Skrytá Zemská vesnice - 16:46 Zemská, co bys Shinobim doskočil
Itami, Sozo a Kamia

Kazuki-sensei se nad vaším chováním před začátkem cesty jen usmál. Možná by se rád Sozovu projevu zasmál naplno, ale jeho pozice mu to zřejmě nedovolila. Jakmile jste se však dohodli, co a jak a vyrazili kupředu pokývl vám hlavou a s jedním rychlým odrazem si dodržoval za vámi asi dvoumetrovou vzdálenost. Cítili jste v zádech jeho oči, sice některým by to nemuselo být příjemné, ale na druhou stranu je uklidňující, že vám někdo kryje záda. Zvláště, když se jedná o vašeho senseie, kterého by jen tak něco nemělo mít možnost překvapit.
Cesta z území Země Jezer byla dlouhá a čekal vás opět dlouhý běh. Pravděpodobnost, že dorazíte domů ještě dnes večer byla opravdu malá. I tak jste mohli však být pyšní na to, že jste ještě před pátou odpolední nechali daleko za sebou hranice Země Jezer a pokračovali po území Země Země.
Ještě byste měli v plánu i pár dalších hodin pokračovat v běhu, abyste urazili, co největší vzdálenost, ale únava a hlad vás přinutily zastavit, alespoň na chvilku a odpočinout si.
Zastavili jste se na okraji malého lesíka, který se vám linul po pravici a skupiny kopců, které lemovaly vaší levici. Mezi těmito dvěma přírodními úkazy se táhla používaná pěšinka, po které jste putovali i vy.
"Připravte tábor Sozo, já se mezitím zajdu podívat do lesa po nějakém dřevu a také bylinkách. Nemocnice Zemské mě požádala, abych jim přinesl pár určitých bylin, pokud budu mít možnost. Zásoby se jim prý tenčí a chakrové pilulky, některé léky a další věci potřebují bylinky, jako přísady. Ne vše lze udělat výlučně pomocí léčivých jutsu."
Vysvětlí vám Kazuki-sensei a nedlouho poté se vzdálí do lesa. Ještě chvíli pozorujete jeho záda, než zmizí úplně mezi stromy. Třeba vám jen kecal a chtěl si pouze odskočit, nebo dát na chvíli šlofíka. Ale sejde na tom vůbec?
Je třeba rozvinout tábor a připravit něco k jídlu a alespoň na chvilku si odpočinout, pokud byste se rozhodli, a sensei to schválil, ještě dnes pokračovat.
Ještě jste však ani pořádně nezačali připravovat dlabanec, když jste uslyšeli zpoza nejbližšího kopce výkřik.
"Pomooooc! Lupiči! Pomozte někdo!!!!"
Volá pronikavý dívčí hlas plný strachu. Zdá se, že nejste jediní, kdo se rozhodl utábořit poblíž a zdá se, že zde není úplně bezpečno.
"Nesahej na mě ty prase!!!! Néééé! Pomooooc!!!"
Křičí dívka dál o to naléhavěji. Ať již se rychle dohodnete, jakkoli a na čemkoli povinnost a zvědavost vám pravděpodobně nedají, abyste se nepodívali za kopec, co se tam děje.
Navíc Kazuki-sensei se stále nevrací, možná je příliš hluboko v lese, nebo má vlastní potíže.
Vy pokud se podíváte za kopec spatříte malý povoz se zapřaženým volkem a nedalekým malým ohníčkem, krom toho se to tam hemží postavami. Zahlédnete dívku, která se vzpíra čtyřem mužům, kteří jí ochmatávají a drží, další tři muži se prohrabují ve vozu věcmi a další dva zkoumají, co dobrého si nebohá žena připravovala k jídlu. Přísahali byste, že jste zahlédli i odlesky zbraní, které u sebe skupina banditů oblečených v otrhaných zaprášených oděvech má. Někteří mají tváře zakryté šátkem, jiným je to očividně jedno. Každopádně moc nevypadají, jako vražedná Shinobi jednotka, spíše, jako obyčejní trhani, kteří si prostě chtějí na prostém lidu přilepšit.
Ať je to jakkoli budete se muset rozhodnout, jak jednat rychle, protože dívce jde očividně o život i o čest a bude pravděpodobně jen otázkou času, než si všimnou i vás.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Zvučná a Listová vesnice - 10:43 - Pronásledování
Souji/Aiko......okrajově Umi, Hayke, Mayu

Souji s Aiko v sobě se rychle odrazil od větve a vyrazil kupředu jímajíc se pronásledování posledního prchajícího Shinobiho. Ten obratně skáče z větve na větev a snaží se mladým Geninům pronásledování ztížit, co to jde.
Souji už v prvních okamžicích vrhne několik kunaiů ve snaze přimět jej změnit směr. Samozřejmě, když kunaie sviští k zádům Shinobiho, tak ten uskočí rychle do strany, aby se jim vyhl, i když letěly nepřesně. Instinkty mu tak zavelely, protože si nemohl být jist, jestli by jej něco netrefilo.
Právě na tento okamžik čekala Aiko, která hodila několik svých shurikenů, když se na Soujiho boku vynořila její drobnější ručka a přes rameno koukla namodralá kadeř vlasů. Shurikeny zasvištěly vzduchem.
"Shimata!"
Vyhrkl Shinobi, který zaslechl svištění, ale vzhledem k nedostatku času reagovat na tento nečekaný útok se mu podařilo jen částečně natočit své tělo tak, aby to neschytal naplno. I tak jej však zasáhly dva shurikeny ze čtyř. Jeden mu rozsekl levé stehno a druhý se mu zabodl do zad v oblasti nad levou ledvinou.
"Ychhhh...."
Zavrčel bolestně a při dalším odrazu málem spadl z větve k zemi. Rudé cákance krve zůstávají tam, kudy Shinobi proběhne. Musí mu činit bolesti pokračovat v útěku, ale kdo by se mu divil, když mu jde o život. Každopádně vám se podařilo snížit jeho náskok a teď jste za ním asi jen nějaké tři až pět metrů záležeje na načasování.
"Yamete! Nechte mě být!!"
Zakřičí na vás vystrašeně a skoro zoufale a letmo se po vás ohlédne. Tvář má zbrocenou potem pod maskou a oči rozšířešené strachem, když vidí, jak blízko jste. Ve snaze vás setřást po vás hodí několik kunaiů.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Hvězdná vesnice - 10:56 Aya-sensei!!!
Hiroki, Kiryu a Akemi

"Toi."
Odpoví dítě na otázku jeho jména. Při svém zkoumání dítěte Kiryu neodhalí žádné společné rysy s Ayou-sensei, takže buď je hodně dobře přeměněná, nebo to prostě není ona.
"Ym."
Kývne Hiroki na Kirya a vyrazí na obhlídku hřbitova. Akemi a Kiryu mezitím přijdou k onomu starci u jednoho z hrobů.
Když jej osloví Akemi, tak se stařec ohlédne, až mu kníry zavlají ve vzduchu a věnuje vám skoro bezzubý úsměv. S námahou ale sám se zvedne a narovná, co to jde. I tak vás o moc nepřevyšuje a křoupání kloubů při jeho pohybu napovídá, že už jej asi leccos taky zlobí.
"Konnichiwa."
Usměje se staří a kývne při tom vám oběma na pozdrav.
"Pomoc?....Hmmm a s čím by vám mladým shinobi mohl pomoci, takový vetchlý pařez, jako já?"
Uchechtne se, zdá se, že má smysl pro humor. Pro větší pohodlí se opře o svou hůl, aby odlehčil svým starým nohám. Za jeho zády si můžete všimnout, že na hrobě je vytesáno ženské jméno. Patrně někdo z rodiny.
"Ayu?.......Ach vy myslíte Ayu-chan.....tak ona je vaše sensei?"
Pookřeje stařec v dalším úsměvu a bedlivě si vás prohlédne a pak na vás lehce namíří svou hůlkou.
"Tak to si toho važte a poslouchejte jí. Je moc hodná."
Spustí hůlku a trošku sípavě se nadechne.
"Pokud hledáte Ayu-chan, pak jděte středem hřbitova do předních řad k památníků. Viděl jsem jí tam dnes jít. Chodí sem skoro stejně pravidelně, jako já. Věřím, že váš třetí kamarád na ní už možná narazil."
Trošku lstivě a šibalsky se usměje stařík. Když si všimne vašich překvapených pohledů, že ví o Hirokim znovu se vlídně usměje.
"No, co tak koukáte, je to už dávno, ale i já byl kdysi jednou Shinobi."
Objasní vám, ale to muselo být opravdu hodně dávno, protože je opravdu hodně stár.
Pokud se vydáte podle starcových instrukcí brzy zahlédnete Hirokiho, který na vás mávne. Když příjdete blíže spatříte Ayu-sensei klečet u jednoho z hrobů. Všechny obyčejné hroby sestávají s náhrobího kamene tvarovaného do hvězd a kameného čtverce, ve kterém roste množství květin. Nemůžete si taky nevšimnout velkého památníků, který představuje obří hvězdu.
"Tak jste mě našli."
Usměje se lehce Aya-sensei. Ale zdá se taky trošku smutná. Na hrobu od kterého vstává je vytesáno mužské jméno.
"Nyní k tomu, proč to bylo takhle. Celá tahle akce byla pro vás cvičením, to jste jistě pochopili a nyní ta druhá část. Chtěla jsem, abyste viděli hřbitov a náš památník. Monument padlých. Ano i v dnešní době Shinobi umírají. Chtěla jsem abyste viděli, co riskujete. Abyste věděli, že být Shinobi neznamená jen úžasné mise, ale taky spoustu nebezpečí a možnost, že při plnění svých povinností, nebo ochraně vesnice umřete. Všichni takoví leží tady na hřbitově. A ti největší z nich mají svá jména vytesána na monumentu. Moc jich tam zatím není a snad to tak zůstane."
Mluví posmutněle a vážně.
"Doufám, že budete odedneška lépe chápat, že život shinobiho není hra, ale těžký úděl. A některé rány, které sebou musíme nést jsou....."
Letmo pohlédne na hrob u kterého klečela.
"O to těžší."
Smutně se usměje a pak věnuje opět svou pozornost vám.
(Popište svůj další postup. Volnější akce k rozpravě se senseikou.)


Skrytá Listová vesnice - 11:38 Vyvrcholení záchranné mise
Kaya, Kioshi a Yamato

"V pořádku...nemohla jsi udělat víc."
Stiskne ti Yamato, který se vzpamatoval víceméně ze svého zážitku, konejšivě rameno a věnuje ti povzbudivý úsměv.
"Ymmch, jo to musíme."
Kývne Nara a rozhlédne se kolem po té spoušti, co tu nadělali.
"Jinak tohle je Cho a Inome."
Ukáže na své společníky.
"A já jsem Shikagi."
Představí sebe a svůj tým Nara.
"Ymm já jsem Yamato, tohle je Kaya a tohle Kioshi."
Oplatí mu Yamato v představování. Shikagi se lehce usměje a kývne.
"Joo a tenhle mrňous je Ari."
Ukáže palcem dozadu na své rameno Shikagi, kde mu sedí pozorně bílá fretka.
"Nechci rušit vaše seznamování ale asi jsem našel další stopu od Daikiho-sensei."
Ozve se Kioshi věcně a všem vám ukáže, co myslí. na zemi v křoví je klacky vyrytá šipka a klacky pak naznačený čas.Patrně se jedná o čas, kdy tu ten, kdo to udělal byl. 9:25 tam stálo. Patrně má Daiki-sensei ještě hodinu náskok.
"Fajn, takže hodina zpátky. Už to nemůže být daleko. Dejte mi chvilku."
Shikagi zavře oči a přiloží si palec a ukazováček ke kořenu nosu a chvíli vraští čelo. Kdybyste chtěli promluvit Cho vás posunkem ruky umlčí. I Inome mlčky čeká. Po chvilce opět otevře Shikagi oči.
"Yosh....to by šlo.....takže pokud jsem o vás dostal správné informace bude to dále takhle. Cho, Kioshi půjdete první budete náš štít. Já a Inome jsme uprostřed. Jdu po levém boku Inomeho. Kayo ty po pravém. Yamato ty nám děláš zadní voj. Potřebuju tam tvé bystré oči."
Rozdělí úkoly Shikagi. Pak už moc nečekáte a vyrazíte kupředu. Mine hodina vaší rychlé cesty, kdy naleznete pár dalších skrytých naškrábaných, nebo složených značek, než se zastavíte přes lesní mýtinou, kde uvidíte vchod do jakéhosi úkrytu.

Čí je a kdo v něm je to je otázkou. Vypadá, schátrale a zdá se, že měl někdo snahu jej opravit, ale to je tak vše.
"Zdá se, že jsme tady. Poslední šipka směřuje právě tam. Ale Daiki-sensei nikde v dohledu. Patrně bude už uvnitř."
Lehce si nad tím Shikagi povzdechne. Až po chvilce si všichni všimnete, že ve stínu vchodu se někdo pohybuje, jen lehce, ale přece.
"Mají stráže.....Kayo vezmi si svůj tým a vylákejte ho ven. Budeme vás krýt a napadnem jeho nebo je ze zálohy. O vás ví o nás ne."
Vyloží Shikagi další část plánu.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akci si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Mlžná vesnice - 11:12 Ostrov Nagi a problémy s rybami
Liu, Takumi a Hayate

Moře bylo klidné a vítr příznivý, takže hodinu a kousek vám trvala nakonec cestě přes moře k pobřeží ostrovu Nagi, který se hemžil rybářskými loďkami a moly. Zdá se, že byste tentokrát mohli být na správném ostrově a konečně se dát do plnění vaší mise.
Jumiro-sensei vystoupil z loďky, jako poslední a rozhlédl se. Zdejší lidé na pobřeží vypadali docela zuboženě. Nejspíše se jim v rybolovu opravdu nedaří.
"Tak jo chlapci rozchod a zkuste zjistit, jak to tu vlastně začalo, nebo se co děje, že se v rybolovu nedaří. Já zkusím taky své štěstí."
Usměje se na vás a vyrazí náhodným směrem. Takumi a Hayate slétnou očima na sebe a pak na Liua.
"Asi se taky rozdělíme co?"
Optá se Hayate.
"Bude to tak rychlejší a třeba někdo něco zjistíme."
Kývne věcně Takumi. Lidé se na vás dívají však lehce podezřívavě a zdá se, že jsou dost nejistí. Někteří zalézají do svých chatrčí. Snad to nebude takové po celém ostrově, ale jen záležitost téhle malé rybářské vesničky, ale právě tahle vesnička si dle všeho zažívá ty velké problémy. Ty ve vnitrozemí žijí i z jiných věcí, než z ryb, které koupí od vesnic při pobřeží.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Vzhůru na cestu. Opět..

Hned jak náš kolega a sensei zmizí, tak se pustíme s Takumou do oprav. Snažil sem se to dělat co nejlépe, ale bohužel se nedařilo. Ani jednomu z nás. Na akademii vás naučí leccos, ale oprava lodí mezi to nepatří. A vzhledem k tomu že máme i docela omezený materiál, tak to zkrátka nedopadlo nejlépe.

Nálada se mi zlepšila až když se vrátili Hayate a Jumiro-sensei. Aspoň oni měli trochu štěstí.. Sice jsme měli snídani, ale sem vážně rád že si mohu dát aspoň trochu toho ovoce. Po jídle se znovu pustíme do oprav lodi tak jak jen to jde nejlépe. Hned poté učiní Jumiro-sensei velmi zajímavý nález.

Hayate mi takřka vzal slova z úst. Co dokáže trocha mlhy.. Ksóó, příště by možná bylo rychlejší kdybychom běžely. Zavrtím hlavou a tiše si povzdychnu. Aspoň už můžeme rovnou vyrazit do cíle. Vážně tedy doufám že to je náš cíl, protože kdybychom i tentokrát dorazily někam jinam, tak by to bylo už opravdu k naštvání.

Ujistím se že mám vše, naskočím do loďky a chopím se vesla. "Tak do toho.. Ať už jsme tam". Pronesu spíše pro své kolegy a sám začnu pádlovat jak mi to jen ruce dovolí.

Skrytá Hvězdná vesnice - Hřbitov

„ Gomene, Kyriu-kun! Gomene…“
Sklopila jsem zahanbeně hlavu. Obvykle pozdě nechodím, ale bylo by neslušné toho dědu odpálkovat a ani se nerozloučit, když už semnou mluvil. Přesto to ale klukům nevysvětluju. Proč taky, mají pravdu, měla jsem přijít v čas.
Následovala jsem chlapce přímo ke hřbitovu. Mlčky jsem pozorovala, jak jednají s dítětem, které nás nasměrovalo za dědečkem na hřbitov. Prohlédla jsem si ho, ale pozornost jsem více věnovala našemu okolí. Jestli jsme se spletli, Sensei už bude dávno v trapu a my ji už dnes nenajdeme.
„ Arigatou.“
Poděkovala jsem, když jsme od domu chtěli odejít a pak jsem pohledem sklouzla k těm dvěma. Hiroki se rozhodl prozkoumávat okolí. Ano, to je moc dobrý nápad, alespoň nám bude krýt záda, kdyby se opravdu mělo něco semlít. Ale musíme doufat, že se nic takového nestane.
Na Kyriovu otázku jsem tiše kývla a vydala jsem se k dědečkovi před ním. Jen tak o krok, abych ho měla těsně vedle sebe a mírně za sebou, ale přesto bylo vidět, že budu mluvit já.
„ Konnichiwa.“
Pozdravila jsem tiše, opatrně, jako bych ho nechtěla vyrušit. Je mi to nepříjemné rušit někoho cizího na hřbitově.
„ Omlouvám se, že vás rušíme, ale… ale potřebujeme pomoc, prosím.“
Mluvila jsem opatrně, ale přesto dost nahlas, aby mne slyšel. Kdo ví, jestli má dobrý sluch. Na druhou stranu nechci křičet, kdyby náhodou slyšel dobře, aby to nebylo moc trapné.
„ Hledáme jednu paní. Naší Sensei a zavedlo nás to sem, k vám.“
Mírně jsem od něj ustoupila, kdyby se chtěl narovnat, tak ať mu nestojím v cestě přímo za zády, ale přesto jsem zůstala dost blízko, abych mu mohla pomoci, pokud by potřeboval.
„ Neviděl jste náhodou Aya-sensei?“
Optám se. Pozornost věnuji hlavně starému pánovi, kdo ví, jak bude na mě reagovat. Pořád je možnost, že nemá rád dívky, jako jsem já. Je spousta takových…

Hurá domů...

Sleduji senseie a čekám na jeho odpověď.
No nevím co je na tom zajímavého, je to docela jasné, že na 90% to bude Sozo
napadne mě, ale nechám si to pro sebe. Sleduji sošku, kterou Sozo vytvořil, je to konkrétně moje podobizna, ale...je tam něco navíc. Podívám se na svůj hrudník a pak zpět na sošku. Pak si povzdechnu a nechám to plavat, protože se mu to povedlo. Snažím se na senseie tvářit straááášně překvapeně, že nám bude "velet" Sozo. Ano...ten jak to slyšel tak se snažil vypadat jak největší frajer a bylo to i docela zábavné. Usmívám se a dělá mi dosti problémy se nezačíst smát.

Sensei převezme svitek, který máme dopravit zpět a samozřejmě ho převezme Sozo. Je to asi nejrozumější, když bude uprostřed. Nad tou "dokonalou" formací se usměji. Avšak pak přestanu vnímat, když dostanu svitek s pečetí Zemské. Podívám se na kluky. Koutkem oka jsem zahlédla, že Itami tam nemá tu samou. Pečeť Zemské tam budu mít pravděpodobně je já, protože můj klan...už v podstatě není. Já jsem jediná, kdo přežil, tedy podle toho co mi bylo řečenou Bábi. Nikdo jiný mi nic neřekl. Trošku jsem posmutnila, je mi to trochu líto, že už nikdy nikoho jiného jako já nepotkám...Uschovám si svitek mezi své věci a čekám až vyrazíme. Přemýšlím nad vlastními věcmi.

Podívám se na sesneie.
Možná se ho na to zkusím zeptat, až budeme zpět...
napadne mě. Zajímalo by mě co se stalo...s mým klanem.

Podělala jsem to...?

Jak už jsem se rozhodla, nechám shinobiho žít...musela jsem to risknout, protože naše situace byla velmi, velmi špatná. Nemohli jsme v podstatě udělat nic pro záchranu Yamata. Kioshi mi taky moc nepomohl...Yamato sice nechtěl abych to udělala, ale i tak mě nezastavil. Druhý shinobi však Yamata nepustil a připojil se k němu ten, co jsem ho nechala žít. Samozřejmě zjistili, že je to Uchiha...a po jejich slovech mi před očima proběhli všemožné scénáře a nevěděla jsem co udělat, museli jsme je nějak zastavit, ale strach mě příliš ochromil. Moje tělo nebylo schopno ničeho a nedokázala jsem klidně přemýšlet.

Jenže něco se stalo...najednou tu byl boj...já, nestihla jsem postřehnout co se vlastně stalo, kluci na tom byli podobně, ale...oba byli naživu...Nara, Yamanaka a Akimichi nám právě zachránili zadky a udělali to co já jsem nedokázala...kecnu si na větev, na které stojí a prudce oddechuji. Cítím se hrozně a provinile...
"Právě včas..."
řeknu jen a sleduji je. Pak se otočím na Yamata a Kioshiho.
"Yamato....promiň...málem...jsi kvůli mé hlouposti zařval...podělala jsem to..."
omluvím se mu a skusím se opět vyškrábat na nohy.

"Každopádně...teď musíme dohnat Daiki-senseie...musíme se podívat po nějakých značkách...musel tu nějaké nechat..."
šeptnu jen a po tom co jsem na nohou se tu po nich začnu ohlížet. Třesu se, protože tohle bylo šílené...kdyby se tu neobjevili...bylo by po nás...nebo minimálně po Yamatovi. Tohle mě teď bude nějakou dobu děsit...

Skrytá Hvězdná - hledání sensei (hřbitov)

Ayame Akemi

,,Tak hurá do toho a oči na stopkách." vybídnu svoje dva společníky. Neočekávám habaďůru nějakého agresivního typu. Ale mám za to, že existují dvě možnosti. Sensei se někde skrývá a sleduje nás nebo na nás už čeká na konečné destinaci, kde ji máme nalézt. V tom prvním případě si určitě dá pozor na to, aby jsme ji náhodou nenašli. A k tomu druhému se můžeme dostat důsledným vyptáváním se a hledáním informací.

,,Zjevně tady." kývnu hlavou k domu v těsném sousedství hřbitova. Pokud někdo ví něco o okolních lidech, bude určitě bydlet tady. Pohlédnu na malého kloučka, který nám přišel otevřít.
,,Ehm...díky. Podíváme se za ním." kývnu klukovi, ale na moment se ještě zarazím a kleknu si na jedno koleno.
,,Jak se jmenuješ? Ať si děda nemyslí, že ho nějak špehujem a bude vědět, kdo nás za ním poslal." vysvětlím mu s úsměvem, ačkoliv můj záměr je trochu jiný. Pro sensei by tohle byla dobrá příležitost, jak nás pozorovat a nevzbudit podezření. A její technika přeměny bude určitě na jiné úrovni. Spíš na dítěti hledám nějaké společné rysy, stejnou barvu očí a podobné (2,2,1).

Ať už dojdu k jakémukoliv závěru, zamíříme se skupinou na hřbitov. ,,Aye. Prozkoumej cokoliv podezřelého, kdyby se ti něco nezdálo." dodám k Hirokimu, když se vydává na výzvědy, zatímco my s Ayame zůstaneme na "výslech" starého pána.
,,Chceš se toho ujmout? Myslím, že k dívce bude více otevřenější." navrhnu Ayame pobízivě. Jenom doufám, že to nebude jeden z těch starých perverzních staříků, na které člověk semtam natrefí. Už kvůli Ayame a také kvůli sobě, protože by mi za to mohla také něco nepěkného udělat.

Svitek

Sensei mě pochválí za postřeh, ale sám nějak nevím proč to vůbec udělal. Pro každého kromě Soza, který s námi nebyl od začátku, muselo být zřejmé, že nás plánuje prostřídat.
Sensei nás nechá chvíli v napětí a pak jmenuje vedoucím Soza, přesně jak jsem předpokládal. Já jsem spokojený jelikož jsem se zbavil zodpovědnosti za náš další postup a Sozo vypadá tak překvapeně, že se usměji.
Máme po tomto prohlášení chvíli času, který strávím nad jídlem, když se mi trochu zlepšila nálada, tak jsem našel i ochotu jídlo ocenit. Sozo mezitím udělal sošku Kamii, trochu ji vylepšil, ale jinak se ji to docela i podobá. Sošky mě a senseie následují krátce na to.
Najednou se Sozo zvedne a vypadá že chce něco říct. Vypadá spíš divně pokud to mohu posoudit, jako by se snažil vypadat vyšší než je. V tu chvíli však dovnitř přijde místní ninja a předá dva svitky senseiovy. Já se bavím pohledem na Soza, který vypadá jako kdyby chtěl nově příchozího vyprovodit z místnosti osobně.
V další chvíli mu sensei předá svitek, který máme doručit. Souhlasím s tím, pokud bude chtít Sozo držet formaci, kterou jsem vybral pro cestu sem, tak je v pořádku když bude mít svitek u sebe uprostřed formace, pouze budu muset dát větší důraz na jeho podporu než bych dával kdybych měl svitek já.
K mému překvapení vytáhnu sensei další dva svitky a předám nám je. Každý z nás dostane svuj svitek. Zamračeně se podívám na pečeť mého klanu na svitku. Moje dobrá nálada je už zase v tahu. První co mě napadlo je otec a mám co dělat abych ten svitek rovnou nehodil do ohně.
Co po mě může chtít? Jako by nestačilo, že jsme si promluvili před chvílí, zamračeně sleduji svitek. Rozhodnu se to odložit na neurčito a uložím si ho do své brašny u opasku.
Bude to od otce, jinak by to asi nemělo tuhle pečeť, i když by to mohlo být i od bratra nebo sestry, možná i od matky, přemýšlím zamračeně.
To už upoutá moji pozornost Soza, který začne předmluvu jako před nějakou bitvou a přitom vypadá jak zmatená puberťačka. Chvíli nevím jestli se mám smát nebo ne. Rozhodně mám co dělat, abych se ubránil úsměvu, když prohlásí formaci na kterou jsem přišel pro cestu sem za svoji, ale udržím vážný výraz.
Nakonec to vzdá a uzná, že se nechal trochu unést.
Klidně ji změň. Je to jen formace na jakou jsem přišel s omezenou znalostí našich schopností. Je určená spíše na obranu a nikdy bych ji nepovažoval za nejlepší možnou, pobídnu Sozu. Jedno mu musím nechat zase mi tímhle vystoupením vrátil dobrou náladu, alespoň prozatím.

Boj? Nebo spíš závody v běhu?

Záviděl jsem sestřičce ,že se veze protože já měl z toho tempa co nasadil náš sensei málem jazyk až na vestě. Pravda Umi na tom byla hůř při skocích jsem proto trochu zpomalil a na Umi se usmál vlastně to udělala Aiko nyní jsem vypadal jen jako ona. Ano možná jsme to přehnali s tou technikou a bude stát mnoho čakry,ale kdo ví kdy nás kdo vidí a každé překvapení,které můžeme dát do kupy je dobré překvapení, nebo alespoň mi to celou dobu tluče sestřička do hlavy. Stejný důvod tedy věčné usměrňování toho chytřejšího v naší dvojici mě zamezí pronést nějakou poznámku. Vlastně je to zase moje sestřička kdo mě upozorní na zvuky boje. Nedostaneme ani vteřinu na nadechnutí a vyrážíme v před v tuhle chvíli jsem opravdu rád, že jsem svojí sestřičku vzal sebou, kdyby tohle měla běžet nyní by nebyla schopná stát.

Boj samotný ukáže několik věcí za prvé praktičnost Beroke-senseie,ale i to že zkušeného mistru dokáži nepříznivé okolnosti zaskočit a pak pak pomohou jen posili. Když dostaneme úkol chytit utíkajícího ninju neváháme ani vteřinu a pustíme se do pronásledování. V běhu vytáhnu kunaie a hodím ,vím že nemohu trefit a tak se spíš snaží mhodit projektyli tak aby dotyčný musel změnit směr. To co netuším je fakt, že moje sestřička,která rozhodně není tak unavená a má pevnější ruku. S pomocí Kougeki Kyoudai no jutsu proto může vzít i ona shuriken nebo kunai a hodit ho na ninju ona ale bude mířit tak aby zasáhla a způsobila zranění které dotyčného aspoň zpomalí. (2,2,2 + omlouvám se nezvyk nastavovat rozsah po každé :) )

Nový velitel mise

Vrchní velitel Kujin Sōzo, Rupinasu Kamia, Dākuanbā Itami

Byl jsem mírně řečeno zaskočen, když mě sensei zničehonic jmenoval velitelem mise během zpáteční cesty! Mě! Člověka, který se skupinou strávil sotva část cesty.
Moje ego samozřejmě vzrostlo o asi 100%, a málem jsem spadl ze židle. To budou ty úplatky jílovýma sochama. Já věděl, že to má svůj smysl.

Z prvu jsem tomu prostě nemohl uvěřit. Nikdy jsem ničemu nevelel, a ani mě nikdy nenapadlo to chtít. Ale teď jsem cítil hrdost. Velitel Kujin Sōzo. To zní skoro jako Jounin Kujin Sōzo. Nebo ještě lépe = Tsuchikage Kujin Sōzo

No dobře, možná jsem trochu přeháněl. Možná trochu více. Ale měl jsem prostě obrovskou radost. A to jsem ani pořádně netušil, co jako takový velitel mise budu dělat. Rozhodl jsem se jednat impulsivně.

Bleskurychle dodělám sochu senseie i Itamiho. Hlavně na té senseiově si dám záležet, abych si šplhnul. Což ale samozřejmě nikdy nepřiznám.
Prohrábl jsem si vlasy, a chtěl jsem začít velet jako nějaký vojevůdce, ale přerušil mě nějaký místní shinobi.

Probodával jsem jej pohledem, když předával svitek senseiovi. Ten ho ale poté zničehonic svěřil mě.
HA! Svitek! Ten chtějí získat nepřátelé, a ti jsou jednoznačně všude!
Převzal jsem si svitek od senseie, a řekl jsem ,,drsným" hlasem. ,,Nebojte se senseii. U mě jsou v bezpečí."
Do toho jsem nasadil výraz, který v mé hlavě vypadal enormně tvrďácky. Ale možná že trochu minul účel.
Také mojí novou image trochu narušoval můj vzhled. Neboť jsem vypadal spíše jako zmatená puberťačka.

Sensei ale s rozdáváním darů neskončil. Dal nám totiž každému speciální svitek. Ten jsme ale měli otevřít až po skončení mise. Už teď jsem ale hořel zvědavostí. Hlavně kvůli pečeti klanu, která na svitku byla.
Co v něm asi může být? pomyslel jsem si, a začal jsem očima svitek zkoumat. Pak ale sensei vydal rozkaz, a byl čas odchodu. A také byl zároveň MŮJ čas.
,,Dobře spolubojovníci, vymyslel jsem geniální formaci, kterou budeme dodržovat, a s kterou spolehlivě vyřídíme každého nepřítele."

Což jsem samozřejmě neudělal, neboť jsem měl v hlavě jen to, že jsem velitel. Ale to mojí podřízení vědět nemusí. Jako velitel musím vypadat autoritativně.
,,Půjdeme za sebou. Vepředu půjde Kamia, veprostřed já, a vzadu Itami. Je to rozvinutá komplexní strategie, a má samozřejmě svůj logický promyšlený důvod."
Řekl jsem strategii, kterou jsme se přišli. Sakra.

No dobře, i já sám jsem začínal uznávat, že mi to moc nejde. Rozhodl jsem se změnit přístup.
,,Dobře dobře už toho nechám- Budeme dodržovat Itamiho strategii, protože v ní nejlépe uplatníme naše individuální jutsu." řeknu už normálně. ,,Trochu jsem se nechal unést." dodám omluvně a usměji se.

Skrytá Zvučná a Listová vesnice - 10:41 - Nepřítel mého nepřítele je můj přítel
Umi, Haike a Souji/Aiko

"Až nás někdo bude chtít zabít poznáme to Souji o to neměj strach."
Odpoví klidným hlasem Beroke-sensei za dlouhých Shinobi skoků. Stačit Berokemu-sensei by mohl být pro některé problém. Obzvláště dlouhodobě. Nejvíce se cesta podepisuje asi na Umi, na které je vidět již náznaky únavy, ale i ona drží tempo. Všichni dobře víte, že je v sázce příliš mnoho životů, než abyste zpomalili kvůli vlastnímu pohodlí.
Musíte uznat, že díky této vyvinuté rychlosti jste pravděpodobně rapidně snížili náskok, který před vámi ostatní účastníci této mise měli.
"Když dojde na boj, jdeme do toho naplno sensei?"
Ozve se po čase Haike se zájmem.
"Jiná alternativa není pokud chceme přežít. Oni do toho naplno půjdou. Nemůžeme to brát na lehkou váhu."
Odpoví mírně zamyšleně Beroke-sensei zdá se, že Umi chce ještě něco dodat, ale sensei najednou zpozorní a v podřepu doskočí na jednu silnější větev a sevřenou pěstí zvednutou vzhůru vám naznačí, abyste zastavili také. Umi i Haike přistanou na větvích okolo s lehce zmatenými výrazy.
"Slyšíte to?"
Otáže se tiše Beroke-sensei a Umi lehce přikývne hlavou.
"Ano třesk kunaiů a zvuky boje před námi."
I Souji a Aiko to slyšeli. Haike se jen zamračí a nakonec kývne, nejspíše si toho nevšiml.
"Odtud již opatrně a buďte připraveni na boj. Jdeme!"
Zavelí a vyrazí kupředu.....

Maya

Jen tak tak jsi stihla vytáhnout kunai a odrazit shurikeny, které na tebe letěly. Třetí tě dokonce škrábl do paže. Zabolelo to a cítila jsi, jak ti po rukávu i pod ním stéká strůžek tvé horké krve. Žádné vážné zranění, ale je to jedno z prvních, které jsi za svůj život utržila tímto způsobem, takže nic příjemného.
Pak ses pokusila s shinobim komunikovat a zastavit jej slovy v jeho pokusu o to tě zabít.
Ten však snad ani nevzal tvou otázku a návrh v potaz a dál pokračoval směrem k tobě a nakonec to vyústilo v sek kunaiem. Proč také plýtvat chakrou na dítě, jako jsi ty, které si s ním chce povídat.
Až příliš pozdě ti tak, nějak došlo, že on si s tebou opravdu povídat v tuhle chvilku nehodlá a pokusila ses odskočit vzad, aby ses vyhnula čepeli kunaie, která ti sekla po krku.
Byla jsi však příliš pomalá, aby ses seku vyhnula úplně na levé tváři se ti rozlinula bolest snad do celé hlavy, když ti kunai rozsekl líci a z ní se začala řinout krev po tváři dolů na krk a kapala dolů do útrob lesa. A shinobi ještě neskončil.
"Hloupá holko moc kecáš a proto umřeš! Che ani pořádná ženská ještě nejsi, kdybys alespoň měl tělo k něčemu nejprve bych si s tebou pohrál a až pak bych tě sejmul, ale takhle.....jsi jen mrtvé dítě."
Ušklíbne se zlověstně shinobi a vykročí kupředu, aby dokončil, co začal.....

Maya, Souji/Aiko, Umi a Haike

Na bojiště se najednou vnese zmatek, když na něm přibydou čtyři noví účastníci. Mayu periférně vidí za shinobim, který po ní jde vysokého svalnatého muže po jehož boků se vrhají do boje další tři mladí geninové.

Muž, potencionální sensei, těch třech však ani na okamžik nezaváhal. Neztratil ani sekundu, aby se rozmýšlel, co udělat, jako první a vyhrnul si rukáv svého pravého předloktí a odhalil na něm vytetovaný symbol.

Levou rukou pak složil několik rychlých pečetí, které skoro nikdo nedokázal zaregistrovat a dotkl se ukazováčkem a prostředníčkem levé ruky tetování.
"Kusari no shirushi! (Symbol řetězů)
Křikl muž a z jeho předloktí najednou vystřelil od onoho tetování, jakoby živý řetěz, který byl k tomuto místu připojený, bylo to, jako by přímo to tetování vyvstalo a zaútočilo. Omotalo se to okolo krku shinobiho, který chtěl zabít Mayu a sevřelo. Pak Beroke-sensei škubl předloktím k sobě a a tím trhl řetězem, který stáhl Shinobiho, který se začal dusit, ten spadl mezi stromy dolů a marně se snažil vyprostit svůj krk, něž řetěz opět škubl a Beroke-sensei se zapřel a pak se ozvalo pod vámi jen křupnutí a chrčení. Po chvilce technika Berokeho-senseie sama zmizela
Mezitím Umi a Haike se vrhli na pomoc přítomnému dospělému Hyuugovi, který se bránil dvěma útočníkům seč mohl na blízku.

"Háááá Juuken!"
Udeřil Tasu-sensei svou vznešenou dlaní směrem na hrudník jednoho ze svých soupeřů právě ve chvíli, kdy byli zaskočeni příchodem Umi a Haikeho, kteří po nich vrhli své shurikeny. Ozvalo se heknutí a zadunění úderu, když Tasu-sensei srazil muže na zem. Ten druhý se odrazil země a dle všeho se snažil utéci.
"Souji, Aiko! Zastavte ho nesmí utéct!"
Šlehl vzduchem rozkaz Berokeho-senseie, jako úder biče. Pokud budete jednat rychle uteče vám, nejspíše cítí, že bitva je prohraná.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení vašich akci si hoďte prosím 3x 3 stěnou kostkou (ne 6 stěnou nebo jinou ale 3 stěnou nastavení vlastního rozsahu a 3x prosím ne jednou ani dvakrát, děkuji))


Skrytá Zemská vesnice - 12:35 Čas vyrazit
Itami, Sozo a Kamia

Kazuki-sensei obrátil svou pozornost na Itamiho, když položil svou otázku a lehce se usmál.
"To je zajímavá otázka, kterou je třeba zodpovědět před cestou. Dobrý postřeh Itami."
Pokývne hlavou a chvíli vás nechá v napětí.
"Velení na cestě zpátky se ujme Sozo, aby v tomto ohledu také získal zkušenosti."
Pozornost se přesune na Soza, který právě vytváří své umělecké dílo ve tvaru figur členů týmu. Netrvá to dlouho a první soška stojí na stole. Je to docela povedená podobizna Kamii. Sice tedy pár detailů by to chtělo ještě doladit a také si lze všimnout, že v určitých správných partiích jí něco málo nadbývá, ale i tak je to pěkné dílo a i Kazuki-sensei nad tím povytáhne obočí.
"Zajímavá práce. Pokud nevybuchne dá se to považovat za impozantní sochařinu."
Pokývne hlavou. Tak uplyne ještě trochu času a Sozo má tedy možnost dodělat své umělecké dílo celé.
Pak se však ozve zaklepání na dveře a dovnitř vstoupí nějaký místní shinobi, který se Kazukimu-sensei mírně ukloní a přejde k němu.
"Nerad ruším u jídla Kazuki-san ale mám zde ten svitek, na který čekáte a ještě.....ymmm osobnější svitek k předání."
Podá oba svitky Kazukimu-sensei a pak se vytratí. Ten si je prohlédne a chvíli oba zavřené zkoumá. Pak se podívá na vás.
"No oddech nám asi skončil mládeži, je čas jít, ale ještě před tím...."
Sáhne do své Jouninské vesty a vytáhne další dva svitky.
"Sozo tady je svitek pro naší vesnici hlídej ho dobře, odteď velíš."
Obloukem mu hodí jeden ze svitků a pak vezme zbylé tři z toho to jsou dva jeho a jeden, co přinesl onen shinobi mezi prsty na jedné ruce.
"Pak zde mám pro každého z vás ještě jeden svitek, který si otevřete až v soukromí. Je to jistý dárek pro každého z vás za úspěšné splnění vaší první společní mise, ano předpokládám, že už jí dokončíte a navíc to z vás dělá oficiální tým."
Rozdá vám všem svitky. Na tom Itamiho je pečeť jeho vlastního klanu, na tom pro Kamiu je pečeť skryté Zemské vesnice a na tom pro Soza je pro změnu pečeť jeho klanu.
"No a nyní je čas jít."
Pousměje se Kazuki-sensei a jakmile se dohodnete, co a jak vyrážíte na cestu zpátky do vesnice.
(Popište svůj další postup a pro případné akce si hoďte 3x 3 stěnou kostkou na vyhodnocení, obsahy svitků vám budou soukromým příspěvkem sděleny, až si je přečtete.)


Skrytá Hvězdná vesnice - 10:51 Hřbitovní tajemství
Hiroki, Kiryu a Akemi

"Já nezjistil nic zvláštního, ale taky mě veškeré útržky šoupaly směrem ke hřbitovu, takže bych souhlasil s tím, že je to dobré místo, kde začít naše pátrání."
Pokývne hlavou Hiroki. Když si takto sdělíte všechny informace, které jste dle všeho zjistili. Vyšel vám z toho jasný výsledek. Hřbitov a jeho okolí je dobré místo, kde začít. Takže nač se zdržovat. Přece jen nebylo to tak daleko odtud a během nějaký pěti minut rychlejší chůze jste tam byli.
Okolo hřbitova nebylo moc domků jen, co je pravda. A opravdu blízko byl snad jen jeden. Taková stará chajda, kde když Hiroki zaklepal otevřel relativně malý klučina. Mohlo mu být tak 8.
"Dobrý den, jestli jdete za dědou, tak právě není doma šel s kytkama na hřbitov."
Vysvětlí. Hirokiho pohled směrem k vám jasně napovídá, že si myslí, že je jasné, kam jít. Inu, co jiného vám také zbývá. Když jdete po hřbitově a rozhlížíte se mezi těmi všemi hroby uvidíte najednou u jednoho většího klečet na zemi starého muže, kterému splývají z tváře dlouhé kníry, jak urovnává malou kytičku polního kvítí na hrob.
"To musí být on....běžte za ním. Já okouknu okolí, kdyby to byla přece jen nějaká habaďůra."
Navrhne Hiroki a zamíří oklikou po hřbitově jinam. Jak se zdá mohli byste být u svého cíle.
(Popište svou další akci a pro vyhodnocení si hoďte 3x 3 stěnou kostkou.)


Skrytá Mlžná vesnice - 9:45 Čas vyplout
Liu, Takumi a Hayate

Když ses rozhodl pomoci Takumovi, tak Hayate a Jumiro-sensei zmizeli na čas v přírodě ostrova. Takuma toho během oprav lodi moc nenamluvil. A ani jednomu z vás se při opravách nijak zdárně nedařilo. Trvalo vám to dlouho a výsledek byl nevalný. Nahradit potrhanou plachtu je dost těžké. Stěžeň se vám podařilo jakš takš znovu ukotvit. Kormidlo drží na čestné slovo a zacpat se vám podařilo jen pár děr a to ještě ne úplně zdárně.
Hayate a Jumiro-sensei na tom byli po návratu trošku lépe. Přinesli tropické ovoce a dokonce i měch s pitnou vodou. Po jídle jste se společně pustili znovu do lodi a opravili jí trochu více, ale i tak to bude nebezpečná plavba. Nebylo by divu, kdyby část z vás začala po tomhle výletu mořeplavbu přímo nenávidět.
"Hele podívejte se támhle.....máme to ale štěstí zvedá se mlha."
Pousměje se Jumiro-sensei a ukáže do dálky před vás. Když se bedlivěji zadíváte vidíte obrysy pevniny.
"No to je teda gól to jsme jako byli celou dobu takový kousíček od našeho cíle?"
Vykuleně hledí do dáli Hayate.
"Vypadá to tak."
Pokývne hlavou Takuma. To je další impulz k vyplutí. Jumiro-sensei vám pomůže s loďkou na vodu a hurá kupředu.
"Tak za hodinu tam budeme, když bude klidné moře, takže zaberte chlapci."
Povzbudí vás. Nakonec jste až tak moc z kurzu nesjeli dle všeho. Tedy pokud to není další opuštěný ostrov.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x 3 stěnou kostkou.)


Skrytá Listová vesnice - 10:45 Nepodstivá výměna
Kaya, Kioshi a Yamato

Yamato jen nasucho polkne a sleduje vás je vidět, že má strach.
"Nedělejte to..."
Vydechne přiškrceně, než mu shinobi přitiskne kunai těsněji na hrdlo a věnuje svou pozornost opět vám. Kioshi se na tebe trošku zoufale podívá a když odskočíš od zajatého shinobiho. Odskočí za tebou. Oba nyní očekáváte, co se může stát. Shinobi se lehce usměje a volnou rukou složí pečeť.
"Kai!"
Druhý shinobi zatřepe hlavou a rozkouká se, co se děje a pak rychle odskočí stranou ke svému společníkovi.
"Zatracený hajzl upaloval mě v genjutsu! Zabij toho parchanta a vypíchni mu oči je to Uchiha!"
Zavrčí probuzný shinobi a v ruce opět svírá kunai.
"No, když je tomu takhle, pak se asi nedá nic dělat."
Ušklíbne se ten, který drží Yamata. A vám už před očima probíhají možné scény toho, jak vašeho kamaráda prostě podřízne a vezme si jeho oči.
Už onen kunai táhne po Yamatově krku, když tu.....
"Nani....?!"
Zarazí se a najednou se zdá, že se nemůže pohnout.
"Kagemane no jutsu seiko (Technika stínového spoutání úspěch)!"
Usmívá se lišácky chlapec starší, než vy, kterému na rameni sedí stočená fretka. Od chlapce se táhne stín až k shinobimu a pomalu roztahuje ruce od tebe a shinobi jej kopíruje a pak pouští kunai na zem.
"Jak?"
Vydechne shinobi zmateně. Vám už dochází, že je to někdo z Nara klanu a dle vesty dokonce chunnin.

"Šmejde dostanu tě!"
Křikne druhý Shinobi a odráží se ze stromu směrem na Naru, který jen klidně stojí a pozoruje ho.
"Shintenshin no jutsu! (Technika přenesení mysli)
Ozve se blonďatý mladík s rozježenými vlasy na větvi opodál, který, jakoby se zjevil od nikud.

I on má chunninskou vestu a dle techniky a toho, co víte o vesnici to bude Yamanaka. Shinobi dopadne na větev před Yamanakou jehož tělo se zhroutilo podél stromu a pak se najednou prostě otočí a vrhne se na spoutaného Shinobiho stínem. Bez zaváhání sekne kunaiem po hrdle shinobiho a ten s bolestným výkřikem a zachrčením se zhroutí z větve dolů, kdy jej už mezitím pustí stín Nary.
"Chō Baika no Jutsu (Super zvětšovací technika)!"
Ozve se jasný dívčí hlas a mezi stromy najednou vyroste doslova krásná obryně.

Ta nemůže být nikdo jiný, než chunninka z klanu Akimichi. A jen prostě a jednoduše spráskne ruce k sobě a rozmázne shinobiho, který byl ovládán na mastný flek v té době už se pomalu probírá Yamanaka, který se očividně vrátil do svého těla. Pak se Akimichi zmenšuje.
"Tak, co všichni v pořádku? Konoha nás vyslala, abychom vás podpořili. Byli jsme zrovna na misi, tak máme trošku zpoždění."
Vydechne si Nara, který se i lehce pousměje. Yamato a Kioshi jsou z toho co se tak rychle seběhlo ještě celí mimo.
(Popište svůj další postup a na případné akce si hoďte 3x 3 stěnou kostkou pro vyhodnocení.)

Skrytá Listová vesnice - 11:36 Překvapení v Deštné
Shokiru, Aimi a Eremi

Divadlo bylo pěkné užili jste si ho. Dokonce i Shokiru se občasně usmíval. Když jste se vydali na další průzkum, otázka směřovaná na Shokira na chvíli vyzněla do prázdna. Zdálo se, že už ani neodpoví.
"Hmmm tím to není. Spíše je zvláštní být v cizí skryté vesnici."
Odpoví lehce zamyšleně s rukama v kapsách.
"Takhle jsem o tom nepřemýšlel, možná máš pravdu."
Lehce kývne hlavou Eremi, který nad tím začal také dle všeho uvažovat.
"No to je jedno víte co pojďte někam na jídlo dneska vás zvu."
Promluví nakonec Shokiru. Je to od něho zvláštní nápad, ale když už s ním přišel, tak si uvědomujete, že máte hlad. A tak skončíte v prvním obchodě, který se naskytne a každý si dáte, něco dobrého. Ceny tu jsou přijatelné a přece jen platí to dnes Shokiru no ne? Byl by to dokonce i krásný oběd, kdyby jste opět neuslyšeli rozruch kolem vás.
"Chyťte ho! Támhle běží! Nadběhněte mu ať nám neuteče!"
Vidíte místní shinobi, jak běží po zemi i po střechách za zahaleným mužem, který skáče obratně, jako kočka a využívá čehokoli, co je po cestě, ať je to stříška stánků, lavička, střecha domu, okap, nebo dokonce deštník kolemjdoucího.
"Už budeš mít s propagováním těch svých sviňáren útrum!"
Křičí někdo z nich a zahalený muž právě proběhl kolem vás.
"Tady se pořád něco děje."
Zavrtí hlavou Eremi, který se dívá za mužem a pak na vás koukne takovým tím zkoumavým pohledem, jestli s tím hodláme něco dělat.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akci si hoďte 3x 3 stěnou kostkou.)

Skrytá Plamená vesnice - 10:49 Konvoj s raněnými
Ariaki a Aki

Šli jste dál a dál. Cesta ubíhala docela pěkně hlavně proto, že ses udržovala neustále v pohotovosti. Ariaki tě dokonce ubezpečil, že kdyby mu bylo špatně, tak ti dá vědět, aby tě uklidnil. Nicméně vedl si docela obstojně na svůj stav. A navíc krátce před jedenáctou hodinou jste na chvíli zastavili. Zvířata si potřebovala odpočinout stejně, jako o raněné muselo být na chvíli postaráno v klidu, abyste mohli pokračovat brzy dál.
Toho Edai-sensei využil, abyste si mohli dát něco dobrého k snědku a doplnit tak vyplýtvanou energii. Nemůžete si stěžovat, to co jste sebou vezli bylo výtečné, ač to byly jen instantní nudle udělané narychlo nad ohýnkem.
Pak vám dokonce sensei dovolil si na chvíli po obědě dáchnout s tím, že vás vzbudí, jakmile pojedete dál. Bylo to fajn.
A když Aki otevřela opět oči s tím, že jí sensei budí musela potlačit zívnutí a touhu říci, že chce ještě spát, ale i kdyby to měla na jazyku vše spolknula v moment, kdy se její pohled upřel na Edai-senseie. Ten totiž stál asi metr od ní a byl prakticky nahý. Tedy jediné, co zakrývalo jeho vypracované tělo, byl krátký ručník kolem beder. O trochu kratší a byl by k ničemu.
"Co tak koukáš kousek odtud je horký pramen, je to fajn. Nechce se svléknout a taky se tam ohřát?"
Optá se s přátelským úsměvem a dřepne si vedle ní.
"Pojď pomohu ti Aki."
Usmívá se vlídně sensei a důvěrně se dotkne tvého ramene. Běhá jí z toho mráz po zádech, červeň stoupá do tváří a motýlci poletují v bříšku.
"Oj! Edai-sensei, kde jste já myslel, že jdeme ještě do vody."
Houkne přicházející Ariaki, který je také zabalený pouze v ručníku kolem beder a jeho snědá pokožka se leskne vodou, která po svalech chlapeckého těla, které se pomalu mění v mužské.
"Aki nezdržuj a svlíkni se bez tebe to tam nebude ono. Nebo chceš pomoc od nás obou?"
Ariaki je najednou nějaký čiperný ale třeba je to tím, že ses mu zalíbila, nebo je to tím pramenem, kdo ví. Každopádně i on k Aki přistupuje a ruku ti položí na bok v oblasti lemu kalhot a pak, jak se zdá ti je chce pomoci svléknout. Je to opravdu podivná situace, ze které jsi pravděpodobně celá rudá, ale nemůžeš zase říci, že by se ti úplně nelíbila ani to, že ti v hlavě nevyvstanulo, kam až by to mohlo zajít. A přistihla ses, že o tom i uvažuješ a nezní to tak špatně.....
"Hééééj Aki....Aki vstávej."
Cítíš, jak s ní najednou Edai-sensei třese a když zatřepeš hlavou obraz se změní a ty se konečně probudíš a vidíš, jak vedle tebe dřepí, oblečený a snaží se tě vzbudit a Ariaki čeká kousek od tebe.
"Konečně vzhůru? Ty máš teda tvrdé spaní. Pojď pomůžu ti."
Nabídne jí pomoc Edai-sensei se vstáváním a ani Ariaki tě asi nenechá ve štychu. Každopádně pocity ze snu ještě úplně neustoupily. Zdá se, že máš v hlavičce mnohem větší touhy, než bys očekávala a ty se hold nějak projevují. Inu jsi v pubertě a dospíváš.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení si hoďte 3x 3 stěnou kostkou.)