kolena Shinobim.....vzhledem k jejímu pokročilému věku a nulovému talentu na toto povolání to samozřejmě není možné. Z tohoto důvodu si alespoň často najímá Shinobi, pro nejrůznější zakázky. Dnes si najala náš tým, abyste jí soukromě trénovali."
Senseika se usměje a nenechá vaše zděšení vystoupit na povrch.
"Nebojte se nemusíte jí učit nic těžkého, jen si s ní zacvičíte....té paní už táhne na 90, takže s ní jednejte s citem a myslete na její zdraví. A hlavně nesmíte jí dát najevo, že je neschopná, nebo, že je absolutně nevhodná pro život shinobiho. Už dlouhá léta se snaží něco naučit touto formou alespoň, když jí stále z různých důvodů akademie odmítá přijmout. Chápete? Výborně. No užijte si misi mám ještě nějaké vyřizování."
S pufnutím Ayako-sensei zmizí a nechá vás tomuto strašnému úkolu na pospat. Arate se tváří zdrceně. Kora naopak překvapeně.
"Tak....jak to uděláme?"
Koukne na vás Kora.
"Obávám se, že jí to zabije."
Podotkne Arate lehce váhavě při představě 90 leté cvíčící paní na Shinobiho. Domek paní Kamiko není daleko jen asi půl kilometru směrem do vesnice u jednoho z menších vodopádů.
(Popište svůj další postup a pro případné vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - Tvrdý souboj 11:30
Arike

Rozhodl ses, že budeš dál čelit svému soupeři. Využil jsi větvoví a snesl ses na něj z hůry a v zápětí se zableskly své kouřové bombičky, které explodovaly a zalily vše fialovým oblakem, ve kterém se ztratili i klonové, které jsi vyvolal. Úspěšně jsi se dostal opět do korun stromů. Jak si vedou tví klonové....kdo ví, ale důležitější nyní bylo zahájit další útok.
Začal jsi pomocí své techniky metat do kouře silný proud svých bublin, které jej rozháněly.
Viděl jsi, jak z kouře a bublin uskočil po chvíli stranou tvůj soupeř, takže asi dokázal uniknout bublinám, které měly omezit jeho pohyb a znepříjemnit mu život. Neváhal jsi a vyslal kupředu své shurikeny zavěšené na drátech, abys dohrál svou hru....bingo!....dráty přitáhly nepřítele k nejbližšímu stromu a pevně jej přitáhly.
"Ksooo!"
Zavrčí bolestně a pak se celý rozteče v troše vody....vodní klon.
"Theme!"
Uslyšíš z míst, kde se ještě drží bubliny. Shinobi tam stojí a těžce oddechuje, patrně na okamžik uvízl v bublinách a cloně a stihl se pouze schovat před tvým zrakem a odvést tvou pozornost klonem. Každopádně nyní na tebe letí několik kunaiů a u některých vidíš, že na jejich koncích jsou připevněné syčící výbušné lístky.
Přituhuje a Shinobi se rozhodně nechce jen tak vzdát. Přece jen, kdo by chtěl jen tak dát svůj život, když mu o něj tak jde. Nyní je jen otázkou, kdo z vás to ustojí déle, je dost pravděpodobné, že bude mít více chakry, než ty.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Hvězdná vesnice - 11:40 Malý medvídek Kulička
Hikaru, Kiryu a Akemi

"No už mi bylo i líp, ale přežiju to, jestli se ptáš na tohle. Ta potvůrka mě donutila spotřebovat hodně chakry."
Ušklíbne se Hikaru, který se opět zvedne s pomocí Akemi na nohy. Když Akemi poprosila Hikara, aby si šel promluvit se včelařem, jen chápavě kývl. Sám si asi uvědomoval, že už nebude tolik platný, jak by chtěl. Vyrazil si s ním promluvit.
Mezitím se Akemi a Kiryu bavili o tom, jak nejlépe medvěda Kuličku zpacifikovat a dopravit zpátky jeho páničce. Možnost ovládnout jej pomocí Genjutsu se zdála, jako ta nejlepší možná.
"Za chvíli tady budeme mít vozík, ale nejsem si jistý, ale ta kárka, co normálně vozí nádoby s medem utáhne tohohle chlupáče."
Mávne na své kolegy Hikaru, který se vrací od včelaře. Medvěd se mezitím vrtí v nitích a moc se mu nelíbí, co jste mu provedli. Už už se připravujete, že provedete svůj plán, abyste mohli uskutečnit převoz, když najednou....puuuuuffffff......medvěd zmizí v oblaku kouře a najednou na okraji jámy přistane malý roztomilý medvídek.

Chvilku na vás vyjeveně kouká ale pak se kruťácky zamračí a postaví se na zadní nožky, zastříhá ušima a zavrtí ocáskem okolo kterého, jak si můžete všimnout má uvázanou mašli a na ní se leskne kovový znak Konohy.
"Tak to teda prrrr! Žádný Genjutsu se konat nebude. Vypusťte si, že na mě budete dělat nějaký šílený pokusy."
Zabručí rozzlobeně a dá si tlapky v bok, jako velký drsňák, ale v jeho podání to spíše působí komicky.
"Medvěd si tu už ani nemůže na chvíli užívat Baika no jutsu (Zvětšovací technika) aniž by po něm nešli první Shinobi, co se namanou."
Dupne si Kulička tlapkou do země a přední tlapky složí na prsa.
"Abyste věděli taky jsem Shinobi a nenechám se sebou takhle zacházet!"
Mračí se, jako malý čertík. Hikaru na něj kouká, jako na sníh v létě s lehce pokleslou čelistí.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Plamená vesnice - 18:17 Podivný ANBU
Ariaki a Aki

Oba jste měli možnost během svého rozhovoru a činnosti v Ariakiho bytě si trošku nenápadně prohlédnout onoho ANBU, který vás nenápadně sledoval za oknem. Byl celý zahalený v tmavém plášti a jeho tmavé vlasy se skoro vpíjely do černoty noci. Kdyby nebylo rudých očí na masce patrně by nebyl skoro vůbec vidět. Každopádně maska, kterou nosil byla opravdu zvláštní a ve vesnici jste ještě takovou nikdy nezahlédli.

ANBU tam ještě chvíli seděl a pozoroval vás, než o okamžik později stejně tak, jak se náhle zjevil i zmizel. Prostě to vypadalo, jako by se prostě vpil do noci.
Vám však zůstal nepříjemný pocit z toho, že by vás mohl stále sledovat. Otázky proč tu byl a co po vás chtěl a jestli jste vůbec v bezpečí. Samozřejmě i otázka, jak se sem dostal, pokud není z vaší vesnice je dost závažná otázka.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte případně 3x3 stěnou kostkou. Jedná se o volnější akci trávení večera.)


Skrytá Listová vesnice - 13:36 Deštné setkání se senseikou
Aimi, Shokiru a Eremi

Shokiru lehce pokrčil rameny a dal si ruce za hlavu.
"Deštník se dá použít ve spojení s našimi technikami velmi dobře a účinně. Stačí vědět, jak ho použít. Například, když ho roztáhneš kus před sebou máš další zdroj stínu, kterým protáhneš ten svůj, nehledě na to, že můžeš stínem pohybovat, když ho necháš třeba letět vzduchem a určitě se najde i něco dalšího."
Prohodí Shokiru jen tak, jakoby nic ohledně funkčnosti deštníku pro Nary. Pak jeho pohled sklouzne zpátky k tobě, při oznámení citronových kuliček.
"To vážně nemusíš."
Ubezpečí tě Shokiru poklidně. Eremiho úsměv se naproti tomu opět roztáhne.
"Super rád vyzkouším něco nového."
Zazubí se a Shokiru si jen rezignovaně povzdechne. Co originálního si vybereš je dost na tobě, protože Deštná toho nabízí velkou spoustu, od zbraní, přes různá místní jídla až po obyčejné suvenýry formě přívěšků, těžítek, sněžítek a jiných blbinek, které vydělávají skoro každé vesnici. Ať tak či onak, měla by ses co nejdříve rozhodnout, co si koupíš a vydat se za senseikou, protože možná na Vás bude už nyní čekat.
(Volnější akce.)

Společnost za oknem

Zašklebím se nad poznámkou Aki ohledně častějšího jezení u mě.
"Brzo tě s takovou odvezou do nemocnice s otravou."
Uchechtnu se, o okamžik později se ke mě Aki nahne povytáhnu nad její náhlou změnou chování tázavě jedno obočí a cítím, jak se mi rozbušilo srdce.
"Co to dělá?"
Pak ale ke mě jen tiše promluví a ihned uvede všechny mé smysly do středu.
"Bezva, vždy jsem chtěl mít za oknem vránu."
Zašeptám k Aki. Vím, že teď budeme muset hrát malou šarádu. Bude to podobné, jako Shogi, vybrat nejlepší strategii, jak oblafnout nepřítele.
"Ale proč nás sleduje ANBU? Nic jsme neprovedli. A pokud není náš, tak jak se sem dostal ve vesnici jsou přece naše ANBU hlídky."
Šrotuje mi to v hlavě, když se zvedám od stolu a jdu sklidit nádobí. S lehkým úsměvem stočím pohled k Aki, když navrhne spaní u ní.
"Dobrý nápad Aki, ale s ním v patách se mi moc po vesnici promenádovat nechce, je to moc daleko."
"No....není to tu, žádné sídlo feudálního pána, ale místa je tu pro jednoho navíc dostatek řekl bych. Jestli chceš klidně tu můžeš zůstat roztáhnu ti gauč. Teda jestli pak za to doma zítra nedostaneš."
Pousměju se a nechávám nádobí okapat.
"Ven už bych dneska nechodil je pozdě a naše hlídky by nemusely mít pochopení pro naší noční vycházku."
Podepřu nápad zůstat u mě. Sice to bude zvláštní....Aki přespávající u mě....divný ANBU za oknem.....no velice zvláštní a romantický večer, jen co je pravda.
"Hraješ Shogi Aki?"
Optám se jí mimoděk a když se otáčím letmo přelétnu očima směrem k oknu, jakoby nic, abych nedal znát, že se snažím úmyslně pohledem zachytit onoho vetřelce.

Kluci



,,No právě"
Dívám se na něj a pak zapřemýšlím... Shokiru navrhne deštník.
,,Ale já nejsem z deštné, takže mě by takový bojový suvenýr byl k ničemu, leda že bys věděl, tak ho používat. Ale... I kdy je to neoriginální, tak třeba najdeme nějaký, co mi padne do oka..."
A je vyhráno, deštník takový, který nikdo nemá a bude jen můj...
,,A víš co? Shokiru? Až se vrátíme udělám ti citonové dango kuličky."
Pousměji se na něj a zadívám se na Eremiho.
,,Ty jsi zvaný také samozřejmě..."
Až si vyberu něco originálního, tak se vydáme na sraz se senseikou....

Černá smrt?


Sedím a pochutnávám si na tom, co Ariaki uvařil... Usmívám se, protože je to znamenité.
,,Asi u tebe budu jíst častěji, jsi opravdu skvělý kuchař..."
Pousměji se.
Povídáme si a poznáváme se, je to klidný večer až... Všimnu si toho, stín který se mihl v okně... Mohla to být větev, nebo kočka, ale i tak je to dost znepokojující... Pak ho uvidím... Strnu v uprostřed věty když ho spatřím... Usměji se a pomalu sáhnu po kunaii... Dívám se tak, abych i jeho měla ve svém zorném poli, a nevypadalo to, jako, že civím přímo na toho ANBU, který je za oknem... Navodím nové téma, které spíše zašeptám, nahnu se k Ariakimu blíž, tak, že to vypadá, jako bych ho chtěla políbit a zašeptám ...
,,ANBU v černé masce v okně za tebou... Neotáčej se, chovej se přirozeně..."
Jsme mladí, takže kdyby nás chtěl zabít, tak proč by čekal? A co je vůbec zač? Ariakiho samotného nenechám... A sensei je daleko... A my dva ho... Nepřemůžeme...
Pohledem se dívám na Ariakiho a i si hlídám toho za ním, kdyby se o něco pokusil, nechci, aby mi Ariakiho zabil před nosem... Nebo aby měl tu možnost vůbec zaútočit, ale... Pokud nás sleduje... Proč sleduje právě nás?
,,Nechceš dnes spát u mě?"
Zeptám se ho a pousměji se.
" A nebo jestli nejsi proti, tak bych tu mohla zůstat já, očividně tu máš prostor. "
Pousměji se a snažím se být uvolněná, ale vůbec se mi to nelíbí...