Skrytá Listová vesnice - 13:30Počátek Shinobi cesty
Teyaki, Mitsu a Eri

Mitsu a Eri si prohlížejí záhadnou tašku, kterou sebou přitáhl Teyaki. Mezitím už pokládá Nakamaro-sensei svou úvodní otázku. Teyaki se zhostí odpovědi a jeho společníci naslouchají. Když skončí Nakamaro-sensei se poškrábe na zátylku a kývne.
"Dobře Teyaki sice jsou to všechno informace do blízké budoucnosti, ale stačí to. S palačinkama ti rád pomůžu nějak jsem nestihl oběd."
Usměje se vlídně, zdá se, že myšlenka na palačinky není pro Nakamara-sensei vůbec špatná.
"Tak pokračujte."
Vyzve Mitsua a Eri. Jako první se toho zhostí tentokrát Eri.
"Jsem Inuzuka Eri je mi 13 a tenhle roztomilý chlapík je Haigan."
Ukáže prstem na svého mazlíčka, který rozverně štěkne.
"Chtěla bych jednou chovat vlastní Shinobi psy, jako je tady Haigan a převzít tedy rodinné řemeslo. Taky chci ukázat, že pes je nejlepší parťák na misi, jakého můžete mít! Proč? Protože je věrný, bystrý a má fajn kožíšek!"
Zazáří jí očička, když mluví o psech.
"Rozhodně jsem stejně dobrá, jako kluci a jednou budu lepší."
Složí se rozhodně ruce v bok. Nakamaro-sensei si mírně povzdechne a kývne.
"Dobrá....teď ty."
Kývne na posledního člena vašeho týmu.
"Já jsem Namikaze Mitsu, je mi 13, jednou budu ten nejrychlejší Shinobi na světě. A když to půjde, tak bych rád časem pro vesnici zastával nějakou důležitější fůnkci, protože chci být užitečný."
Vyloží relativně klidně, ale docela vážně.
"Tak jo mládeži to na úvod stačí, teď uvidíme, jak jste na tom s vašimi schopnostmi."
Řekne Nakamaro-sensei a udělá jeden krok vzad nebezpečně blízko k okraji skály.
"Úkol je jednoduchý máte čas do 6 do večera dnešního dne na to, abyste mě chytili a sebrali mi svitek, který obsahuje vaší první misi. Aby byly síly vyrovnanější, tak já nebudu používat žádné útočné ninjutsu, taijutsu ani genjutsu techniky. Vám je dovoleno vše. Váš lov začíná....teď."
Rozpřáhne ruce a prostě začne padat dozadu a pak dolů z monumentu Kagů kdo ví kam.
"Nani?!"
Vytřeští Mitsu oči a jde se rychle podívat k okraji.
"To si dělá legraci?"
Vydechne nevěřícně Eri.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hodte 3x3 stěnou kostkou)

Uchiha Teyaki:

"Konečně!" byla ta jediná konkrétní myšlenka poté co jsem uspěl u maturity a "týden volna k tomu navíc" byla další dobrá zpráva. Naši samozřejmě byli rádi, že jsem odmaturoval - zejména táta, který se může zase o něco pyšnit mou maličkostí před svými kolegy v práci a já jsem byl hlavně rád, že se uzavřela jedna etapa mého života a jiná mohla začít. Ne, že by mě to na Akademii bůhvíjak nebavilo či tak něco, ale přeci jen - chodit ven na mise vypadá zábavněji, než trčet celý den v lavici a poslouchat výtky od učitele. No ve zkratce řečeno, ten týden jsem rozhodně k tréninku nevyužil. Ne, že bych nedělal vůbec nic - nějaké to ranní cvičení, pohyb na čerstvém vzduchu a pár hodin (za celý týden) tréninku bylo, ale rozhodně nehodlám věnovat těmto věcem víc jak 2... dobře možná 3 hodiny denně. Se svým volným časem mám mnohem rozsáhlejší plány - už jen vzhledem k tomu, že bůhví, kdy si zase budu moci nějaké volno (v překladu prázdniny) užít.

Tak minimálně dva... či spíš tři... dny strávím mimo vesnici, samozřejmě nijak daleko (tak 2-3 km) a nebudu tam nocovat (to by asi mamka nedovolila), ale přes den se uvelebím u nějakého potoka či pod pěkným stromem, otevřu sešitové desky nadepsané: "Terao Motomenosuke - Příběh osamělého vlka", abych rychle nalistoval na poslední stranu, kde jsem svou práci dokončil a jal se pokračovat. Ve zkratce to má být komix o samurajovi. Zatím nejsem moc daleko. Nechal jsem svého fiktivního hrdinu, který se narodil v malé rybářské vesnici vstoupit do služeb bohatého samuraje jako jeho panoše a zažít první zkušenost z boje. Prohrál a dostal výprask, když kradl ryby rybářům, momentálně visí zavěšený za levou nohu na stěžni rybářské lodě, která vyráží na širé moře a vypadá to s ním pěkně blbě. Ale mistr ho samozřejmě zachrání...

...ponořen do své tvorby takto trávím převážnou většinu svého času, nejvíc se patlám s kresbou. Příběh vymyšlený mám, nic světoborného bych řekl, že to nebude. "Koho by taky zajímal věčně opilý samuraj a jeho odrbaný panoš, který krade ryby a nosí dřevěný meč...," pomyslím si tu a tam o svém komixu či manze. Ne... ambice fakt nemám, tohle má jen vytříbit mé kreslířské umění, které... "Ksó'!"... tiše zakleju, když zjistím, že jsem namaloval Teraovi oči zase (opět) blbě, takže by chudák vypadal jak pidlovokej. Naštěstí guma spraví všechno a nakonec to není až taková hrůza.

"My máme dneska palačinky? Co jsem vyvedl?" zeptám se v den, kdy máme mít sraz se zbytkem týmu a vrhnu podezřelý pohled směrem k mamce. Sladké obvykle vaří tehdy, když něco provedu - asi jí to pomáhá na nervy - nebo tehdy, když mám narozeniny či tak něco. "No dneska máš přece svou první schůzku s týmem beruško," odpoví "přeslazeně" mamka a já málem spadnu ze židle, když zaslechnu to oslovení "beruško"... "beruško", "broučínku", "koťátko"... a tak podobně... máma prostě nehodlá pochopit, že mi není pět... ani čtyři..., ale že je mi dvanáct. "Sakra mami je mi dvanáct! A ten sirup javorovej prosím...," dodám své přání k finální úpravě svých palačinek, kterých sežeru... no dost, nebudeme to rozpitvávat. A skořici jsem si ještě přisypal, takže na trénink jdu skoro přežranej, i když mám (jako asi každé děcko) štěstí, že to dokážu rychle vstřebat.

A jsem taky první na místě... "Hmm..., to jsem si mohl ještě přidat...," hlesnu spíš pro sebe, když se podívám na balíček co mám v pravé ruce. Máma mi udělala svačinu a hádejte co... "beruška dostal palačinek pro celý týmem, prý abych se dobře zapsal". "Bohajeho to je vopruz...," povzdechnu si, když si pomyslím, že budu muset týmu a senseiovi vysvětlit, že musí sníst všechny ty palačinky (je jich v té krabičce snad veletucet co já vím šmarjá) jinak to "beruška schytá", že se nerozdělil. S náladou pod psa čekám na místě, když se objeví první z mých týmových partnerů. "Oh...," bleskne mi hlavou když spatřím tu světlou kštici vlasů. "Namikaze Mitsu... no tak to mě potěš...," pomyslím si poněkud rozladěně. Vyhlídka na to, že budu v týmu s kýmkoliv z klanu Namikaze (horší jsou už jen Uzumaki a Inuzuka) mě jako úplně netěší. Tihle bývají na můj vkus moc optimističtí a družní. "Ahoj, jo vypadá to tak." Poté co Mitsu zkonstatuje zjevné (že tu sensei není) přitakám: "Není." A tím jest konverzace skončena. "Dobře... tak jeden Namikaze, druhá by mohla být z klanu Aburame, nebo Hyuga, nebo... nebo... co já vím, klidně i Nara... ti jsou přeci jen takoví... ale do prkenný ohrady!"

Skoro mi spadne čelist, když spatřím jak si to k nám za hlučného poštěkávání šine ... Inuzuka... i s psiskem. "Ale no ták, to není fér!" Pomyslím si nešťastně a na Eri a jejího psa... přikývnu: "Jo v poho, ještě tu není." A pak "PUF" a je tu... a sotva vidím tu rudé vlasy tak jsem jen hromádka neštěstí. "Inuzuka, Namikaze, Uzumaki... proč? Proč?! S těma nepřežiju ani první misi!" Abych vysvětlil... nemám rád "hlučné osoby"... nemám rád "věčné optimisty" a takové ty přirozené lídry kolektivů co většinou - aby toho nebylo málo - nutí všechny kolem účastnit se skupinových aktivit, hrát různé hry, soutěžit a vůbec... já mám rád klid. Můj tým snů? To je prosté: Uchiha, Nara, Aburame a sensei nějaký bohorovný kliďas. Moje noční můra? TOHLE! Nejenže tu jak blbec stojím s taškou ve které je krabička plná máninejch palačinek (beruška děkuje), ale ještě jsem k tomu všemu tomu obklopen "all-stars" týmem z těch nejhlučnějších a nejsoutěživějších klanů a rodin v celé Konoze. "Beruška chtít domů," pomyslím si napůl sarkasticky a napůl nešťastně zatímco sensei nám uloží první úkol. Představit se a sdělit své cíle. "A je to tady... čas vypadat jako blbeček totální," pomyslím si "optimisticky" a po vyzvání jen mlčky senseii přikývnu a začnu.

"Ahoj, já jsem Uchiha Teyaki. Je mi dvanáct a žiju v klanové čtvrti. Tady s nima se znám z Akademie, tak nevím co k tomu víc říkat a pokud jde o ty cíle. No mým dnešním cílem je přesvědčit vás všechny, abyste mi pomohli sníst tyhle palačinky, protože mamka si umanula, že vám je musím předat, abych si tak zajistil popularitu v týmu. Jsou dobrý. No a jiné cíle... hmm... tak dotáhnout to aspoň na chunnina, naučit se přivolávat kočky - po mámě - a ovládnout sharingan a to je asi zatím tak nějak všechno." Odmlčím se a chvíli ještě přemýšlím, jestli v mém hlasu nebyl znát nějaký sarkasmus. "Tak snažil jsem se... upřímně... teda ne tak docela. No ale co, ať si zvykaj, když tu musím stát jak blbec s palačinkama, kterému jeho vlastní matka říká ve dvanácti letech "beruška", tak se nemůžou ničemu divit." Jo, asi jsem se nepředstavil nejlíp, ale vážně jsem se snažil aby to nevyznělo tak jak to možná vyznít mohlo a už vůbec ne tak, jak to bylo myšleno. Naštěstí je nepravděpodobné, že by hned "na první dobrou" mohli můj humor rozklíčovat a pochopit... aspoň doufám.

Skrytá Listová vesnice - 11:52 Nevyřešená záhada v Deštné
Aimi, Shokiru a Eremi

"Třeba proto, že ta doba byla příliš nepřípustná pro dnešní životní styl, nebo proto, že tehdejší generace chtěla zapomenout na to, co bylo ať už to bylo pročchtělo."
Odtuší Shokiru čistě analyticky a zamračí se na list.
"Nevím jestli z ní něco dostanem a možná by bylo nemoudré míst tenhle list u sebe, kdyby si toho všiml, někdo z Deštné můžeme dopadnout stejně, jako jejich propagátor."
Objasní další skutečnost, které jste si nepovšimli.
"Já vím, asi máte pravdu, pardon."
Elán v Eremim mírně pohasl a přizpůsobil se vašemu rozhodnutí.
"Určitě ne."
Kývne Eremi zatímco Shokiru ti nechá plakát, na který jste koukali a povzdechne si.
"Tak či onak měli bychom vyrazit, nebo o nás bude mít senseika starosti. Pojďte ať si to tu ještě stihneme trochu prohlédnout."
Navrhne Shokiru nenápadně pokračování vaší procházky po Deštné.
(Volnější akce popište svou další činnost.)


Skrytá Plamená vesnice - 14:51 Horké prameny
Ariaki a Aki

Enkage vás nechal jít a otázka horkých pramenů, které navrhla Aki zůstala otevřená.
"Rád bych šel Aki, ale musím ještě sepsat hlášení a zařídit pár věcí, takže běžte sami a pořádně si odpočiňte v dalších dnech vás čeká pořádný trénink. Dnes vás už tím trápit nebudu."
Mrkne na vás s úsměvem a tak, jako mívá s oblibou ve zvyku při odchodu rozcuchá Aki vlasy.
"A moc nezlobte."
Mávne na vás, když schází schody. Chvilkama se spíše, než jako sensei chová, jako váš starší brácha, nebo je to jen pocit? Každopádně zůstali jste na váš případný výlet sami a máte ještě zbytek odpoledne a večera, abyste jej čímkoli naplnili. Co přinese další den, nebo s čím vás Edai-sensei přepadne? Toď je již otázkou.....ale nyní? Horké prameny tak lákavá toď věc a k tomu ono kručení v žaludcích, no....proč nespojit příjemné s potřebným, že?
(Popište svůj další průběh dne, volná akce.)


Skrytá Zemská vesnice - 16:56 Střet s bandity
Itami, Sozo a Kamia

Nakonec jste se vrhli všichni tři do boje na blízko, nezbývalo asi nic jiného, když jste něchtěli zranit jeden druhého. Itami a Sozo měli proti sobě dva soupeře a další dva zůstali na Kamii.
Boj pokračoval rychle a zběsile.....Itami pomocí svého zemského živlu udělal mezi ním, Sozem a banditkou hliněný štít, aby jí zabránil na vás dál útočit. Mezitím se museli vypořádávat s chlápkem třímajícím katanu. Itami a Sozo ozbrojeni pouze kunai se vrhli kupředu, aby zastavili útoky nepřítele. Ten měl katanou větší záběr, než má obyčejný kunai, takže bylo třeba dobře se bránit a rychle uhýbat. Sozovi se, jako zázrakem dařilo instinktivně kataně uhýbat a najít skulinku v mužově obraně, aby pronikl blíž. Itamimu se zdálo, že taky jednu vidí a pokusil se proniknou bohužel neúspěšně, jen na poslední se stihl vykrýt před úderem katanou svým kunaiem a i tak mu katana stihla proseknout pravý rukáv a zanechat pod ním krvavý šrám na paži. Horká krev mu začala stékat po ruce dolů zatímco rána pálila, jako by v ní byla snad sůl. Tenhle úder se však banditovi stal osudným, protože se už nestihl vykrýt bodnutí Soza, který mu prohnal kunai hrudníkem. Nepříjemně to křouplo a bandita zalapal po dechu. Sozovy ruce i oblečení, dokonce trochu i obličej obstříkla krev umírajícího bandity, který se se sténáním zhroutil k zemi. Avšak nebylo moc čas zastavovat se nad touto událostí ač to bylo poprvé, co Sozo někoho zabil. Uslyšeli jste všichni bojový výkřik, kdy najednou banditka s kopím, jako zázrakem přeletěla přes hliněnou hradbu Itamiho. Patrně použila kopí ke svému odrazu a nyní při dopadu jím po vás začala zuřivě bodat, takže bude třeba se jí ubránit, nebo uniknout její snaze zabít vás.
Kamia se mezitím potýkala se svými dvěma soupeři. V Kamii převládají nyní zvířecí instinkty. Bojuje, jako zvíře a myslí, jako zvíře. Snaží se najít skulinu v obraně a soupeře zabít. Zatímco její instinkty jí pomáhají vyhýbat se útokům obou banditů. Je to namáhavé, ale jde to lépe, než by čekala. Pak příjde ona příležitost, kdy se jí podaří proklouznout kolem jednoho bandity až příliš blízko k druhému a drápy mu rozseknout hrdlo. Mlaskavé chrčení je ještě chvíli slyšet, ale to už se musí potýkat s drtivou agresí druhého bandity, který po ní zuřivě seká sekerou a zahání ji do úhybné obrany.
Zbývají dva soupeři o kterých víte. A Itami taky cítí, že onen neznámý Shinobi musí být už docela blízko.
(Popište svůj další postup, pro vyhodnocení akci si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Hvězdná vesnice - 11:05 Mise ala medvídek
Hikaru (opraveno na správné jméno), Kiryu a Akemi

"V tom máš naprostou pravdu Kiryu.....je to zvláštní domácí mazlíček, ale klidně by mohl být akorát bych spíše předpokládal, že bude mít tak dva metry ta malá roztomilá kulička."
Zašklebí se Hikaru nad tou představou, která se mu vůbec nezamlouvá.
"Včelí hnízda říkáš?"
Hikaru se na chvíli zamysli a přiloží si ukazováček a palec k bradě. Po chvilce se usměje.
"Jo o jednom místě bych věděl. Kousek za vesnici žije chlápek, který má pár včelínů, kde stáčí med, je moc dobrý, hlavně, když jím poliješ Dango."
Zdá se, že je nějak moc pro ten med zapálený.
"Ymmm no a pak určitě nějaké divoké bude v lese."
Zhodnotí ještě další možnosti a slétne pohledem k Kirya na Akemi.
"Co myslíš Akemi?"
Zvědavě pozoruje svou společnici, která už hodnou chvíli nepromluvila.


Skrytá Zvučná- 10:46 - Pronásledování
Souji/Aiko

"Bakemono!"
Nazve tě shinobi zrůdou, ale pak už příjde tvůj úder. Tvrdý a přesný právě díky odkrytí, které ti zajistila Aiko. Volná ruka najde svůj cíl a shinobiho hlava poskočí dozadu a pak se celé tělo zkácí pod pádností úderu. Byl to pěkný hák a zdá se, že Shinobi má opravdu dost a zůstává ležet v bezvědomí. Jak dlouho, to je otázka. Každopádně, když se rozhlédneš kolem nikde nevidíš ani sensie ani svůj tým.
"Zatoulali jsme se příliš daleko bratříčku....co když nás nenajdou?"
Zapochybuje ti v hlavě Aiko, která začíná být nervozní a kdo by se jí divil. Na nepřátelském území, s nepřátelským zajatcem s přáteli, kdo ví kde.
"Mám strach Souji....."
Špitne ti opět hlásek v hlavě. Ségra začíná trošku panikařit. Ale jak dlouho to může ostatním trvat než vás najdou? A hledají vás, nebo čekají, že se vrátíte za nimi? To jsou otázky, na které nemáte odpovědi a můžete se jen domnívat no a taky trošku stresovat.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 11:43 Podzemní základna
Kaya, Kioshi a Yamato

Kaya vyrazila kupředu po svém soupeři. Nejprve vrhla shurikeny, které soupeře obratně poodrážel ale to už zmizela a objevila se za jeho zády s úmyslem mu dát pořádně zabrat. Shinobi si jí všiml na poslední chvíli a odrazil její kunai tím svým.
"Theme!"
Zavrčí nadávku jejím směrem a kunaie se opět s třeskotem střetnou, pak udělá druhou volnou rukou jednoruční pečeť.
"Mizu bunshin (Technika vodního klonu)!"
Usměje se Shinobi a za Kayou začne růst jakoby odnikud vodní klon, který se vytvaruje do přesné kopie toho komu čelí Kaya.
Kioshi se mezitím vrhne podobným stylem na svého soupeře s tím rozdílem, že se tak dva metry před ním odrazí, aby se vyhnul útoku Shinobiho a pak, když je ve vzduchu, tak najednou zmizí a objeví se kousek od jeho boku a útočí kunaiem na něj. Shinobi se stihne vykrýt jen tak tak, tím, že Kioshimu chytne ruku s kunaiem a silou jí zastaví zatímco druhou rukou mu zablokuje druhou ruku a pak poměrují své síly, které budou vzhledem k rozdílnosti věku obou Shinobi asi dost nevyrovnané.
Yamato mezitím svým Sharinganem pozoruje soupeře, který předtím plival ohnivou kouli a pozorně vyčkává. Jeho soupeř to už pak nevydrží a vrhne několik shurikenů a vyrazí do boje Yamato se jim vyhne a pár jich odrazí a až v posledním okamžiku vyrazí vpřed a proklouzne Shinobimu pod nohama. Jakoby viděl tu skulinku dřív, než tam doopravdy byla. A pak už útočí na jeho záda.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Pozn.: Zaevidovat Yamatovi nově okopírovanou techniku

Skrytá Hvězdná

Ayame Akemi

,,Kulička, roztomilý hnědý medvídek? Proč mi na tom něco nesedí? Viděl někdo z vás někdy medvídka, kterého by si někdo choval jako mazlíčka?" zeptám se pochybovačně, když dostaneme zadání mise.
,,Navíc už to označení. D-mise. To znamená, že můžeme narazit na nějaké náhodné problémy. Takže oči na stopkách a nepodcenit nic, co by na první pohled mohlo vypadat jednoduše." poradím Ayame i Hirokimu, když si ještě jednou přečteme svitek.

Pokud některý z nich nemá nic proti, tak se vydáme směrem k lesu za vesnicí. ,,Máte někdo přehled o tom, kde by se tady mohly nacházet včelí hnízda? Hádám, že to bude první destinace, kam ten medvídek zamíří. Skrývat se asi nemá moc význam, tyhle zvířata mají stejně citlivé nosy jako vlci. Možná víc." optám se svých kolegů na jejich názor, jak postupovat dál. Lov medvěda je přeci jen něco jiného než lovit uprchlou tlustou kočku.

Někdo má kliku a někdo sourozence.

Byl jsem orpavdu rád, že mám Aiko a jeslti jsem spolu někdy měli neshody ano právě v tuhle chvíli jsem za svou sestru byl rád opravdu hodně.
"Děkuji."
poděkoval jsem a usmál jsem se na Ninju.
"Překvápko."
musel jsem rychle využít toho že je v šoku a že mám výhodu rozhodl jsem se ho co nejrychleji vyřadit a omráčit dobře mířeném úderu.Na chvilku mě napadne ,že bych ho mohl jednoduše zabít ale zavrhnu to.(1,1,3). Tak jako tase se ho pokusím zneškodnit na dobu než nás dožene Sensei a ostatní z týmu.

Akce začíná

Začali jsme s útokem. První kunaie od Soza a Kamii nešli asi kam byli zamýšleny, ale ve výsledku svůj úkol splnili. Odlákali pozornost banditů od dívky a přitáhla je k výbuchům. Následují další kunaie ode mě, naštěstí se mi je podařilo dobře umístit a dokonce i vyřadit z boje několik banditů. Po prvním přívalu výbuchů, mých kamenů a Soza s Kamiou zůstává bojeschopných jen pět banditů. Jeden se rozhodl vypařit a zbylí se rozdělily do skupinek a začali útočit na naše dva vanguardy. Musím jim uznat, že mají odvahu. Očekával bych spíš, že zahodí zbraně a pokusí se zachránit si holý život. Tihle čtyři musí mít zkušenosti s bojem.
Z souboje se stal bitka na krátkou vzdálenost. To znamená, že je odtud nemohu dále podpořit aniž bych riskoval jejich zasažení. To mi dá pár nádechů na zhodnocení situace.
Nevypadá to, že by tu měli posily v okolí, jinak by tu už byli a tihle by o ně více volali. Taky by ten pátý neutekl. Kamia by ty dva mohla zvládnout, ale bojím se o Soza, hodnotím situaci pode mnou.
Dívka je v pořádku, volek moc ne, ale o to se postaráme později, přemýšlím a najednou mě něco upoutá po levé ruce. Cítím chakru. Nevím jak jsem si to uvědomil, možná jen šestý smysl, ale někdo se k nám blíží a bude to ninja nebo nukenin.
Nemůžeme riskovat setkání s nukeninem. Odhaduji to, že máme pár minut. Musíme se postarat o tyhle dřív než sem dorazí tento člověk, uvědomím si a rozběhnu se dolu. Rozhodl jsem se připojit k boji, abych ho urychlil. Jakmile doběhnu s kopce tak začínám skládat pečetě.
Pokračujte, další posily jsou už za kopcem. Rozdrtíme je, zakřičím na Soza a Kamii i když je to určený spíše pro nepřátele než pro ně. Nám může na posilu přijít maximálně sensei, který se někam vypařil, ale oni to nevědí a já útočím na jejich mysl.
Dobíhám k Sozovy s poslední pečetí.
Doton: Doroku Gaeshi (hliněný štít), využiji většího dosahu kopí banditky a vztyčím mezi ní a Sozem hliněnou hradbu, tím ji oddělím od jejího spolubojovníka.
Na něj, zavolám na Soza a s kunaiem se vrhnu proti banditovy s katanou. Cílem celého mého snažení je udělat z boje dva na jednoho souboj jeden na dva, dvakrát. Pokud ho vyřadíme dost rychle, tak mu banditka nebude stačit pomoct.
Kamiu jsem nechal proti dvěma soupeřům jelikož z nás všech je v taijutsu nejlepší a jeden z jejich protivníků je už zraněný. Věřím, že se udrží déle, nebo to i zvládne sama.

Boj začal

Už není zpět. Kunaie s výbušnými lístky vyletěli vpřed. Nejprve ode mě a od Soza...ty úplně minuly a vybouchly v okolí, tedy až na jeden, který zasáhl vůz a kus vozu zničil. Stalo se přesně to co jsem nechtěla aby se stalo, ale na tom v tuhle chvíli nezáleží. Důležité je zachránit to děvče a nejlépe i to zvíře.
No další kunaie, které letěli od Itamiho, ten se trefil poměrně dobře a pro změnu...další část vozu je v hajzlu, nu což..to se nedá nic dělat. Díky tomu jsme se zbavili i jednoho z banditů, protože ten zůstal pod částmi vozu. Dobře mu tak, zmetkovi.
Já a Sozo vyrazíme a Itami nám poskytuje perfektní krytí a podporu zezadu, což je velmi nápomocné, protože díky jeho skvělé trefě do ohně jsme se zbavili dalších dvou, zbývá tedy 6, přičemž ten další to schytá nějakými kamínky a je tedy také vyřazen z boje, protože podle toho skučení a řevu to musí dost pekelně bolet.
Mě se podaří rozseknout jednomu z nich předloktí a chčije z něj krve jak z vola, což není úplně dobré. Jeden z nich je pěkně zbabělý a utíká co mu nohy stačí, tím zbývají čtyři, dva proti mě a dva proti Sozovi.
Kamio, klídek...hlavně se ovládat, hlavně se ovládat...
říkám si v duchu. Snažím se vyhýbat jejich útokům a při každé příležitosti se snažím zaútočit drápy, ale i zuby, které sice nejsou tak velké, ale dost by je to bolelo.
Musíme to skončit rychle, protože jakmile budu bez chakry, tak jsem v hajzlu...
napadne mě jen. V tuhle chvíli je mi úplně jendo, jestli je zabiju, nebo je jen donutím zdrhat...

Kluci


Povzdechnu si na Shokirova slova a podívám se na Eremiho.
,,Ale proč by je někdo cenzuroval? Proč by někdo nechtěl, aby se vědělo i o jejich životech?"
Zeptám se a podrbu se na spánku.
,,Můžeme to ukázat sensei.."
Podotknu a pak se zadívám na Eremiho.
,,Eremi, nemůžeme se do toho plést, chápu, že chceš vědět víc, i já chci vědět víc, ale tady nejsme u nás... Tady by mohl být velký problém, kdybychom se do toho míchali víš?"
Vydechnu a doufám, že mě Shokiru povzbudí a ano povzbudil.
,,Můžeme ho zkusit najít jindy a jinde, ale tady to teď právě nejde. Protože by z toho mohl být třebas i konflikt mezi vesnicemi a to nechceme že?"

Enkage sama - volno

Na Ariakiho slova po cestě neodpovím, protože si to nechávám na volněji. Po podání hlášení a pochvaly od Enkageho mu odpovím.

,,Není zač Enkage sama.“

Mírně se mu ukloním, ale to už na svých rukou za zády ucítím dotyk Ariakiho. Lehce se pousměji, když vidím, jak je nadšený a přeje mi štěstí při podávání hlášení a nakonec mě i pochválí, což mě těší. A i Edai řekl že prý jsem všechno podstatné řekla, tak se mi velice ulevilo. Ale i z jeho zkoumavého pohledu jsem byla lehce nervózní. Přeci jen lépe se mi píše, než mluví. Ale tady asi nebudu mít na výběr.
Pak se přesune můj pohled zpět na Enkageho, který nám dává výplatu. Přijmu váček s penězi a poslouchám další misi.

,,Mise vysoké důležitosti a priority?“

Zaposlouchám se do Engkageho slov a přimhouřím oči, protože analizuji informace, které od něho dostáváme.

Někdo ze Suny? Jeden člověk z klanu?? Budeme jej hledat a máme zjistit co mají za lubem??

Dívám se na Enkageho, protože tyhle informace jsou velice strohé… Ale jakmile skončí, tak se zamyslím trochu nahlas.

,,Proč by někdo z naší země vraždil ty, jež jsou jeho spojenci?“

Uvědomím si však pozdě, že jsem to řekla nahlas.

,,Sumimase Enkage sama.“

Rychle se omluvím a pak přemýšlím co budu dělat, když máme to volno a také… Kdo asi bude náš třetí???
Tázavě se zadívám na Edaie, který by nám konečně mohl říci, co se bude dít dál, ale pravděpodobně dostaneme teď rozchod, aby mohl napsat zprávu pro Enkageho a také my bychom si měli uklidit peníze a odpočinout si, takže trénink hned po návratu je hloupost. A navíc Ariaki si potřebuje odpočinout, tak se usměju na Edaie a pak i na Ariakiho.

,,Co takhle horké prameny?“

Usměju se na oba, i když mluvit o plánu před Enkagem je… Neslušné? Nevím. Mě to přijde, že je přátelský a i on by měl myslet na odpočinek, když se to tak vezme přeci jen, udržování země plamene v chodu musí být také velmi namáhavé i když on to na sobě nedává znát. Aby se ti, kdož s ním přijdou do kontaktu neměli špatné pocity, a nemysleli si, že to třebas už nezvládá nebo tak něco… Ale dost o něm.

,,Nebo máte jiný návrh? Sensei?? Ariaki???“

Tázavě pozvednu obočí a čekám jak se ti dva vyjádří, protože i mě samotnou zajímá, co budeme dál dělat a jestli nezačneme třebas s tréninkem nebo tak...