Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Naruto: Nový Věk

Příspěvků: 1109
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Juro Ariaki je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Juro Ariaki
 Postava Dākuanbā Itami je offline, naposledy online byla 18. února 2024 12:48Dākuanbā Itami
 Postava Kaguya Liu je offline, naposledy online byla 11. března 2024 12:24Kaguya Liu
 Postava Nara Aimi je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Nara Aimi
 Postava Ayame Akemi je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:53Ayame Akemi
 Postava Tetsu Kiryu je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:23Tetsu Kiryu
 Postava Kasai Aki je offline, naposledy online byla 20. března 2024 16:08Kasai Aki
 
Tetsu Kiryu - 07. ledna 2018 15:02
beznzvu3160.jpg

Skrytý Hvězdná

Ayame Akemi



Vím, že Hikaru i Akemi dělají co mohou a tím spíš se necítím úplně dobře, protože sám toho moc dělat nezvládnu. Ale musím se soustředit, jednou jsem se rozhodl pro takový plán a musím se toho držet. Prsty mi s nitěmi kmitají a pohledem sleduji medvědův pohyb a počínání mých dvou kolegů.
Akemi se daří docela dobře. Skoro se cítím až trapně, když je nucená zrovna Akemi být vepředu a dělat nám "křoví".
Okolí je naplněné explozemi, které vytváří Hikarova technika. I přes vypjatou situaci mi připadá docela zvláštní, že používá vybuchující květy. Až mám trochu strach o toho medvěda. Přeci jen, náš úkol je ho zpacifikovat, nikoliv zabít.

Domácí mazlíček, hmm? s touto myšlenkou hodím svůj improvizovaný výtvor. Výsledek je lepší, než bych čekal. Při pocitu, když se mi nitě zaryjí do ruk, opatrně je povolím. Medvěd zahučí do díry. I když, zahučí asi není to správné slovo. Ale má zjevně dost, aspoň prozatím. Pokud máme mít šanci něco s ním provést, teď je ta nejlepší doba. Překontroluji znovu nit, omotanou kolem větve. Snad dokáže medvěda udržet, kdyby přišel k sobě moc rychle.

Hikaru toho má očividně dost. Sám pomalu přejdu blíže k medvědovi zkontrolovat, jak na tom je ten chlupáč. Těžko říci, kdo je víc vyčerpaný, jestli Hikaru nebo Kulička. ,,Proč Kulička?" brouknu si pro sebe, pak se otočím zpátky k Akemi. Hikaru vypadá, že už je snad zpátky na nohou.
,,V pohodě?" znovu mě píchne jehlice studu, že tu práci museli vlastně oddřít prakticky oni sami dva. Akemi vysloví zvláštní domněnku.

,,Genjutsu? Mám za to, že úplně stejně. Jenom mají bystřejší smysly, takže nemusí na některé vjemy reagovat jako lidé. Zvuk a čich především. A čím ho svázat....nejsem si moc jistý, jestli by ho shinobi nitě udržely." zavrtím hlavou zamítavě na její dotaz ohledně toho, jak medvěda svázat.
,,To genjutsu by mohlo fungovat. Jenom si dát pozor na to, jaké to genjutsu bude. Ale určitě to zkusit můžeš." přikývnu Akemi a gestem ruky jí dám najevo, že má volné pole.

 
Ayame Akemi - 18. prosince 2017 15:31
commission_25_by_black_pantheressd2x22fm–kopie1359.png

Medvěd je lapen... Alespoň pro zatím



Tak tak jsem se vyhnula medvědovým zubům. Jen to cvaklo za mým zadečkem. Až mě z toho zamrazilo v zádech. Utíkala jsem do bezpečné vzdálenosti od medvěda a Znovu se k němu otočila čelem, když to pod ním začalo vybuchovat. Ne sice ten výbuch neudělal nějak velkou jámu, bohužel, ale nevadí, aspoň víme jak daleko dosáhne Hikarova síla. Hold je to trochu náročné. Rozběhla jsem se k němu, když padl na koleno a podepřela jsem ho, kdyby bylo potřeba, abychom museli utéct.
„ Jak si na tom?“
Zeptala jsem se ho, i když jsem viděla, že je vyčerpaný. Nejhorší je, že tohle ještě není konec.
„ Běž za tím pánem se včelími úly a zeptej se ho jestli by nám nepůjčil vůz, ať můžeme medvěda odvést pryč. Já se pokusím to zvíře dostat do limbu úplně a nezabít ho.“
Pověděla jsem mu. Hikaru už nám asi moc jinak nepomůže. Jakmile jsem ho pustila vydala jsem se k medvědovi. Byl dezorientovaný, ale pro manipulaci s ním bude potřeba, aby spal úplně, protože takhle byl pořád strašně nebezpečný.
„ Kiryu, máš něco, čím bychom ho mohli svázat? Pokud se mi ho tedy povede uspat a Hikaru zajistí vůz. Pochybuju, že s námi půjde ten medvěd dobrovolně… i když….“
Zamyslela jsem se a podívala jsem se na medvěda.
„ Jak asi funguje Genjutsu na zvířata?“
 
Arike - 14. prosince 2017 15:09
hghgh2308.jpg
Pokus omyl

Těžce oddechuji skryt za stromem. Snažím se něco vymyslet, jelikož chci žít a musím ho co nejvíce zabavit a především doufat, že se s tím druhý ANBU poradí.
Má dvojí čakru a je velice zkušený. Na přímí útok se mu nemůžu rovnat, ale co šance trochu vyrovnat.... Snažím se něco vymyslet, ale v každém scénáři jsem nevýhodě, kvůli jeho dvojité čakře. Zajímalo by mě jestli ji nemůžu mýt taky. Pokud to přežiju, tak se na to zeptám mistra.
Vylezu na strom a vyskočím z něj na něj, aby to vypadalo, že chci zaútočit ze zhora. Počítám s tím, že na mě zaútočí a já tak použiji Kawarami no jutsu (Dřevěná náhrada), ale ještě předtím než mě zasáhne hodím několik kouřových bombiček, které vytvoří oblak kouře přes který mě neuvidí.
Bushin no jutsu (Základní klon) Všechny tři klony pošlu do kouře (každého z jiné strany) a sám se opět vydám do korun stromů z kterých skočím nad oblak kouře.
Suiton: Hōmatsu rappa (Živel Voda: Násilná bublinová vlna) Doufám, že klony odvedly svou práci. Zasypu kouř salvou bublin a doufám, že to nepředvídal. Díky odporu, dopadnu na zem kus od kouře.
Soushuriken no Jutsu (Technika manipulace shurikenem) Tímhle útokem se dá sice útočit, ale já využiju vlákna, abych protivníka, který se možná bublinám vykryl, přichytil k nejbližšímu stromu na který pak hodím dvě kunaie.

3,2,3

 
Mizuhara Hanako - 14. prosince 2017 14:30
hanako_avatar7231.jpeg
Skrytá Vodopádová vesnice – Zkoušky a nemoc

Skúšky prebehli hladko. Aj keď nemôžem povedať, že som sa nedesila. Predsa len, keby mám opakovať, bolo by to zahanbujúce. Ďalší deň mali vyhlásiť výsledky. Nemohla som sa dočkať, predsa len, je to velký deň, i keď som sa trochu desila neúspechu. V ten večer ma celá rodina ubezpečila, že to určite dopadlo dobre a rodičia slúbili slávnostný obed, ak budem úspešná. To mi trošku pozdvihlo náladu a rozhodla som sa ísť si ešte zatrénovať so shurikenom. Definitívne zlý nápad. Vonku som strávila len hodinku dve, keď sa rozpršalo. Jeden by povedal, že drobný dážď nikomu neuškodí, no vydala som sa radšej domov. Ani to nestačilo.

Nasledovné ráno som vstala s pohľadom skleneným a zahmleným. Len čo som sa posadila, hlava sa mi zamotala a zaborila sa znovu do vankúša. Onedlho pre mňa prišla mamka, ktorej pôvodný plán vyhnať ma do akadémie sa zmenil v momente, kedy prešla dverami. Pecka. Zrovna keď to človek potrebuje najmenej, onemocnie. A ešte takto debilne...

Našťastie sa ku mne donieslo, že som skúšky spravila, len ten obed sme museli odsunúť. Ku koncu týždňa už mi bolo lepšie. Iba v kútiku mysle sa každý deň začínal a končil pomyslením na to, ako sa všetci podelili do tímov a dostali prvé misie a ja ležím v posteli ako lazar. A tak každý deň začínal a končil s povzdychom. Ale kurací vývar od mamky bol ako vždy výborný.


Skrytá Vodopádová vesnice – Konec nemoci

Na konci týždňa už som nemusela ležať a tak, ako už vždy, keď mi je po nemoci lepšie, som sa začala pobehovať po dome. Po týždni lehu nezvládam ležať celý deň. Po výdatných raňajkách, ktoré pripravila mamka pred odchodom do práce som v dome osamela ale to nevadí. Chvílu som sa pohrávala s myšlienkou na tréning, no napokon som tento návrh zavrhla a bezcielne prechádzala po príbytku. Napokon som aspoň trošku upratala svoju izbu a naleštila si zbraň. Netrvalo to tak dlho a domov dorazil Yuko, ktorý sa vrátil z misie, či stretnutia, alebo kde vlastne bol.

Najzaujímavejšie totiž bolo, že sebou priniesol dopis. Pre mňa! Bez váhania som ho vzala a začala študovať. S nadšeným výrazom, s dopisom v ruke, som sa rovno nahrnula do svojej izby, kde som si vzala všetky veci, ktoré som uznala za vhodné sebou vziať. A samozrejme vymenila pyžamo za normálne oblečenie. Mala som ešte chvílu čas a tak som prehodila pár slov s bratom, ktorý sa poflakoval na gauči, nevyzeral nadšene, že niekam idem. To má ale smolu. Naškriabala som na lístok odkaz, pre prípad, že by som sa zdžala a vyrazila som z domova. Vyzerá to, že slávnostný obed bude musieť asi počkať. Času bolo habadej a tak som sa nemusela ani moc ponáhlať a cez dedinu som prešla pomalým krokom.


Skrytá Vodopádová vesnice –13:30, Vodopád

O pol druhej, presne, som prikráčala k zvyšku svojho nového tímu. S prívetivým úsmevom na perách si prehliadnem všetkych prítomných, ktorí už tu čakajú. “Dobrý deň, ahojte“ Pozdravím najprv senseiku a následne i svojich spoločníkov a priradím sa k nim. Len čo pani Ayako dokončí predstavenie a poprosí aby som sa predstavila, trochu nervóznejšie sa pousmejem, ale prikývnem.

"Volám sa Mizuhara Hanako, mám staršieho brata Yuka, ktorý už je nejakú chvílu shinobi. Mám rada kvety a sladké jedlo a snažím sa pomôcť keď je to možné." Stručne odpoviem a na chvílu sa zatvárim zamyslene. "Chcela by som byť prínosom pre našu dedinu a dúfam, že spolu budeme všetci vychádzať." Dokončím a zatvárim sa rozpačitejšie a tiknem pohľadom na senseiku. Azda to takto stačí. Nejak ma nenapadá, čo viac by som mohla povedať.
 
Nami Kaya - 14. prosince 2017 11:35
konoha_kunoichi_by_isischan95d5hdsai8694.jpg
Nebezpečí

Moje kunaie minuli...opět. Teda asi bych se trefila, ale ten zmetek umí procházet zdí a snadno se tak ukryje před útokem. Sleduji stěnu, kde zmizel...ale nemám šanci určit, odkud vyleze. Mezitím, kunaiem v ruce, pomáhám Inomimu, ale to už dostane kopanec od toho hajzla. Pokusila jsem se ho chytit, ale byl rychlejší. Postavím se a opět sleduji stěnu. Ani jeho hlas mi nenapoví, kde zrovna je...
Kurva, hajzl jeden...proti tomuhle soupeři nemám šanci, ne sama, ale musím se snažit, alespoň přežit a chránit Inomeho.
napadne mě. S něčím takovým jsem se ještě nesetkala a nejsem si jistá...jestli o tom vůbec někde zmínka je...
Jeho ruka vyrazí ze stěny a snaží se mě chytit za krk. Já se pokusím uhnout a hned na to ho chytnou a vytáhnout ho ze stěny...pokusím se si pomoci tím, že mu do ruky bodnu kunai.
 
Rupinasu Kamia - 14. prosince 2017 09:22
iko2125.jpg
Akce uklidnit

Povzdechnu si a posadím se na zem. Sleduji tu dívku.
"Já chápu, že se bojíte...asi bych se taky bála..."
řeknu k ní.
"Ale ať budete dělat cokoliv, tak s tím kamenem nesplynete. To byste musela být shinobi a ani tak si nejsem jistá, zda by to šlo, protože jsem nikdy neslyšela o tom, že by se někdo...vcucnul do nějakého objektu...."
sleduji vystrašenou dívku.
Nebyl nejlepší nápad, poslat mě...
napadne mě.
"Sensei...našla jsem ji, ale nejsem nejvhodnější kandidát na uklidňování vyděšených!"
křiknu k ostatním.
"Nás se opravdu nemusíte bát...nechceme vá ublížit a neublížíme vám. Těm...lapkům jsme museli ublížit, protože by vám mohli udělat něco ošklivého."
jo...moje uklidňovací schopnosti jsou pravděpodobně na bodu mrazu...fakt už nevím co já říct aby byla v klidu..
 
Shinigami - 13. prosince 2017 01:00
godofdeath25016.jpg
Skrytá Plamená vesnice - 18:06 Šmírák?
Ariaki a Aki

Usedli jste oba ke stolu k jídlu, které Ariaki připravil v naději, že Vás oba neotráví. Ale už po prvním soustu bylo znát, že Ariaki není úplně nejhorší kuchař, ba naopak jeho výtvor je docela dobrý, hutný, sytý a přesto v žaludku nikterak tíživý.
Oba jste se najedli dosyta a ještě v hrnci zbylo možná tak na dvě porce. Povídali jste si a věnovali se klidu, který po náročném dnu máte až.....
Aki byla ta, kdo si všiml, že za oknem Ariakiho pokoje se mihl stín. Přejel jí mráz po zádech, když se tak stalo a polilo divné tušení. Mohl to být jen stín, nebo je pouhá vidina, ale pak......zřetelně za oknem na parapetu viděla někoho dřepět s černou maskou na obličeji. Bylo to, jako by vás našel nějaký temný ANBU, který připomíná spíše popravčího. A jen tam tak dřepěl a pozoroval Vás.
Ariaki ho měl v zádech, takže jej vidět bohužel nemohl.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou)


Skrytá Listová vesnice - 11:25 Zády k ANBU
Arike

Rozhodl ses, že i přes všechny varovné signály ve tvé hlavě neutečeš, že zůstaneš a budeš bojovat, jako pravý Shinobi, stejně, jako onen ANBU. Výbušný lístek explodoval, když si jej zahodil. Zazvonilo ti v uších a málem jsi spadl z větve, protože exploze proběhla příliš blízko tebe. Třísky se rozlétly na všechny strany, můžeš být rád, že ses tím nezmrzačil. Přece jen pro krycí kouřové clony jsou spíše kouřové bombičky, než výbušné lístky.
Každopádně podařilo se ti to ustát a vyběhnout z dýmu a třísek, které jsi vytvořil. Tobě a třem tvým obyčejným klonům. Uslyšel jsi záhy na to, že se k tobě někdo přibližuje. Vrhl jsi po nepříteli jehlice, jen to cinklo, když je vykryl kunaiem, který třímal v ruce. Nedal jsi mu prostor k tomu, aby něco podnikl a vrhl jsi kunaie ty prosvištěly vzduchem. Některé minuly, ač letěly docela přesně, jiné odrazil Shinobi ale přece dva si našly svůj cíle, jeden škrábl Shinobiho na pravé paži a druhý se mu zabodl do stehna. Se zavrčením si Shinobi z nohy kunai vytáhl.
"Yare Yare.... Nepoučitelné mládě."
Vzdychne si a protočí kunai v ruce.
"Víš, co je problém obyčejných klonů?"
Podotkne znuděně.
"Nemají stíny a navíc....."
Vrhl jsi po svém nepříteli bez varování Fuuma shuriken, který se zaleskl.
"Drzé dětské."
Nadskočil Shinobi před Fuuma shurikenem a pak se rozplynul.
"Z obyčejných klonů nesálá moc chakry."
Zamrazí tě v zádech, když uslyšíš Shinobiho hlas.
"Fuuton: Shinkyuu Gyaku (Živel vítr: Podtlakové střely)!"
Slyšíš, jak se za tebou nadechuje a pak se spustí palba drtivých vzduchových střel. První tě lízne do nohy div ti jí to nepřelomí, a ty ztrácíš rovnováhu, naštěstí se ti podařilo díky pohyblivosti a duchapřítomnosti rychle vzpamatovat a zhoupnout na pár větvích a schovat za dost tlustým kmenem stromu do kterého mimo jiné také střely narážely.
"Nemůžeš se shovávat věčně!"
Zavře Shinobi s výsměchem. Když jsi pohlédl na druhou stranu, kde bojoval ANBU byl to boj na úplně jiné úrovni. Míhali se soupeři sem a tam. Bombardovali se smrtícími technikami a zbraně třeskaly o sebe až....
Doton: Ganchūsō (Živel země: Kamenné pilířové ostny)!"
Zaburácel udýchaný hlas ANBU, který v podřepu provedl jakousi pečeť a pak na stromech i v okolí Shinobiho, který po něm šel začaly vyrážet ostré kamenné bodce, náhodně a smrtelně. Dva klony onoho Shinobiho skončily probodnuté a rozprskly se v kapičky vody zatímco jejich majiteli se dařilo unikat, ale jak se zdá karta se obrátila. Alespoň někde.
(Popiš svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoď 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Zemská vesnice - 17:45 Přeživší
Itami, Sozo a Kamia

Sensei kývl na Itamiho, aby si sedl. Kazuki-sensei se mírně zamyšleně zamračil a pohlédl směrem na kopec.
"Byl to Shinobi, tím jsem si téměř jist, byla z něj cítit chakra na velkou dálku......"
Pak slétl očima zpátky na Itamiho a drobně se vědoucně pousmál.
"Neovládáš, nebo si to myslíš?"
Lehce povytáhl jedno obočí s pobavením ve tváři.
"Tvůj otec měl pravdu v tom, že v tobě třímá velký potenciál."
Pomalu se Kazuki-sensei nadechne a zadívá se ve vzpomínce na oblohu.
"Kdybys zůstal ve vesnici u svého klanu, aby ses snažil rozvíjet pouze Vaše klanové dovednosti, bylo by to mrhání talentem a zakrněl bys."
Pak udělal pár kroků směrem ke zbytku Itamiho týmu, ale ještě se ohlédl přes rameno.
"Někdy to nejjasnější na světě je ve skutečnosti strašně složité a i když si člověk myslí, že tomu perfektně rozumí, tak nakonec zjistí, že je to přesně naopak."
Usměje se sensei a pak už míří k ostatním zkontrolovat je, jak jsou na tom.
Mezitím Sozo našel jednoho z přeživších po tom, co měl tu možnost prohlédnout si, co jejich akce natropila s tělem jiného nebožáka, který již tolik štěstí neměl. Lapka, kterého Sozo chytil a začal mu vyhrožovat byl notně domláceny tu a tam špinavý od krve, jestli od své, nebo cizí to je otázka. Nad výhružkami Soza jen zkřivil tvář do nehezkého krvavého šklebu a pak mu plivl krvavou slinu do tváře.
"Zasrané ukecané děcko."
Zachrčí znechuceně. Než však stihne Sozo vybuchnout, nebo udělat něco unáhleného lehce mu někdo stiskne rameno. Když sebou trhne a vzlétne očima nahoru, stojí nad ním Kazuki-sensei klidný, jako voda s lehkým úsměvem na rtech.
"Dobrá práce Sozo, teď už to nech na mě."
Vybídne ho pohodově. Mezitím Kamia se snaží udělat dobrý dojem, na zachráněnou mladou ženu, která se snaží vpít do kamene, který jí poskytoval úkryt.
Nad otázkou ohledně zranění, jen dokáže bezhlesně zavrtět hlavou.
"Já....já.....to...."
Koktá v šoku dívka a celá se třese, když sleduje zakrvácenou Kamiu a spoušť okolo. Zničený vůz asi bude v tuto chvíli to poslední čeho si všimne. Kamiin vzhled taky patrně moc nepomáhá. Dívka se bojí, a jak by taky ne, když Vás viděla v akci, co jste tady dokázali způsobit za masakr.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Hvězdná vesnice - 11:35 Malý medvídek
Hikaru, Kiryu a Akemi

Hikaru zatne zuby vysílením, patrně ovládat letící květinky není tak jednoduché, jak se zdá.
"S tím docela souhlasím."
Procedí skrze zuby za soustředění.
"Pfffch rozptylte....se ti řekne....kso!"
Zavrčí Hikaru a jedna z kytiček exploduje medvědovi blízko hlavy. Je pravda, že i díky tomu si Akemi všímá méně. Akemi se mezitím vrhla kupředu se svými klony a rozhodla se opět riskovat těsnou blízkost s medvědem. Podařilo se jí to!....Jeden z klonů explodoval, když se do něj medvěd zakousl a druhého smetla tlapa, ale pak už Akemi vypustila další dávku prachu a honem se jmula přesunout do bezpečné vzdálenosti.
Díky omámení, které prach způsobil, tak je medvěd značně malátnější a také květinka, která mu bouchne blízko před hlavou, když se snažil následovat Akemi jasně napovídá, že krytí je dostatečné, pak to párkrát bouchne pod medvědem a Kiryu hodí své shurikeny, aby svázal medvědovi nohy. Další dvojitý úspěch....medvěd s svázanýma nohama dopadl do "díry", kterou vytvořil Hikaru....bohužel velikost medvěda a velikost díky, kterou vytvořily výbuchy, není odpovídající, takže je to spíše, jako by se obří kapr opile plácal ve vypuštěném bazénku.
"Gomene.....víc to nepůjde."
Padl Hikaru na koleno a z čela mu stekla krůpěj potu. Medvěd je nyní oslabený a lapený, ale nemusí to tak zůstat dlouho. Je třeba vymyslet další postup.
(Popište svůj další postup a rpo vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 13:25 Deštné suvenýry
Aimi, Shokiru a Eremi

"To je možný."
Pokrčí rameny Shokiru v gestu, že se v této věci nehodlá hádat.
"Hmmmch....je to vopruz, ale koordinovat naše síly, aby měly co největší efekt, je důležité."
Povzdechne si Shokiru a slétne po vás očima. Eremi se mírně pobaveně zasměje a pak lehce přikývne.
"Jasně to zní, jako dobrý plán. A už víš, co by si tak chtěla?"
Zvědavě se na tebe podívá.
"Hmmm asi nejlepší suvenýr, coby připomínal Deštnou je deštník."
Navrhne zamyšleně Shokiru.
"To zní, ale hrozně jednotvárně."
Posteskne si Eremi.
"Neznělo by, kdybys věděl, co místní s touhle hračkou dokážou v boji, něco málo jsem o tom četl a slyšel."
Ubezpečí Eremiho Shokiru a jejich pohledy se setkají u tebe, v očekávání toho, kam půjdete lovit suvenýry.
(Volnější akce, na případné akce si pro vyhodnocení hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 12:04 Lest v podzemí
Kaya, Kioshi a Yamato

Postavila ses instinktivne mezi Inomeho a toho neznámého procházeče zdí. Přilétající kunaie se ti podařilo odrazit, nebo jim uhnout. Zacinkaly, když dopadly na podlahu. A pak už jsi nepříteli vracela stejnou mincí, ale ten místo toho, aby se bránil, tak prostě zmizel opět ve stěně.
"Pozor je mnohem schopnější, než se zdá."
Zavrčí Inome, který trošku těžce oddechuje a vytahuje kunaie z vesty, patrně prošly i skrz brnění, ale snad to nebude nic vážného.
"Na odpočinek nemáte čas."
Zasměje se hlas a najednou ze stěny vyjede noha, která nakopne Inomeho nečekaně do hrudníku a povalí jej na zem, než se však naděješ, tak už je zase noha pryč a naproti tomu se ze stěny vyřítí ruka, která ti chce sevřít krk.
Techniky tohohle chlapíka jsou opravdu děsivé a zvláštní, nic s čm by ses v minulosti setkala.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Vodopádová vesnice - 13:30 Nové složení týmu
Kora, Arate a Hanako

Už uběhl skoro týden od závěrečných zkoušek, které jsi, jak ses dozvěděla úspěšně složila. Bohužel radost vystřídala jiná nečekaná událost a tou byla obyčejná hloupá chřipka, která tě sklátila na celý týden, takže zatímco ostatní už začínali chodit na první mise, tak kdys ležela s horečkami za péče rodičů a uzdravovala se.
Když jsi se konečně cítila lépe předal ti bratr dnešního rána dopis, ve kterém stálo, že jsi byla zařazena do týmu pod Hyuugu Ayako. Jednoho z mála obyvatel Vaší vesnice, který byl z jiné skryté vesnice a rozhodl se žít zde. V dopise také stálo, že se sejdete v půl druhé u největšího z vodopádů, který dělal záda celé vesnice.
Samozřejmě ses tam na čas dostavila a tam již čekal tvůj tým. Hyuuga Ayako, kterou jsi znala od vidění z vesnice.

Obrázek


Tvá nová nynější senseika a pak tví noví společníci z týmu. Yuakure Kora, která patřila mezi ty snaživé holky z vaší třídy, pokud možno stále v dobré náladě a vždy připravená udělat maximum, pro dobrý výsledek.

Obrázek


No a nakonec tu byl Mesuki Arate váš třídní potížista, chytrý kluk, který však ale vždy byl myšlenkama někde jinde a zkoušky zvládl jen tak tak. Na druhou stranu holky na něj vždy letěly, ač o ně nejevil nijak větší zájem.
"Vítej k nám Hanako. Bohužel náš původní třetí člen se nakonec rozhodl od Shinobi života upustit. Věřím, že s tebou to bude jíné. Četla jsem tvou složku, ale tak tě poprosím, abys mi o sobě něco málo řekla."
Usměje se vlídně Ayako-sensei. Je div, že se přes hučení vodopádu slyšíte, ale pravděpodobně měla senseika, nějaký důvod proč vás sem vytáhnout.
(Popiš svůj strávený čas od zkoušek a následně dnešní den, až po setkání s týmem.)
 
Nara Aimi - 05. prosince 2017 21:44
bari7163.jpg
Kluci a jídlo.


,,Já vím, já vím, ty vlastně trénuješ neustále že? A neříkej, že by sis ode mě nic nevzal... Umím to nejlepší Dango, jaké jsi kdy jedl..."
Začnu se nahlas smát a prohlížím si ho.
,,Ano jdou využít jen proto, že ty víš, jak to zkorigovat a využít..."
Pousměji se na jeho povzbudivá slova a na Eremiho mrknu.
,,Díky kluci, jsem fakt šťastná, že vás mám."
Pohlédnu na ně a když Eremi řekne, že se o něho rozhodně bát nemusím, tak se na něj zazubím.
,,já vím, ale mě to nevymluvíš...
Dojím a počkám na kluky.
,,Ještě bych chtěla něco koupit, abych měla památku, a pak můžeme jít za senseikou, co vy na to?"
zeptám se jich a pokud ještě jedí, tak si na chvilku odskočím koupit něco, co mi bude tuto vesnici připomínat, a posléze je vyzvednu a půjdeme všichni spolu za senseikou.
 
Kasai Aki - 05. prosince 2017 21:38
12358110_10201321454796146_778688181_n4565.jpg
Ariaki



Pousměji se na něho.
,,Určitě mají, jsi vážně šikovný a velice schopný."
Podotknu a na jeho podotknutí ohledně stěhování se začnu smát.
,,vážně si myslíš, že bych nebyla schopná si tě tu najít?
Ale fajn, když nechceš, tak ne..."

Zatvářím se naoko uraženě. Ale pak se pousměji.
,,Polévky mám velmi ráda, překvap mě, jaký jsi kuchař..."
Vypláznu na něho jazyk a prohlédnu si ho jako pana kuchaře... Chlapům to obecně prý v kuchyni sluší víc, tedy... Alespoň to říkala máma... I když něco a tom asi bude.
,,Asi se budeš divit, ale roste nám tam tráva, stromy i jiné květiny... Ale jen párkrát se mi stalo že jsem to trochu přehnala.."
Pokrčím rameny a pak ho pozoruji, jak nese polévku.
,,Věřím, že jsi dobrý kuchař, takže bude určitě."
Jakmile mi podá jídlo, tak poděkuji, popřeji dobrou chuť a začnu jíst.
,,Chtěl by ses podívat někdy k nám?"
Zeptám se ho mimoděk...
 
Juro Ariaki - 05. prosince 2017 19:24
blackshinobi25864.jpg
Večerní večeře?

Zuju si boty, když vejdu k sobě domů a letmo se ohlédnu na Aki.
"No.....doufám, že jsou snad mají nač."
Lehce se pousměju a přejdu ke kuchyňské lince a začnu se přehrabovat v jednotlivých skříních.
"Che nepokoušej mě, nebo se přestěhuju."
Zašklebím se nad tou její výhružkou ohledně ranního běhání.
"I když takové ranní běhání má i své nesporné výhody ale.....na co to zase myslím."
Pokárám sám sebe v duchu a začnu zpracovávat jednotlivé ingredience a postupně je přihazovat do hrnce, který jsem na plotně zapnul. Tu a tam celou věc ochutnám a dokořením.
"Doufám, že máš ráda polévky, tahle bude vydatná, ale dost lehká na to, aby se nám neobrátil při večerním tréninku žaludek."
Vysvětlím a ještě chvíli si hraju v kuchyňském koutku u sporáku zatímco poslouchám Aki.
"Jo....myslím, že ses zmínila....opravdu se to místo dá ještě nazývat zahradou?"
Poškádlím ji. Přece jen mi to nedá. O pár minut později rozleju polévku do dvou misek a jednu postavím přes Aki. stoupá z ní horko a je pěkně hustá, nudle samozřejmě nechybí.
"Snad ti bude chutnat."
Pousměju se lehce a usednu naproti ní ke své misce.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.37620282173157 sekund

na začátek stránky