Andor.cz - Dračí doupě online

Konec

Otevřela jsem oči a podívala jsem se na kluka, který začal vstávat. Byl to ten, po kterém jsem hodila lístek. Kousla jsem se do rtu. Nepomohl. Trochu jsem se zachvěla a s pocitem beznaděje jsem se zadívala na papíry před sebou.
Horkotěžko jsem si udržela zděšenou tvář, protože uvnitř mě jsem se cítila skoro jako pitomec. Zamrkala jsem a podívala jsem se znovu na své společníky v testu. Přišel na to ten kluk? Přišel na to ještě někdo jiný?
Až jsem neměla chuť jim radit. Měli by na to přijít sami. Přeci nejsou tak... tak...
Zvedla jsem se.
" Mám hotovo."
Zadívala jsem se na Itamiho. On odpovědi musel získat. Jak? Krádeží? Nebo Opisováním? Možná... Já jsem to ale nakonec rozlouskla.
Je pravda, že jsem se hrdě, možná až malinko pyšně, narovnala, když jsem se zvedala ze své židle. Tužku jsem sevřela v pravé ruce, test v levé. Držela jsem ji tak, aby nebyla moc vidět, jako bych těm, kolem kterých jsem procházela ukazovala zprávu. Jednoduchý znak, na zcela... základní techniku. Ukazováček a prostředníček narovnané prsteníček a malíček sevřené, palec směrem k dlani. Šla jsem tak až před první lavice, než jsem na katedru položila svůj test a zadívala jsem se na Chlapce, kterému jsem hodila odpověď na patnáctou otázku.

Finále zkoušky

Zatímco si prohlížím co jsem zvládl okopírovat, tak jsem si uvědomil že jsem ji zvládl zkopírovat úplně.
Nevidím žádné nesmyslné spojení slov nebo mezery, nebo neexistující slova. Vypadá to že jsem hotov, uvědomím si. Opatrně nadzvednu pohled po třídě a všimnu si že několik dalších používá různé způsoby jak opsat odpověď na otázku.
Je na čase ukončit tuhle zkoušku, pomyslím si a naposledy zkontroluji svoji odpovědi. Dívka z mlžné na chvíli rozptýlila dozorce, ale já jsem zrovna uprostřed kontroly a nevyužiji tuhle situaci. Kluk sedící za mnou vstane a zamíří k stolu. Pošle zprávu slibující budoucí spolupráci.
Nevím jak moc to bude pravda, ale dluh by se mohl hodit, pomyslím si a papírek s odpovědí dopíši "dlužíš mi to". Pak počkám než svým tělem plně zakryje pohled dozorce na mě a posunu papírek s odpovědí dozadu na jeho stůl.
Urychleně naškrábu odpověď na nový papírek, který znovu schovám do rukávu, kdybych ho potřeboval. Když se klučina vrací zpět tak dále píši, ale levou ruku mám položenou na lavici a pouze posunu palec do dlaně, abych mu znovu ukázal 4 prsty když prochází kolem.
Za mnou jeden kluk z Zemské, kterého úplně neznám udělá bordel a je vyloučen. Holčina od které jsem opsal odpověď využila příležitosti kdy se dozorce kouká na odcházející vyloučené geniny a trefí mě papírkem s odpovědí, který rychle schovám, aby nebyl vidět.
Vybrala jsi si špatný cíl, já už tu odpověď mám. Bude chtít pomoct, ale sedí příliš daleko, pomyslím si.
Už jsou moc okatý, začíná hlídat víc, teď už vůbec tam odpověď nedostanu pomyslím si a chytnu pohled dívky z mlžné.
Dobrá. nemohu říct že bys nebyla nápomocná a správná odpověď se dostane blíže i k dívce s ptákem, pomyslím si a odložím tužku. Přitom posunu papírek s odpovědí do levého rukávu. Zrovna když se dozorčí chystá se zvednout a vyrazit po třídě tak já se také zvednu do levé řady, abych prošel kolem děvčete s mlžné a stejně jako kluk za mnou vyrazím dopředu, jen já mám v ruce svůj test.
Použiji drobný trik a podívám se dozorčímu přímo do očí, abych mu způsobil podvědomí tik a on mi pohled oplatil. Svůj test držím zvednutý v horní polovině těla pravou rukou (další pokus odlákat pozornost od spodní části těla.)
Jako poslední trik začnu k dozorci mluvit těsně předtím než projdu kolem devčete z mlžné.
Pane dozorce, mám hotovo. Rád bych odevzdal test, řeknu mu. Když mi oplatí pohled nebo se podívá na pravou stranu kde držím test tak nechám z levého rukávu vypadnout smotaný papírek s odpovědí na stůl děvčete z mlžné.
Máš lepší šanci to opsat od ní, pomyslím si směrem k Akemi pokud se mi podaří papírek upustit a pokračuji dál k dozorci.
Pravděpodobně využijí příležitosti když bude soustředěný na mě, pomyslím si. Alespoň já bych to tak udělal.

Zpropadené zkoušky

Slyšela jsem klepání tužek, jak někteří žáci zuřivě psali. Znervozňovalo mě to, sama jsem měla co dělat. Ale nebyla jsem schopná přijít na to, jak odlákat pozornost dozorce dostatečně na to, abych předala odpověď dál. Ačkoliv… ten kluk vedle mě, očividně byl schopen buď opisovat, nebo dostal svou odpověď zvenčí… Zatla jsem zuby, ale mlčela jsem, spolupracoval už i před tím, takže to bylo alespoň trochu fér…
* Tyhle zkoušky by se měly zrušit….*
Nakrčila jsem nos, ani nevím, jestli nazlobená na sebe, že jsem neschopná vymyslet něco kloudného, nebo na všechny okolo, že nejsou schopní spolupracovat na lepším výsledku…
A pak nastal humbuk. Humbuk s velkým H a velmi špatným koncem. Ohlédla jsem se na ty dva, kteří začali v zadu vyšilovat a když se u nich objevil náš dozorce, zachvěla jsem se. Byl v zadu…
Otočila jsem se zpět k lavicím před sebou a pohlédla jsem Kluka, který ukazoval čtyřku. *Mám se na něj spolehnout?*
Zachvěla jsem se a hodila jsem papírek tak, abych ho trefila, pokud možno do ramene, ale pokud to bude nutné… tak klidně i trochu víc neurvale. S omluvným výrazem jsem se na něj pousmála, s takovou nadějí v očích, že mi snad pomůže…
Pak jsem velmi rychle začala psát znovu, odpověď na otázku patnáct, na druhý lístek. *Musím ji dostat k dívce, která mi pomohla ji získat. Je to fér a pro mě je to čestné jednání. Nemusela pomáhat. Bez ní by se sem odpověď nedostala…. Pokud už tu ale není od začátku.*
Dopsala jsem na lístek odpověď. Schovala jsem ho pod svůj list a počkala jsem. Musím si počkat. Dokud dozorce nepřejde třídu a nebudu schopná lístek přehodit o lavici před sebe a do boku, k děvčeti, které spolupracovalo.
Zadívala jsem se znovu na test. *Co když jsou ty odpovědi tady? CO když jsou celou dobu tady… na očích… a my je nevidíme… Kousla jsem se do rtu. Jen trochu…* Dívala jsem se na list.
„ Kai!“
Špitla jsem tiše. S nadějí jsem na pár vteřin soustředěně zavřela oči. Pak jsem je otevřela. První jsem prohlédla test, pak jsem se pečlivě rozhlédla kolem sebe. Pokud se nic nestalo, pokusím se způsobit si bolest, i kdyby to znamenalo, zkusit se bodnout tužkou do nohy.