Andor.cz - Dračí doupě online

Zběsilá cesta

„Všimla jsem si ale to neznamená, že se budete chovat tak jak se chováte. Mám pár kamarádů co jsou s Hyuuga klanu a nejsou tak povrchní jak vy.“ Prohodím při cestě a u toho i přidám abych ho dohnala.
Když jsme po zhruba hodině doběhli na místo co má být údajně tábořiště tak jsem si oddechla. „No ko...“ Nedořeknu si to jelikož se zase sensei rozběhne.
„No to si už se mě dělá snad prdel?“ Pomyslím si a vyběhnu zase za ním a u toho nadávám co je to za senseie.
Přitom ovšem dávám pozor jestli tady není nějaká past a podobně, i tak toho moc neuvidím když jsem ještě neprobudila svůj Sharingan.
„Kéžbych už měla Sharingan. To by se už lépe dělali takové mise.“ Probleskne mi hlavou a to už srovnám trochu krok i se senseiem nebo se o to aspoň snažím...
„Proboha jak může mít takovou výdrž“

Příprava na oázu:

Jak jde vidět Yoshiru o té oáze ví víc než dost, což nnám může i pomoci. Pozorně si vyslechnu informace o danném místě a pozorně sleduji mapu. Když zmíní tekuté písky, rychlým pohledem kontroluji mapu zda by se nedala oblast něják obejít.

"No pokud jde o tekuté písky, zamíříme i to přímo k tekutým pískum. Až tam budeme, zkontrolujeme oblast zda vesničané nepoužili nějáký pprůchod, jeskyni nebo techniku k přemístění na druhou stranu. Přinejhorším nás čeká dlouhá procházka."

Prstem naznačím na mapě obkliku kolem tekutých písku, kterou se vydáme. Dále se zmíním o přípravě na případný souboj proti predátorum o kterých se Yoshiru zmínil.

"Pokud jde o ty predátory, zkontrolujte ninja výbavu a ty Yoshiro, budu spolehat na tví botanické schopnosti a tvorbu protijedu, kterými by nás predátoři mohli ohrozit."

Poprosím Yoshiru aby byl na vše nachystaný. Možná jim to ani připomínat nemusím ale i tak pro jistotu ať jsou nachystaní na vše. Pokud jde o Kapitánku Tsukiko, té nemuím nic říkat, přeci jen je Jounin a ví nejlépe jak se připravit na tuto část mise a ani bych se nedivil, kdyby už nachystána byla.

"Tak do dvaceti minut sraz u východní brány."

Pobídnu je a také se jdu nachystat.

Vyrážíme k oáze:

Mezitím co se osttní připravují zkontroluji svou ninja výbavu, kde zkontroluju počet kunaiu, shurikenu, různých pilulek a svitku. Také zkontroluji zda mám dostatečně dlouhé ocelové lanko a v poslední řadě si doplním prázdne vaky na vodu. Až když jsem připravený, vydám se pár rychlými skoky k východu a počkám na zbytek týmu. Když tam dorazí všichni, rozdám ještě pár rozkau.

"Takže vyrazíme rychlejším tempem, jelikož Slunce ještě tolik nepaří tak toho využijeme. Zvolíme klasickou formaci. Já jdu první a budu sledovat dění před námi, Yoshiru si bere pravou stranu a Yumiko ty si bereš levou stranu. Tsuki sensei vy končíte krychlovou formaci."

Se svými oči budu kontrolovat i dění za námy a co se týče tekutých písku tak rozložím mapu a ukážu kousek od místa které zmínil Yoshiru.

"Zde se Yoshiru přesuneš do čela formace a povedeš nás bezpečnější cestou až k teutým pískum. Nechci aby jste mě nebo někkoho jiného vytahovali z tekutého písku."

Schovám mapu zpět do brašny a tu si dám na záda. Poté prohlédnu ostatní zda jsou připravení a můžeme vyrazit.

"Okej jdeme!"

Prohodím rozhodnutě a rychlímy kroky se vydám směrem k oáze.

Setkání se správcem

Potom co oznámím otci, proč jsme tady se otec zamyslí jak s tím naložit.
Zatraceně, proč nemohl mýt hlídku bratr, nebo sestra. Zrovna jsem se musel trefit do času kdy tomu velí otec, postěžuji si v duchu. Soustředím se, abych zachoval kamenný výraz, takže si ani nevšimnu pokývnutí senseie. Ostatní členové skupiny jsou potichu, ani jsem nečekal že by něco řekli.
Není nutné přemýšlet takhle dlouho staříku. Neboj se nejdu správci ukousnout hlavu, pomyslím si sarkasticky. Stejně mu to muselo být jasný ve chvíli kdy mě uviděl. Proč jinak bych se tu motal. Kdybych sem přišel za rodinou, tak vesnici z daleka obejdu a nejdříve potkám sourozence, abych se otci vyhnul. Naši hádku už jsme měli a o další nestojím.
Nakonec se otec konečně rozhoupe a řekne nám ať ho následujeme.
Jako bys měl na výběr, když tu jsem v oficiální záležitosti, normálně by mě docela možná zase poslal zpět, ale teď nemůže.
Tak pojďme, kývnu na zbytek skupiny. Udržím svůj kamenný výraz i když zním unaveněji než obvykle, kdy bývám spíš uvolněný.
Vydáme se v doprovodu otce a ostatních shinoby z hlídky do vesnice. Dovede nás k domu správce. Byla doba kdy jsem si v téhle vesnici hrál, ale to už je hodně dávno. Vůbec se nezměnila. Doprovod jde spolu s námi a dojdeme před správce. Pokleknu před ním, jako ostatní.
Když se zeptá co mu přinášíme, mě sensei vyzve ať to dokončím. Vytáhnu svitek z vesnice. Předám ho otci, aby ho ten mohl předat správci. Zase se vrátím do svojí pozice.
Už aby to bylo za námi. Nemohu se dočkat až se vrátím do vesnice, pomyslím si. Teď mi nezbývá než čekat na odpověď správce, abychom ji donesli zpět do vesnice.

Čas se sbalit

Společně, jako tým jsme pojedli na pokoji všechny ty dobroty, které nám Aki přinesla na nabrání síly, povzbuzení a kdo ví k čemu čemu ještě. Každopádně rozhodl jsem se zapamatovat si to a jednou jí to oplatit.
"Snaží se hezky zapadnout, alespoň bude v pohodě s ní vycházet."
Dojídám svou porci a to už na ne mluví Edai-sensei. Trošku překvapeně k němu vzhlédnu.
"Vážně? Tak to je paráda.....za chvilku budu hotov."
Oznámím pohotově a i když mě ještě ze včerejška vše bolí už to není tak hrozné. Senseiovo oznámení mi navíc vlilo novou krev do žil. Opatrně jsem se vyhrabal z postele a koukl, jestli mám všechny své věci v nočním stolku vedle postele. S úsměvem shledám, že by tam mělo být snad vše. Pyžamo letí na postel a já jsem v mžiku převlečený do Shinobi oblečení. Samozřejmě se snažím převlíknout tak, abych co nejméně pohoršoval Arisu.
Párkrát musím zatnout zuby, protože zabolí svaly, ale jinak se to dá. Včera to bylo mnohem horší. Ještě si dopnu pouzdro na kunaie a brašničku a zkontroluju, že jsem ve skřínce nic nenechal. Pak přejdu trošku nejistým krokem k posteli Arisu a usměju se na ní.
"Gambate Arisu. A neboj dám na ně pozor. Tak zatím."
S úsměvem se s ní rozloučím a otevřu dveře. Vyjdu ven na chodbu, kde se Edai-sensei baví s Aki a zase za sebou zavřu.
"Tak já jsem připraven. Sice nejsem ještě úplně fit, ale zvládnu to."
Ubezpečím je se a snažím se případně nejít nějak moc vrávoravě, nebo nesykat bolestí, protože přece jen vše není ještě tak, jak bych si přál.

Pokoj a lelkování.



Snědli jsme všechno, i když toho bylo v celku dost, ale... Přeci nejsem troškař no ne?
Vládla uvolněná atmosféra a i Edai byl relativně v pohodě a doufám, že se i uvolněně cítil... Po chvilce Edai pronesl, že budeme muset jít a že Ariakiho propustí. Pousmála jsem se na něj a pak se zadívala na Arisu a kývnu k ní, chtěla jsem něco říct, ale Edai mě rozcuchal... Zrudnu a zadívám se na něj...
,,Seeenseeeeiii..."
Začnu se upravovat a v hlavě spřádám plán, jak mu to vrátím. Když mě popostrčí, tak zamávám Arisu a vylezu před pokoj, kde se sensei opře o stěnu a čeká... Přemýšlím jak mu něco provést a napadne mě plán, který uskutečním až budeme odcházet...
Jednoduchý plán, až půjdeme tak Edaiovi skočím na záda a trochu mu ten jeho účes také rozcuchám. Jen doufám, že mi neuhne, protože bych mohla skončit rozplácnutá na zemi, nebo co hůře na stěně a opravdu líbat zem ani stěnu se mi dnes moc nechce.
Přejdu před Edaie a zvídavě si ho prohlížím.
,,Sensei?"
Promluvím k němu a znovu si ho prohlédnu...
,,Myslím, že jsem ráda, že jsem se dostala právě k vám..."
Jistě, to slovo myslím tu větu trochu... kazí, ale je to tak...
,,Jste ten typ, který by se nechal zabít pro to, aby se ostatním nic nestalo..."
Mírně natočím hlavu na stranu.
,,Mohu vám věřit... A to je pro mě velmi důležité..."
Dívám se u do očí a snažím se v nich číst.
,,A nedávejte si za vinu to, co se stalo... Arisu je skvělá dívka, nemyslím si, že by pro ni život skončil kvůli tomu, že nemůže být shinobi..."
Odmlčím se, protože jsem chtěla říct, že zachránil i mě... Protože nevím kam bych se dostala do jakého týmu a k jakému senseiovi... Ale i když neznám všechny, nebo znám od vidění... Tak jsem opravdu ráda, že jsem tady... Ariaki nebyl tak zlý a také se stranil ostatním i mě... Myslím, že bych s ním mohla vyjít. A se senseiem? Pokud mě nebude cuchat, tak taky...
Mile se na senseie usměji a pokračuji.
,,Věřím tomu, že nás ochráníte... A pokud to bude v našich silách, tak my ochráníme vás... Měl byste to vědět..."
Dodám svou poslední větu a ještě chvilku se mu dívám do očí. Protože jestli není natvrdlý, tak by z toho měl vědět, že jsme tým a jak my tak i on by pro někoho z našeho týmu byli schopni zemřít... A do tohoto týmu patřím i já, takže i já jsem připravena položit svůj život, když bude potřeba.
,,Řekněte sensei... Byl byste ochoten zemřít pro to, abychom my přežili? Mohu vám věřit?"
Jistě že mu věřím, protože je to sensei, on by měl být ten, který by nás ochránil kdyby se něco posralo...

Průzkum!





,,Ale... My jsme nic neprovedli..."
Dodám lehce uraženě, protože za to, co se stalo jsme opravdu nemohli.
,,Ty jdeš s námi?"
Zadívám se na Shokira a ušklíbnu se.
,,Prozkoumáme nejdříve obvod? nebo střed?"
Zeptám se Eremiho a pak se zadívám na Shokira jestli tu kontrolu opravdu myslí vážně.
,,Nebo se můžeme někde najíst, nebo já nevím."
Jsem rozjařená a prostě se vydám rovnou za nosem a rozhlížím se po vesnici. Přemýšlím, že bych zde koupila něco, jako suvenýr, který si nechám doma. Jako vzpomínku. Pokud najdu nějaký obchod se zbraněmi, ale ne přímo pro ninji, ale takové, které se dají vystavit. Jednu koupím a uschovám si jí.
Rozhlížím se a sem tam upozorním kluky na nějaký zajímavý barák nebo objekt také jsem jako u vytržení.
,,SHokiru? Bál ses o nás v tamté vesnici?"
Zeptám se ho přímo.

Skrytá Listová vesnice - 9:10 Zběsilá cesta
Mayu

Tasu-sensei k tobě ani nestočil pohled a docela rychlým tempem se shinobi během pohyboval dál.
"Na to, že jsi absolvovala akademii a jsi z klanu Uchiha, tak máš docela pomalé všímání."
Zhodnotí prostě a bez známky emoce Tasu-sensei.
"I malé dítě, které ještě nechodí na akademii, by si už při prvním setkání všimlo, že jsem Hyuuga."
Naráží patrně na své oči, protože ty jsou u všech Hyuugů docela specifické.
"Míň mluv víc běž, potom to třeba nebude trvat tak dlouho."
Odpoví na tvou otázku sensei a je vidět, že do toho sám docela šlápnul protože už po asi deseti minutách další cesty jsi začínala zaostávat a tvá fyzička nestíhat. Tasu-sensei naproti tomu vypadá, že se skoro ještě ani nezadýchal. Uběhla další necelá hodina, kdy jste dorazili na místo, které vypadá, jako původní tábořiště. Tasu-sensei jej rychle prohlédl.
"Hmmm pořád mají náskok. Takže se nesmíme flákat, ale začni dávat pozor. Teď už to nepůjde, jako celou cestu sem. Můžou tu být i nějaké pasti."
Upozorní tě sensei a opět vyrazí kupředu. Trošku pomalejším tempem, ale stejně dost rychle.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení svých akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.

Skrytá Listová vesnice - 10:20 Prohlídka Deštné
Eremi, Aimi a Shokiru

Po předání depeše můžete být více uvolnění. Můžete si říci, že jste splnili zase jednu úspěšnou misi.
"To nebylo zase tak těžké."
Zazubí se Eremi. Shokiru na něj hodí otrávenější pohled, který jasně říká "ale zdlouhavé ano". Pak se pohledy vás všech stočí k Leiře-sensei, kterou žádá Aimi o dovolení prohlídky vesnice. Ta si vás přeměří přimhouřenýma očima a dá si ruce v bok.
"Hmmmm tak dobře ale ne, že zase spadnete do nějakého průseru, jako minule. Chraň vás sám Hokage-sama jestli něco vyvedete, byl by z toho nepříjemný incident, jelikož se jedná o shinobi vesnici....hah...fajn běžte, ale koukejte ať jste nejpozději ve 13:00 u brány vesnice. Musíme se brzo vrátit."
Instruuje vás senseika. Eremi se na Aimi vesele zazubí a Shokiru kývne, že rozumí a stočí pohled na Aimi a Eremiho.
"Jdeme?"
Povytáhne jedno obočí. Zdá se, že tentokrát na vás hodlá dohlédnout osobně, aby nedošlo k další rvačce a nebo zrovna nemá co lepšího na práci. Leira-senei se s vámi rozloučila a zamířila si to taky do ulic, nejspíše si ráda odpočine.
(Popište své trávení času ve vesnici, volnější akce.)

Skrytá Plamená vesnice - 8:45 Čas odloučení
Aki a Ariaki

Jelikož jste měli hlad, tak jste si nakonec všichni dali něco dobrého z toho, co přinesla Aki. Dokonce i Arisu s vámi pojedla. Ariaki vypadal už mnohem lépe a pokud by se někdo podíval do jeho karty, tak v ní bylo, že má být ještě dnes propuštěn.
Edai-sensei se tváří docela klidněji a veseleji. Nejspíše nebude úplně v pořádku, ale rozhodl se to zvládat, jak jen to půjde.
Když dojídá otře si ústa a přelétne vás všechny pohledem.
"No....bude čas jít. Ariaki sestra mi řekla, že tě dnes ráno propustí, takže přestaň lenošit a koukej si zapakovat brzo vyrazíme. Arisu.....drž se."
Usměje se na ní vlídně na rozloučenou a pak položí dlaň na hlavu Aki a rozcuchá jí trochu vlasy.
"Tak pojď Aki počkáme na Ariakiho venku, aby se mohl mezitím převlíct a my mohli vyrazit, bohužel nemůžeme se zdržovat."
Trošku jí pošoupne před sebou a zamíří ke dveřím pokoje, aby vyšel ven, kde nedaleko dveří opřený o stěnu počká, než bude Ariaki připraven se k vám připojit.
(Popište svůj další postup, volnější akce.)

Skrytá Zemská vesnice - 11:25 Vesnice v Zemi Jezer
Itami, Kamia a Sozo

Itami pohotově představil svou skupinu. Hlas měl jistý a předvedl se asi v nejlepším světle, v jakém za dané situace snad mohl. Jeho společníci naproti tomu zůstali potichu, jak vyžadovaly konexe. Kazuki-sensei stál mezitím za vámi a s klidným výrazem vše sledoval. Jen ti bystřejší z vás by si mohli povšimnout, že skoro neznatelně mírně pokývl hlavou na velitele hlídky, tedy na Itamiho otce.
Na chvilku se rozhostilo ticho, jako by se Itamiho otec rozmýšlel, jak s informací, kterou jste mu předali naložit.
Kamia se mezitím snažila vzpomenout si na to, odkud je mu onen shinobi povědomý a jestli jej už někdy viděla. Nakonec došla k jasnému názoru, že vidět jej ve vesnici zaručeně nikdy neviděla, ale pach je prostě podobný tomu od Itamiho. Pokud je to možné přichází jí na mysl pouze pokrevní spřízněnost onoho shinobiho a Itamiho.
"Mmmm dobrá následujte mne a nevybočujte z ochranné formace."
Upozorní vás Itamiho otec, který jen naznačí letmým posunkem svým kolegům a ti se rozmístí do pravidelného čverce okolo vás. Itamiho otec z něj dotváří hvězdu, protože je před vámi a vyrazí klidnějším tempem zpět k vesnici. Zavede vás až k největšímu domu ve vesnici a vejde dovnitř. Patrně bude správce vesnice. Váš doprovod jde s vámi dovnitř také. Patrně, kdyby jste jej chtěli napadnout, budou jej bránit seč jim budou síly stačit. V síni vevnitř seděl na polštáři postarší muž na polštáři a zvedl k vám unavené oči.
"Co mi přinášíte ze Skryté Zemské?"
Optá se trošku ochraptělým hlasem.
"Dokonči misi Itami."
Povzbudí jej s úsměvem sensei a jakmile začne předávání svitku, tak využije volné chvíle Itamiho otec a bokem proběhne tichý rozhovor mezi ním a vaším Senseiem. Mezitím se oči správce vesnice upínají na Itamiho a jeho společníky.
(Popište svůj další postup, volnější akce.)

Skrytá Hvězdná vesnice - 9:25 Hledání kníratého pána
Akemi, Kiryu a Hikaru

Hikaru srovnal krok se svým týmem a koutkem oka pohlédl na každého na jedné své straně.
"Když ho budeme hledat pohromadě budeme lépe zasažitelní případnou pastí a navíc nám to bude trvat déle. Rozdělme se každý sám a hledejme v té oblasti, když ho někdo z nás najde vyskočí na nejbližší střechu a bude hvízdat, než přijdeme my ostatní. Pokud ho nikdo nenajdeme sejdeme se za hodinu zase na tržnici co?"
Počká až mu plán odsouhlasíte a pak se případně vzdálí tím, že zahne do jedné nedaleké ulice a vyrazí trošku oklikou prozkoumat svou část sektoru. Nyní je otázka zdali se rozdělíte či nikoli a jak budete hledat onoho kníratého pána, ke kterému máte jen docela chabý popis.
Každopádně také je otázka, za jak dlouho senseika předpokládá, že najdete její osobu. Tedy pokud vůbec. Takže vzhůru do práce. Zde alespoň není v bočních ulicích až tolik lidí, ale i tak to bude těžké.
(Popište svůj další postup a na vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Písečná vesnice - 9:05 Vzhůru k oáze
Kitsuke, Yumiko a Yoshiru

Tsukiko-sensei se na chvíli odmlčí a zamyslí nad otázkou Kitsukeho.
"Ymmm přímo souřadnice ne. Ale měla by být do 10 kilometrů odtud směrem na jih. Pokud jsou naše zdroje správné."
Vyloží senseika a kývne nad návrhem, který Kitsuke předložil.
"Naše první Céčková mise páni, tak to aby stála za to."
Zazubí se Yoshiru zdá se, že je nadšený pro věc. Yumiko jen něco v podobném smyslu přitaká. Když přijde pak otázka ohledně cesty. Yumiko i Yoshiru se nakloní nad mapu a chvíli jí oba se zájmem pozorují.
"Hmmm jestli si dobře vzpomínám, tak někde v těchhle oblastech by měly být i tekuté písky. Ti vesničané, kteří tam míří, musejí vědět kudy jít. Obcházet to by jim trvalo strašně dlouho a nám pravděpodobně taky."
Podotkne zamyšleně Yoshiru. Yumiko na něj trošku překvapeně pohlédne, nejspíše nečekala, že o té oblasti něco ví.
"Díky vlhkosti pohyblivých písků tam roste pár bylinek, které se jinde moc sehnat nedají. Členové našeho klanu tam čas od času musí jít."
Objasní a na krátko se odmlčí.
"Taky jsem slyšel, že tam žije pár broučích predátorů, nebo co ale nevím kolik je na tom pravdy."
Pokrčí rameny a koukne na Kitsukeho.
(Popište svůj další postup a na případné akce si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Mlžná vesnice - 8:30 Výlet po ostrově
Liu, Takumi a Hayate

V klidu a pohodě jste dojedli a pak se sbalili a vyšli ven. Jumiro-sensei vyšel, jako poslední, možná aby se ujistil, že jste nic nezapomněli, nebo aby na vás dohlédl, že se nebudete flákat, kdo ví.
Venku jste se shromáždili a vylezli na jeden z nedalekých skalních výběžků a měli jste tu možnost rozhlédnout se kolem. Kam až vaše oko dohlédlo rozkládalo se moře, a při pohledu dovnitř na ostrov, je vidět, že zde rostou hlavně palmy v písku, nebo menší křoviska. Nyní si všímáte i toho, že je to docela malý ostrov a nebude moc hustě osídlen ani zvěří. Patrně jste opravdu špatně.
"Hmmm....no asi jsme se o kousek sekli a zapluli si trošku bokem."
Podotkne onu děsivou myšlenku Jumiro-sensei. Patrně vám v tom pomohla ona bouřka.
"Takže, jak se dostaneme na správný ostrov sensei?"
Stočí k němu oči Hayate. Takuma mezitím hledí na mořský obzor.
"Řekl bych, že nás čeká další mořeplavba."
Zabručí a Jumiro-sensei lehce přikývne.
"Takuma má pravdu. Budeme se tam muset doplavit, tady by nás asi ani nikdo nenašel. Prve musíme zkontrolovat loď a opravit ji pokud má nějaké poškození. Taky se tu budeme muset ohlédnout po nějaké pitné vodě a jídlu. Budeme potřebovat nějaké rezervní zásoby na plavbu. Sice si myslím, že jsme od ostrova jen pár hodiny na východ, ale i tak nenechme nic náhodě."
Rozhodně sensei.
"Zkontroluju loď."
Oznámi Takuma.
"Já pomůžu najít jídlo a vodu."
Přidá se Hayate.
"Ke komu se přidáš ty Liu? Já pomohu tomu, kdo zbyde."
Vyloží sensei, abyste rozložili rovnoměrně síly a počká, jak se poslední člen rozhodne.
(Popište své další akce a na jejich vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Listová vesnice - 9:10 Hledání senseie
Kaya, Kioshi a Yamato

"Souhlasím, může tu být pěkně horko."
Kývne Yamato na návrh své společnice.
"Wakata."
Přikývne Kioshi, který proti tomu taky nic nemá. Bohužel opatrnost je kontraproduktivní vůči rychlosti, ale lépe pomalu a dorazit, než rychle a skončit někde na kaši.
Vyrazili jste tedy opět dál a pokračovali jste v obezřetném tempu další necelou hodinu. Zatím jste nenarazili na žádnou past.....
"Kayo ostrý odskok vlevo! Kioshi seskok kolmo dolů na větev pod tebou!"
Křikne najednou rozkazy Yamato, který se odrazí šikmo vzhůru a přistane na větvi v koruně právě ve chvíli, kdy dohořívá lístek, který by byl po minulém doskoku jen pár metrů před ním. Ještě než vybouchl, tak se podařilo Kioshimu seskočit o stromové patro níž, přičemž se mu nad hlavou zhoupla kláda, která mířila do míst, kde ještě před chvilkou stál. Její zašpičatělý konec, by asi prorazil Kioshiho naskrz.
I Kaye se podařilo reflexivně uskočit dle instrukce ale narazit trošku tvrději ramenem o kmen stromu, který jí udělal novou oporu. Uslyšela zasvištění a na místo, kde ještě před chviličkou stála se prohnalo několik shurikenů, které se zabodaly do prvních pevných objektů v dráze jejich letu.
"Fuh to bylo těsné."
Oddechne si Yamato, kdy odezní exploze po výbušném lístku, jak se zdá minimálně on se ze své poslední mise, kde na pasti doplatil docela poučil.
"Dál musíme velmi opatrně můžou tu být další. A bojím se, že je nenachystal sensei."
Zamračí se Yamato a rozhlédne se.
"Myslíš si, že někdo stojí mezi námi a Daiki-senseiem?"
Vzhlédne nahoru na Yamata Kioshi a jeho obavu Yamato potvrdí mírným přikývnutím.
(Popište svůj další postup a na případné akce si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Hledání senseie

Vyrazíme tedy dál a dáváme pozor, i když mě to tolik nejde, jdem z noci ještě docela dost ospalá.
Kruci...kam až se dostal?
zeptám se sama sebe. Moc nevnímám čas, protože se snažím držet tempo s Kioshim a Yamatem. Kdybych nedávala vůbec pozor tak do kluků vrazím, když se zastavili, ale naštěstí se tak nestalo. Podívám se na značku.
“Jo je fajn, že máme stopu, ale otázka je, jak daleko se dostal bez nás... „
Poznamenám a pokračujeme dál. Jen pár kilomterů zvládneme za dve hodiny, protože musíme dávat bacha. To už si, ale Yamato všimne krve. Zamračím se.
“Určitě není senseie...snad...“
nejsem si svými slovy moc jistá, mohlo se stát cokoliv.
“Odteď musíme postupovat ještě obezřetněji...“
řeknu a musíme pokračovat dál, protože jinak ho nikdy nedoženeme.

Postup dál

Dalších několik hodin probíhá v klidu. Itami je docela zamlklý, ale nechávám to být. Je to jeho věc, jestli si chce povídat nebo ne. Po několika hodinách jsme konečně záhledli domy a náznaky vesnice, ale to už jsem si všimla pachu několika shinobi, kteří se blížili od vesnice.
“Itami, někdo je před námi.“
oznámím mu, ještě před tím, než je stihneme zahlédnout. Jeden z těch pachů je povědomý, ale nevím proč...Moc to teď neřeším, na to není čas. Pětice shinobi se zastaví 10 metrů od nás. Prohlédnu si všechny tváře, ale nikoho z nich nepoznávám, tedy ne podle vzhledu, ale muž, který je úplně vpředu je povědomý...ne vzhledem, ale pachem...ano, to je on. Zamračím se. Nešlo si nevšimnout, že ten muž zastavil oči na Itamim o něco déle než na nás ostatních.
Kdo to sakra je?
zeptám se sama sebe. To už, ale řekne ať se identifikujeme, to okamžitě převezme Itami na sebe.
Jsem ráda, že je velitel týmu on...nechtěla bych s tím chlapem mluvit, jednomu nažene strach jen se na něj podívá.
napadne mě. (Ani už nevím jestli mi Itami říkal, že ve skryté Zemské má rodinu nebo ne). Začnu očima prohlížet obličej toho muže, jestli na něm neuvidím něco...co by mi ho připomělo. Co já vím, jestli jsem ho nepotkala někde ve vesnici, když jsem byla menší a mladší a jen si ho prostě nepamatuju.

Na ostrově

Vzal jsem si první hlídku a ostatní nechal spát. Seděl jsem kousek za vchodem, aby mně neviděl případný nezvaný host, ale já jeho ano. S mečem na klíně jsem sledoval okolí místa kde jsme teď schováni my a ani jsem si při tom neuvědomoval jak jsem sám unavený. Nevím jak dlouho jsem vydržel, ale nakonec se mi oči zavřeli a já jsem usnul.

Ráno mně probouzí až hlas Takumiho. Já jsem usnul? No nazdar... Zvednu se ze země a pomalu se začnu protahovat. "Omlouvám se, byla to má chyba... Příště budu dávat větší pozor". Řeknu s vážnou tváří a podívám se na senseie.

Souhlasně přikývnu a vytáhnu z batohu něco drobného k jídlu. Času máme zřejmě dost, takže se snídáním nijak nespěchám. Jakmile dojím, tak se ještě napiji a podívám se na své kolegy. Pokud ještě některý z nich bude jíst, tak chvíli počkáme. Pak už však bude čas vyrazit ven, zjistit kde to vlastně jsme. Nebo se o to aspoň pokusit.