Skrytá Hvězdná vesnice – Lov na medvídka Kuličku

„ Lidé chovají nejrůznější zvířata, jako mazlíčky. Psy, kočky… dravé ptáky… proč ne medvěda?“
Pokrčila jsem rameny, přesto jsem byla zamyšlená nad otázkou, kterou položil. Kdo by tady choval medvěda? Cirkus?
Hikaru rozmýšlí o včelích hnízdech a když zmíní ty za městem, přikývnu.
„ To jsou myslím asi jediné včelíny, o které se starají lidé v okolí. Ale to neznamená, že po lese nejsou divoké včely… Vím, kde to je, matka tam jezdívá pro med i další včelí produkty…“
Přikývnu k Hikarovi. Jestli ale medvěd našel hnízdo někde po cestě anebo vyvádí něco jiného, může to být pořádný průšvih. Snad ho najdeme dostatečně včas.
„ D-mise… jestli ten roztomilý medvídek váží pár set kilo a dráždí včely, nedivila bych se, kdyby to bylo nebezpečnější. Ale je tu ještě jedna možnost… medvědi jsou masožraví… a mají celkem rádi vodu ne? V lese je jezírko pod vodopádem, ze kterého vytéká malá říčka. Je tam dost ryb… mohl by být klidně i tam.“
Moc se mi nelíbí, že by jezírko, kam jsem se chodívala koupat, mohlo být místem masové vraždy pár desítek ryb medvědem, ale pro medvědy je lovení ryb celkem přirozené no ne?
Lehce jsem se zachvěla a podívala jsem se na Kiryu.
„ První bych ale šla zkontrolovat bezpečnost lidí v tom včelíně.“

Horké prameny

"Jo dvě hoďky budou fajn."
Usměju se na prodavačku a vytáhnu váček s Ryo a podám ženě 200 Ryo.
"To je za nás oba."
Vysvětlím a slétnu pohledem na Aki.
"Tentokrát platím já."
Mrknu na ní s úsměvem a pak zamířím klidnými kroky do pánské šatny a částí lázní.
"Dobře určitě se když tak ozvu."
Mávnu na Aki se smíchem a zmizím v šatně. Tam se vysvléknu a uložím své věci do volného košíku. Pak si vezmu ručník okolo pasu a vejdu do lázní. Pokud tam někdo bude pozdravím ho, pokud ne prostě odložím ručník stranou a ponořím se do horké vody.
"Ymmmch....to je fajn."
Pomyslím si spokojeně, když ponořím své tělo do vody a cítím, jak mě voda obklopuje.
"Horké prameny jsou tak fajný relax."
Opřu se zády o kameny a usadím se ve vodě.
"Byl to dobrý nápad, ač je to oddělení dost nešikovné, takhle je to, jako bychom tu byli vlastně každý sám za sebe."
Zkroutím rty do trošku ztrápené grimasy, ale to za chvíli přejde, protože si užívám horké vody, která mě doslova nutí relaxovat.

Shokiru, Eremi - Jídlo



,,Já vím, ale... Někde by se to najít dalo, a měli bychom to vyzkoušet no ne?"
Tázavě se podívám na Shokira.
,,Ano je to změna. Jsme nějací klidní, nemyslíte kluci?"
Pozoruji je a když Shokiru začne říkat, že mu vyjíme peněženku a zmíní citronové kuličky tak zpozorním.
,,Netušila jsem, že máš rád citronové kuličky. Můžu ti jich udělat, kolik budeš chtít a nemusíš si je kupovat..."
Zakroutím hlavou.
,, Já si dám asi totéž co Eremi, nějak nevím na co mám chuť a to co řekl zní chutně."
Usměji se a vydechnu.
,,Co myslíte, že budeme mít jako další misi až dorazíme do vesnice?"
Usadím se ke stolku a počkám si na jídlo. Mám v celku už i hlad.
,,A máte něco v plánu? třeba trénink? Nebo odpočívat? Číst? Hmmm?"
Začnu poposedávat, nehodí se ke mě hyperaktivita, ale jednou za čas se mohu chovat jako blázen...
,,Shokiru, budeš se mnou doma trénovat techniky našeho klanu?"
Prohlížím si ho a pak se podívám na Eremiho.
,,Na tebe to platí taky."
Zakřením se a podupávám nohou. Nevím proč, ale jsem trochu nervózní.

Horké Prameny


Došli jsme až k horkým pramenům.
Ariakiho otázka mě zaskočila.
,,Já... Nevím, ale doufám, že to bude někdo schopný."
Pousměji se.
,,Nebo někdo třeba i starší, mě by to nevadilo asi... Možná... Já nevím, nepřemýšlela jsem nad tím, kdo by mohl být třetím."
Pousmála jsem se a to už nás vítá žena, která je na recepci a vybírá vstup do lázní.
,,Dobrý den, já nevím... Tak dvě hodiny?"
Zadívám se na Ariakiho, protože i on by měl říci svůj názor na to, jak dlouho tu chce být.
Když zaplatíme, tak se pousměji.
,,Děkujeme za starostlivost."
Rozejdu se do dámské části.
,,Kdyby sis chtěl povídat, tak sedávám většinou u paravanu z bambusu, protože tam je to nejpohodlnější."
Mrknu na něj a jdu se svléknout. 2ci si pečlivě uložím do volného koše a zandám, aby nepřekážely, dále si vezmu ručník do kterého se zabalím plus jeden, který si namotám na vlasy až si je umyju. S hlubokým nádechem se rozejdu do dámské části. Trochu se stydím, ale... Před chlapem bych se asi styděla víc. Asi... Možná...
Dojdu ke svému oblíbenému místu, kde si odložím a vlezu si do lázní. Jistě, že přítomné pozdravím, jestli tam někdo bude... Jakmile zalezu a uvolním se, vyvstane mi na mysl můj sen, který se mi zdál.
Ač prameny jsou opravdu teplé, tak já mám husí kůži a dokonce se i červenám. Kdyby to tak věděli, dělali by si ze mě srandu až do mé smrti, možná ještě déle...
Zhluboka se nadechnu a vydechnu abych zahnala ten sen a mohla odpočívat, protože s plnou hlavou toho snu si odpočinu asi těžko.

Pokračování boje a jeho konec

Sozo slouží jako naprosto dokonalá návnada. Přitáhne na sebe pozornost ženy s kopím a umožní mi poskládat pečetě. Jeho náhrada ji rozhodí a přesune ho dost daleko, aby nebyl v cesté mé techniky. Díky tomu ji nemusím upozornit na to, že se něco blíží.
Urychleně poskládám pečetě a vyšlu vlnu. Je slabší než bych očekával. Uspěchal jsem vytváření techniky a tohle je vedlejší efekt. Naštěstí i přesto je dostatečně silná, aby způsobila škody, jak se jí snaží uhnout. Mou vržený kunai zasáhne cíl. Konečně to vypadá, že začínáme získávat převahu na bojišti.
To jsou jen banditi. Jak to, že jsou tak silní, pomyslím si. Nečekal bych, že dokáží udržet krok s shinoby byť jen s dětmi. Pak to ovšem začne být horší. Žena vrhne kopí po mě. V jejím stavu bych nečekal, že ji zbylo dost síly na takovýhle hod. Nestihnu na letící kopí nijak zareagovat a ucítím bodavou bolest v rameni. Setrvačnost kopí mi podrazí nohy a praští se mnou o zem. Zalapám po dechu.
V rameni mi pulzuje bolest a po raměni mi stéká teplá krev. V hlavě mi zvoní a Sozo se mezitím střestne s banditkou. Pokusím si pročistit hlavu a prohlédnout si kopí trčící mi z ramene. Příliš mi to nepomůže. Vím, že budu muset vytáhnout kopí z ramene, ale taky vím, že pak budu krvácet mnohem víc a odpadnu rychleji.
Neurčitý pocit, že se někdo blíží se vrátí. Tentokrát ovšem ucítím ještě někoho dalšího. Tentokrát od lesa a první blížící se přítomnost si toho všimne taky a otočí to. Netrvá dlouho a objeví se sensei a zachrání den.
Normálně bych ocenil ukázku senseiovy techniky mnohem víc, ale rameno mě bolí čim dál více a stejně tak i zranění na ruce, jak adrenalin opouští moje tělo. Bolest má jedinou výhodu a to tu, že mě udržuje vzhůru.
Připadám si jako prase nad ohněm, odpovím na senseiovu otázku, i když pochybuji, že mě na tu vzdálenost slyšel.
Ležím na zemi a nechce se mi vůbec hýbat. Každý pohyb způsobuje bolest navíc, ale musím ránu vyčistit a zavázat. Opatrně začnu prohrabovat svoje věci, abych našel obvazy.
Teď by se lékařský ninja hodil. Nemusel bych to udělat já, pomyslím si. Kopí zatím nechávám v ráně a snažím se s zraněním moc nehýbat, nechci zhoršit krvácení dokud nebudu mít připravené věci.
Pomůžeš mi Sozo s tímhle klackem? Zeptám se Soza. Budu potřebovat pomoct a taky spíše podvědomě ho chci zaměstnat, aby nezamrzl jako po boji s prvním banditou.

Strach a obecná nedůvěra

Přizjeme si to otevřeně, vlastně jsem nebyl o moc větší hrdina než Aiko. jenže ve chvíli dky Aiko začala panikařit se ve mě spustil ochranitelský komplex staršího bratra.
"Uvidíme počkáme a uvidíme jenom klid."
ale mohu utěšovat jak chci stejně to moc nepomůže už proto ,že Aiko ví že mám stejně nahnáno jak ona vždyť sdílíme stejné nervy.
I tak zvládneme ninju spoutat a skrýt se a pak čekáme oba doufajíc že přijdou ti správní a když před nás dopadne sensei skoro instinktivně nadskočím a popadnu kunai.
"Nevěř mu nemusí to být náš sensei Souji..."
zazní mi v hlavě vystrašený hlas sestry,ale má pravdu kdo říká ,že ten kdo stojí určitě náš mistr.
"Yosh....sesnsei....práci se jsme zvládli a teď kdyby jste mi řekl jak se jmenují všichni členové vašeho týmu a kolik jich je před vámi."
je vidět že mám opravdu obavu z toho ,že by to mohl být jen někdo kdo vzal podobu našeho mistra, jenže pokud znají i náš úkol pak ....instinktivně tisknu kunai a čekám na odpověď.
"Dobře Souji to by snad měl vědět jen náš mistr...."
ozve se Aiko a z jejího hlasu poznám ,že je v podobném stresu jako já.
(1,2,1)

Skrytá Zemská vesnice - 17:03 Střet s bandity
Itami, Sozo a Kamia

Dva proti třem to je stávající stav vašeho boje. Ale jsou to dva dospělí lidé proti třem pubertálním dětem.....vlastně shinobim. Ano jste Shinobi a tohle byste přece měli zvládnout. Na akademii byste si řekli, že takováhle situace bude pro vás brnkačka, ale jak nyní vidíte pravda je jiná. Jde vám o život stejně, jako byste čelili shinobimu.
Banditka kopím bodne zuřivě proti Sozovi, kterým kopí projde, jako nůž máslem.
"Ha!"
Zařve vítězně ale pak to jen pufne a místo Soza tam je probodnutý kus špalku, zatímco Sozo se dostal kousek za svou soupeřku. Je trochu dál, než čekal, protože hold nejbližší strom, nebo alespoň jeho pozůstatek nebyl hned u vás, ale i tak měla náhrada svůj efekt. Itami mezitím v odskoku složil pečetě a poslal po zemi vlnu. Takhle narychlo to není jedna z nejsilnějších, ale snad postačí.
"Zatracení Shinobi!"
Zavrčí banditka a pokusí se uskočit z dráhy tlačící se vlně. Dobrá zpráva je, že Sozo je v tuhle chvíli moc daleko na to, aby jej vlna zasáhla a navíc mimo její dráhu. Banditce se podařilo jen tak tak vlně uhnout, ale několik letících kamenů jí zasáhlo. Ozvalo se několikanásobné lupnutí, když kameny narazily o tělo. Nebyly nikterak velké ale určitě to muselo bolet. Budou z toho podlitiny, modřiny, možná nějakáz lomenina, nebo tak. Zahlédli jste pouze zásah do stehna a ramene, kde zůstaly krví smáčené kolečka na oblečení. Banditka zatne zuby, aby potlačila bolest. Mezitím se Sozo mohl vrhnout kupředu, aby zaútočil kunaiem zezadu. Itami si mohl taky všimnout, že jeho vržený kunai našel cíl v dívčině boku, to je určitě znepříjemnění pro boj.
"Shine!"
Zařve dívka a ze všech sil se napřáhne a vrhne své kopí proti Itamimu rychleji, než by čekal. Kopí prosvištělo vzduchem téměř neviditelné a prudký náraz jeho hrotu strhl Itamiho k zemi, dříve než se stihl ochránit náhradou. Byl to až příliš překvapivý útok v jejím stavu. Hrot prošel Itamimu ramenem a kopí v něm zůstalo zabodnuté. Krev začala pomalu vytékat z rány a rána samotná pálit, jako čert.
Banditka si vytrhla kunai z těla na poslední okamžik se otočila čelem k Sozovi, který zaútočil tím svým. Několikrát se střetli a kunaie třeskly o sebe.
"Theme!"
Zavrčela skrze zaťaté zuby. Dívce však pomalu, ale jistě dochází dech. Zranění si vybírají svou daň.

Kamia se mezitím potýká s nepřítelovou sekerou. Kamia uhýbá zdatně díky svým zvířecím smyslům, před čepelí sekery, zatímco banditovi se daří uhýbat jejím drápům. Jedná se o smrtící tanec, kdy si vyměňují soupeři údery a úhyby a ani jeden si nedovolí chybovat až....bandita sekl šikmo kupředu a neodhadl prudkost svého úderu. Kamie se podařilo uhnout bokem seku a vrhne se vpřed drápy přičemž se jí podaří seknout banditu do hrudi. Ten s bolestným zavrčením ukročí o pár kroků dozadu a volnou rukou si sáhne na zakrvácené šrámy, které drápy udělaly.
"Ty jedna proklatá malá děvko!"
Zavrčí a přitom těžce oddechuje. Síly mu dochází a ví to a právě proto se opět zuřivě vrhne do útoku, aby Kamiu přemohl dříve, než podlehne svým zraněním.

Ač jeho mysl zatemňují bolesti i tak si Itami může povšimnout něčeho zvláštního. Jak z prvu cítil blížit se jednu osobu, nyní jsou dvě. Druhá míří někde od lesa. Zhruba z míst, kam šel váš sensei. A po chvilce ten prvotní chakrový kontakt obrátí a obloukem zmizí zase v dálce zatímco ten od lesa se blíží stále více.
"Youton: Youkai no jitsudan (Živel láva: Lávové střely)!"
Ozve se najednou známý hlas vašeho senseie, který se sice už od poslechu zdá být unavený a zadýchaný, ale stále pevný. A pak jej zahlédnete stát na kopečku, odkud se složenou pečetí zaútočil. Z jeho úst vyletělo několik plivanců, které vypadaly, jako by je vyplivla sama sopka.
Bandita i banditka sebou poplašeně trhli a vytřeštili oči, když přiletěly ony střely. Ozvaly se výkřiky bolesti, syčení a smrad spáleného masa, když střely zasáhly své cíle. Dívku zasáhl jeden do hrudi a druhý do břicha. Banditu, pak první zadáhl do stehna, druhý do hrudníku a třetí do čela.
Oba padli pomalu ale jistě k zemi v bolestech s tuhnoucím magmatem na těle.
"V pořádku?!"
Zavolá Kazuki-sensei a rozběhne se za vámi dolů.
(Popiště své další počínaní a na případné vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Mlžná vesnice - 11:43 Ostrov Nagi a problémy s rybami
Liu, Takumi a Hayate

"Wakata."
Kývne Takumi a vyrazí. Hayate jde jiným směrem s lehkým pokývnutím. No a ty ses vydal tedy na průzkum pobřeží zkusit najít někoho, kdo by si chtěl popovídat o svých plánech na moře, nebo alespoň o svých nezdarech na něm.
Kupodivu se to však ukázalo, jako velký problém najít někoho, kdo by se právě dnes chystal na moře. Ano je zde spousta rybářů, kteří vypadají, že by moc rádi pluli na moře lovit ryby, ale jako by se snad báli nasednout na své bárky a vyplout na otevřené moře.
A samozřejmě, jako jinak, než se že nikdo zrovna nevracel z rybolovu. Zdá se, že tohle je zde odepsaná činnost.
Jinak to tu vypadá v celku mírumilovně a poklidně, jako v normální rybářské vesničce, která však nerybaří.
Když ses tak potuloval mezi bárkami a místními rybáři většina tě pozorovala nedůvěřivými a tázavými pohledy, ale nikdo se neodhodlal s tebou promluvit až....
"Buď zdráv mladíku.....ty asi nebudeš zdejší co?"
Jako z ničehonic se ti za zády ozval starý muž, který se opíral o hůlku udělanou z pádla.
"Hledáš něco konkrétního? Pokud je to odvoz z tohoto ostrova, pak se asi nesetkáš s přílišnou ochotou."
Vysvětlí ti starý muž, který je skoro o hlavu menší, než ty.
"Poslední dobou na moře nevyplouváme, nebo minimálně, protože.....moře nám už neádává, co potřebujeme a naši lidé se na moři ztrácejí."
Zadívá se starostlivě na moře po vašem boku.
(Popište svůj další postup a na případnou akci si hoďte 3x3 stěnou kostkou pro vyhodnocení.)


Skrytá Listová vesnice - 11:04 Nově rozpadající se tým!
Arike a Mayu

Celý výjev, který si právě Mayu zažila, když jí a jejího dočasného mistra přišel zachránit úplně cizí tým ze Zvučné vesnice byl.....zmatený.....překvapující....strašlivý....a hlavně krvavý. Děs doslova zaplavoval její tělo a v hlavě to zběsile šrotovalo. Stále dokola se jí v hlavě přehrával onen obrázek toho, jak ti nepřátelští Shinobi umírají, jako nic, jako by šlo jen o obyčejný prostý tah v Shogi.
Strach jí ovládne natolik, že se dá na útěk. Dlouhými rychlými skoky plnými strachu se rozběhne větvovím zpátky k vesnici. Tedy směrem, kterým doufá, že by mohla Konoha ležet. Tahle mise byla až příliš, příliš náročná pro někoho, kdo se právě stal Geninem. Srdce se jí svíralo a hrudník drtila neviditelná ruka, když Mayu letěla z větve na větev až sotva popadala dech.
Za zády bylo slyšet ještě zběsilé výkřiky jejích zachránců a Tasua-sensei, ale i ty brzy utichly, když se jim Mayu vzdálila. Celá zadýchaná se zastavila až po nějaké době a opřela se zády o strom. Až nyní do začalo docházet, že se dočista v lese ztratila a zoufalství pomalu zaplavovalo její dušičku. Kmen stromu, který jí chladil na záda byl jen chabou útěchou.
"Ztratila ses holčičko?"
Ozve se najednou na větvi nedaleko muž oděný podobně, jako ti, kteří je napadli, s křivým nosem a prohnaným úsměvem na tváři.
"Nemusíš se už bát ušetřím ti trápení."
Praví poklidně a vykročí kupředu. Mayu to zběsile šrotuje v hlavě a buší jí srdce o sto šest. Ví jistě, že pokud něco neudělá skončí, jako její minulí soupeři. Proto sebere veškerou svou odvahu a skočí kupředu.
"Shishi rendan (Lví kombo)!"
Křikne Mayu a nakopne svého soupeře do brady a pak vyskočí nad něj a začne jej zasypávat údery rukama i nohama.
"To nebylo špatné."
Ozve se opět ten chlapík tentokrát ale za ní a ten, kterého nakopla se rozplyne v cáknutí vody.
"Ale osudová chyba špatného výběru."
Zašeptá muž těsně za jejími zády. Pak vybuchne Mayu v zádech oheň bolesti, když jí projede čepel katany levou ledvinou a vyšouhne břichem na druhé straně. Zalapá zmateně po dechu a z úst jí vytrysknou kapičky krve. Další krev se jí řine mezi třesoucími se prsty z rány.
"Sbohem holčičko."
Zašeptá spokojeně a čepel vyklouzne z rány. Mayu klesne na kolena až se větev mírně otřese.
"Shine."
Pronese muž tak prostě a samozřejmě, jako by se jednalo o oběd. Už v tu chvíli Mayu dochází, že jí nic nezachrání a že její krátká ráha Shinobiho zde končí stejně rychle, jako začala.
A pak se jí začne katana nořit do zátylku a přetínat důležité orgány a tepny. Záplava bolesti pomalu utíchá a vše se zatmívá. Přichází tma při které má Mayu pocit, že k ní někdo kráčí, někdo kdo jí určitě dovede na druhou stranu do světa mrtvých.....aby mohla klidně spočinout....

Mezitím Arike se setkal u brány se zahaleným ANBU, který jej tam již čekal.
"Netřeba nic dalšího řešit. Vyrazíme. Čím dříve tím lépe."
To je asi skoro to jediné, co z něj Arike dostal, nebo od něj slyšel za většinu cesty z Konohy. Notno podotknout, že ANBU nasadil opravdu ostré stíhací tempo. Patrně je celá situace vážnější, než se zprvu zdálo. Více, než hodinu a půl vám zabrala část cesty. Po tomto výkonu je už i Arike udýchaný, jako volek po celodenní dřině. Kdežto na jeho doprovodu se vůbec nezdá být únava viditelná.
Odhadem byste mohli být už snad za hranicemi Země Zvuku, což znamená, že jste se dost přiblížili k cíli mise. Avšak cenou za to, jsou namožené svaly a patrně po téhle misi Arikemu umřou nohy na pár dalších dní, jak je nucen je přepínat.
Tento zběsilý postup zastavil až ANBU na jedné z širokých větví.
"Stůj....támhle."
Ukáže dolů mezi křoviny pod vás a přidřepne si. Když se Arike podívá dolů spatří tam ležet dívčí tělo.
"Zůstaň. Může to být past....ale patrně to vypadá, že je mrtvá."
Podotkne ANBU a chvíli obhlíží okolí, než nakonec na Arikeho kývne a seskáče dolů k tělu. Chvíli mrtvou dívku zkoumá, než se otočí maskouke svému společníkovi.
"Není mrtvá dlouho, možná pár minut, ale......mám horší zprávy. Ona je z Konohy, měla být tvou týmovou parťačkou."
Odhalí šokující zprávu ANBU zatímco se dívá na malou fotku.
"Vezmu jí do svitku. Zkontroluj jestli....."
Než to ANBU dořekne zahlédnete pohyb v korunách stromů, který určitě nepatřil zvířeti. Zdá se, že tu nejste sami.
"Měj oči dokořán."
Vytáhne ANBU krátkou čepel z pochvy na svých bedrech.
(Popište svůj další postup a na případné akce si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 13:42 Počátek Shinobi cesty
Teyaki, Mitsu a Eri

Mitsu i Eri upnou svou pozornost na Teyakiho, který se očividně jaksi zhostil automaticky a možná až příliš rychle postu velitele, nebo alespoň něčeho, co by se tomu mělo podobat.
"To nám došlo taky."
Zamračí se mírně Eri, které se vůbec nelíbí, že jí někdo připomíná možnost návratu na akademii. Haigan podrážděně zavrčí.
"A jo já i Haigan máme mnohem lepší čich, než ty, nebo kdokoli, kdo není Inuzuka, ale pokud nemáš něco, co mu patřilo, pak to bude těžké. Cítili jsme ho poprvé a jen chvilku matně, jeho pach se lehce smísí se všemi těmi dalšími dam dole. Potřebujeme vodítko, jinak ho tam nerozeznáme."
Objasní Eri tajemství jejich stopování, protože patrně odhaduje, že Teyaki tomu vůbec nerozumí a myslí si, že je to úplná hračka.
Mezitím už však Teyaki namaluje svou představu Nakamara-senseie, kterou ukáže svým společníkům. Eri se nad tou podobiznou doslova zděsí a Mitsu pozvedne tázavě jedno obočí s rukama složenýma na prsou.
"To by stejně dobře mohlo být prase, nebo opice nadopovaná chakrou."
Zhodnotí kriticky Mitsu obrázek a Eri se snaží zakrýt rukou uchichtnutí. Pak Mitsu na chvilku zavře oči, jako by si chtěl utříbit myšlenky a když je opět otevře pohlédne směrem na vesnici.
"Navíc i kdybys Nakamara-senseie namaloval zcela ukázkově, stejně by to nebylo nic platné. Je to Shinobi, je to Jounin je patrné, že ho ve vesnici určitě lidi znají a takovému kecu, jako že je hledaný by neuvěřili.
Taky je patrné, že se s námi nehodláš dělit o to, co umíš sám se nás vyptáváš ale nic neřekneš.....a ještě jedna chybka....nevím, jak jsi poslouchal, ale..."
Zvedne Mitsu varovně ukazováček do vzduchu.
"Sensei řekl, že nepoužije žádné ÚTOČNÉ taijutsu, ninjutsu nebo genjutsu. Ne, že nepoužije žádnou techniku. Tedy z toho je patrné, že ke své obraně něco užít může, když bude chtít stejně, jako k maskování. Prostá fakta."
Pokrčí Mitsu rameny, jakoby vlastně vůbec Teyakiho neopravoval. Na rozdíl od Teyakiho Mitsu se nesnaží znít nijak arogantně pouze podává informace přesněji a věcně.
"Lidí se určitě zeptat můžeme někdo něco bude stoprocentně vědět, ale převleky bych do toho netahal. Jasně lidi se svěřují raději někomu, kdo na to vypadá, ale.....snažit se lidi obalamudit a obelhát....to není správné, pokud chceš takhle postupovat udělej to, já si najdu vlastní způsob. S pravdou nejdál dojdeš.....s tím, že testuje naši týmovou spolupráci můžeš mít možná pravdu, ale klidně se může jednat o test naší schopnosti získávat informace, nebo jiný skrytý význam."
Odtuší Mitsu a pak se vydá rychlým krokem dolů po schodech do vesnice.
"Nemusíš se snažit vypadat mezi náma, jako machr Teyaki, známe tě z akademie, i když ses s náma moc nebavil."
Ozve se Eri, která srovnala krok s Teyakim se svým mazlíčkem v náruči. Je v tom cítit trocha výčitek, ale její tón je mírný a spíše přátelský.
Mezitím sejdete, nebo spíše seběhnete až dolů do míst, kam zhruba viděl Mistu dopadnout senseie. Jedná se o méně osídlenou část Konohy, kde spíše obývají prostí lidé své malé domky a užívají si klidu pod horou. Nehledě na to, že při evakuaci civilistů má tahle část čtvrti velmi dobrý přístup do krytů v hoře. Viditelně zde však není ani stopy po senseiovi, výhodou by mohlo být, že tu nebude zase tolik pachů, ale....
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 12:02 Nevyřešená záhada v Deštné
Aimi, Shokiru a Eremi

"Pokud se opravdu o minulosti něco skrývá, pak patrně budou i knižní záznamy o této době, buď zničeny, nebo minimálně nepřístupné kde komu, takže se k nim....ehm legální cestou nedostaneme."
Objasní Shokiru svůj předpoklad a takřka naznačí, že byste mohli vykrást nepřístupnou část knihovny, nebo archivu u vás doma.
"Samozřejmě, že mě to zajímá, ale taky vím, že informace jsou velmi nebezpečná věc, se kterou není dobré si jen tak zahrávat."
Při zmínce o senseice se Shokiru ušklíbne a Eremi opět usměje.
"Jo oproti poslední návštěvě cizí vesnice je to změna."
Zazubí se Eremi.
"Hmmm to mi povídejte..."
Povzdechne si rezignovaně Shokiru, který si určitě moc dobře pamatuje, jak do toho průseru nakonec spadl s vámi.
"No můžeme jít na to jídlo."
Navrhne pohotově Eremi. Shokiru se na něj podívá koutkem oka a znovu si povzdychne.
"Fajn fajn já vím slíbil jsem to, tak pojďte zvu vás, ale běda, jak mi vyžerete celou peněženku, že mi nezbyde ani na ci......citronové kuličky."
Na okamžik se lehce zadrhl, ale hned to bylo pryč. Že by byl na kyselá jídla? Každopádně Shokiru si to zamíří do nejbližší slušně vypadající restaurace, u které má jistotu, že ho to nezrujnuje.
"Tak co si dáte?"
Optá se a sám si prohlíží jídelní lístek.
"Hmmm já si dám porci opečeného vepřového na medailonky."
Usměje se do jídelního lístku Eremi.
(Popište svůj strávený čas, volnější akce.)


Skrytá Plamená vesnice - 15:11 Horké prameny
Ariaki a Aki

Při vaší rozpravě utekla cesta k horkým pramenům docela rychle. Ve vesnici máte jen jedny menší, takže tam není nikdy tolik lidí. Zvláštností tohohle pramene je, že se říká, že je vytápěný starou již vyhaslou sopkou hluboko pod povrchem....ale jak může vyhaslá sopka něco vytápět? No raději asi po tom nepídit.
Každopádně na recepci vás pustili úplně v pořádku, přece jen zde to není omezeno věkem, když jsou horké prameny odděleny.
"Dobrý den, chcete si odpočinout po náročném dni? Výborně. Řekněte, jak dlouho tam budete a užijte si relax. Taxa za hodinu v horkých pramenech je 50 ryo."
Vysvětlí vám recepční, která se zdá být milá a pohodová mladá žena. Zdejší prameny nejsou moc drahá naštěstí.
"Dámská část je těmi dveřmi nalevo, pánská napravo, najděte si volný koš v regálu, tam si můžete dát své věci po dobu, co budete v pramenech, vedle regálu jsou vyskládané ručníky, jeden si vezměte, abyste se měli čím osušit. Příjemnou zábavu."
Usměje se na vás a pak už zbývá, než hurá do pramenů.
(Popište svůj dále strávený čas, volnější akce.)


Skrytá Zvučná- 11:09 - Pronásledování
Souji/Aiko

Nakonec jste usoudili, že vzhledem k váze Shinobiho bude nejlepší jej spoustat, alespoň ocelovým lankem, jak na rukou, tak na nohou. Jako úkryt vám posloužila dutina stromu dole u kořenů, nic lepšího v okolí nebylo. Shinobi je stále v bezvědomí, ale je otázkou jestli se nemůže každým okamžikem probrat, přece jen podobnou situaci jste ještě nikdy nezažili.
"Co teď? Budeme jen čekat jestli nás najdou ti správní?"
Optá se Aiko tiše v Soujiho mysli. Vlastně je to takové zvláštní sedět v dutině stromu se svázaným nepřítelem a čekat na záchranu, která nemusí vůbec přijít.
Čekání až je to jen pár minut vám přijde, jako nesmírně dlouhé a nepříjemné, zvláště, když pak uslyšíte šustot listí, když se někdo blíží k vaší pozici. Je rychlý a téměř neslyšný, ale svistot a občasné zavadění o větev nelze dobře skrýt.
"Myslíš, že je to někdo od nás, nebo od nich Souji?....Mám strach..."
Ozve se Aiko, ale dříve, než jí Souji stihně něco odpovědět najednou s lehkým dopadnem přistane před vchodem mohutná postava, která k vám vykročí ze stínu. Oba jste napjatí a už už saháte po kunai, když tu rozeznáte tvář Berokeho-sensei.
"Konečně jsem vás našel....jak vidím vedli jste si skvěle."
Pokývne uznale hlavou k vašemu zajatci.
"Ostatní jsou v pořádku nemusíte se bát zůstali s tím Jouninem z Konohy jen.....ta jeho Geninka utekla, tak se jí pokoušejí najít."
Vyloží stručný výčet událostí sensei, který vám pak dá prostor pro vaše vlastní vyjádření.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3stěnou kostkou.)


Skrytá Písečná vesnice - 17:49 Těžká rána
Yoshiru, Kitsuke a Yumiko

Vaše mise pokračovala Yoshiru vás provedl bezpečně tekutými písky bez dalších větších incidentů. Vaše senseika na vás mohla být právem hrdá. Dál už měla být na dosah ona oáza, kam patrně odešli všichni z vesnice. Přiblížili jste se opatrně a docela rychle a vskutku našli vesničany postávat v oáze, jakoby nic. Úplně mimo a nepřítomné s úsměvem na tvářích. Byli očividně pod vlivem nějakého Genjutsu. Dokonce i Tsukiko-sensei se zdála být poplašená tím, co vidí. Nikdo asi nepočítal až z takovým rozsahem.
Po prozkoumání oázy jste nenašli nic zvláštního pouze lidi postávající náhodně v ní, jakoby nic.
"Zkusíme je probudit."
Vyřkla senseika nahlas vaší myšlenku a vy jste se jali buzení. Od mírného po třesení a bolestivé podněty, které stejně nepomohly.
"Vypadá to, jako velmi hluboké genjutsu."
Zatvářila se ustraně Yumiko. Yoshiru mezitím zkoumal jednoho stojícho muže.
"Hmmm vypadá to tak, ale podívejte se tady.....na hřbetu ruky má ten muž malou ranku, jako by ho něco štíplo, nebo kouslo. Co, když je tohle celé jen nějaká hmmmm otrava zdejším tvorem, která vyvolala stav jakéhosi genjutsu, nebo halucinací?"
Vzhlédne od svého nálezu Yoshiru. Tsukiko-sensei to očividně nijak neuklidní.
"Pokud je to jed dokážou to vyléčit jen ve vesnici, musíme tam všechny ty lidi dostat a...."
Senseika to nedořekne, protože Yumiko bolestivě vykřikne a chytne se za kotník.
"Ah...co to bylo?!"
Zamžourá na zem, kde nic nevidí a pak se malátně zapotácí a padne na zem, jako by usnula.
"Yumiko!"
Křikne Yoshiru a vyrazí kupředu, ale o okamžik později hekne bolestí i on a padne na zem, jak dlouhý, tak široký, jako by zakopl.
"Kso....je to nějaký....členovec...štír, nebo něco podobného potřebujeme....vzorek...."
Hlesne, než ztratí taky vědomí.
"Kitsuke drž se u mě a dávej si pozor!"
Přiskočí Tsukiko-sensei pohotově ke svému poslednímu Geninovi, který ještě nepadl k zemi.
Jen díky svým očím v dlaních Kitsuke zareaguje dostatečně pohotově a uhne před bodnutím do nohy, které prováděl malinký štír avšak tenhle narozdíl od normálních štírů neměl žádná klepýtka pouze ocásek s bodcem.
"Sensei!"
Křikne, aby upozornil na to, co objevil a bezmyšlenkovitě se ožene po tvorovi rukou. měl na paměti, že je třeba ho chytit kvůli protilátce. Ač byla ruka v rukavici stejně, když se sevřela kolem štírečka začalat a potvůrka zuřivě bodat ocáskem. Jen se zatnutím zubů a sebezapřením jej Kitsuke nepustil.
"Matte!"
Trhla sebou senseika, když viděla co dělá a sama sáhla do brašničky pro svitek. To poslední, co Kitsuke viděl, než se mu rozmlžil pohled do krásného snu bylo pufnutí, když štírek zmizel ve svitku. Pak už pokračoval jen sen.....možná věčný? Možná pouze příliš dlouhý....
(V tuto chvíli zakončení příběhu pro Kitsukeho, pokud se nerozhodne pokračovat.)

Horké prameny


,,To není pravda, že se cuchají lépe!"
Zatvářím se trochu uraženě, ale pak se začnu smát.
Hrozně moc se těším."
Začnu si poskakovat a rozskáču se pomalu směrem k horkým pramenům.
,,Hikaton? To zní zajímavě. A Raiton... Nechtěla bych stát proti tobě."
Drknu do něj a mrknu. Když se zeptá na mě tak se začervenám.
,,Já mám Katon a Shakuton - který vlastně posiluje moje Katon techniky. Víc toho bohužel neumím, jsem taková ohnivá Aki."
Přestanu skákat, protože si uvědomím, že jsem vlastně s jedním živlem na hodně spodní hranici shinobi, protože většina umí už dva živly. A Ono v podstatě Shakuton je kekkei genkai, ale stále to má co dočinění s ohněm.

Záchvaty paniky a jejich řešení
"Děkuji."
usměji se na Ninja když mě nazve zrůdou nebo spíš nás, ano pro nás je označení zrůda skoro na denním pořádku a zvykli jsme si na něj jsme na něj hrdí navíc ta zrůda teď porazila někoho staršího a splnila zadaní.
Jenže se nevydržíme radovat dlouho respektive rozhodně moje sestřička jako mozek operace připomene poněkud bezútěšnost toho kam jsme se vlastně dostali.
"Jenom klid... nejsme tak daleko."
utěšuji svou sestřičku.
"Nemohli jsme za ním běžet daleko mistr říkal že nesmí utéct to jsme splnili..."
připomenu to že jsme udělali to co se od nás čeká.
Jenže pravda byla že jsme byli sami na nepřatelském uzemí a tak trochu jsem neměl tušení kudy jsme sem přiběhli.
"Příště si musíme domluvit znamení ,kterým se ozveme..."
napomene mě stále trochu nervozní sestřička. Já se zatím ohlédnu jestli neuvidím nějakou cestu kterou jsme sem doběhli přeci jen náš běh byl všechno jen ne nenápadný. Tak jako tak vím že se od ninji nesmíme hnout kdo ví kdy se probere a pak by mohl utéct, takže nezbývá než se pokusit odhadnout cestu zpátky a bud se pokusit ninju odtáhnout nebo tu počkat. No vlastně je třetí možnost zabít ho...jenže to se mě ani sestřičce nelíbí. Pokud nebudeme mít sílu s ním hnout bude lepší najít si skrýš a čekat, možná bychom ho mohli spoutat ale mohl by snadno uniknout pomocí jutsu... a navíc ho nemáme čím spoutat.
(1,1,3)